Na závěr včerejší tridentské mše (přes 50 účastníků) vystoupil biskup Paďour, který mimo jiné poskytl následující „originální výklad“ motu proprio Summorum pontificum. To, co zde dále píšu, je doslovný přepis výkladové části jeho proslovu.
Porovnám-li motu proprio a výklad otce biskupa, napadá mne jediné vysvětlení. Buďto se biskup Paďour zásadně mýlí, nebo a) otec Glaser neumí latinsky a celé Summorum pontificum přeložil úplně špatně, b) Papežská komise Ecclesia Dei, která je má vykládat, nemá představu o tom, co v něm je, vizte článek ZDE, a c) patrně to neví ani kardinál Hoyos, vizte překlad jeho rozhovoru ZDE .
… Důležité je, abyste si uvědomili, že není mojí povinností vám ty věci nějak nově zavádět. Ta instrukce mluví o tom, a psal jsem i na kongregaci a na nunciaturu a mluvil jsem přímo s nunciem… Je to možné dovolit. Tato instrukce vznikla proto, že na Západě je mnoho společenství, které tuto liturgii si zachovávali a hrozilo jejich odtržení. Abyste věděli, bylo to dramatické. A proto Svatý otec sáhnul k tomu, že tento ritus dovolil tam, kde se slouží, ale ne aby se zaváděl někde. To je velmi důležité. Takže nemůžete mně atakovat, abych já to někde, a ani tady, zaváděl. Já to respektuju, znova to říkám a důležité je každé slovo, co říkám…
výňatek z proslovu biskupa Paďoura z 27. 6. 2010
Poznámka: Jako šéfredaktor prosím čtenáře, aby se v diskusi pod příspěvkem mírnili. Děkuji.
Aktualizace:
Narazil jsem na výklad Summorum pontificum od jednoho z nejuznávanějších slovenských církevních právníků, Jána Dudy. Od výkladu biskupa Paďoura se, žel Bohu, rovněž podstatně liší. Vizte ZDE.
Aktuality 
Nemohu se dotázat kongregace, protože ji otec biskup přesně nespecifikoval. Zaslal jsem tedy dotaz alespoň na nunciaturu, zda skutečně ztotožňuje s tímto výkladem.
Člověče neblbněte. Z nunciatury vám buď neodpoví a budete na ně možná proto naštvaný, nebo vám odpoví neslaně nemastně a vyhýbavě. V každém případě takto nedosáhnete nic. Chcete-li opravdu pravidelně mít možnost účastnit se mše svaté v ritu tridentském, není jiné cesty než vyhledat kněze, který je ochotný a naučí se tento ritus a bude jej vysluhovat. Q.
Já bych na místě nunciatury považoval nejen za slušnost, ale i za povinnost, jasně odpovědět, jestli se s tím výkladem ztotožňuji a jestli skutečně pochází přímo ode mne (jak říká biskup Paďour), nebo zda došlo k nedorozumění.
No jo, ale vy jste obyčejný slušný člověk a nikoliv ten, kdo musí zvážit všechny „politické“ okolnosti viďte?
V kůži nuncia, byt třeba Tradici nakloněného (to je fikce :-), avšak uprostřed modernismem prolezlé místní církve byste si vše důkladně rozmyslel.
V kůži nuncia bych samozřejmě velice dobře zvážil, jestli chci být jakožto oficiální reprezentant papeže spojován s tímto zvláštním výkladem závazného papežského dokumentu.
Jistěže, ale uvažte ještě prosím tu eventualitu, že vám nuncius dá (jistěže diplomaticky a výkladově zpochybnitelně) za pravdu. Potom půjdete za biskupem a otlučete mu příslušný dokument z nunciatury o hlavu? 🙂
[…] Žádost o to, aby byla sloužena každých čtrnáct dnů byla biskupem odmítnuta. K této informaci, kterou osobně přinesl na nedělní tridentskou mši, otec biskup přiložil zajímavý výklad Summorum pontificum. […]
Musím se mírnit a tak nic nenapíšu …. 🙂 Co čekat od modernismem prolezlého biskupského sboru?
Nečekejte nic, obraťte se na pravověrné a ochotné kněze, kteří vám v žádosti o sloužení mše svaté vyhoví a na biskupa, který není štont pochopit psaný text, jestli jej vůbec četl, předtím než o něm mluvil, se vykašlete. Neboť on nemá žádné právo trident dovolovat, o něm rozhodovat či jej zakazovat a to od září 2007. Q.
Díky, konečně mi někdo vysvětlil, jak si správně vysvětlit „Čl. 5. § 1. Ve farnostech, v nichž je STABILNĚ PŘÍTOMNA skupina věřících, která se drží předešlé liturgické tradice, farář ochotně přijme jejich žádost o slavení Mše Svaté podle ritu Římského misálu vydaného roku 1962; postará se o to, aby to bylo pro dobro těchto věřících v souladu s řádnou pastorační službou farnosti pod vedením Biskupa podle normy kán. 392; vyhne se nesvornosti a bude podporovat jednotu celé Církve.“
Dosud jsem si totiž nebyl jist, jestli si ono ne zcela jednoznačné „continenter exsistit“ nelze vysvětlit i jinak a cože je vlastně v duchu Summorum pontificum, ale asi bude prozatím lépe přidržet se jednoznačného výkladu pana biskupa.
Ostatně, je možné, že jsme svědky testování, zda je taková skupina věřících náhodným výskytem nebo opravdu nepřetržitě přítomná. Jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den, takže není proč spěchat, trvalost lze ověřovat trvale.
Jak potvrzuje instrukce Universae Ecclesiae vydaná 13.5.2011, jednoznačný výklad biskupa Paďoura je jednoznačně zcela chybný.
VIz http://duda.kapitula.sk/wp-content/uploads/2010/10/In%C5%A1trukcia-o-R%C3%ADmskom-r%C3%ADte1.pdf, čl. 15.
Jiný pan biskup, dnes arcibiskup byl v tomto výkladu natolik extenzívní, že výklad je, že trident rozděluje farnost vždy, pokud se některá část hlásí k NOM. 🙂 No a kdyby nakrásně se celá farnost hlásila k tridentu (hromadná konverze) a nebyl ani jeden NOMistický rebel, pak tato farnost rozvrací vikariát a kdyby celý vikariát, tak ten zase diecézi a diecéze provincii 🙂 Takže pánové a dámy, ať děláte co děláte, na nás si nepřijdete – vaši biskupové čech a moravy 🙂
[…] V neděli 27. června proběhla v Českých Budějovicích poslední tridentská mše otce Juchelky. Její závěr navštívil i biskup Paďour, který mimo jiné oznámil, jak bude po odchodu otce Juchelky tridentská mše v Českých Budějovicích pokračovat (ZDE) a poskytl přítomným věřícím výklad Summorum pontificum (ZDE). […]
Ze Summorum pontificum:
Čl. 2. Každý katolický kněz latinského ritu, ať diecézní nebo řeholní, může ve mších slavených bez účasti lidu užívat Římský Misál vydaný Papežem Janem XXIII. roku 1962 anebo Římský Misál promulgovaný Papežem Pavlem VI. roku 1970, a to kterýkoli den, kromě Velikonočního tridua. Ke slavení podle jednoho či druhého Misálu kněz nepotřebuje žádné dovolení ani Apoštolského stolce, ani svého Ordináře.
Čl. 4. Ke slavení Mše Svaté, o kterém je v čl.2, mohou být při zachování právních norem připuštěni také věřící, kteří by o to dobrovolně požádali.
Z uvedeného vyplývá, že můžeme oprávněně požádat o přítomnost na mši sv., kterou církev slouží, a nabídnout svou službu, aby se mše sv. v ritu řádném nebo mše sv. v nikdy nezrušeném a vzácném ritu mimořádném (SM Čl. 1, odst. 2) mohla sloužit slavně – což činíme.
Za LB DNES (Literátské bratrstvo DNES)Jiří Churáček
http://www.literatskebratrstvo.cz
Přesně tak. Stačí ochotný kněz a nemáte žádný problém. Jen musíte dobrovolně požádat 🙂 radím dobrovolně požádat přímo generelně a to po všechny dny až do konce světa.
Tohle je snad řešení na přechodnou dobu (jle-li dobrovolně žádajícího lidu málo), ale jako trvalé řešení by to asi bylo přece jen trochu divé: Mše bez účasti lidu s povolenou účastí lidu dobrovolně o to žádajícího.
🙂
Všechno má svůj čas – jak pravil Kazatel. Je čas kameny házet i čas kameny sbírat. Vidím čas na řešení dočasné a jistě přijde doba i na řešení trvalé. S pozdravem
J. Ch.
„Je čas kameny házet i čas kameny sbírat.“
– myslím, že je čas kameny házet, pak je hned sesbírat, a házet znovu.
Hledáte problém tam kde není. Onen kněz, který vám vyhoví, prostě stanoví kdy tridentské mše svaté sloužit bude a vy je můžete navštěvovat. Dobrovolně přece jej požádá, aby bylo vyhověno tomu co psáno, kdokoli, nikde není psáno, že to musí být všichni, stačí jeden kdo má zájem a že se slouží to může vědět lidí kolik chcete. Stačí to vyvěsit na internet. Proč v tom hledáte vědu?
Jediný problém, a ten je skutečný, je najít takového kněze, který vám věřícím, kteří tridentskou mši svatou pravidleně vysluhovat chcete, ji také pravidelně vysluhovat bude. On bude sloužit „soukromě“ a věřící tam mohou být, stačí přijít. Tím odpadne požadavek toho společenství atd., prostě na to pasuje jiná věta MP SP.
Quidovi: Nehledám v tom vědu, šlo mi jen o tu jinou větu (stačí-li článek 5. § 1., není třeba to obcházet pomocí článků 4. a 2.)
btw. je tam někde napsáno, že tento kněz nesmí být členem FSSPX? Pokud ne, pak je účast na mších FSSPX nejen platná, ale i dovolená.
§ 4. Kněží, kteří užívají Misál bl. Jana XXIII. musejí být způsobilí a bez právních zábran.
Je možno používat jiný Misál než 1962. Ten ani nebyl příliš rozšířen. Takže v tom případě tento paragraf neplatí? 🙂
Kromě toho nevím, že by kněžím FSSPX platilo nějaké omezení právními zábranami či způsobilostí. To by nemohli vůbec působit – a přece Vatikán s nimi jedná jako s kněžími a s biskupy FSSPX jako s biskupy.
Myslím, že tento výklad je výsledkem tajného paktu ČBK a naší provincie FSSPX. „My vám nebudeme přetahovat NOMáky, a vy nám tridenťáky.“ 🙂
Každopádně papež zřejmě své motu proprio formuloval tak, aby bylo možno je i takto paďoursky vyložit. V podstatě podobně se vyjádřil i bp. Adalbert C. z Brna. A papežova „pařížská deklarace“ hovoří jasně o povolení tridentu pouze z pastoračních důvodů, jako akt milosti k těm, kteří ho mají rádi.
V podstatě je jasné, že od Amtskirche nelze čekat vůbec nic. Lze jenom doufat, že rozhovory FSSPX – Řím skončí dřív, než zbabělý irenismus, latetntně ve vedení FSSPX přítomný, tuto poslední výspu katolické církve ve světě zcela rozloží.
Mezi příznivci NOM a tridentu existuje přechod jen jedním směrem. Jestliže někdo poznal a uznal krásu liturgie, těžko se bude navracet k NOMu, pokud má možnost volby.
Jasně. Avšak kdo zažil „recitovanou mši“ P.Stritzka z FSSPX, možná by se s chutí vrátil k NOMu. Nezažil jsem příšernější latinské drmolení. Pokud by mne něco na „tradici“ mělo odradit, pak právě toto. Recitovaná mše je defacto předchůdce NOM a výdobytek reforem před 2.vatikánem. Představa, že laik musí společně s knězem něco drmolit (a tím se mše údajně více zúčastní) je zvrácená. Mše sv.by měla být zpívaná nebo tichá- alespoň pro běžný lid. Recitovanou nechť si brebentí ti co obdivují Ameriku a její trend „pořád se musí něco dělat“. Prostý věřící je latinským drmolením jen rozptylován a rušen. Jen vědomí „liché“ katolicity NOMu může částečně uklidnit nechuť k moderním novinkám typu recitovaných mší -zvlášťě pak v podání P.Stritzka.
Pane Maxi,
chápu, že jistě ne všem vyhovuje P. Striczko jako kněz. Jděte tedy za jiným na jiný recitovaný trident a možná, že přehodnotíte svou averzi k této formě.
Děkuji za radu, recitovaně drmolit nehodlám. Nemám potřebu během mše sv.neustále něco dělat, resp.drmolit. Možná kdyby P.Stritzko drmolil v nějakém dlouhém presbytáři kostela a ne v malé kapli, pak by to nikomu nevadilo… Principielně však mám za to, že není všem dáno, aby vždy všemu rozuměli a chápali co slyší – jak o tom hovoří i Pius XII.v Mediator Dei. Recitovaná mše je de facto tak trochu náběh na NOM.
Co píšete, pane maxi, nedává smysl. Drazí věřící při recitované mši svaté nic nedrmolí, tuto výsadu má ten jehož pás se dotýká hrany oltáře (třebaže stojí opodál.) Vy si pěkně v klidu a tichu sledujete postup mše svaté v missálku.
Nebo si podejte písemnou stížnost.
V tom případě, pokud se nedohodnete s P. Striczkem, pište představenému Disktriktu:
P. Trutt, Jaidhof 1
Ovšem nedoporučuji, pokud jste jen příležitostný rejpal a na dané věci nemáte opravdový zájem.
Stěžovat si mi nedává smysl, ani mi nepřísluší posuzovat kněze. Ostatně FSSPX v mých očích velmi kleslo nejen po jejich nevkusném distancování se od vlastního biskupa R.Wiliamsona. Čekal bych podobné chování někde jinde. R.Wiliamson je zbožný biskup, bohužel ne všichni jsou ve FSSPX takoví.
Ano pane Maxi ani FSSPX není uchráněno zkoušek, hříchu atd.
Nemyslete, že jste sám komu se to či ono u FSSPX líbí/nelíbí.
Důležité je však to, že předávají bez zkreslení víru, kterou přijali, konají kněžskou službu atd.
A to v dnešní nelehké době opravdu není samozřejmost.
Toužíte-li po něčeem zcela čistém, to byste musel mezi katary. 🙂
Uhodil jste právě „hřebíku na hlavičku“. Jde právě o to zkreslování. Pro některé kněze FSSPX je NOM nepřekonatelný problém, což respektuji. Na druhé straně jiné ovoce revoluce -liberální stát a jeho zřízení a symboly žádný problém nepředstavují. Myslím že je to naivní přístup.
Pane Maxi, to co vás trápí jistě to není oficiální přístup FSSPX ale jednoho z jeho kněží. Vám se to zdá naivní, dotyčnému knězi třeba vlastenecké, já nevím.
Stejně jako asi u vás u mne osobně vznik ČSR žádné nadšení nevyvolal, vždyť se podívejte do historie co se dělo bezprostředně poté – stržen Mariánský slou na staroměstkém náměstí v Praze a Masaryk se vyjadřoval posměšně o Církvi, jsa sám heretikem. Takový člověk u mne nevzbuzuje ani důvěru ani úctu. Ale neberu nikomu, jeho opačný názor na tuto osobnost a to čeho byl Masaryk symbolem – První republiku.
Pokud vím, tak mezi jihočeskými tridenťáky nikdo z nich nenavštěvoval bohoslužby FSSPX. Na druhé straně, nedivil bych se, kdyby o tom někteří začali uvažovat. Každopádně, při vší úctě, si nemyslím, že lze SP vykládat tímto způsobem. Mohu se ale samozřejmě mýlit, nejsem v této oblasti autorita. Každopádně to ale vypadá, že komise určená k vykládání SP se mýlí se mnou.
Letos to budou 3 roky od vydání onoho Motu Propria ze dne 7.7.2007. A po těchto třech letech má dojít k vyhodnocení účinnosti tohoto papežského aktu. Jsem velmi zvědav, jestli krom klišé o přínosu atd., se objeví i adresná kritika těch biskupů, kteří překračují své pravomoci a brání vysluhování tridentské mše svaté ať už přímo nebo nepřímo nejrůznějšími obstrukcemi.
Pokud biskup Paďour nakonec některého kněze sloužením tradiční mše svaté pověří, nebude to ještě znamenat, že tento kněz bude působit v katolickém duchu. Osobně považuji dlouhodobé vyjednávání s biskupy za ztrátu času a energie. Ty jsou lépe vynaloženy cestováním na mše svaté sloužené kněžími FSSPX. Zde máte záruku nejen katolického obřadu, ale i katolického kázání a vedení duší.
Z jižních čech do Prahy či Brna? Snad ano, ale jen občas. Ti věřící nutně potřebují dobrého kněze v dosahu, a nejlépe takového, kterého si najdou sami a ne nadirigovaného biskupem, který Tradici zjevně nepřeje. Takový kněz, který trident nemá v srdci, ale jako uloženou mu povinnost a ještě s možnými postranními úmysly svými či biskupa – například podvázání účasti věřících apod…. ?
To není paranoia, to je znalost české reality.
Vím, že to asi není možné každou neděli. Nicméně řada rodin cestuje na nedělní mši svatou v Praze či Brně i několik hodin – z Krkonoš, Hradce apod. V sobotu byl vysvěcen další český kněz FSSPX, P. Aleš Hakl. Minimálně první rok svého kněžského života stráví při priorátu ve Vídni, předpokládá se však, že občas zajede vypomoci do Brna či do Prahy. Brněnská promice P. Hakla bude v sobotu 3. 7. od 10h v kapli Královny posvátného růžence, Faměrovo náměstí 20.
P. Aleše znám, a mám velkou radost. A kéž přibudou v příštích letech i další kněží. V semináři v Zaitzkofenu studují v různých ročnících. O cestování z daleka do Prahy či Brna vím také, ovšem není to pro každého schůdné. Mezi řečí padlo v Jaidhofu i to, že by mohla být kaple v Hradci Králové.
Tak si přejme, aby P. Aleš Hakl, FSSPX skutečně také po tom roce působil již natrvalo v ČR a nenásledoval osud P. Kučírka v Innsbrucku.
No ale zase mít čecha šéfem priorátu v Insbrucku je docela čest.
Ale opravdu jen teoreticky. Kristus sice zemřel za všechny, ale ne všichni mají dostatek sil a prostředků aby pro ně elitní svátosti u fsspx byly dostupné. Proto je správné že existují i jinde možnosti účasti na katolické liturgii, byť nedokonalým způsobem.
Myslím, že je ještě dost katolických katolických kněží i v českobudějovické diecézi.
Pane Semín, domnívám se, že Vámi prezentované názory na „katolicitu“ kněží z FSSPX nejsou věrohodné, alespoň co se současného rakouského distriktu týče. Je známo o některých kněžích z FSSPX působících v ČR, že měří věci bohužel jaksi dvojím metrem. Zatímco horoucně zatracují liberalismus vyhřezlý na 2.vat.koncilu (správně), na druhé straně adorují ložo-republikánské symboly a státní liberálně demokratické zřízení. Mnozí tzv.tradiční katolíci (napojení na FSSPX) se nestydí veřejně vystupovat s trapnou liberální figurkou českého prezidenta, která se zmůže na pouhé strašení, že nepodepíše lisabonskou smlouvu. Stejně tak bych již neviděl příliš katolické lásky v případě distancování se FSSPX v Německu od vlastního biskupa FSSPX – R.Wiliamsona. Závěrem bych neposuzoval katolicitu kohokoliv (kdo např.nosí tričko), ačkoliv P.Šaška neznám. Ostatně by možná stačilo posoudit katolicitu P. Stritzka z FSSPX (v maskáčích) z fotek na českých stránkách rakouského distriktu -viz fotogalerie Tábor MCH 2006.
Paul Max
Ono by to chtělo při takovém nadpisu, který jste dal, zajet za P. Truttem do Jaidhofu, setkal byste se třeba i s P. Striczkem a pak byste tu jejich katolicitu mohl posoudit.
Z fotek se opravdu soudit nedá, ale pravda je taková, že fotku, kde jste viděl P. Striczka in flagranti v maskáčích, tak ta pocházela z tábora, který se každoročně v Jaidhofu pořádá, a mohu vám říct že je to zcela něco zcela výjimečného, že nebyl v klerice, tam jsou v klerikách všechny posvěcené osoby prakticky při všech činnostech, to byste se asi divil…. Kdežto fotka na oficiálním webu biskupství kněží by snad mohla zachycovat kněze v kněžském oděvu.
Pokud jde o článek v Te Deum, které v souvislosti s vlajkou reflektujete, tak vaše postřehy obdobné vašim byly uvedeny v dalším čísle a jde to bez problémů ….
Jinak jistě se mezi tradičními katolíky najdou i lidé, kteří jsou trapní, ale to máte úplně všude.
Mám tomu rozumět tak, že rakouský distrikt FSSPX pořádá tábory pro mládež v armádních výcvikových zařízeních? To aby dokázali akceschopnost, až pošlou tanky z Vatikánu nebo z Econe? Fotka na oficielních stránkách FSSPX – jejich kněze v maskáčích- je stejná závažná jako fotka P.Šaška v tričku. Nechci někoho obhajovat, zvláště pokud toho člověka vůbec neznám, avšak víte podrobnosti typu: kdo fotku zveřejnil, z které doby fotka pochází, při jaké příležitosti byla fotka pořízena atd.? Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
Vážený pane, rakouský distrikt pořádá letní tábory pro mladší chlapce, mladší dívky a starší dívky v Jaidhofu každoročně. Bližší info je na webu http://www.fsspx.cz. Program bývá pestrý a body programu jsou i návštěva vojenské posádky, návštěva hasičů, zemědělské farmy, koupání, hry v zahradě u zámku apod. No a tak ta fotka P. Striczka mohla být právě z té návštěvy u vojenské posádky. Nevidím v tom nic militantního, když si oblékl vyjímečně něco jiného než kleriku. Jinak já jsem jej ještě jinak než v klerice neviděl 🙂
takže vaše dedukce o tancích jsou více než úsměvné. Fotka P. Šaška v tričku je mi jedno, jen že je prezentována na webu coby nikoli fotka z volnočasové aktivity, ale jako jeho fotka prezentační, tedy možná jsou jiné nároky na oblečení na místě.
Ale když v klerice P. Šašek jinak chodí všude, jak to má být – pak je vše v pořádku a jistě mu tu fotku odpustíme, když ji při nejbližší vhodné příležitosti změní na odpovídající….. 🙂
„To aby dokázali akceschopnost, až pošlou tanky z Vatikánu nebo z Econe?“
– Nikoliv, v plánu je poslat tanky z Écone do Vatikánu.
Btw. Myslíte si, že se kněží v klerice i koupou? Nebo že v ní i spí? No a stejně tak si ji sundávají, když lezou s děckama po samohybné houfnici. Dokonce i když stříhají růže na zahrádce, sundávají kleriku ve prospěch montérek, protože jinak by zůstali uprostřed zahrady přišpendleni k trní jako strašáci.
Zvláštní je opravdu jedna věc: P.Stritzko je v maskáčích, zatímco ostatní kněží či seminaristé na stejné fotce jsou v klerikách.
No tak to uznávám, to je opravdu velmi zvlášní. Ale vaši domněnku proč tomu tak je, prosím již ne, již jsem se dnes nasmál nad mnohými vašimi dedukcemi a nesmysly dost.
Ale přeji vám stálé zdraví a rozhodně zdejší fórum hojně navštěvujte, je s vámi legrace.
Já myslím, že otec biskup Paďour jedná přesně v intencích Svatého otce. Taky si myslím, že o těchto intencích existuje mezi tradicionalisty řada mýtů a falešných dojmů. Svatý otec je věhlasný teolog 2. vatikánského koncilu, je výsledkům tohoto koncilu hluboce oddán, stejně jako myšlence ekumenismu, vzájemné nezávislosti státu a církve i myšlence pokroku (srov. jeho většinově nadšeně přijatý výklad v katechesi o sv. Bonaventurovi. Také v praktické oblasti by si měli uvedení v mnohém pomýlení nadšenci uvědomit, že trendy, které se hluboce zakořenily na Západě (zejm. v Evropě a v Severní Americe) za pontifikátu dnes ctihodněho Jana Pavla II., během pěti let pontifikátu Svatého otce Benedikta XVI. podstatně zeslily. Také církevní hierarchie jde pod Jeho vedením nezadržitelně vpřed. Je proto nesmyslná jakákoliv výtka ohledně svévolného jednání či výkladu otce biskupa Paďoura, jakož i snahy zatáhnout do svévolných výkladů nunciaturu.
Krátce a dobře: vše jde vpřed. A zdá se, že stále rychleji.
(Úplně jiná je ovšem debata o tom, co je před námi – toho se tento Pospíšilův článek absolutně nedotýká.)
Pokud jste svůj příspěvek myslel ironicky pane Felixi, pak z mé strany novotami ustrašeného bigotního katolíka je to bez připomínek 🙂
Nikoliv ironicky, ale domnívám se, vše v něm co nejlépe odpovídá skutečnosti. Ale chápu, že tradicionalisté si to mohou vykládat jinak. Někteří lidé si taky rádi nasazují falešné růžové brýle a věří svým dojmům, nikoliv pojmům. Opakuji: vše v něm pokládám za pravdivé.
Pak zřejmě jste si řečené růžové brýle nasadil vy sám.
No tak to bych fakt rád věděl, co nebo koho vidím růžově. Můžete mi, prosím, napovědět? Děkuji předem.
Nemohu vám vytrhovat z kontextu vaše konkrétní věty, abych vám to ukázal, to až celek vašeho názoru působí tím úsměvným dojmem. …. krátce a dobře vše jde vpřed Nuže? 🙂
No a nejde?
Ale trošku Vám napovím: Je v tomto konstatování, že vše jde rychle vpřed, sebemenší jiné moje hodnocení, než že „rychle“ a „vpřed“? Já nemůžu za to, že někteří za tím vidí třeba mé hodnocení, že to je „dobře“, a jiní mé hodnocení, že to je „špatně“. To už tak chodí, že ten, kdo čte, si čtené subjektivně znetvoří podle svého dojmu. Schválně si to ještě jedno přečtěte. Já si myslím, že byste mol být s tím, co jsem napsal, stejně srozuměn, jako třeba otec biskup Paďour. I když stojíte na opačné vlně. Vaše vlny já v tom textu kvalitativně nevyhodnocuji. Poperte se sami. Ale na něčem jiném. Na mém textu se oba jistě shodnete.
A nepoleví a nepoleví 🙂
Vidíte, Felixi, další člověk, co vaše texty hodnotí tak, jako už zde mnozí.
A s vámi to prostě nehne.
Co to je stát na opačné vlně?
přiznám se že v jazyku novus ordo se neorientuji příliš dobře. Jestli myslíte v opozici, proč to nenapíšete normálně?
Pravda, u Felixe jde opravdu o růžové brýle. Zastává názor, že dokud katolická církev v péči modernistů úplně nezkolabuje, nebude ji možné začít reformovat. A protože by se té reformy ještě rád zúčastnil, zoufale přesvědčuje sám sebe, že kolaps je velmi blízko a církev je na tom ještě hůře, než je (což chce velkou představivost). Takové malé růžové posunutí času…
Já tomu nějak nerozumím. On někdo chce po b. Paďourovi , aby sloužení tridentského ritu povoloval? Proč? Každý katolický kněz latinského ritu může sloužit soukromou mši podle misálu Jana XXIII. kdykoliv kromě velikonočního tridua. K tomuto účelu již nepotřebuje žádné povolení biskupa, jak tomu bylo dříve. K účasti na této mši mohou být připuštěni taktéž věřící, kteří by o to svobodně žádali.
Tak o co jde?
Ne, on si Paďour myslí, že to musí povolovat…
Evidentně o to, že ti věřící po odchodu kněze, který trident sloužil, nemají náhradu. Obrátili se na biskupa, snad to k něčemu povede, ale jistou a vyzkoušenou cestou je obrátit se přímo na ochotného kněze.
V tom případě se Paďour opravdu mýlí…
Skupina věřících, požadujících Trident se má obrátit na svého faráře, který jejich žádost OCHOTNĚ přijme…
pokud není štont sloužit Trident sám, ani nesežene jiného kněze, obrátí se skupina věřících na biskupa, který je VROUCNĚ nabádán jim kněze zajistit…
Pokud ani biskup není schopen a ochoten žádost věřících uspokojit, obrátí se tito na komisi Ecclesia Dei…
Takže Paďour se mýlí…když není přímo povinnen, pak je „alespoň“ vroucně nabádán, aby vyhověl, pomohl, zajistil… nikoliv snad něco povoloval…
Kdyby si to pánové biskupi po třech letech, co ten text existuje, už konečně třeba aspoň jednou přečetli 😉
Tak tomu není, každý katolický kněz může sloužit VEŘEJNOU MŠI podle misálu Jana XXIII.
Při vší úctě…míchají se tu jablka s hruškami…
Každý katolický kněz západního obřadu může kdykoliv sloužit mši podle Misálu Jana XXIII tzv. bez účasti lidu, ale lid na ní, pokud požádá, může být přítomen…. kněz se nemusí nikoho ptát, atd…
To je článek 2. SP.
Tzn. iniciativa vychází od kněze…
Potom je ovšem druhá situace, řešená v následujících článcích, kdy iniciativa vychází od skupiny věřících, přítomných ve farnosti, kteří by rádi měli tradiční mši. Takoví mají právo se obrátit na svého faráře, který jim má vyjít vstříc, buď osobně, nebo, není-li toho schopen, zajistit kněze jiného… Pokud ani toho není schopen, nebo k tomu ochoten, obracejí se věřící na biskupa, atd…
Není to, jak se biskupové, domnívají, aby jim to povolil, ale spíše aby jim to ZAJISTIL 😉
Mluvíme, zdá se, o dvou různých věcech…
Zaplať Pánbůh Vaše slova. Včera, dneska, zítra znova.
Chtěl jsem to původně napsat Felixovi, ale nějak mi to spadlo sem. Pltí to ale i pro Vás a doufám že to Felix najde. :O)
A to nám za chviličku (14.9.2010) Summorum Pontificium skončí, je přece na 3 roky…
To co řekl otec biskup odpovídá i mému názoru. Svatý otec nepovolil mimořádnou liturgii proto aby udělal povinný krok zpět ale především proto aby zachránil ty kteří na ní přespříliš lpí a umožnil jim žít ve společnosti s církví. Přestože pravděpodobně věděl co všechno tím riskuje a že bude kvůli tomu terčem mnohých ataků, stejně jako jeho biskupové a kněží. Podobně kdysi svatý otec udělil těm kteří se chtěli vrátit dispens od celibátu a od západního ritu. Jinak by basiliáni včetně otce Juchelky nemohli žít s námi v jednom společenství. Škoda že se tu nepíše kdo měl tu drzost něco takového udělat. Atakovat Kristova biskupa. Mohl to být kdokoliv. Od svedeného člověka dobré víry až po praktikujícího satanistu. Těm je dobrá jakákoliv záminka k útoku na církev a na osoby žijící zasvěceným životem a vůbec nejlepší je taková která budí dojem posvátného a dobrého úmyslu. Jako mouchy med je přitahují i virtuální fóra kde se něco takového děje a rádi si přiloží polínko. Když ďábel pokoušel Pána Ježíše na poušti tak přitom zneužil Písmo a citoval ho velice přesně. Podobně se dá zneužít i tridentská liturgie. Rád vzpomínám na dětství kdy jí ještě vzdáleně pamatuju a mrzí mě že je čím dál tím těžší ocenit to že jí svatý otec dovolil. Modleme se za svatého otce, za pana biskupa Paďoura i za ty kteří dělají z tridentské mše něco zlého co vzbuzuje obavy. Bylo by na čase abychom se zbavili své tradiční národní zbabělosti a vlažnosti a dokázali se svého biskupa otevřeně zastat. Zvlášť v reálném světě. V takovém Polsku by to každý zkusil jen dvakrát, kdyby ho nedej Bože něco takového napadlo. Prvně a zároveň naposledy. Šťastná toť země.
Svaty otec, tim mene biskup nemaji komu co povolovat.
Jednak, doporucuji P.T. diskutujicim, aby si precetli bulu Quo primum, ktera jasne stanovuje tuto formu litrurgie na VECNE casy s tim, ze NIKDO ji nesmi omezovat, ci dokonce zakazat. Tato bula ma charakter (splnuje vsechny potrebne podminky – najdete ve vykladu koncilnich dokumentu o papezske neomylnosti) neomylneho, vecneho vyjadreni.
A za druhe, v samotnem SP papez pise, ze tento ritus NEBYL NIKDY ZRUSEN. Takze logicky z toho plyne co?
Ze zakazuje-li nekdo tento ritus, svolava na svou hlavu minimalne hnev svatych apostolu Petra a Pavla a Vsemohouciho Boha.
Proto asi nema pan biskup Padour dostatek knezi a kostely se mu vyprazdnuji. Protoze lze a cini proti Bozi vuli.
Jednoduche.
Přesně tak.
Co Ty seš za vola?
„Podobně kdysi svatý otec udělil těm kteří se chtěli vrátit dispens od celibátu a od západního ritu. Jinak by basiliáni včetně otce Juchelky nemohli žít s námi v jednom společenství.“
Co tím chtěl básník říci?
Jaký dispens od západního ritu?
Jaký dispens od celíbátu?
Jací basiliáni?
Co to meleš za nesmysle? 😉
Kvas je podivuhodná materie. Kvas není droždí. Představovat si pod Kristovým podobenstvím droždí – vyšlechtěnou monokulturu kvasinek jedna jako druhá – je úplně ulítlé.
Kvas je směs mouky, částečně natrávená a prorostlá symbioticky spolupracujícím společenstvím různých kvasinek, bakterií a jiných potvor. Vlastnosti kvasu jsou dvě – těstu dodává krátkodobě chuti a vláčnosti a dlouhodobě proměňuje těsto na sebe sama. A to ne tak, že by postupně (požíral), ale najednou (pozvolna mění vlastnosti těsta až po vlastnosti kvasu).
Boží vedení a extra protekce Ducha svatého spočívá v tom, že bdí nad genetickým složením oné kvasovitosti tak, že pokud některá úchylka od ideálu vede k horší chuti a horší kyprosti těsta, je doprovozena i sníženou schopností se množit a větší náchylností k vyhynutí. A budiž za to Bohu obecně a Duchu osobně věčná chvála!
FSSPX aspiruje na to, aby bylo kvasem uvnitř kvasu. Hmm, je to zajímavý ecclesiologický pokus. Počkáme 150 let a pak si ho vyhodnotíme. Poznáme to po ovoci.
Každopádně je to podobně netradiční představa, jako ta, která říká, že vlastním úkolem kvasu je vyrábět reklamní slogany na nekvašené chleby.
Napadá mě, že ještě před takovými 3-4 roky jsem vždycky říkal „otec biskup, svatý otec“ atd. Dnes je to pro mě pan biskup nebo prostě papež. Ten synovský vztah se jaksi vytratil. Mrzí mě to, ale co se dá dělat.
Lidé z Církve odcházejí ba přímo utíkají, znechuceni kde čím…v lepším případě se uzavírají do svého nitra v horším odpadají zcela …. a pastýř – biskup bude dusit aktivitu věřících…. Oni snad žijí v úplně mimo!
Biskupové žijí v umělém oparu servilnosti lidí, kteří je obklopují a mylně se domnívají, že úcta, kterou jim lidé prokazují, pramení z jejich neodolatelné a vší ctností obdařené osobnosti a přitom z většiny jde o pouhou úctu k úřadu, který zastávají 🙂
Smutek, smutek, smutek… Uchýlit se do duchovní poustevny v srdci svém a zavřít za sebou dveře (trochu něco podobného píše Komenský ve svém Labyrintu světa)… Jestliže člověk s něčím vnitřně bytostně nesouhlasí a je mu jasné, že jakákoliv intervence je nesmyslná a jakákoliv diskuse zcela irelevantní, co má dělat? Já jsem za totality konvertoval. Moje konverze probíhala mezi mým šestnáctým a osmnáctým rokem věku. Měl jsem i období, kdy jsem velmi vážně uvažoval o studiu teologie a o kněžství. Dnes jasně cítím, jak Bůh udělal pro mě to nejlepší, co mohl, když mi do této cesty nastrčil ženskou (bez jakéhokoliv rouhání či zlehčování). Přitom to bylo v době, kdy jsem se modlil za pravý opak a snad až násilně jsem se učil žít v celibátu (proto mám možná dnes pro „celibátní odpadlíky“ upřímné pochopení). Dnes ale jasně cítím, že mým největším problémem by nebyl celibát, ale poslušnost, které bych vůči naší současné hierarchii absolutně nebyl schopen. Nejspíš bych byl exkomunikován za neposlušnost, nebo bych se zbláznil. Prostě – neunesl bych to. Pane, díky!!
Ani nevíte, jak vám rozumím.
A přesto obdivuji kněze typu Antonína Damiána Nohejla.
Já myslím, že není nutné zavrhovat možnost zasvěceného života v dnešní době. Kdybyste měl povolání od Pána Boha, který si z nás, zavolá-li nás, nedělá legraci, byl byste dnes třeba v nějakém tradičním řádu nebo knězem tradičním.
Ve světě existuje dost tradičních seminářů a klášterů. Nemusí se nikdo vzávat povolání, může odjet mimo ČR.
Kněžské svěcení p. Hakla v Německu a tři čeští kněží Bratrstva jsou toho důkazem.
Toto byla reakce na pana Rejška.
To je pravda, jenže
– ne každý na to má (jazykově, atd.)
– existence v seminářích obvykle obnáší nemalé finanční náklady, které se sice dají odpustit, ale není to pravidlem
– nejistota návratu do vlasti, která kněze a řeholníky potřebuje jako sůl
– změna prostředí ne každému dělá dobře
– atd.
Nepopírám, že možností je mnoho, ale jako primární problém vidím absenci formace v seminářích a klášterech u nás. Likvidaci nadšených před i po svěcení.
Jistě, nepopírám nic z toho, co píšete. Jen říkám, že není nemožné stát se knězem nebo řeholníkem či řeholnicí v dnešní době. Ale taky myslím, že Pána Boha těší i lidé ve světě, dávající v době rozkladu příklad křesťanského života.
Ach, vidíte to moc černě. V semináři v Zaitzkofenu studuje více našich krajanů. Finanční náklady na bohoslovce, co jsem četl materiály FSSPX, jsou v režii semináře.
na semináře u nás zapomeňte alespoň do doby, pokud budou pod patronací modernistů, tam spíše než bohosloví vystudujete s tamními slečnami docela něco jiného – viz. KTF…. 🙂
Ale budete světový, moderní a náš 🙂
Myslím, že každý kdo zde je a má již volbu stavu za sebou s dostatečným odstupem, by mohl podobnou životní zkušenost uvést. Nu já jako kněz bych byl velmi odbojný vůči modernismu, což je extrakt všech možných herezí, a patrně by biskupova kosa padla na kámen a po nafackování víděňskému kardinálovi při „baloon mass“ ve Vídni a následné omluvě bych byl pouze doživotně suspendován 🙂
Pane Rejšku, neberte to tak tragicky. Znám dobré kněze i diecézní a není to po celé republice takový jednolitý marast, jak se vám zdá. Jeden dva ze 100 jsou dobří 🙂
Jsem prostořeký a tak mne napadá příměr s pracujícími cikány, ti jsou asi tak ve stejném poměru k těm práce se štítícím 🙂
Já bych trvale do zahraničí v žádném případě nechtěl! Tady jsem prostě doma a tady zůstanu. Díky svým aktivitám kolem zvonoher mám možnost prakticky každý rok vyjíždět do Holandska. Tuhle zemi mám moc rád a velmi rád tam jezdím. Jsou tam místa, která znám velmi důvěrně a dokážu Holandskem jezdit bez mapy nebo GPS. Jsem tam moc rád – ale maximálně tak 3 týdny. Pak musím domů. Kdyby mi nabídli třeba roční pobyt za výhodných podmínek, moc bych přemýšlel, ale nejspíš bych to nepřijal. Prostě – Krkonoše, Vysočina, České středohoří, Třboňsko nebo „Česká Kanada“ nikde jinde nejsou! Na měsíc ano, ale víc ne! Představa, že bych jako řeholník skončil někde…., protože v Čechách by pro mé smysluplné uplatnění nebyly podmínky (nebo že by za mě rozhodli představení), je pro mě nepřijatelná. K řeholnímu životu jsem nikdy neinklinoval, ale kdysi jsem považoval za cíl být „normálním diecézním“ knězem (tedy „pěšákem v poli“). Mít třeba deset rozpadlých kostelů a far a „makat“. Jenže když to dnes vidím, tak jsem opravdu šťastný, že jsem tím, čím jsem. Nic ve zlém. Mám jednu moc špatnou lidskou slabost – když je něco proti mé vůli, sotva mě k jednání, které mi nekonvenuje někdo druhý jakkoliv donutí. Obávám se, že při své cholerické povaze by pro mě za jistých okolností nebylo problémem poslat vikáře (i generálního) „kamsi“… Pán to zřejmě velmi dobře ví a ptoto mě učinil tím, čím jsem…
No právě. A to si myslím, že je známka toho, že Pán pro Vás měl jiné povolání, nikoli toho, že je nemožné být knězem v zahraničí.
Je to tak.
A přesto jsou lidé, kteří jsou pro Boží povolání ochotni opustit dům, otce, matku, …(myšleno rodnou vlast), aby nastoupili cestu, která jediná je povede do radosti, jak zde na zemi tak na věčnosti.
Abych neuváděl jen příklady s FSSPX, tak v semináři FSSP ve Wigratzbadu (Německo), dá-li Pán Bůh, příští rok přijme tonsuru Čech a rok po něm ji přijme jeden či dva další, a jsou ještě jiní, kteří zkoumají své povolání k FSSP.
A myslím si, že pokud je člověk Bohem opravdu povolán, není překážkou opuštění rodné krajiny, ač by to bylo jen na dobu studia či na celý život, ani svých blízkých. A skutečnou překážkou není ani neznalost cizího jazyka či finanční problémy spojené se studiem, to jsou jen dílčí nesnáze přese které se musí člověk přenést. Pokud je opravdu člověk Bohem povolán, učiní vše co je v jeho silách, aby nastoupil nabízenou cestu, jelikož ví, že nikdy nebude šťastný tam, kam ho Bůh nevolá.
Nikdy není jednoduché přemoci sebe a svou slabost, ale tam kde je člověk s Bohem a kde koná Jeho vůli, tam si může býti jistý tím, že ani zlý duch není schopen toto dílo zničit.
Jste až příliš velký idealista.
Ale nemám vám to za zlé. Byl jsem kdysi stejný.
Realita mne vyléčila 🙂
Nea + Quido: Zcela jistě ano, i když někdy je velikým problémem rozlišit, co lze chápat jako znamení od Pána a co jsou jen obavy z vlastní slabosti či její projevy. Nejúčinnější metodou je skutečně modlitba. Je jasné, že Pán si každého z nás vždy „nějak“ umístí. (Když ne takto, tak jinak…). Kde hledat hranici mezi neschopností rozlišit znamení a neochotnou slyšet volání? Tohle jsou otázky, které dodnes nemám zodpovězené. Jistě, vždycky se dá říci „asi jsem neměl povolání“ – ale co když jsem se jen něčeho zalekl, nebo prostě něco nerozpoznal? Mám k současné hierarchii velmi kritický postoj (možná až moc) a vím, že bych jisto jistě měl ve stavu jí podřízeném veliké problémy. Ale co kdyby se ty problémy podařilo překonat?? Jasně – už jsem tam, kde jsem, takže tyto úvahy jsou bezpředmětné. Jen mě občas v mém nitru hlodá „drobný červík“ v tom smyslu, jestli přeci jen nemělo něco být jinak… Takže se alespoň snažím toto kompenzovat velmi intenzivním nasazením v tvorbě a provozování duchovní hudby, práci pro kostely (varhany a zvony) a tak dále…
Povolání nené otrocký chomout a Pán Bůh dává člověku svobodnou vůli, ve které on může povolání odmítnout. Je to zcela na něm.
Obecně se předpokládá, že když člověk nějakým explicitním skutkem povolání odmítne (kupříkladu ženitbou – neplatí u greko kněží apod.), Pán Bůh ho ke kněžství přestává volat.
Může opět začít, když třeba jeho manželka zemře (nedej Bůh!). Takové případy znám (jednoho kněze a jednoho řeholníka).
Pane Rejšku, podle toho co jste napsal, děláte to dobře a pokračujte v tom s Boží pomocí dál. Vaše – co by bylo kdyby – je stejně už passé. Problémy, které číhají na katolické laiky, jsou nejrůznějšího druhu a myslím, že nebudu daleko od pravdy, když tvrdím, že žádný kněz by nevydržel to co musí vydržet pravověrný katolický laik, kterému je drahá katolická Tradice. Ústrky v rodině, pokud nejsou zajedno, ve farnosti atd atd.
Takže před námi jsou překážky jiného druhu a
(právě proto) i větší zásluhy a odměna 🙂
Nu a protože tuším, co pro Vás znamená hudba, buďte rád, že tím farářem nejste a nemusíte poslouchat kytarová ordinária na čtyřech tónech …. a … kromě toho byste generálního vikáře poslal kamsi, takže byste stejně jako já dlouho s tou službou kněžskou nevydržel 🙂
Q.
K té úzké nudli nahoře („nepoleví a nepoleví“). Mám radost, pane Hamishi, z Vašeho sluníčka, i když já sám je neužívám. Ale je mi to známkou, že mi rozumíte. A proč „nepolevím a nepolevím“? Kdybych polevil, tak se vyřadím, že ano? A proč nechci být vyřazen? Vy byste i na to mohl přijít! A sem bych dal taky to sluníčko.
To už je konečná fáze, ten smajlík (ohavné slovo!).
Nezbývá, než se smát, s jakou urputností píšete stylem, kterému prakticky nikdo nerozumí. A vy přesto pokračujete.
Ale pan Felix to myslí dobře….
Pane Felixi, jen jedno vám schází….
zanechejte všeho co máte na biskupství vašem panu biskupovi a pojďte na tridentskou, vysluhovanou třeba v Brně P. Striczkem či v Jaidhofu v kapli FSSPX tamním představeným P. Truttem a na NOM a pana bikupa úplně zapomeňte ….
Nejen že se stanete rázem živlem nežádoucím a všude modernisty odstrkovaným, což je konečně známkou víry pravé 🙂 ale navíc možná konečně dobře rozlišíte to podstatné od nepodstatného.
Modernistickou břečku od tradiční katolické duchovní stravy.
No a nebo taky ne. Ale zkusit byste to měl ….
Napsal jste to dobře, ale není to realizovatelné. Pan Hamish mě možná napíše, že ta věta je nesmyslná, já odpovím, že má malou fantasii.
Co vy víte o mé fantasii?
Sebreflexe, pane, sebereflexe vám chybí.
Reflektuji, sebereflektuji, nerealizovatelná.
A mohu se zeptat proč to pro vás není realizovatelné?
Panna biskupa Paďoura znám osobně. Kdysi byl mým provinciálem, tedy řeholním nadřízeným. Po pravdě řečeno, vždy to byl absolutní rétor. Inu vyškolený herec, který když něčeho chce dosáhnout, tak umí rozehrát svá mluvidla tak, že i mrtvý vyvalí bulvy. Tudíž jeho přístup k SP je zcela nepřekvapující. Navíc je to velký kamarád s kejklíří typu Havla a dalších celebrit divadelních prken. Jeho duchovnost je podobná oné duchovnosti pana „Vaška“ a lidem kolem něj. To není katolický biskup, ale spíše zednářský humanista, kterého nezajímá nauka Církve, o to méně tradice, protože jeho víra je vírou „srdce“, tedy spíše povrchním citem, jak je to u modernistů běžné. Inu nic nového pod sluncem. Budu se modlit za jihočechy, aby měli sílu vzdorovat takovéto vnitřní apostazi. Pax et bonum
Při jménu biskupa Paďoura si vždycky vzpomenu, jak při pouti na Křemešník v roce 2006 myslím při homilii nadšeně prohlašoval, že „dnešní teologové už rozluštili takových 85% Božích tajemství. Nebude trvat dlouho, a budou odkryta všechna“. Připadalo mi, že se zbláznil, nebo něčím sjel.
To sedí, on je totiž velký suverén, a to i ve chvíli, kdy bohužel hlásá, své osobní a mnohdy bludné názory. To mu holt zůstalo.
Já znám otce biskupa Paďoura osobně také – z doby, kdy byl kapucínským provinciálem a sídlil v klášteře na Hradčanech vedle Lorety. Musím přiznat, že spolupráce s ním mi tehdy velmi vyhovovala a že jsme si dosti rozumněli. Někdy jsem narazil na jeho neústupnost a v některých momentech mě trochu nečekaně zaskočilo jeho již tehdy značně autoritářské vystupování (jeden bratr tehdy dokonce kvůli němu opustil komunitu). Ale říkal jsem si, že jakožto představený má na toto vystupování svým způsobem právo, pokud chce početnější společenství lidí velmi různých povah a založení zvládnout. Čili – pokud jsem byl „hodný“, nebyl nejmenší problém. Jenže já jsem s P.Paďourem byl ve styku tak nejvýš 5x týdně hodinu (když byly ještě v Loretě ranní ve všední den, které byly k mé velké lítosti po smrti P.Marka Majera zrušeny – tehdejším provinciálem, o němž je nyní řeč). Nevím, jak bych toto soužití zvládal denně 24 hodin… Dalších úvah se zdržím.
Musím říci, že jakožto mladí kapucíní, většinou konvertité z osmdesátých let, odkojení modernismem, jsme hluboce nedocenili lidi jako byl P. Marek a vůbec většinu těch starších kněží, kteří ještě znali řád z časů před rokem 1950. Teprve po letech si to mnozí z nás, dnes již většinou ženatí tátové od rodin, uvědomujeme. Byli jsme neuvěřitelně natvrdlí, když se nám jemně snažili naznačit, že víra i spiritualita řádu je úplně o něčem jiném než o citových výlevech a obrazech sv. Františka, jakožto panteistického hysterika a vůdce ekumenického dialogu. Tehdy nás mohli v mnohém poučit, jenže my byli mladí, arogantní a ujetí. Přesto to nebyla tak úplně naše vina, neboť formaci nám tehdy dávali lidé, kteří byli prvními vystudovanci z Říma. Šlo o velké frajery františkánského modernismu. My jim prostě věřili, a to byla chyba. Tuhle chybu už nikdy neudělám.
Laudetur IHS!
Mohu se zeptat, proč zmizel můj příspěvek v diskusi o tridentské mši sv. v ČB? A proč se mi u jiných příspěvků pod zprávou o P. Šaškovi nikde nezobrazuje heslo „odpovědět“?
Protože jsem je smazal a diskusi zablokoval, neb zjevně sváděla k příspěvkům, které si zde v tuto chvíli nepřeji. Snažím se být vstřícný a maximálně tolerantní, ale holt, někdy to nejde. Pokud chcete diskutovat na toto téma, kontaktujte mne po mailu.
Chapu. Mohl by byt telefonat z biskupstvi a tebe vyhodit z prace…ale no tak, prece se jich nebojis.
Stejne jsi davno na cerne listine.
O to nejde. Na černé listině jsem nepochybně už od minulého roku…
Ano
Tady mizí příspěvky!
I můj je fuč.
i můj kamsi emigroval…
napsal jsem pouze, že biskup do toho zda, kdy a kolikrát bude sloužena tradiční Mše sv., nemá co mluvit…
Ano, ano. Videl jsem vas na jedne stare VHSce co mladeho kapucina hrat na kytaru 🙂
@Armin von der Heide
Ale, ale…. Máte pravdu, byl jsem katolický kotlíkář, plný idealistických představ, které však věroučně plavaly na vodě, až se pak zhroutily. Inu v tomhle mají darwinisté pravdu, určitý vývoj skutečně existuje. 🙂
Pane bývalý kotlíkáři 🙂 gratuluji k opuštění kotlíku. O pravdách darwinismu nic nevím, zajímavé je tvrzení zasánců tohoto bludu, že se hrdlují, že jsou na světě souhrou „náhod“ s pravděpodobností čistá nula až posléze připustí, že jsou z opice.
jaká nekonzistentnost myšlení a neúcta k matce, která je porodila ……
Pan Pospíšil by si klidně mohl odpustit zastírací triky, které mají působit dojmem, že je katolíkem a nemazat žádné příspěvky svých kolegů lefébristů. Pan Pospíšil je přece lefébrista a tento blog slouží především rozvracení skutečné katolické Církve. Stránky tedy nepíšou katolící pro katolíky, ale spíš lefébristé pro lefébristy.
Nejsem lefébvrista a většina zdejších čtenářů a diskutujících taky ne. Hloupost Vašeho obvinění podtrhuje fakt, že nejenže nevíte, co to slovo znamená, ale ani je nedokážete napsat správně.
K tomu, aby měl člověk pocit, že mu lépe vyhovuje tridentská mše, a aby zastával názor, že by biskupové měli dodržovat závazné papežské dokumenty a neměli by z věřících dělat hlupáky, opravdu nemusí být lefébvrista.
Lefébvrista je pejorativní označení jednak pro Kněžské bratrstvo sv. Pia X., případně (v superrozšířené verzi) pro pravidelné návštěvníky akcí pořádaných tímto bratrstvem. Nepatřím ani do jedné skupiny.
Vzdyt je to trol.
Vzdyt je to Vlk.
Miloslav kardinál? Jaká čest že zavítal ze studií v Jeruzalémě rovnou sem mezi prosté věřící. Děkujeme pane kardinále…… Jaký je po studiích v Jeruzalémě Váš postoj k tridentské liturgii? Myslíte, že je to stejný přežitek, jako zeď nářků?
Člověče, vy jste tak mimo jako parní válec na kolejích 🙂
Ano, je to tak. Nevím, jestli si toho pan Pospíšil dosud opravdu nevšiml, ale z katolického prostředí se již svou podporou lefébristtů v podstatě sám vyobcoval.
Tady je nějak přetrolováno.
Jelikož z Katolické církve nejsou vyobcováni ani sami kněží a biskupové Bratrstva (tzv. lefébvristé v tom nejužším slova smyslu), je nesmysl tvrdit, že jejich podporou je někdo vyobcován. Navíc tento časopis Bratrstvo nijak nepodporuje, takže opravdu nechápu. 🙂
Samozřejmě jsem neměl na mysli formální exkomunikaci, ale reálné vyobcování, odstavení z prostředí lidí důsledně věrných legálním autoritám jediné pravé Církve. To je mimo jiné patrné z toho, že se na těchto stránkách projevují buď významní lefébvristé nebo úplně bezvýznamní kecálkové. Jinými slovy: katolík nemá na těchto stránkách a potažmo tedy v blízkosti pana Pospíšila co hledat.
Kdo je to katolik ve vasem podani a proc „lefebvriste“ (kdo to je?) nejsou katoliky?
Diky
1) Počítáte mezi lidi důsledně věrné legálním autoritám i biskupy, kteří odmítají poslušnost papeži a veřejně dezinterpretují jeho závazné dokumenty? :-); 2) Takže exkomunikovaný nejsem, ale lidé by se měli ode mne odtahovat ještě více, než od exkomunikovaných? Vy filuto! :-); 3) kam se v tom dělení stavíte Vy? 🙂
Teď vážněji. Tento časopis umožňuje pod články diskusi tak svobodnou, jak jen to jde. Pokud budou slušní, mohou zde diskutovat i ateisté. Vaše vývody jsou nesmyslné. Je pochopitelné, že tradicionalisty, včetně fandů Bratrstva, toto téma zajímá, proto zde diskutují. Není na tom nic špatného ani nežádoucího, nezapomínejte, že žijeme v časech ekumenismu… 🙂
Já vám tuto „pravdu“, která svého času byla vyvěšena v popředí webu apha.cz z příkazu Jeho Eminence Vlka neberu. Ještě dnes ji tam asi můžete dohledat.
volně parafrázuji 🙂
„Kdo slovem, písmem, peněžním příspěvkem, jakkoli, vyjádří sympatie či podpoří heretické Bratrstvo sv. Pia X. je vyobcován tímto aktem samým“
Důležitý je ten drobný detail, že jde o jen „pravdu“ pana emeritního Vlka a věrných mu papoušků co to opakují po něm, ale Svatý Stolec a normální katolíci vědí o „pravdě“ J.E. v tomto punktu své. Viz. též vysvětlení páně Cinikovo.
Ale já nevím, co je špatného na tom, že Ignác obhajuje skutečné katolíky z Bratrstva proti současným tzv. diecézním biskupům, kteří nařizují sloužení neplatné mše podle NOM. Správné je, že Ignác vystupuje proti biskupům a že se nebojí. A je lepší, když Michal Semín není redaktorem a jenom působí takhe v diskuzích, protože stejně sdělí, co je třeba a současně se na časopis dívají dál lidé, co jsou zatím vystrašní tzv. hirearchií, a na časopis otevřeně působící pod Bratrstvem by asi ani nekoukli. Takhle se jim otevřou oči!
1) Nikde jsem zde nepraktikoval nic, co by bylo obhajobou „skutečných katolíků z Bratrstva“, mimo jiné i protože si nemyslím, že by skuteční katolíci byli pouze v Bratrstvu nebo na jeho bohoslužbách.
2) Nevystupuji proti biskupům ani papežům ani jáhnům – pouze proti nesmyslům a špatnému jednání.
3) Michal Semín, pokud vím katolík nezatížený církevními tresty, zde může svobodně diskutovat stejně jako Vy. Je logické, že toto téma ho zaujme pravděpodobněji, než jiné, jinak tu nediskutuje téměř vůbec, horko těžko byste našel 2-3 další články.
4) Pan Semín není redaktor, ale tomuto časopisu už článkem přispěl – požádal jsem ho jako experta na domácí vyučování o článek na toto téma a on byl tak laskav a vyhověl mi a pak sem, rovněž na moji žádost, napsal jeden z řady článků na téma voleb.
Prosímvás pěkně-prozradil byste mi, která z toho ohromujícího množství skutečných katolických Církví je podle Vás ta úplně nejskutečnější?
No, asi by nebylo dobré se nějak hádat. Každý jsme jiný a pokud naše cesty vedou k Pánu, byť jsou třeba jiné nebo i protichůdné (představime-li si kruh, Boha uprostřed jako ideální středový bod a nás, jak k němu směřujeme každý třeba z úplně protochůdné strany…), pak nezbývá než děkovat. Nevím, jak kdo, ale já sám za sebe se dmonívám, že moje názory jsou v něčem velmi konzervativní, ale v něčem zas snad až příliš liberální (víc než leckterého modernisty). Pokud si nejsem jistý, konzultuji své „extrémní“ názory se zpovědníkem či knězem, jemuž důvěřuji. Je-li to natolik niterné, že nepovažuji za vhodné se svěřovat ani takto, pak si to skutečně musím s Pánem „vyříkat“ sám (modlitbou, rozjímáním). Můj typický rozpor: mám moc rád trident, ale okamžitě bych zrušil povinnost celibátu pro kněze (s výjimkou vyšších hodnostářů a řeholníků – podle vzoru řeckokatolíků nebo provoslavných). Jako spontánní konvertita mám i některé nevyřešené problémy s některými „dogmaty“. Je otázkou, mám-li je stále řešit nebo zda se mám raději soustředit na to, abych Boha MILOVAL…
Víra bez obsahu je pavírou.
Pokud některá dogmata explicitně odmítáte, zkuste to prodiskutovat se zkušeným a PRAVOVĚRNÝM knězem. Ona všechna dogmata dávají hluboký smysl a jsou obsahem naší víry od počátku. Třebas byla vyjádřena závazně nedávno.
Celibát je jistě „pouze“ disciplinární záležitost. Ale…vždy, v celé historii naší drahé Matky se celibát považoval za normu, povolení ženitby kněžím za ústupek z ideálu.
Otázka je, proč byste ho zdobrovolnil
– je to proto, že je kněží málo a tímto by se to, pochopitelně pouze zdánlivě, vyřešilo?
– je to proto, že by se snížil počet úchyláků (i toto je dost velká spekulace a snadno se dá vyvrátit)
– nebo konečně (po přečtení předchozích vašich komentů) je to proto, že vy sám jste kdysi po kněžství toužil a celibát byl pro vás největší „problém“ a, podle vás logicky, tento svůj „problém“ přenášíte i na jiné mladé muže, kteří o kněžství uvažují?
Dale bych vám odkazy na nejrůznější články a promluvy (i od mons. Lefebvra 🙂 ) http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12884 ale, má to smysl?
Pane Rejšku, jste katolík, tedy, nejdůležitější je spása duší. K té lze dojít pouze v katolické Církvi, která má zaslíbení Kristovo. Dále: souzeni budeme podle svých skutků takže nikoliv třeba podle zbožných úvah s rukama v klíně. Já myslím, že vy se založenýma rukama v klíně neopočíváte, snažíte se jistě žít tak, jak Pán Bůh chce, jste členem Církve, to je veliká milost.
Pokud jde o Vaše postoje k celibátu, Tridentu atd., to vše s vírou souvisí, kdo by tvrdil že ne, lhal by. Jako i spousta dalších věcí, třeba postoj k euthanasii, antikoncepci atd. atd.
V otázce lásky k tridentu nemám co bych dodal,
a myslím, že i hudební složka, posvátná hudba padne právě k této liturgii, takže to srdcem i myslí poznáváte.
Pokud jde o kněžský celibát uvažte, že jde o záležitost také praktickou, aby kněz měl za svou rodinu věřící své farnosti, tedy aby se staral v prvé řadě o ně než aby se věnoval zajištění své rodiny, rozmnožování svého majetku….. kromě toho rodinou mohou kněze vydírat v dobách pronásledování….
Ale hlavně je celibát i doživotním zaslíbením výslovně, cele a plně a jedině Pánu. Ztotožnění se s Jeho Osobou, vždyť kněz jedná v zastoupení samého Krista. Je postaven do světa a má se s Kristem ztotožnit ve všem, v odříkání, obětování svého života, v chudobě, prostotě, ctnostech.
My musíme milovat, jak nás učil Kristus, ale to předpokládá také znát svou víru, přijímat učení, které se nemění od počátku, být součástí Círve zde bojující abychom jednou mohli být součástí Církve vítězné. Proto jistě můžete mít vlastní pochybnosti o celibátu, ale uvažte, jaký zisk plyne z celibátu pro Církev, pro věřící i pro kněze samé a jakou škodou by bylo jeho zrušení…..
Srovnávat s řeckokatolíky a pravoslavnými možno, ale tam mají také omezení co se ženatých týče, nejsou biskupy a když jsou knězi nežení se…..
Co vlastně rozumíte výrazem „dogmata“ v uvozovkách? Dogmaticky formulované články římskokatolické víry nebo něco jiného? Matou mne jednak ty uvozovky a jednak předpoklad, že někdo spontánně přilne k nauce, s kterou má částečně problémy.
Pane Rejšek, pak nejste katolík. S tím celibátem to máte taky trošku pomíchané, oni sice žijí v manželství, ale kněžími se stali až jako ženatí. A jako kněží mají celibátní manželství.
Quido + Hamisch: Ano, moc děkuji. Nedá se říci, že bych některá dogmata explicitně odmítal, ale jak jsem napsal, „mám s nimi některé problémy“. Je to třeba jedno z nejmladších „dogmat“ o papežské neomylnosti. Tyto „některé problémy“ mi však nikterak nebrání a neomezují v tom, abych papeže ctil jako nejvyšší pozemskou autoritu a pokud by došlo na rozpory mezi názory biskupů a papeže, vždy budu na straně papeže. Spíš tyto „některé problémy“ vztahuji na jisté specifické situace, k nimž může reálně dojít (co když třeba pozemský nástupce sv. Petra onemocní Alzheimerovou chorobou apod. – zda v těchto situacích bude „dogma“ platit i v případech, že jde o evidentní nesmyly vyplývající z demence – nyní pojem „demence“ chápejte, prosím, jako medicínský terminus technicus, nikoliv hanlivé označení). Co se týče celibátu – všechno, co jste mi napsali, beru, ale marná sláva – řeckokatolický model prostě považuji za pro mě nejpřijatelnější, byť je mi úplně jasné, že jeho zavedení by zvláště v prvních letech způsobilo v církvi (římskokatolické) nepředstavitelný chaos (právní, materiální, možná i teologický atd.). Nemluvme tedy o jeho „zrušení“, ale spíše „zdobrovolnění“. Ale církev na tento krok ještě není připravena, proto plně chápu, že možná i několik dalších generací toto nepostihne. Za totality jsem byl v poměrně úzkém kontaktu s „podzemní“ církví a i s tejně vysvěcenými ženatými kněžími. Vím o tom svoje, byl jsem i svědkem „schizofrenních“ situací vyplývajících z tohoto stavu. Ale i mezi kněžími samotnými jsem poznal velmi protichůdné názory. Jeden starý kněz (již po smrti) mi řekl: „Celibát je perla, kterou by bylo škoda ztratit“. Jiný mi řekl: „Je to největší kravina, jakou církev vymyslela“ (ano, to fakt řekl kněz!!), další pozoruhodný názor, který jsem vyslechl, zněl jako: „Do dvaceti se z toho člověk nezblázní, mezi dvaceti a čtyřiceti si to nějak zařídí a po čtyřicítce se z toho pak už zas nezblázní…“ To jsou reálné názory kněží, které jsem vyslechl na vlastní uši. Můžeme si o tom myslet, co chceme, pro mě je to známkou toho, že i kněží mají různé cesty. Proto si myslím, že DOBROVOLNOST by asi dost věcí, zvláště v dnešní době, řešila. Ale to musí řešit Vatikán… Jsem však přesvědčen o tom, že i přes různost cest a názorů je možné Boha hluboce a upřímně milovat a že není na místě „lásku k Bohu“ toho druhého hodnotit podle toho, jaké má či nemá názory na to či ono. Každý by se měl o to snažit vycházeje z reálných možností svého aktuálního stavu a hřiven darovaných shůry (promiňte, ale slovo „charisma“ skutečně nesnáším, protože bylo zprofanováno a mylně používáno v nesprávných souvislostech – především „modernisty“).
Třeba vám trochu pomůže tohle – http://katolikrevue.ath.cx/biblioteka/pastor_aeternus.htm
(především vysvětlující noticka na konci)
Mě by zajímaly konkrétní důvody, proč celibát zdobrovolnit. Mnoho věcí by se tím vyřešilo, píšete. Jakých věcí?
Díky
Ono s tou dobrovolností je následující potíž:
Nejdřív dobrovolný celibát, pak dobrovolné sloužení mše (když nechce, nemusí), pak modlitba a na konci máme jen hladový krk, který čeká na to co se vybere do kasičky, a odmítá vůbec cokoli dělat, natož obětovat pro Pána svůj život.
Ona každá povinnost kněze je vlastně na obtíž pro toho, kdo své kněžství bere jako zaměstnání. A bohužel se zdá, že s takovými podzemníky jste se Vy setkal.
Žádný div, že pak máte názory jaké máte. Máte alespoň polehčující okolnost …. 🙂
Quido + Hamisch: Ano, uznávám. Jsem si plně vědom toho, že v pro mě dosti rozhodujícím období konverze (které bych nazval klidmě „formačním“) jsem podléhal značnému vlivu „podzemní“ církve. Dokonce jeden z mých velmi vzdálených pokrevních příbuzných byl tehdy tajně vysvěcen na kněze v ženatém stavu. Po „sametu“ se nesmířil se změnou poměrů a nepřistoupil na požadavky z této změny vyplývající, takže je dnes mimo činnou kněžskou službu. Pro mě je to jasná zkušenost také v tom smyslu, že právě v „podzemní“ církvi se tehdy rozbujel měrou téměř nekontrolovatelnou onen liberalismus a modernismus, přičemž tyto myšlenky se přenášejí i dnes. Věřte mi, není vždy lehké se toho zbavit. „Podzemní“ církev jistě sehrála dosti významnou pozitivní historickou úlohu (v době totalismu), ale nutno přiznat, že některé složky tohoto „odkazu“ jsou ve vztahu k dnešku kontraproduktivní. Ale přesto bych byl velmi opatrný v posuzování celé řady momentů a myslím, že každý jednotlivý případ by se měl řešit velmi citlivě a individuálně. Posloupnost „úpadku“, jak naznačil Quido, je velmi logická a je skutečně nebezpečné, když po jednom ústupku následuje další, další a zase další. Ale někdy si myslím, že v jistých souvislostech jsou některé ústupky nutné, abychom zůstali lidmi (nevztahuji to nyní na celibát, ale chápu to v té nejširší obecné rovině, na to pozor – a hlavně je třeba umět včas poznat hranici, za kterou již nelze jít). Nedávno jsem řešil jedno dilema – jeden farář církve Československé husitské mě požádal o zhudebnění jednoho textu z Bible kralické s tím, že by chtěl toto zavést jako píseň k bohoslužbě. Přiznám se, že smýšlím velmi ekumenicky a že osobně bych s tím neměl problém (dodám, že zcela zdarma a bez finanční odměny, aby mě snad někdo nepodezíral z pragmatismu). Přesto jsem však otázku konzultoval se svým zpovědníkem a ukázal jsem mu i text, který měl být zhudebněn. Zpovědník mě dost překvapil. Začal otázkou: „Chceš snad k nim konvertovat?“ Odpověděl jsem: „Nikoliv“. Pak si několikrát přečetl text a přemýšlel nad jeho obsahem. Nakonec řekl: „Je to moc pěkný text chválící Pána. Udělej to…“ Tak jsem to zhudebnil a je možné, že se tento výtvor zpívá už i v dalších husitských kostelích. Tím chci říci, že totéž bych udělal, kdyby se na mě obrátil knez katolický. Jenže to dosud žádný neudělal a já nejsem básník ani textař. Mimochodem – CČSH běžně užívá i některé písně z našeho Jednotného kancionálu a i my zpíváme některé písně luteránské („Já chtěl bych Bože můj“, atd.). (Tím jen narážím na výzvu biskupa Radkovského ze Studijního dne…).
„Husité“ jsou komická mrtvola před rozkladem.
I já smýšlím velmi ekumenicky. Jsem celou svou duší pro katolický ekumenismus – rekatolizaci.
Podzemní církev se řešila opravdu dost špatně a mnohým zahořklým kněžím se nedivím, že s generací pantátů na biskupstvích nechtějí mít nic společného.
Katolická církev zná pouze jediný ekumenismus, a to ekumenismus návratu, jak o něm píše papež Pius XI. v encyklice Mortalium animos. Poslední pravověrně praktikovaný ekumenismus provozoval pan biskup Stojan na Velehradě, a to ve vztahu k pravoslavným. To byl skutečně pozitivní výsledek. Pokud jde o zpěv ke mši svaté, tak tzv. jednotný katolický kancionál považuji za paskvil. U nás na Moravě a ve Slezsku zpíváme raději z Božích cest. Když se před lety někteří starší lidé rozčilovali, co to ti Pražáci zase vymyleli (Kancionál), tak jsem to moc nechápal. Teprve když se při římské liturgii začalo zpívat z Boží cesty, tak mi to došlo. Kancionál je věroučně stejně ekumenicky vytunelovaný jako koncilové dokumenty (samozřejmě jsou tam i pěkné věci). Takže raději budu zpívat z Boží cesty, byť se tam občas objevují archické rýmy, ale věroučně to přesně odpovídá pravověrné lidové zbožnosti.
Pane Rejšku, rozumím tomu všemu; od současné modernistické hierarchie však žádné zakázky nečekejte, zvláště potom, co se o vás rozkřikne, že se stýkáte s jim nepohodlnými živly…. Nebudete dobře zapsán 🙂
Ale nelitujte toho, to je naopak plus …..
Rád bych složil text, který byste zhudebnil a který by se mohl zpívat v našich kostelích.
N: Radek Rejšek Tx. Quido van Rijn Jednotný Kancionál paráda 🙂
O převzetí do církve československé bych však pak pochyboval :-), toužil bych v prvé řadě napsat píseň opěvující P. M.
Talentu jsem však nepobral a nejsem povoláním básník.
Co si říká p. biskup Paďour vám, milí jihočeští věřící, může být úplně jedno. Divím se vám, že se s ním o tom vůbec bavíte. Kdybyste všechnu tu energii vynaložiti na to, abyste na vlastní pěst sehnali kněze, který bude ochoten trident sloužit, už byste ho možná měli pravidelně každý týden a možná i na dvou místech. Chce to jen snahu, chodit se ptát, doprošovat, mávat před očima Summorum pontificum, bombardovat odkazy na články na webech jako Krása liturgie etc. a brzy vám bude hej a panu biskupovi nezbude už nic jiného, než si zalést do kroužku svých věrných a tam rudnout, mlátit do stolu a vztekat se. Ale nahrávat mu těmi všelijakými dotazy a dovoleními neustále na smeč, to skutečně není prozíravé. Je to trošku politika, vezměte si příklad z dětí tohoto světa, které jsou k sobě vzájemně prozíravější, než děti světla… Toť má rada.
Za totožné řešení jsem plédoval. Opravdu, když věřící lnoucí k Tradici napřou svou aktivitu tímto směrem, své modlitby, oběti každodenní, prosby směrem ke kněžím, kteří jsou dobří, mohou mít úspěch velmi rychle. Nevím o jiné cestě, která by vedla tak přímo k cíli. Apelace do Vatikánu pro neochotu biskupa ano, ale jako protest proti obstrukcím. Ale o milost mše svaté se čekáním nepřipravujte … Ty roky a roky vám nikdo nevrátí.
Va Vatikánu se vše táhne a pořád tam vládne modernistická klika. Odstrašujícím příkladem nechť je Bratrstvo sv. Petra (FSSP) které u nás nepůsobí a které vzniklo odpaden kněží z Bratrstva FSSPX, kdy uvěřili papežovým slibům, že jim dá biskupa pro tradiční ritus. Dondnes přes 20 let už čekají a budeou čekat věčně. Ano takto jednají modernisté, heretická cháska ….. Sliby, lži a výmysly. Nemůžete čekat, že vám něco tato cháska dobrovolně povolí, leda pod nátlakem. Vykašlete se na ně, a jednjte sami, kde můžete.
To doplněk dobré rady výše. Q.
Jsem téhož názoru a možná bych měl i jeden tip. Snad by tento požadavek padl na úrodnou půdu. Jeden poměrně tradičně uvažující kněz je nyní nově frářem v Kardašově Řečici. Jde o P. Jana Špačka. Nevím sice jestli je schopen a ochoten římský ritus vysluhovat, ale vzhledem k tomu, že je monarchistou a jeho kázání vykazují symptomy pravověrnosti, možná by se nad takovým požadavkem alespoň solidně zamyslel. Jihočeši zkuste to.
http://www.catholicherald.co.uk/articles/a0000305.shtml
Děkuji.
Člověk by čekal, že papež své vlastní představy a přání, očekávání nebo tužby nad rámec příkazů bude neformálně vyjadřovat spíše osobně sám.
Snad i vyjadřuje – v tichosti. Pro nás je však důležitější opravdu míti možnost takové mše svaté ve vlastní farnosti. Zejména v neděli kéž by byla tridentská všude. A jednou za měsíc v úterý ráno ve 4:15 nechť je NOM, jestli jej v tu hodinu někdo, včetně faráře, bude chtít sloužit. 🙂 V takovém případě nech´t věřící dobrovolně požádají 🙂
To je právě poněkud divné, že za něj jiní nahlas rozhlašují, co o čem on sám sní v tichosti. Každápádně by se mi moc líbilo, kdyby třeba i pana kardinála Vlka nebo pana biskupa Paďoura jednou tridentská mše okouzlila tak, že by si jí i oni sami zamilovali. kdybych nebyl ateista, možná, že bych se za to ui modlil.
🙂
Ale i ten kdo se proklamuje jako ateista se přece může modlit. Nevím proč by nemohl.
Chcete link na příhodné modlitby nebo si je najdete sám? 🙂
No a řekněte sám … Nebylo by dokonalé, ba přímo zázračné, že by se ateista modlil za obnovu pravé víry katolických biskupů?
Neboť oni tuto obnovu potřebují: kdo vystupuje proti tridentu tak jako oni, ten potřebuje nutně záchranu, neboť se ocitl v nebezpečí.
Modlící se ateista je podle mého názoru nesmysl. Buď nalhává, že je ateistou, nebo si nalhává, že se (k někomu) modlí. Ateista si maximálně něco může přát. Ale v tomto konkrétním případě je už i sama motivace toho přání vlastně proti duchu dobré modlitby. Jde totiž spíše o docela zábavnou představu než o touhu, aby římskokatolická církev byla všemi svými údy pevně ukotvená v předkoncilních postojích a formách.
Klidně si nalhávejte, že jste ateistou a modlete se. Nic víc si nalhávat nemusíte. A klidně se modlete za jakýkoli jiný Bohu milý účel. Za sebe, za svou rodinu….
Tak papež už se omluvil židům, protestantům, určitě i muslimům a ateistům – což aby se omluvil katolíkům?
Nemám k předstírání si smysluplnosti takového psychického úkonu motivaci, Quido.
Možná je čas se zamyslet nad tím, je-li ateismus vůbec hoden člověka rozumného a jestli nejde o pošetilost. Jestli je něco iluzí, tak je to právě tzv. ateismus, protože každý člověk v něco věří, přinejmenším věří v to, že i zítra bude den a on jej bude žít. Jednou však i pro něj další den již nebude a pak se ukáže co bylo rozumnější a smyluplnější, zda-li si nalhávat, že smrtí to vše končí nebo věřit a vírou rovněž vidět, že nikoliv. Jenže pak bývá z pravidla zatraceně pozdě.
Podle mého názoru je divné uchylovat se k představám o „posmrtném životě“ spojovaných s nějakým konkrétním vyznáním provázaným s nějakými konkrétními představami o konkrétních „správných“ úkonech a „správných“ hnutích mysli podmiňujících „dobrý věčný osud“. Pokud v postoji poctivého ateismu vidíte risk, pak z tohoto pohledu je logicky domyšleno riskem snad ještě větším rozhodnutí se k jedné z mnoha všech těch forem náboženství. Dohadování se o nejvhodnější formě uctívání Boha tou či onou formou křesťanské bohoslužby je už vzhledem k tomu zanedbatelný detail.
Ale bezbožníkům jako ty, Jaroslave, předvídají všechna vyznání osud stejný a ne příliš šťastný.
To je jejich problém, Jiří.
Myslím tím (z hlediska ateisty) ty vyznavače takových podivných vyznání. Chápu ale samozřejmě, že z vašeho hlediska (jakkoliv podivného) je to problém těch bezbožníků.
Myslím, že to vůbec není problém. Každý má na vybranou.
A je po problému.
Stručně řečeno z pohledu ateisty: buď Bůh je, anebo není. 1) Pokud je, zdá se rozumným, že bude spíše nakloněn tomu, kdo v něj věří a jeho existenci nepopírá. 2) Pokud není, pak je úplně jedno, jestli v něj věříte nebo ne, protože dopadnete oba stejně. A jakékoliv choutky navíc, které snad v životě prožijete, vám budou tak jako tak na nic. Na druhou stranu, pokud Bůh existuje a trestá věčnými tresty ty, kteří v něj nevěří, jste v průšvihu. I kdyby pravděpodobnost existence Boží byla z vašeho pohledu 1 000 000 000:1 (obecně jakékoliv konečné číslo ku jedné), stejně se vyplácí na jeho existenci „vsadit“, neboť touto sázkou riskujete maximálně nějaká časná uspokojení, která si na základě víry odpustíte, zatímco nevěrou riskujete věčné tresty, čili ztrátu hodnoty nekonečné…
Existuje několik zdánlivých „úniků“ z vaší situace. 1) Říkat, že Bohu, i kdyby existoval, by bylo jedno, jestli v něj věříme nebo ne, chováme se ctnostně nebo ne. Ale tady to naráží na stejnou námitku – jste ochoten to riskovat? 2) Tvrdit, že Bůh, i kdyby existoval, tak bude věčnými tresty trestat ty, kteří v něj věří a chovají se ctnostně, zatímco odměňovat bude požitkáře, kteří jeho existenci nepřipouštějí. Toto východisko se však zdá absurdní a nemá žádného podpůrného důkazu, zatímco dobrota Boží jich má spoustu.
Nejde o jakési úniky, Biskupa ignorovat.
Jde o prosté zvážení smysluplnosti všech těch vzájemně si odporujících a vzájemně se za rouhavé označující představ nejrůznějších věřících všeho druhu.
Vy jste to zřejmě nepochopil… Inu logické myšlení asi není vaše silná stránka. Existence či neexistence Boha je přeci věc nezávislá na tom, co si kdokoliv myslí. A nějaké zvážení smysluplnosti… Mě by jen zajímalo, odkud jste získal to přesvědčení, že věcí musí dávat smyslu, aby mohly být pravdivé? (já s tím samozřejmě souhlasím, ale jak s tím můžete souhlasit vy – ateista) Proč by to nemohlo být přesně naopak z vašeho pohledu?
Asi jste nepochopil vy, Biskupe ignorovat, v čem je vaše argumentace za vaší pozice nelogická.
jk.
Jednou z těch navzájem si odporujích představ je také názor, že Bůh je totožný s omezeným univerzem, a že dobro nebude odměněno a zlo nebude potrestáno (protože po smrti na to není kdy), a že neskutečně složitá příroda vznikla náhodou, postupným vývojem, jehož princip žádná exaktní věda nikdy nedokázala, spíš vyvrátila. Nic nerozumnějšího než ateismus pro mě prostě není a žasnu nad těmi, co si myslí, že jsou jakožto ateisté nad věcí a zcela mimo řadu všech těch světových náboženství. Nejsou, stojí ve stejné řadě s lidmi, kteří mají své představy o světě založené na víře. A ateismus víra je.
Jak se vyznat v pluralitě náboženství? Kde se stal Bůh člověkem, aby zadostiučinil za hříchy lidského pokolení? Jedině v osobě Ježíše Krista, Pána a Boha, který se vtělil z Panny, žil, učil, trpěl a zemřel, aby vykoupil veškerou nespravedlnost a zjednal věčný úděl v blaženosti všem, kteří se k Němu utíkají. Jedině On toto mohl udělat, žádný supr učitel, cool meditátor, kouzelník a šarlatán by toto neudělal, protože by byl možná zajímavý, možná morálně na úrovni, ale nikdy by nebyl Bohem a zároveň člověkem a nezjednal lidem věčnou spásu.
Pane JK zkuste se zamysleti nad otázkou kde jste se zčistajasna na světě vzal a co je smyslem vašeho žití.
Jestliže to vidíte tak, že to náhodné kombinace prapolévky prvků a „vhodných“ podmínek vytvořily samovolně život a řadu až k lidem a tedy i vám, pak vám není intelektuální pomoci, neboť trpíte zvláštním psychickým blokem, jež ohlupuje třebas i geniálně jinak chytré lidi 🙂 a té nemoci se říká ateismus, v těžší formě darwinismus.
Je to něco jako Alzheimerova choroba pro duši. Akorát že tento ateismus se dá vyléčit, avšak je potřeba zásahu Boží milostí, krom jiného.
Podobné je to s tím, v čem spatřujete smysl svého žití, pokud nevěříte v Boha, věříte ve věčné nic po své smrti. Vy tomu musíte věřit, stejně jako musíte věřit, že jste vznikl náhodou kombinací a shodou okolností …..
Máte moc divnou víru pane ateisto, řekl bych že přímo nevědeckou, neboť víra v nemožnosti je nesmyslem. třeba to jednou pochopíte.
Ne, to jsem nepochopil, to mi prosím vysvětlete. Ale hlavně bych od Vás rád slyšel nějaké to odůvodnění toho, proč by pravdivé věci měli dávat smysl… Nebo to považujete za axiom?
To jste se, Biskupa ignorovat, pouze nějak zapletl do svého divného pochopení mého užití slova smyslplnost. Skutečnost je pouze jedna a není smysluplné považovat za pravdivý pohled na ni právě to vaše vyznání (právě jen vyznání) a z této pozice argumentovat, že absence právě vašich fantazijních představ o něčem přesahujícím pozorovatelný svět je nelogická nebo riskantní.
(Ale to už jsme off-topic. Zajímavější jsou ty vaše debaty o vhodnosti té či oné formy bohoslužby. Věřící lidé jsou totiž evdentně skutečností.)
Vaše věty skutečně postrádají elementární logiku.
„Absence právě vašich fantazijních představ…“ – to byste právě musel nějak vysvětlit, z čeho vychází váš názor, že se jedná o fantazijní představy. Říkáte o tom opět, že to není „smysluplné“. Opět se ptám, proč požadujete, aby správný životní postoj nebo vůbec cokoliv mělo být smysluplné, abyste se k tomu přiklonil. Kde se to bere ten požadavek smysluplnosti (ať už čehokoliv).
Jedno z dogmat katolické Církve také praví, že existenci Boží lze poznat přirozeným světlem rozumu z toho, co bylo stvořeno. Čili naše vyznání není vyznání pro vyznání nebo fantazírování, ale vyznáváme ho na základně důkazů potvrzujících jeho pravdivost. Tyto důkazy jsou pak rázu jednak čistě rozumového, jednak historického. Z toho důvodu jsme je pak ochotni také rozumově bránit (narozdíl od jiných náboženství, kteří se neodkazují na rozum, ale na nějaký vnitřní náboženský cit nebo zjevení a poznání). Ovšem to byste nejdříve musel vnést do diskuse také nějaký argument, proč danou věc považujete za fantazijní, neskutečnou, smyšlenou atd. – to jste zatím neudělal, ani jste nedokázal vysvětlit, jaké nároky kladete na nějaká tvrzení, abyste je přijal, a proč kladete právě takové nároky (např. smysluplnost).
To, co považujete za fantazírování považovali za skutečnost např. Isaac Newton, Gottfried Wilhelm Leibniz, Robert Boyle, Louis Augustin Cauchy, Georg Cantor, Kurt Gödel, Freeman Dyson, Edwin Schrödinger, Max Planck, René Descartes, Pierre Fermat, Fibonacci, Blaise Pascal a další a další géniové, kteří uměli velmi dobře logicky uvažovat a těžko přijímali tvrzení bez přesvědčivých důkazů. Četbu jejich děl na náboženskou otázku bych Vám doporučil… Kromě toho bych Vám doporučil se skutečně zamyslet nad Vašimi východisky v uvažování, neboť zjistíte (nejste-li líný přesně přemýšlet), že Váš světonázor se zakládá na tak obskurních nedokázaných předpokladech, že se vedle ateismu bude i muslimská víra zdát jako vrchol rozumu. Jak pravil bývalý ateista G. K. Chesterton: „Jak by mi nemohl být líto ateistů! Jsou to lidé, kteří díky svému omezenému rozumu došli k velmi smutnému závěru.“
Pokud jde o logiku, Biskupa ignorovat, zkuste se raději trochu logicky zamyslet nad těmi svými vlastními větami o logice.
Pana Karbana se snažili obrátit jinší čímani na Christnetu a výsledek je vidět – 0.
Nehchal bych ho být. Je jedním z těch slušných „ateistů“.
Když mluvíte o těch různých skupinách věřících. Vycházím z tohoto: existuje pravda. Poté pokračuji takto – snažím se ji poznat. A to, co shledávám jako pravdivé na základě rozumu (popř. základě Zjevení, kterému však zase důvěřuji na základě rozumu, že Zjevení je pravdivé), to si myslím. Vy si samozřejmě také myslíte, že to, co si myslíte, je pravdivé – jinak byste si to přeci nemyslel. Popř. byste řekl „nevím“, kdyby Vám věc nepřipadala jako dosti pravděpodobná na to, abyste do ní vložil důvěru. Rozdíly mezi skupinami věřících jsou v tom, že někteří považují za pravdu něco, jiní za něco jiného. To je normální v každé společnosti a v každé oblasti lidské. Od toho se můžeme dohadovat, abychom obhájili vlastní postoj, popř. vyvrátili cizí, popř. přistoupili na cizí, když je nám dokázán. Odtud ta pluralita názorů mezi věřícími, neboť věřící jsou lidé.
Ale jistě, já vás tak nějak i chápu. Mám pro vás jistě víc shovívavosti a jaksi lidského pochopení než dejme tomu nějaký muslim, z jehož hlediska jako křesťan přidružováním urážíte Alláha.
🙂
Myslím, že na světě se pohybuje dost málo skutečných ateistů. Mám za to, že značné množství těch, kteří o sobě tvrdí, že jsou ateisté, připouštějí nějakou formu existence „čehosi“ nad námi (nebo mimo nás), co nezávisle na naší vůli posouvá osy času a dějin dál. Pokud bych dnes měl mít z něčeho obavy (píšu nyní sám za sebe), tak je to globalizace ve všech oborech – svět se díky možnostem informatiky scvrkává do nebývale malého rozměru, takže třeba během několika vteřin dnes není problém dovědět se, co se děje u protinožců. Co se nepodařilo esperantem (jednotný jazyk), toho se zřejmě docílí angličtinou, která je jazykem informatiky. Globalizuje se kultura (umělci čerpají inspiraci dnes již prakticky od všech etnik, jejichž civilizovanost jim umožnila napojit se na sítě informatiky a médií), takže zcela zákonitě musí dojít i k nějaké „globalizaci“ víry a náboženství. Zatím to spíš vypadá na válku kříže s půlměsícem, což je již delší dobu trvající historický stav, ale i tohle se bude muset nějak ujasnit, má -li lidstvo v globalizovaném světě přežít. Čili bude nutno zahájit jakýsi „multiekumenizační“ proces, který si však zatím asi nikdo z protichůdných stran, kdo důsledně vyznává základní principy své vlastní víry, představit. Toho se děsím, protože ten proces bude zřejmě delší, než kolik má lidstvo času na to, aby to vyřešilo „civilizovaným“ způsobem. Tady nepůjde o nějaké v podstatě srandovní „zdobrovolnění celibátu“ – narážím na diskusi o několik odstavců výše – ale o proces, během kterého se bude muset najít společná platforma v tom, co nám dnes připadá jako téměř neslučitelné. A proto mi připadá tak strašně důležité, aby se naší církvi podařilo udržet v maximální dosažitelné hodnotě a kráse LITURGII a odkaz křesťanské KULTURY, protože právě toto patří mezi úhelné kameny stavby, která sice zatím stojí, ale má už dost povážlivé trhliny. Proto si myslím, že LITURGII je třeba chránit a bránit všemi způsoby!!
Nakonec se to stejně bude řešit válkou. Jako už mnohokrát.
Věk Vodnáře prostě nepřijde.
Svatý Alberte Veliký a sv. Tomáši Akvinský, orodujte za nás… Jestli je něco typickým aspektem dnešního „vyspělého“ světa a katolických křesťanů, pak je to absence rozumu, logiky a požadavku pravdivosti. Pravdu nelze globalizovat nebo ředit. Buď něco pravda je, nebo není. Pravdu nelze ředit. A věřící, kteří v něco věří jenom kvůli tomu, že se jim to líbí, poskytuje jim to útěchu, je jim to pomocí v životě a přitom si nekladou nárok na to, aby to bylo také pravdivé – ti jsou ostudou katolíků a snad i ostudou lidí. Ti pak samozřejmě můžou ředit pravdu s lží jakkoliv, protože pravda není to, co by hledali. Ale Kristus Pán praví: „…pravda vás osvobodí!“ A taký „Já jsem cesta, pravda i život.“ A taky že osvobodila. Od těch všelijakých hloupých pověr, bůžků, věštíren, nadvlády žádostivosti, vášní, ukojování vlastních nízkých pudů etc., jak to bylo běžné v každé společnosti zotročené hříchem a ubohostí… A vy byste to globalizoval a vracel do původních kolejí. Buď se stojí na straně pravdy, nebo se stojí proti ní. Nelze stát uprostřed. Relativismus je jedna z těch lží, co stojí proti pravdě.
Ono je to těžké, když se římskokatolická „pravda“ vyrábí takto:
Nuže My, věrně se držíce tradice od počátku víry křesťanské přejaté, k slávě Boha Spasitele našeho, k vyvýšení náboženství katolického a k spáse národů křesťanských, za souhlasu posvátného Sněmu učíme a jakožto dogma Bohem zjevené vyhlašujeme: Velekněz Římský, když mluví se stolce, to jest když vykonávaje úřad Pastýře a Učitele všech křesťanů ze své nejvyšší autority apoštolské prohlašuje učení o víře nebo mravech, jehož veškera Církev povinna jest se držeti, přispěním Božím, jemu v blaženém Petru slíbeným, požívá té neomylnosti, jíž božský Vykupitel Církev svou při prohlašování nauky o víře nebo mravech obdařenu míti chtěl; proto takováto prohlášení Římského Velekněze jsou sama sebou, bez ohledu na souhlas Církve, neopravitelna.
Pane JK chtěl bych vás upozornit, že jakkoli se vám z vašeho pohledu jeví celá věc směšná, tak kdyby tuto formulaci papež použil třeba na platné tvrzení 1 + 1 = 2, tak že by takové prohlášení z hlediska práva neomylné nebylo, ale podléhalo by přezkoumání kdykoli a kýmkoli. Stejně jako tvrzení jakékoli nepravdivé. Jistě víte proč? Když jste už tak dlouho ateitou se zájmem o Boha, kterého dokonce píšete správně s velkým písmenem….
No jistě, Quido, je zcela zřejmé, co tato dogmatická definice (uplatněná i sama na sebe ad absurdum) chce vyjádřit o neomylnosti a neopravitelnosti dogmatických formulací „pravd“ římskokatolické víry.
Výraz „pravda“ tím ale samozřejmě nabývá významu z úst římských katolíků tomu odpovídajícího (omezeného na víru s pojenou s přijímáním nauky obsahující tuto zvláštní definici neomylnosti výroku) a má i tomu odpovídající výpovědní hodnotu. Což pomíjet znamená dopouštět se matení pojmů s následkem míjení se významem řečeného.
A jak jinak byste si to také představoval příteli? Církev vyhlášením tohoto dogmatu (papežská neomylnost)jen potvrdila co bylo obsahem jejího pokladu víry vždy. Tzn., že i před vyhlášením tohoto dogmatu o neomylnosti výroky všech papežů počínaje svatým Petrem byly takto nadpřirozeně samým Bohem chráněny před omylností ve věcech víry a mravů.
To není můj problém, Quido.
Je mi celkem i jedno, že k takovému explicitnímu prohlášení o údajné neomylnosti, v kterou se údajně v tradici vždy implicitně věřilo, došlo historicky vzato tak pozdě, to není až tak podstatné.
Každopádně jde o posun výpovědní hodnoty označení výroků za pravdivé, jestliže za neomylně a tedy neopravitelně pronesené prohlašuje církev výroky splňující podmínky této své vlastné definice.
Je ovšem docela zajímavé, že navzdory této snaze zajistit jednoznačnost identifikace takových „římskokatolicky pravdivých“ výroků dochází k rozporům uvnitř římskokatolické církve právě při identifikaci takových výroků, zejména zdají-li se s odstupem času některým z katolíkův pochybnými.
Nedávno jsem na Christnetu vedl zajímavou rozpravu, v níž jsem poukazoval na to, že dekret Lamentabili sane vlastně vzorně splňuje všechna tato kritéria pro římskokatolickou neopravitelnost výroků odsuzujících navždy jiné výroky kazící římskokatolická dogmata. Místo vyvrácení mého názoru mi bylo oponováno těmi nejpodivnějšími pokusy o argumentaci.
Pane JK, zřejmě si neuvědomujete, jak daleko jste, co se vašich znalostí o víře katolické, týče. Mnoho katolíků nemá takové znalosti jako vy, pane ateisto.
Ale zapoměl jste na jedno a totiž na to, že dnešní Církev svatá je prolezlá jedem modernismu, který bohužel zasáhl nejvyšší místa v Církvi, takže věřící jsou dezorientováni. Proto modernisté nevědí jak vám argumentovat a činí nejapné pokusy. Z hlediska víry nezasažené modernismem však není žádný problém vám potvrdit vaše tušení o Lamentabili.
Jistě víte, že i uvnitř Církve probíhá boj a že modernismus jako esence všech herezí má dosud dominantní postavení v hierarchii i mezi věřícími. Proto zpochybňování všeho co se modernistům nehodí do krámu., proto pronásledování katolické tradice. Proto boje o tridentskou mši svatou, o klečení při svatém přijímání, o odstranění přijímání na ruku, které hraničí s rouháním apod.
Nejdivnější na tom je, že by stačilo pár opravdu pečlivě jednoznačně naformulovaných výroků z pozice ex-cathedra a bylo by když ne „římskokatolicky jasno“, tedy alespoň „římskokatolicky jasněji“.
„Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá“, to ví jistě i papež, takže zřejmě situaci nevidí až tak kriticky.
Pane JK proč vy nejste tradičním katolíkem? 🙂 Vždyť to vidíte naprosto přesně….
Ano máte pravdu, leč musíme se smířit s tím, že Církev podstupuje v tomto rozdělení a zmatení možná nejtěžší zkoušku a že to tak musí být.
Bůh dopouští zlo v s ohledem na vyšší dobro, aby dobří se mohli osvědčit, posílit a získat tak odměnu věčnou, a také špatní dostávají zkouškami šanci k nápravě. Neboť ani jim se zkoušky nevyhnou.
Kéž by více Šavlů stalo se Pavly ….
Ono je právě zajímavé, že z pozice papeže Pia X. zcela vážný pokus zastavit změny zdola v pochopení nauky i sebepochopení církve nastal, ale úkázal se jako neúčinný. Příliš mnoha katolíkům zřejmě připadal jako sebevražedná snaha zabetonovat se ve slepé historické uličce, zůstat v pasti předchozího nesprávného vývoje vyslovování příliš mnoha „pravd“, snad i včetně té definice neomylnosti výroků za přesně stanovených podmínek, předmětu výroku a rozsahu jeho adresátů. Ty už ale vysloveny byly a nelze je odvyslovit ani zamlčením. Je to divný stav.
A sám ani nevím, které ze tří řešení (přehodnocení už řečeného, lpění na věrnosti už řečenému, přehlížení už řečeného) vzbuzuje nejvíce rozpaků při pohledu z venku. Rozpaky vzbuzují všechny.
Už za dob Pia X. se revoluce v Církvi připravovala. Pius X. udělal to co mohl a čím byl povinován a ještě i víc.
To co si vykládáte jako to, že mnoho katolíků vidělo nějakou neudržitelnost – je proniknutí nepřátel do struktur Církve a snaha o její rozvrácení. Na tento průnik, indoktrinaci, reagovali pepežové už před Piem X.
A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.
Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?
Zdá se tedy, že autor těchto výroků (ať už to je kdokoliv) připustil možnost, že církev (která se podle jeho přesvědčení není neomezuje jen na zemi) může na zemi časem zaniknout pozbytím víry, byť jako celek nepřemožena bránami pekel.
Kdo je ale nositelem víry podle představ historického Ježíše, to pro mne celkem pochopitelně zůstane tajemstvím skrytým v historii lidstva.
Pane Rejšku, popsal jste zhruba plán zednářů, z něhož se už mnohé uskutečnilo.
Církev a svátostné kněžství jim ještě brání ovládnout duše lidí. Proto kupříkladu nyní útoky na kněžský celibát, vytažení desítek let starých zločinů kněží. útoky a degčradace manželství, svazku muže a ženy, relativizace pravdy, globalizace ve všem atd atd.
Je smutné že špičky Církve namísto obrany hodnot mnohdy spolupracují na sebedestrukci tím že namísto přivedení oveček zpět do lůna Církve se utápí v dialozích, rezignovala na misijní poslání, a hodlá se zřejmě rozplynout v herezi. Avšak zaslíbení Pána je trvalé a zůstane vždy věrná skupina věrná apoštolské víře, byť zřejmě bude malá.
Je na nás katolících, abychom kladli odpor tomuto zlému plánu což mj. znamená také nenásledovat špatné pastýře.
Quido: Ale tohle je přeci jasné! Pro nás, katolíky není co řešit! Ale jak chcete pravověrnému muslimskému fundamentalistovi vysvětlit, že církev je jedna? O toto mi jde! Oni jsou také přesvědčeni o tom, že mají pravdu a neváhají kvůli tomu vyhlásit celému světu „džihád“, zatímco my se snažíme o cestu dialogu. A ať se nám to líbí nebo nelíbí, my prostě s nimi v zájmu pouhého našeho zachování ten dialog budeme muset vést! Oni se s námi mazat nebudou! To máte jako v partnerském vztahu – když se prostě s manželkou na nějaké věci nemůžete dohodnout a oba jste neochvějně přesvědčeni o své pravdě, tak co uděláte? Nafackujete si a odejdete od sebe? Ano, nám je všechno jasné – pokud se izolujeme od ostatních etnik světa, není problém. Ale uvědomte si, že globalizace je realitou a na tom my nic nezměníme! Já z toho taky osobně nemám vůbec žádnou radost! Ten dialog je nevyhnutelný a pokud se skutečně nemáme vymlátit, bude muset každá strana v něčem ustoupit (jako v partnerském vztahu). A protože zastávám názor, že liturgie je to nejcennější, co máme, tak pokud bychom byli tlačeni k nějakým ústupkům (jakože zcela jistě budeme), obětujme cokoliv jiného jen ne LITURGII (slovem liturgie nyní myslím samozřejmě nejen pouhý „obřad“).
Pane Rejšku, chápu vás, nebojte. Ale zkuste krom svého rozhorlení pro dialog zvážit jeho „plody“ tedy třeba s těmi muslimy….
Vedete dialog a jaký je výsledek? Křesťanství na ústupu a a musulman vítězí. Proč? Protože oni vytušili, vyprázdnění obsahu křesťanství. Vídí, že Evropa křesťanství zavrhla a nehlásí se k němu. Mají nás za neznabohy propadlé konzumu.
Podívejte se na obrázky z „baloon mass“ kardinála Schoenbrunna z Vídně, myslíte, že kdybyste byl v pozici muslima a viděl tuto neúctu k Pánu, že by to přidalo úcty křesťaství ve vašich očích?
Měl byste křesťanství za herezi.
Sama Církev si těmi dialogy a vlastní nepevností podřízla větev. Kdežto kdyby muslim viděl jaká úcta se prokazuje Bohu, bylo by jich veliké množství obráceno. Nevíte jak je to v Africe? Kdyby jen Církev dokázala ochránit misionáře a nebyly nespravedlivé zákony v těch státech vůči křesťanům, musulmanství by tam bylo na ústupu. Křesťanství má totiž náboj, přitažlivost, krásu, když je prožíváno opravdově – nic z toho falešné víry nemají. Tak jenom k tomuto ve stručnosti:
Dialog není lék, lékem je šíření víry, nikoli jistě mečem a ohněm, ale tak jak přikázáno od Pána.
Kromě toho nesmí být Církev impotentní, musí bránit své, jak to dělají muslimové, pak si získá i jejich respekt. A to vše půjde i bez války.
Podobná je situace v „dialogu“ i s jinými falešnými kulty. Nikam nevedou, leda k vyprázdnění opravdové křesťanství, to jste si nevšiml – ústupky dělá jen katolická Církev… nikdy ne protestanti, nikdy ne muslimové, hinuisté, prostě nikdo…..
Tedy ne izolace ale misie, tak jak to bylo a jak to zas může být.
K liturgii: sebekrásnější liturgie bez víry, která je jejím zdrojem bude jen muzejmín exponátem. Tedy v první řadě je třeba ochránit víru – její čistotu. Tam nelze dělat žádné kompromisy, tedy ani vést dialog – o čem taky….. A do liturgie si snad Církev nemá dát od nikoho kecat. Dělají to snad či anglikáni, či pravoslavní či kdokoli?
„když se prostě s manželkou na nějaké věci nemůžete dohodnout a oba jste neochvějně přesvědčeni o své pravdě, tak co uděláte? Nafackujete si a odejdete od sebe?“
– většinou začne plakat, já ji obejmu a pohladím, ona se přitulí, já jí řeknu že ji miluju a ona že mě taky a je nám spolu moc hezky. Ale to je manželka, živá svátostina, a ne nějaký muslim, kterého právě vyplivlo peklo. Pokud se pohádám s muslimem, tak na mě zřejmě vytáhne kudlu. A já v tu chvíli vytáhnu glock.
Tím chci říct, že zatímco svátostné manželství disponuje k lásce, která je sama o sobě dialogem, tak falešené náboženství stejným způsobem disponuje ke smrti těla i duše. Je krásné, když se někdo dokáže z tohoto kruhu zla vymanit. Ale stejně jako krásné je to i vzácné.
k tacitovi: Není co řešit, k tomuhle nelze nic než blahopřát! Jenže kolik lidí tohle dokáže!? Kdyby tohle dokázala většina párů, pak by se rozvodoví advokáti museli přeškolit třeba na hospodářskou kriminalitu…
ke Quidovi: Nemyslím, že by římskokatolická církev měla dělat ústupky. To, že je dělá, je průšvih. Ovšem ještě daleko větší průšvih spatřuji v tom, V JAKÝCH OBLASTECH ty ústupky dělá! Začíná to packáním liturgie, což potažmo vede k ochabnutí víry (naopak samozřejmě také). Obávám se ale, že je na obzoru doba, kdy se bude muset opravdu vytřídit to skutečně podstatné a zásadní – tedy návrat ke kořenům. Začíná nám to tady totiž poněkud „babylónovatět“… Právě církev by z pozice učitelského úřadu měla toto třídění začít provádět, což ale ona zatím nějak nedělá…
Jistě. Nikdy v historii se krize nevyřešila šepotavými úsměvy a mávnutím rukou.
Sepsi je nutné vypálit a na schizmatiky ukázat přímo – Schoenbron O.P.(!), Lehmann, většina německých biskupů a další a další.
Neslýcháno!!!!
Mně to přijde docela slýcháno. O tradiční Mši svaté se v círekvním prostředí mluví otevřeně negativně, někdy až urážlivě. Kdo je překvapen, proč?
Aktualizace:
Narazil jsem na výklad Summorum pontificum od jednoho z nejuznávanějších slovenských církevních právníků, Jána Dudy. Od výkladu biskupa Paďoura se, žel Bohu, rovněž podstatně liší.
http://tribunal.kapitula.sk/2007-2/komentar.htm
Dnes jsem si koupil knížku „Stojím u oltáře Božího“, byl jsem rád ,že existuje někdo ,kdo je zapálený pro „bohatství tradice“ naší Církve. Pozoruji to tady už nějaký měsíc a nějak ztrácím chuť… Znám jednu dobrou tradici,kterou doporučuji: sednout si do ohniště, sypat si popel na hlavu,prosit Boha za odpuštění a plakat nad SVÝMI hříchy. Taky pro nepřekroucenou víru nemusím ke katarům, stačí poctivě každý den nést svůj kříž a následovat Jeho. A po zkušenosti s vámi- pěstovat bázeň Boží ,jejímž plodem je poslušnost v důvěře. Protože narozdíl od vás věřím ,že Církev vede Kristus a to (i) skrze své biskupy.
http://www.bibleserver.com/#/text/CEP/Zjeven%C3%AD17
Výborně. Tak si hlavně kupte ještě katechismus… a snad to bude časem dobré.
[…] Výklad Summorum pontificum podle biskupa Paďoura (Pospíšil) […]
[…] Výklad Summorum pontificum podle biskupa Paďoura (2588 návštěv) […]