Přijímání v kleče

Chtěl bych otevřít diskusi ohledně přijímání v kleče (pochopitelně při NOMu, kde to má smysl). Z diskuse pod článkem otce Juchelky Přijímání na ruku i z navazující ankety Jaký způsob přijímání preferujete se ukazuje, že je mezi čtenáři našeho časopisu přijímání v kleče výrazně preferováno. Otevírám tedy novou diskusi, v níž bychom si vyměnili zkušenosti a informace: a) jak se u vás ve farnosti staví k přijímání v kleče, b) za jakých okolností přijímáte v kleče (vždy vs. jen když jsou pro to vhodné podmínky – specifikujte vs. jen na výzvu).

Ignác Pospíšil

72 Responses to Přijímání v kleče

  1. Quido píše:

    U nás ve farnosti se přijímání vkleče kladou technické překážky, které spočívají v neochotě umístit trvale klekátko na vhodné místo. Umístnění klekátka jen na přijímání pak brání jeho velká váha a neskladnost a jiné není ani není ochota se strany kněze zadat takovou výrobu či se o celou věc dále starat. Sice žádné námitky stran klečení při přijímání, pravdaže na zem, nemá, avšak je cítit, že kdyby takto přijímal každý (v neděli), zdržovalo by jej to a to by nesl nelibě, neboť má další dvě mše svaté jinde a je v časové tísni.
    Já + jeden přijímáme vkleče vždy, ostatní v neděli nikdy, ve všední den, občas se někdo další připojí. Naštěstí se alespoń u nás nerozmohlo podávání na ruku a tak takové příjímání, které hraničí s rouháním se děje u nás v kostele zcela výjimečně.
    Aby se rozšířilo přijímání vkleče je nezbytně nutné instalovat klekátko, protože starší lidé pak mají problém se vstáváním a také cítí že by zdržovali.
    Je to smutné.

  2. mk píše:

    při „mimořádné“ mši sv. to jinak nejde, při NOMu klečím, než jsem to udělal, řekl jsem to p. faráři, ten odpověděl, že je to řádná forma přijímání, od té doby klečím vždy.
    při prvním sv. přijímání měli děti a rodiče klekátko

  3. vonrammstein píše:

    Náš farář je proti a řeší to tak, že nad vámi drží Tělo tak dlouho, dokud se pauza neprotáhne do takové trapnosti, že vstanete. když nevstanete, nakonec sice podá, musí, ale rozhodně vám tu svatou chvíli vědomě pokazí. Nechodím už k němu.

    • Quido píše:

      Chápu, že jste rezignoval, lépe však bylo vytrvat. Nikoli vy, ale on se měl cítít trapně. Měl jste za ním jít dvakrát, neprve poprosit, aby se k takovému jednání nesnižoval, když by to nepomohlo jít podruhé a již neprosit ale žádat, odvolat se na vaše nepopiratelné právo přijímak tělo Páně na kolenou bez nedůstojného ponižování, a když by ani to nepomohlo, napsat na něho bez okolků stížnost a popsat do té stížnosti i pokusy z vaší strany o řešení. Když bych nedosáhl svého ani u biskupa, na odpověď 15 dní, psal bych přímo papeži, doporučený dopis, nějaký sekretář to tam podepíše (příjem) a skutečně to musí řešit.

      • vonrammstein píše:

        Není to tak jednoduché. Samozřejmě jsem se to s ním pokusil řešit, ale odpálkoval mě tím, že tady to prostě není zvykem (běžně podává i na ruku). Stěžovat si na něj nechci, protože pro mne před lety cosi poměrně mimořádného (materiálního, nikoliv duchovního) vykonal. Druhá stránka věci je, že jsem kvůli této vzájemné antipatii už nesmírně dlouho nebyl na mši, u zpovědi a přijímání, protože je to tady maličká díra a není-krom dojíždění, a to ještě na NOM-kam jinam se vrtnout.

        • tacitus píše:

          To, že Vám páter sehnal bydlení nebo co, ho neopravňuje ke krácení vašich spravedlivých práv. Jestli s ním není řeč, tak bych si na jeho chování stěžoval.

          • vonrammstein píše:

            Jste jasnovidec? Ale máte pravdu, neopravňuje. Já z toho spíš mám pocit, že jsme se oba zabarikádovali na svých pozicích a není nikoho, kdo by zvedl bílý prapor. Ale ani tak si na něj stěžovat nebudu. Je to starý člověk a udělal pro mě-do jisté míry ke své újmě a s mnoha komplikacemi-věci, které vůbec dělat nemusel a přinesly mu jenom problémy a boje s nejmenovaným biskupstvím. Náš nesoulad je liturgické, nikoli mezilidské povahy.

          • Quido píše:

            Dělejte jak myslíte, ale k větší cti a slávě Boží váš postoj zajisté není, neboť stavíte ohledy lidské nad právo Boží. Bůh má mít vaši povinnou úctu též i při svatém přijímání, kdy máte tu milost že Pán sám se Vám dává.
            Nechodit pak kvůli tomu na mši je váš vlastní hřích, sice máte polehčující okolnost ale hřích vám i tak zůstává.

          • Vladimír Malý píše:

            Já bych tak striktní nebyl, osobně bych toto bral jako věc, kterou prostě neumím změnit (alespoň ne bez rizika dalších škod) a po vzoru sv. Františka bych se ji v daném případě naučil přijmout.

          • Quido píše:

            Pane Vladimíre, vaše stanovisko se může zdát rozumné, ale jen do chvíle než přijdete na to, že v životě musíte bojovat, o to víc v duchovním životě.
            Svatý František, jehož tu dáváte za příklad také bojoval a kdyby se vzdal pro takovou prkotinu jako ostych z toho co uražené city jednoho kněze, nikdy by nebyl tím čím se stal.

        • Quido píše:

          Měl byste alespoň vyzkoušet výše popsanou dvojí ústní domluvu s oním knězem. Nejdřív prosit, potom žádat 🙂 Stěžovat si hned nemusíte, ale onomu knězi při té druhé domluvě, když prosvbě nevyhoví řekněte, že si vážíte oné minulé pomoci, avšak, že nechcete být ponižován před všemi a že když vám nevyhoví budete nucen podat stížnost.
          Argumentace, že tady něco není zvykem argumentací v tomto případě vůbec není, to by si měl pater uvědomit. Pomožte mu v tom a pomůžete tím i sobě.

          • vonrammstein píše:

            Obávám se, že vystavěné barikády jsou už příliš vysoké.Oba jsme tvrdohlaví a oba jsme z toho druhého zklamaní. Pochybuji, že se to podaří překlenout.

          • Quido píše:

            S tím, že se za ním bojíte jít se jistě nic překlenout nepodaří. Já jsem šel několikrát v jiných věcech a byl jsem odmítnut, potupen, seřván. Odpustil jsem, nedosáhls jsem kýženého, ale alespoň to zkusil.
            Zkoušky tyto Bůh dopouští, nebo´t chce abyste dovedl odpustit přes to přese všechno.

          • tacitus píše:

            Quido: Jenže možná to chtělo s Dukou jednat trochu víc v rukavičkách. Třeba by pak tolik nezatvrdl.

          • Quido píše:

            Tak zde nepíšu o biskupovi Dukovi, ale o knězi, domníval jsem se, že je to jasné. A v rukavičkách jednám vždy, avšak nedávám si srát na hlavu, což nějak dotyční vycítí, že něco je jinak….. 🙂
            Seřvání jsem pokorně snesl a nezlobím se, a ne já se musím stydět.

          • tacitus píše:

            Pardón, jsem to ale popletka…

          • Quido píše:

            A pokud jde o jednání v jisté věci s Dukou, nemohl po tomto jednání on zatvrdnout, protože jsme jednání ukončili v dobrém a přátelském duchu, v dobrém rozmaru a s úsměvy. Jenže z jeho strany to byla lež a přetvářka, jak se později ukázalo. Já ovšem od té doby vím co je zač, a chápu že tato zkušenost je nepřenositelná, neboť byste musel zažít totéž.

  4. tacitus píše:

    Mně se ještě nestalo, že by mi kněz dělal problémy s přijímáním v kleče. Pokud mi to revmatismus dovolí, klekám na zem. Funkční klekátko jsem viděl jen v Brně u Máří Magdalény. Nutno ovšem poznamenat, že se NOM účastním pouze pasivně, z „pastoračních důvodů“, a pro sebe ho považuji pouze za příležitost ke komuniu.

  5. karmelita píše:

    Díky za znovuotevření diskuse. Klekátko by bylo velmi vítané – vzhledem k tomu, že např. můj zdravotní stav je horší než by odpovídalo věku (páteř) – a přitom jsem jednoznačně pro přijímání vkleče do úst. Řeším to tedy podle aktuální kondice. Někdy ano, někdy jen ve stoje. Na ruku ale nikdy!!! Znám řadu lidí, kteří mi smutně řekli, že by také rádi přijímali vkleče, ale nepřipadají si dost obratní a bojí se, že se jim nepodaří vstát tak, aby např. nestrčili do kněze a misky s hostiemi, popř. do někoho jiného blízko stojícího (ministrant, spolupříjímající atd.) a tak raději jen stojí.
    Ad vonrammstein: Tak tohleto znám – a v ještě horší podobě! Jeden nejmenovaný pan biskup se takovouto manipulací snaží přimět k přijímání nejen ve stoje, ale dokonce na ruku! Stojíte a stojíte a stojíte, čekáte – a pořád nic…Nepodlehla jsem, ale od té doby se takovéto „příležitosti“ programově ( a zatím zcela úspěšně 🙂 vyhýbám..

    • vonrammstein píše:

      Taky znám horší případ. Jeden můj přítel, hluboce věřící, velmi mladý tradiční katolík, byl skoro dva roky v noviciátu na Svaté hoře u Příbrami-a právě tohle ho přimělo k odchodu. Provinciál stejným způsobem odmítal podávat v kleče-a na rozdíl od toho „mého“ patera skutečně nepodal, dokud klečící nevstal. Na ruku běžně. Dohadovali jsme se pak v blbém žertu, jestli nám do deseti let budou Tělo rozhazovat volně do davu jako ryby lachtanům 😦

      • Hamish píše:

        Přibyl, že? Kariérista non plus ultra.
        Nemusí být klekátka. Stačí zavírat dvířka u mřížky, kde je ještě zachována. Lidé si hezky kleknou, kdy chcou vstanou a je to.
        Existují i extrémy, kdy člověk u mřížky nastaví ruku, ale to většinou jen v Rakousku, Německu a ostatních zemích ve schizmatu.
        Existují i kněží (jeden opat), který cynicky a se smíchem poznamenává, když mu pravidelně jedna žena při přijímání kleká, že snad i přesto bude spasena. A to se on sám počítá ke konzervativcům.

        • Quido píše:

          Snad by bylo lépe zde tyto excesy jako smích opata nad přijímající vkleče, ani nezmiňovat. Jde z toho na člověka smutek.
          Musíme se snažit prosadit normální způsob přijímání Těla Páně vlastním příkladem a modleme se, aby smích ctěného opata přešel dřív než až v pekle.

        • vonrammstein píše:

          Ano, Přibyl. Když jsme tam přítele novice s přáteli navštívili, ani na konci mše nedovolil vyndat Pannu ze skříňky, abychom Jí políbili roucho. Vrozená i vštípená slušnost mi nedovoluje to dál komentovat.

      • Quido píše:

        Dobře že odešel včas. Pokud má povolání k řeholnímu životu, uplatní jej s pomocí Boží, ale musí hledat jinde.

        • vonrammstein píše:

          Prozatím dělá ministranta, pokud vím. Už jsem pět let mimo region, ale naposledy jsem slyšel, že zakládá jakési ministrantské sdružení v tradičním ritu. To je další věc, kterou příčítám našemu paterovi k tíži. Strašně moc jsem chtěl ministrovat. Ale jeho-jemně řečeno-laxní přístup mi to neumožnil.

  6. vonrammstein píše:

    Quido: Máte jistě pravdu. Ale rovněž cítím jistou povinnost neútočit na náměstka Kristova, jakkoliv je chybující. Zejména když intuitivně vím, že to není záležitost zlé vůle, ale spíš pohodlnosti a zaběhnutosti víceméně neměnné a poklidné venkovské pastorace.

    • Quido píše:

      Přečtete si Ottavianiho intervenci, kterou se pokusila skupina biskupů zabránit nejhoršímu. Bohužel tato intervence nebyla vyslyšena. Myslíte, že by Ottavianimu sloužilo ke cti u Pána kdyby mlčel?
      Jsem přesvědčen že ne.
      Ona intervence směřovala skutečnému Náměstku Kristovu.
      Jednejte také tak, to je má rada. Slušně, věcně s láskou a unesete i případné odmítnutí. Ale budete potom rytíř pro Krista a ne zbabělec.
      Nebo pochybujete o správnosti té věci – přijímání vkleče? Pokud ano, vůbec jste sem nemusel psát.

      • vonrammstein píše:

        Naprosto nepochybuji o správnosti přijímání v kleče a do úst a omlouvám se za nesprávné užití slova „náměstek“ Kristův. Ve chvíli, kdy jsem to psal, se mi totiž vybavily v návaznosti na probírané téma „Dialogy“ sv. Kateřiny Sienské a její až neuvěřitelná úcta ke kněžskému stavu a nějak se mi to promítlo do příspěvku.
        Na odmítnutí jsem zvyklý, o to nejde. Ale není řešením to, že mně konkrétně bude vyhověno. To nic nemění na tom, že-ač sám uspokojen-budu dál přihlížet neúctě k Tělu Páně. Účast na takové mši považuji za neuspokojivou, neřku-li škodlivou.

        • Quido píše:

          Prosím vás, vše nejde hned. Když vyřešíte sebe, dáte příklad ostatním. to je vše. Všechny problémy Církve vyřeší až druhý příchod Krista.
          Když přihlížíte neúctě k Tělu Páně, napomínejte, dávejte dobrý příklad ale rozhodně se nevzdávejte mše svaté s výmluvou že druhý dělá to či ono a než tomu přihlížet tak raději nic.
          No to bych taky zůstal doma, kdybych to bral jako vy.
          Myslete člověče také na sebe, jde také o vaší spásu.

          • vonrammstein píše:

            Vím a budu o tom přemýšlet. Teď se ale musím omluvit. Jakožto člověk mezi noční a noční musím taky občas spát.

  7. Všímat si sv. otce píše:

    Všimli jste si zajisté současného sv. otce, který při návštěvách podává sv. přijímání lidem klečícím a do úst. Příklady táhnou! To by si měli uvědomit všichni kněží západního obřadu, ať už se počítají mezi tzv. „progresivní“ nebo si říkají „konzervativní“.

    • Hamish píše:

      Jasně.
      Na jedné straně papež podává v kleče a do úst a dvacet metrů od něj kněz do ruky ve stoje.
      Příklady táhnou? Ale jděte!

      • Quido píše:

        Ptal jsem se na podobné téma jednoho kněze. Odpověděl na to s úsměvem v tom smyslu, že papežství je zbaveno vší faktické direktivní moci. O podobných věcech rozhodují biskupské konference a onen pater to přirovnal k autu bez brzd, které (kdo asi?) postrčili z kopce. Tohle auto se řítí od jedné katastrofy do ještě horší a zastavit se to nedá lidskými prostředky. Musíme prosit Pána o nic menšího než zázrak. O pohnutkách papeže proč nevystoupí jasně nechci moc spekulovat, podle mého má falešné ohledy na lidi, či se bojí či obojí a ještě víc, ale proto neklesnul u mne v ceně. Svatý Petr se taky bál a třikrát zapřel Krista. A přesto je svatým knížetem apoštolů, a myslím, že ani Benedikt XVI. nesložil tak úplně ruce v klín a snaží se odčinit alespoň něco co zkaženo.

  8. lukáš krutský píše:

    Dost dlouhou dobu jsem toužil si kleknout,ale neodvážil jsem se.Ale,když před několika lety vyhlásil Svatý otec rok Eucharistie,řekl jsem panu faráři že si budu klekat.Pan farář řekl:“Jo“.Příští neděli si kleklo několik dalších lidí,a po měsíci se tam,kde dříve byla mřížka objevilo klekátko.Dnes si klekají všichni,krom pana katechety a plánuje se mřížka.To je farní kostel.V místním klášteře si mniši klekali vždy. Stejně by mě zajímalo,jak se zdůvodnily ty fronty na příjímání a to neklekání,já si pamatuju,že jako malý jsem vždy klečel u mřížky/ještě na konci sedmdesátých let/a pak najednou jsem stál ve frontě.Nějak si nepamatuju jak k té změně došlo.Byla to nějaká instrukce,nebo nařízení nebo co?Neví to tu někdo?

    • Jan píše:

      Já nevím, jsem příliš mladý, ale podle zkušeností i z jiných situací vím, že nejlépe se změny prosadí masovou manipulací nebo nějakou její mírnější formou.
      Málokdo začne dělat nebo nedělat něco proto, že si to rozmyslí svým rozumem, rozhodne se, a změní své návyky.
      Nejspolehlivější způsob je: „Teď musíme udělat ten stůl, to se teď dělá, církev se teď vylepšuje a ve Lhotě už ho také mají, přece nebudeme pozadu!“
      A tak je to skoro se vším.

  9. Quido píše:

    Na to nemusel být žádný papír, žádná instrukce, i když zajisté i podobná lejstra od administrátorů diecézí chodily, bylo to něco jako hnutí mládeže. V té době rušení mřížek a kupování hoblponků, pardóon obětních stolů, se také bouraly někde oltáře, bylo to takové masově svazácké. Pacem in Terris, útlak od vlastních i cizích k tomu glasnost Vatikánu a zhroucení všeho tradičního.
    To bylo konečné vítězství dlouho chystané a pečlivě zkuté „architekty“ „nového jara“.

  10. karmelita píše:

    K mřížce: kdo ji (ještě) má a je přístupná, ten se má! V kostelech, kam se dostanu (včetně našeho farního) ji skoro všude vytloukli, a kde nevytloukli, udělali jakési podium s „hoblponkem :-)“ uprostřed až daleko před ní, směrem do kostela, tak že je to stejně k ničemu. Podává se tak, že kněz nebo kdo má oprávnění podávat, stojí na posledním schodě toho podia, některý i pod ním. Kdyby stál na prostředním nebo nejvyšším schodě, situaci by to ve prospěch přijímá v kleče podstatně usnadnilo. Ale o to zřejmě není zájem. Navíc některé ženské řády (kongregace) masově příjímají na ruku -to jim to snad nějací zpozdilci nařídili pod poslušností nebo co?…

    • Hamish píše:

      Nebude to prikaz. Spis se systematicky vybiraji sestry charo zamereni a „charismatici“ se zhusta domnivaji, ze je jejich „duverny vztah s brachou Jezisem“ opravnuje k tomu, cemu normalni verici, neprosedsi „krtem v Duchu svatem“ nema pravo.
      Zkracene – pycha.

      • Armin von Heide píše:

        ad) (katolická) charismatická obnova:

        „Trochu ztratit, aby více získal“

        Existuje však přesto jiný motiv, který může vysvětlit více nebo méně zjevnou náklonnost modernistů v hierarchii vůči prudce se rozvíjejícímu „pseudomysticismu“. (…) Nebude příliš velkou troufalostí připustit, že současní modernisté, členové hierarchie vidí ve všech možných druzích „charismatického“ hnutí a v různých ekumenických „mysticích“ skutečný nástroj k rozšíření modernismu mezi masy. A také k ospravedlnění „z nebe“ nového směřování církve. Pak křesťanský lid dvojitě uváděný do bludu dokonce ani nepostřehne, že skrze „mysticko-charismatické“ mlžné mraky pod způsobou povzbuzování k lásce, modlitbě a pokání (včetně postu), je postrkován ve skutečnosti na dráhu apostasie. Jak velice je pravdivá zásada, že satan „ví, že je potřeba trochu ztratit, aby více získal“. (Blah. Marie Acarie, zakladatelka Karmelu ve Francii). V tomto případě je v sázce velice mnoho a je to sázka rozhodující. Papežové varovali nesčetněkrát: „základy o něž se opírá (hnutí za jednotu mezi křesťany) má ty vlastnosti, že vyvrací od paty až k hlavě Božskou konstituci Církve“ – psal Pius IX. anglickým biskupům (16. 9. 1884) pak Pius XI. varoval katolíky, že pokud se přidají k ekumenickému hnutí nebo ho budou podporovat „podporovali by falešná náboženství, která jsou zcela rozdílná od Církve Kristovy“ (Mortalium animos). Nelze se divit, že satan využívá všech prostředků, k podpoře současného ekumenického hnutí.

        Click to access ch.pdf

  11. Quido píše:

    Na otázku: Patrně jde o kreativitu představených, která se promítla do direktivního nařízení o přijetí nového jara do duší zasvěcených osob.

    Pod pojmem PŘIJMOUT NOVÉ JARO, když jej vyslovuji v kontextu s Církví a deformami po II. VK pak napříště prosím vážený čtenáři nechť se ti promítne i jeho synonymum: „držet prst na tepu doby“ a pro tradiční chápání to znamená ono zcela jasné: zradit, zaprodat se.

  12. Vladimír Malý píše:

    U nás by to šlo, lidé nepřicházejí ve štrůdlu, ale stojí vedle sebe a pohybuje se podávající. Kdo chce, má možnost si kleknout, ale komunikanti to využívají naprosto minimálně. Prostě to ani tu není zvykem.

    • Quido píše:

      Co pořád máte s tím zvykem? Myslíte že odepření patřičné úcty Pánu odbydete prostě odvolávkou na to že „to není u nás zvykem“?

  13. kuba píše:

    v našich okolních kostelích
    je nás pár,co vkleče přijímáme.
    Panu farářovi je to jedno, nemá nic proti přistavenému klekátku.
    Ještě k P.Přibylovi:řádí nyní na litoměřickém biskupství,kde nezůstala hlava na hlavě,tam zaměstnává své přátele i nevěřící.Je totiž generálním vikářem diecéze!

    • Quido píše:

      To víme. Bylo by dobře, aby na P. Přibyla CSSR šla do Říma jedna stížnost za druhou, aby se buď umravnil, což však bez zázraku asi bude problém, nebo aby jej generalát odvolal z postu. Také jednu „drobnou“ stížnost přímo k papeži chystám.

      Je třeba zachovat tento postup:
      Nejprve je třeba napsat podrobnou a jasnou stížnost biskupovi s tím aby to řešil a počkat cca 15 dní na odpověď, sic se asi z biskupství odpovědi nedočkáte ale tím líp,

      Protože v tom případě nastupuje ten slavností krok, že píšete přímo papeži cittá Vaticano, na čež má každý věřící dle CIC právo (píšete doporučeně) a tamní sekretariát to po předchozím kroku bez odezvy s čímž jej seznámíte a že jste nedostali odpověď od biskupa už nemůže vrátit zpět do ČR ale přímo sám řešit.

      Když budete psát papeži bez předchozího dopisu v téže věci příslušnému biskupovi, vrátí se věc do ČR a hádejte jak to dopadne… Zameteno pod koberec.

      V tom je to kouzlo. Dodržení postupu 🙂
      To je velmi důležité.

      Víte co řekl Ježíš o špatných pastýřích? Nenásledujte je.
      Tak přeji mnoho zdaru. také i sobě 🙂

  14. tacitus píše:

    Generální vikář je biskupovou vizitkou.

    • Quido píše:

      Pokud mu ovšem nebyl vnucen kolektivním biskupským orgánem, který nestrpí odmluvy a stojí plně za tímto trójským koněm proti biskupovi. Jestliže by to tak bylo, je vládcem diecéze litoměřické fakticky P. Přibyl.

  15. ivka píše:

    Co já vím,p.biskup Baxant „má svého generálního vikáře rád a ve všem mu důvěřuje“.

  16. Václav píše:

    Poslední dobou se rozmáhá to že mnozí věřící pokleknou po návratu od svatého přijímání v lavici ve vroucí modlitbě nebo v tichém díkůvzdání. A vydrží tak po celou dobu dokud na pokyn kněze zase nepovstanou. Podobně prodlužují i další chvíle strávené během mše na kolenou a modlí se tak i růženec, korunku,litanie k Ježíšovu Srdci a k Panně Marii, Chválu Nejsvětější svátosti, Za kněze ve farnosti a všechny společné modlitby před mší i po ní.

    • Quido píše:

      ….. poslední dobou rozmáhá se…
      ačkoliv je vaše formulace divná,
      ano to by naznačovalo návrat k normálu i ve vaší farnosti.

      • Václav píše:

        Otázka je co považujete za normál. V dobách kdy se dnešní řádný ritus teprve zaváděl sice přijímali lidé v kleče ale po oschodu do lavice si sedli. Mnoho pamětníků se shoduje v tom že tehdejší předepsané úkony byly formálnější než to co dneska lidé dělají dobrovolně a z přesvědčení, což se mimo jiné projevovalo i tím že během mše klečeli po minimální dobu. Někteří také odcházeli po pozdvihování nebo dokonce klábosili před kostelem a vešli jen na pozdvihování. Během mše v latinském jazyce se doporučovalo číst věřícím české modlitby kterým rozumněli nebo se modlit růženec.

        • Quido píše:

          Pane Václave,
          zkuste se zamyslet nad tím, že titíž pamětníci, kteří vám vypravují, jak dnes vše v NOMu vše dělají dobrovolně a z přesvědčení se tedy v té popisované době chovali v tomtéž chrámu Páně tak hnusně jak popisují, že se chovali. Tak neuctivě.
          Doufám, že nechcete abych vám jako protiargument popisoval, jak se někteří chovají v kostele při NOMu a po něm dnes?
          Myslíte že je to lepší?

          Takže to nebude problém ritu, ale problém oněch pamětníků. Jinak vás prosím, abyste záměrně neuváděl podružnosti s cílem manipulovat to hlavní: věřícím bylo vždy doporučováno účastnit se mše svaté zejména v soustředění a usebrání.
          Že sledovali postup mše svaté v misálku či se při tiché mše svaté modlili růženec? Na exerciciích ignaciáckých se kupř. při tiché mši svaté rozjímá i téma peklo. To je špatně?

          Je pak otázkou, proč se

          ne nazajímají paměti vašich pamětníků, z dob kdy se u vás zaváděl NOM.

          kteří si zcela jistě stejně nepamatují vše, protože tohle už je hodně dávno.á jaká byla situace

          • Quido píše:

            Errata:
            Za otázkou „To je špatně?“ si prosím odmyslete další úravky textu, omylem ponechané z psaní příspěvku. Omlouvám se.

        • Hamish píše:

          Zajímalo by mne, proč poukazujete na nešvary, které byly z kazatelen tehdy potírány jako na normu, která byla obecně akceptovaná.
          Záměr?
          Jistě. Snaha zdiskreditovat tradiční ritus a zbožnost.

          • Quido píše:

            Tak myslím, že je zcela jasné, že panu Václavovi o nic jiného, a nejen v tomto témátku, ve skutečnosti nejde.
            Ale zřejmě si myslí, že tento server čtou pitomci, kteří mu tyto manipulace, sežerou. V tom se velmi mýlí.

    • Hamish píše:

      No to je zase výplod!
      „na pokyn kněze zase nevstanou“ – nemám slov 😀
      „Podobně prodlužují i další chvíle strávené během mše na kolenou a modlí se tak i růženec, korunku,litanie k Ježíšovu Srdci a k Panně Marii, Chválu Nejsvětější svátosti, Za kněze ve farnosti a všechny společné modlitby před mší i po ní.“
      A to jste viděl kde? Rád bych znal konkrétní jméno farnosti, konkrétního kněze, na jeho pokyn věřící vstanou.

      • Václav píše:

        Pokynem k tomu že máte vstát bývá například to že kněz řekne modleme se a udělá určité gesto rukama. To můžete si můžete snadno ověřit v kterémkoliv kostele a na kterékoliv mši.

  17. Řezníček z Brna píše:

    Dříve bylo kněžiště odděleno od kostelní lodi takovým ozdobným plůtkem, ktérému se říkalo myslím balustráda a před tím plůtkem bylo klekátko. Starší lidé poklekli a mohli se opřit o ten ozdobný předěl (snad balustrádu) a čekali, alž se k nim kněz dostaví, přijali hostii, ještě chvíli setrvali a uvolnili místo dalším. Kněz se v podstatě pohyboval po obvodu toho předělu a dával věřicím hostii. Dnes jsou tyto věci již z kostelů dávno odstraněny a jen vyjímečně zůstaly zachovány. Protože minimálně 60% lidí v kostele jsou věřící v důchodovém věku, většina z nich si myslím, že by za dané situace přijímat v kleče nezvládla. Chodím do kostela k Salesiánům v Brně, ale ještě jsem tam za posledních 15 let neviděl, že by někdo chtěl přijímat v kleče. Po příchodu do lavice ale všichni pokleknou k modlitbě.

    • :) píše:

      Looooooooooooooooooooooooooooooooooool. Jsme opravdu v krizi… Je to horší, než jsem si myslel.

    • MichalD píše:

      V Brně k Salesiánům chodí do kostela 60% důchodců? Ale i kdyby, tak proč nepokleká těch 40% nedůchodců? A proč, pokud je tam tolik důchodců, tam tedy někdo nepřistaví klekátko?

      Ty mřížky se z kostelů neodstranily samy, ty odstranil někdo zcela konkrétní (v případě nového salesiánského kostela ji tam někdo úmyslně nenaprojektoval) a měl k tomu zcela konkrétní důvod. Stejný důvod jako k „otočení“ oltářů a odsunutí svatostánku bokem.

      Jen pro ilustraci, jak ve zmiňovaném kostele vypadá bohoslužba: http://brno.sdb.cz/fotky/kveten-2012/folkrockova-mse/

    • Lukáš Biskupický píše:

      Ta „balustráda“ se správně nazývá mřížka či cancelli a dodnes se zachovala jen tam, kde je památkově chráněná nebo masivní z kamene, takže ji modernističtí kněží neodstranili. Výjimečně se dochovala též v odlehlých kostelíčcích, kde se pravidelně neslouží NOM…

  18. David píše:

    Já přijímám vkleče již dva roky, v naší farnosti jsem jediný. Pokud zavítám do sousední farnosti, jsme tam dva, v lepším případě tři. Kněží mi bez problémů podají sv. přijímání. Farníkům je můj přístup lhostejný, lze to vyjádřit i tak, že mne nikdo kvůli tomu nenapadl. Klekátko není k disposici a tak vždy musím ve frontě pokleknout a pak ihned povstat, přičemž mám občas i obavy, abych třeba nevrazil do kněze. Má žena také chce přijímat vkleče a tak hovořila s knězem, zdali by nebylo možné instalovat někde klekátko. On to zamítnul a naopak ji doporučil, aby trénovala a že se nebude dohadovat s lidmi ve farnosti, neboť si pamatuje, co se dělo kolem přijímání na ruku.
    Když jsem jinde, tak také u sv. přijímání poklekám a nestalo se mi, že by mi kněz nepodal. Faktem je, že jsem ještě nepřijímal u gen. vikáře Litoměřické dieceze, ten podle hodnověrných svědectví čekal s podáním tak dlouho, dokud dotyčný nepovstal.

    • MichalD píše:

      Mám podobnou zkušenost, ale moc dobře chápu, proč se řádnému způsobu přijímání vkleče tolik nepřeje. Ony se totiž některé věci z kolenou jeví trochu jinak a hrozí, že nezůstane jen u toho klečení, že si člověk začne klást nepříjemné otázky a že nakonec by mohl, raději ani nepomyslet, objevit třeba i tradiční liturgii.

  19. David píše:

    Ano, také o tom přemýšlíme a ptáme se. A kupodivu docházíme ke stejným závěrům jako vy.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: