Otevřený dopis redakci Lidových novin

Tento dopis jsem odeslal redakci Lidových novin poté, co jsem si přečetl dnešní číslo (29. březen 2010) a především tamní nenávistný a pomlouvačný článek Gwynne Dyera Církev, která nezná zákon.

Vážená redakce lidových novin!

Lidovky kdysi bývaly slušnými novinami, ale dnes už připomínají jen novinářskou žumpu. Právě jsem si přečetl článek „Církev, která nezná zákon“ (o manipulativních poznámkách pod obrázkem papeže světícího ratolesti na titulní stránce pomlčím, na podobné pokleslosti jsem již zvyklý), v němž lžete a pomlouváte, až se vám listy zelenají…

Nenávidíte katolickou církev a papeže, OK. Toužíte vést nenávistnou kampaň proti církvi a papeži a děláte to. OK, ale hodláte-li býti vlajkovou lodí českého antikatolicismu, přihlaste se k tomu a nehrajte si na nezávislé noviny. Ale i kdybyste považovali papeže za samotného Ďábla, nedává Vám to právo lhát a pomlouvat tak nechutným způsobem, jako  v tomto článku, to slušný novinář nedělá nikdy.

A prosím, nevymlouvejte se, že nejde o názor redakce, ale o komentář převzatý odjinut. Vybrali jste ho z nějakého důvodu, nijak jste se vůči němu nevyhradili, neposkytli jste žádný prostor objektivizaci nesmyslů v něm obsažených, nebo protistraně k obhajobě. Stejně jako ty další neobjektivní a nenávistné protikatolické články, které pod záminkou několik desítek let starých skandálů poslední měsíc chrlíte.

Když jsem si předplácel vaše noviny, tak alespoň občas předstíraly, že jsou solidní tiskovinou. O tuto iluzi jste mne definitivně připravili, takže se nedivte, že předplatné už neprodloužím.

S pozdravem Ignác Pospíšil, šéfredaktor časopisu Duše a hvězdy

Tento dopis bude zveřejněn na stránkách mého časopisu.

PS: Pokud nechápete, v čem článek lže:

a) k oné kanceláři zabývající se pedofilními kněžími:

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12580

Jinými slovy  – světské úřady byly informovány už dávno předtím a dospěly k názoru, že zločin nebyl dostatečně prokázán. Nový proces pak nepřipadal v úvahu kvůli promlčení (podle světského práva). Pokud Ratzingerův úřad (nikoliv Ratzinger sám) do případu zasáhl, tak pouze tím, že upustil od církevního procesu, který by mohl vyústit pouze ve zbavení kněžských práv a povinností. Upustil od něj, protože se o případu dověděl více než 20 let poté a pachatel již byl v důchodu a pomalu umíral – a kněžskou službu tudíž nevykonával. Navíc svou vinu přiznal a kál se za ni. Řešit tedy otázku jeho viny ani kněžství nemělo valný smysl.

b) k onomu listu:

Dotyčný list („De delictis gravioribus“) se netýkal informování světských úřadů obecně, ale pouze protokolů obsahujících důvěrná svědectví před církevními soudy – která podléhají utajení stejně, jako zpovědní tajemství (bez tohoto by církevní soudy, nedisponující adekvátním vyšetřovacím aparátem, nemohly vůbec fungovat). Nic nebrání ale svědkům podat žalobu a zopakovat svá svědectví před světskými úřady.

39 Responses to Otevřený dopis redakci Lidových novin

  1. Nea píše:

    Jojo, nedávno jsem tak četla nějakej článek o papežově bratru, bylo to neuvěřitelně stupidní, jak bulvár 1. třídy.

  2. Hamish píše:

    Lidovky se skutečně stávají anticírkevní žumpou.
    Co čtrnáct dní se v nich vyskytne nějaké obsáhlejší téma útočící na Církev.
    Vzpomínám na tu hnusotu o předmanželské čistotě.
    Zajímavé, že NIKDO ze zodpovědných se neozve.
    Kde je ViZ se svým „uváděním věcí na pravou míru“? Kde jsou „konzervativní“ biskupové? Kde jsou „teologové na zavolání?
    Musí jim psát šéfredaktor tohoto plátku.
    A pak ať mi ještě někdo řekne, že Církev není v krizi.

  3. Nea píše:

    Hamish: když ona na to není doba… 🙂

    • cinicius píše:

      Ale houby, že na to není doba!

      • Hamish píše:

        Já jen nechápu, proč se omlouvá papež, kardinálové a další pánové, kteří přece tyto věci nepáchali.
        Omluvit se má ten, kdo je vinen a Církev vina není. Církev přece jasně říká, že toto jednání je hříchem. Odmítám cítit kolektivní vinu za něco, co jsem nespáchal a nechat si kydat hnůj do krku, plazit se k nohám „veřejnosti“ a prosit o odpuštění.
        Omluvy za Církev mi vadí a domnívám se, že ony poškozují Nevěstu daleko víc, než ty zvrácenosti.

  4. Nea píše:

    cinicius: já to myslim ironicky.

  5. všd píše:

    Co se týče článku Ludmily Hamplové, to je dost vypsaná novinářka, zvláště vzhledem k tomu, že je mladší, než cinik i já. Vzhledem k tomu, co o ní vím (a že toho není málo, byť je to spíš z doby před sedmi lety), bych se nedivil, kdyby si obsah daného článku vymyslela od A do Z. Proč by se jinak jmenovala Hamplová, když se vdala? Nebo se tak nejmenuje, a je tak podepsala článek, aby jí to otiskli (neřešili text, stačilo jim známé jméno české proti/katolické novinářky :D)

    • všd píše:

      Obecně si potom myslím, že by možná bylo nejlepší, kdyby články kritické k proticírkevní propagandě psaly ženy. Pár jich chodí sem (Marie Brkičová, Mária Pešeková), další jsou v KDU-ČSL a teoreticky by je někdo mohl i s podobnými aférami spojovat, učily též na AGK (např. Šojdrová), a potom tu je Agnieszka Poremska 😉

  6. Creativec jménem Adonis píše:

    Hmmm, zajímavý názor. Jen by mne zajímalo, zda si ho v LN vůbec přečetli. Reakce, předpokládám, nebyla…nebo ano?

    V této situaci se nestavím ani za LN, ani za církev. (A to nejsem věřící). Možná ale máte pravdu v tom, že LN jsou občas politicky nekorektní. To připouštím a rozhodně chápu, že to může mnohé urazit. Na druhou stranu, máme tu jakousi svobodu slova? Záleží, kde je hranice mezi svobodou projevu a diskriminujícím, urážlivým chováním…

    • cinicius píše:

      Když si přečtete můj příspěvek, zjistíte, že LN nevyčítám tažení proti církvi, ale to, že předstírají nezávislost a nezaujatost a přitom nejsou ani jedno z toho – už to je neetické. Ale LN jdou dokonce ještě dál, když sprostě lžou a šíří pomluvy. Novinář může být stranický, ale měl by se k tomu přihlásit. A za žádných okolností nesmí lhát.

  7. cinicius píše:

    🙂 Možná by ho LN mohli zaměstnat jako zvláštního redakora pro církevní záležitosti:

    http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=19235

  8. jarek k píše:

    Pokud jde o můj názor, považuji za nejpravděpodobnější to, že prioritou církve bylo a je zachování zpovědního tajemství, přičemž tam, kde o zpovědní tajemství nešlo a vzniklo podezření z přestupku kněží proti celibátu a obecně CIC, tam ve skutečnosti zaúčinkovaly praktické dopady Crimen Sollicitationis z roku 1922 a preference interního disciplinárního řízení omezujícího otevřené informování, přestože explicitními formulacemi o nespolupráci s civilními úřady v dokumentu není nic. Rozhodně to spolupráci s civilními úřady nepodporovalo, spíše velmi komplikovalo.

    Tyto vedlejší účinky (říkejme jin tak v dobré vůli) vedoucí ke zvýšené pravděpodobnosti nevyslyšení obětí a nahromadění neřešených nebo nedůsledně řešených případů podle mého názoru ještě později prohloubilo motu proprio z roku 2001, které upozorňuje, že pokud se už obvinění přece jen zdá pravděpodobné na základě lokálního interního církevního šetření, biskup kdekoliv na světě ztrácí kompetenci zabývat se případem dál a musí jej předat do ústředí, kde o něm – zase v režimu utajení – jedná dál disciplinární oddělení tvořené pouhými 10 osobami.

    Ať už tedy byl úmysl autorů interních směrnic jakýkoliv, byl podle mého názoru vytvořen mechanismus zákonitě vedoucí k nahromadění všech těch v okamžiku aktuálnosti nevyřešených případů, které se tedy v současnosti opožděně hromadně vyskytují mezi všemi těmi obviněními.

    Doufejme, že církev si přece jen alespoň interně a alespoň dodatečně dokáže celou věc zpětně zanalyzovat a přiznat, aby mohla do budoucna jednat prozíravěji tak, že to nebude vypadat jako hlavní priorita úmyslného nadřazení zdání čistého štítu církve, následně lidské ohledy k selhávajícím kněžím a až zcela na konci zájmy a naslouchání obětem sexuálního zneužívání.

    • cinicius píše:

      a) dokument, o kterém mluvíte, pochází z roku 1962, nikoliv 1922

      b) pokud jde o zpovědní tajemství, tobylo, je a vždy bude absolutně neporušitelné, což respektují zákony všech civilizovaných zemí

      c) pokud jde o Ratzingerovo rozhodnutí z roku 2001, nevidím v něm ten problém, který Vy, protože ten předpokládá, že vážně podezřelý kněz bude svým biskupem vyloučen z pastorace a že v souběžně vedeném světském procesu se státní úřady postarají o případná další rizika (což v zásadě platí i pro list Ottavianiho). Pokud nějaký biskup jen překládal vážně podezřelé kněze z farnosti do farnosti, nebo dokonce ho nabídl jako výpomoc jiné diecézi, tak rozhodně nikoliv proto, že ho k tomu vybízely zde zmíněné dokumenty.

      d) já bych viděl problém jinde, než ve směrnicích, které nikterak světskému vyšetřování nebránily – částečně v duchu doby, která se v 60. letech začala stavět liberálněji k sexuálním výstřelkům, částečně v tehdy převažujícím duchu řešit podobné případy utajeně a interně obecně (na státních školách ani ve sportovních klubech to nebylo jiné), částečně v tom, že obvinění ze sexuálního obtěžováni bylo dlouhodobě oblíbeným trikem jak vysoudit peníze či se zbavit nepohodlné osoby – křivá obvinění byla velmi častá a například nacisté i komunisté je s oblibou využívali. Stížnostem se často prostě nevěřilo.

      Je třeba si uvědomit, že i když se dnes objeví třeba 200 lidí, deklarujících se jako oběti, tak jednak to neznamená, že skutečných obětí bylo 200, ale především ani to, že biskup dostal 200 stížností. Možná dostal 1-2, možná tři, a bylo těžké poznat, jsou-li pravdivé. Zejména pakliže ani sami oběti nechtěly vyjít na veřejnost, což se též stávalo dosti často. Chce se údajná oběť vyhnout propírání případu před dalšími lidmi, nebo má strach, že by její falešné obvinění před úřady neobstálo? Jak to měl biskup poznat?

      ZÁVĚR: Nechci říkat, že církev neměla určitý systematický problém. Používám záměrně minulý čas, protože to je minulý a už vyřešený problém. Kdyby nebyl, propíraly by se dnešní kauzy a ne kauzy desítky let staré. Za řešením situace stál právě Ratzinger.

      Přečiny proti zákonu je třeba potrestat podle světského práva. Biskupové, kteří zjevně selhali, by měli vyvodit ze svého selhání důsledky. Pro příště je třeba obvinění z pohlavního zneužívání nekompromisně předávat policii, jak se již děje. Ale nelze předpokládat, že se zneužívání zcela vymítí, církev pracuje s lidmi. I mezi kněžími se budou vyskytovat tyto případy, stejně jako mezi učiteli, trenéry a podobně. Smutné je, že tisk zneužívá těchto případů k cílené protikatolické kampani – ty případy nebyly ani v době největšího rozmachu v církvi o nic četnější, než ve státních institucích, v současné době jsou církevní instrituce v tomto směru mnohem bezpečnější, než státní. Ale média tím, že o aferách ve státní sféře téměř vůbec neinfomují, zatímco každý případ v církevních institucích převrátí desetkrát a zároveň spojí s ostatními (plus ho pro jistotu připomínají i v každé další zmínce o církvi, i když s ním nijak nesouvisí), vnucují divákům (respektive v případě LN čtenářům) úplně opačný a naprosto lživý obraz.

      Pokud jde o Ratzingera, dosavadní útoky na Ratzingera (2 velké), které ho měly se skandály spojit (jeden je zmíněn zde), byly evidentně prefabrikované. A pokud jde o celibát – zneužívání s ním zjevně nesouvisí.

      • jarek k píše:

        Ohledně datace Crimen Sollicitationis do roku 1922 vás odkazuji ke sdělení Mons. Charlese Scicluna, které současně bezděčně odhaluje část mnou poukázaného mechanismu prakticky vedoucího k oslyšení obětí režimem tajení a převádění do centra (i když jej paradoxně předkládá jako obhajobu postupu církve):

        http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12533

        Pokud jde o to ostatní, nemám důvod se s vašimi názory přít.

        Mám prostě jiný názor ohledně reálných praktických dopadů vnitřních systémových opatření, potvrzovaných právě tím nahromaděním ve své době nevyřešených případů, s dopady do nedostatku informací i o těch případech, které byly nahlášeny obětmi nebo jejich rodiči nikoliv církvi, ale civilním úřadům.

        Každé podcenění skutečné praktické funkčnosti interních systémových mechanismů se prostě z logiky věci obrátí proti samotné církvi mimo jiné i proto, že většina obětí sexuálního a jiného zneužívání (a většina jejich rodičů a blízkých) představovala součást církve samotné se všemi myslitelnými ztrátami v jejich vztahu k ní.

        Přestože jsem ateista, nemám sice nějaký zvláštní zájem stavět církev do horšího světla, ale rozhodně ani do lepšího, než odpovídá skutečnosti podle mého pohledu.

        Proto bych vaši odpověď redakci LN spíše nepodepsal, ani kdybych byl římským katolíkem.

        • cinicius píše:

          „Mám prostě jiný názor ohledně reálných praktických dopadů vnitřních systémových opatření, potvrzovaných právě tím nahromaděním ve své době nevyřešených případů“ – pokud to myslíte vážně, pak by mne zajímalo, proč zmiňujete Ratzingerův list z roku 2001, kdy se už o žádném reálném hromadění případů nedá mluvit.

          • jarek k píše:

            List působil ve starém duchu držet záležitost v interním řešení, proti novému jevu narůstajího množství poukazování na dříve nahromaděné nevyřešené staré případy. Už tomu ale v nové atmosféře zabránil, snad ten proces medializace jen zpomalil, takže vrcholí teď.

          • cinicius píše:

            @Jarek (30. 3. 9:45)

            Ale houby.

  9. cinicius píše:

    Clánek na podobné téma na Postoyu:

    Lukáš Obšitník: Pedofília a nedôslednosť médií

    http://www.postoy.sk/pedofilia_a_nedoslednost_medii

  10. […] Duší a hvězd napsal redakci LN otevřený dopis, v němž kritizoval jejich neprofesionalitu, protikatolické tažení  a lhaní v článcích. […]

  11. tlapka píše:

    Článek je nepřiměřeně emoční až se jeví účelový a nevěrohodný.

  12. FARIZEOVÉ V CÍRKVI píše:

    V CÍRKVI JE JEŠTĚ VĚTŠÍ BORDEL NEŽ VE STÁTNÍCH INSTITUCÍCH. CÍRKEV PŘEDE MNOU UTAJILA KŘTINY MÉHO SYNA, I KDYŽ PODLE CÍRKEVNÍHO KODEXU JE JEJÍ POVINNOSTÍ INFORMOVAT DRUHÉHO RODIČE. KDYŽ JSEM SE DOSTAVIL ZA FARÁŘEM OD SALESIÁNŮ V BRNĚ, TAK SE ODMÍTL SE MNOU O TOM BAVIT. POZDĚJI JSEM SE DOZVĚDĚL, ŽE CHODÍ K MÉ BÝVALÉ MANŽELCE NA OBĚD. PODAL JSEM STÍŽNOST NUNCIOVI V PRAZE VŮBEC SE NEOBTĚŽOVALI ODPOVĚDĚT, KDYŽ JSEM UPOZORNIL NA TENTO FAKT BISKUPSTVÍ, TAK MĚ ODBYLI. KATOLICKÉ NOVINY ODMÍTLY OTISKNOUT MŮJ ČLÁNEK, ALE NEPRODLENĚ INFORMOVALI BISKUPSTVÍ, KTERÉ SE NEOBTĚŽOVALO ODPOVĚDĚT, KTERÉ NAKONEC PO VÍCE JAK MĚSÍCI ODEPSALO NESMYSLNOU ODPOVĚD. NAROZDÍL OD ZDEJŠÍCH ANONYMŮ SE DOKÁŽU PODEPSAT. MIROSLAV STACH

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: