Christianitas ke krizi rodiny

Krize rodiny aneb dnes je jiná doba …

22 Responses to Christianitas ke krizi rodiny

  1. Václav píše:

    Pro naše předky znamenalo manželství téměř všechno po stránce světské. Bez něho nebyli plnoprávnými členy společnosti. Možností jak si obstarat sex mimo manželství nebylo mnoho, byly drahé a neustále přitom hrozil společenský postih . První konfekce se objevila někdy koncem 19. století, do té doby všechno osobní a ložní prádlo i některé jednodušší svrchní oděvy šily ženy z domácnosti. Na venkově začaly tím že nasely len jako krtek co ke kalhotkám přišel. Údržba textilií a celé domácnosti byla velice náročná. Ten kdo neměl řádný a plechý manželský život se dal poznat na první pohled a často byl cítit ještě daleko dřív. Nebo musel být velice bohatý. Neexistovaly ledničky a trvanlivých potravin nebylo mnoho. Děti představovaly zajištění ve stáří a jejich počet byl znamením prestiže. Pradědeček byl střední rolník a pocházel z 15, stejně jako prababička. Babička už „jenom“ z 9. Ten kdo se oženil měl nárok na oslovení jemnostpane, pantáto nebo hospodáři, jako svobodný znamenal velice málo.
    Po této světské stránce je opravdu jiná situace. V těch dobách bylo manželství životní a ekonomickou nutností i pro ateistu. Podobně jako dneska ale pod vlivem propagandy si to neuvědomují a dávají přednost tomu co jim krátkodobě připadá lákavější. Z hlediska obchodních tržeb je lepší osamělý člověk bez zázemí který musí mít všechno od bytu přes spotřební zboží jenom sám pro sebe a je odkázaný na služby. Je také snadno ovlivnitelný a manipulovatelný reklamou i politickou propagandou. Ani světské vzdělání nesloužilo nikdy k osvobození člověka ale právě naopak. Negramotní lidé se manipulovali těžko. Rozkazy vrchnosti jim musel na návsi vybubnovat policajt a stejně si obvykle mysleli svoje když šli domů. Zajímavý je i původ označení volného svazku na hromádce nebo na psí knížku. 1. Republika ze začátku „kamarádská“ a „studentská“ manželství podporovala ale obrovský a nečekaný počet svobodných matek žijících v bídě a dětská kriminalita vyděsila tehdejší politiky podobně jako množství singlů ty dnešní. Proto udělali velkou kampaň proti ve které se volnému soužití posmívali a psí knížkou chtěli v tehdejších dívkách vyvolat asociaci se zdravotními knížkami které povinně používaly ženy nevěstky a přesvědčit je aby neblbnuly.
    My nemáme krále ani císaře nebo jinou světskou podporu , koně ani válečné vozy a tak musíme volky nevolky spoléhat na živého Boha. Jít životem spolu s ním a v něm, obětovat mu svoje rodiny a děti a prosit ho aby na nás naplnil svoji vůli. Ne tak jak my ale tak jak chce On. Držet se svatého otce a celé církve. Uctívat, prosit a vzývat Pannu Marii a poslouchat co nám říká, obracet se na anděly a svaté. Utíkat se ke Kristovu Milosrdenství a přimlouvat se a prosit za jiné. Když se to tak vezme tak má ten zkažený a nepřátelský svět obrovské výhody a je lepší než ten přátelský který patří minulosti. I když je někdy těžké to uznat.

    • Hamish píše:

      Nedelejte si marne iluze. Ten vas eintopf je sice zajimavy (trochu mi pripomina blitku pred hodpodou – da se v tom najit od kazdeho něco), ale budte si jisty, ze smilnici se vyskytovali v lidske spolecnosti vzdy. Na vesnici (misto a partner/ka se vzdycky nasel/a), ve meste, vsude. Naivni predstavy o predmanzelske cistote fakt nejsou na miste.
      Jiste, bylo toho mene, ale bylo to.

      • publius píše:

        Jasně, podstatný rozdíl je jediný: Dřív ti smilníci věděli, že je to špatně. Ti dnešní si myslí, že je to prostě jedno.

      • Václav píše:

        Máte pravdu, bylo toho méně. Za Rakouska docházelo na našem území k jedné vraždě, sebevraždě nebo znásilnění jednou za mnoho let. Můžete namítnout že se nehlásilo pravděpodobně všechno ale to dneska také ne. Před několika jsem četl nějakou statistiku podle které se počet vražd, sebevražd a znásilnění za den pohybuje mezi 4-8 případy od každého. Ročně se u nás samo upálí cca 20 lidí. Počty vražd a sebevražd po vzniku republiky strmě rostly. Na začátku 20. let to bylo kolem 25 případů ročně a pak už to šlo do stovek. Nejvíc kriminalisty zaskočily společné sebevraždy mladých a zdravých lidí z nešťastné lásky, které přišly do módy. Přitom jim ve sňatku obvykle nikdo nebránil.

  2. Armin píše:

    Já bych tu krizi rodinu moc neházel jen na manželé. Ryba vždy smrdí od hlavy. Nemá smysl se bavit o lidech nevěřících a nekatolících, protože tito jsou odříznuti od podstaty, tedy od víry v pravého Boha, takže vůbec nemohou chápat podstatu manželství a rodiny (tak si žijí podle vlastních nápadů). Raději bychom měli hovořit o krizi rodiny mezi katolíky, tedy těmi, co jako katolíci vypadají, ale přitom jejich vztahy a manželství trpí stejnými nemocemi jako u nekatolíků či ateistů. Opět narazíme na sv. Církev, biskupy a kněze. Kdo je tady od toho, aby hlásal jasné učení Církve o manželství, ať již se lidé chystají sňatek uzavřít či v něm již žijí? Jsou to přece naši kněží. Místo aby jasně vysvětlovali učení Církve o manželství, a to v celé jeho kontinuitě, tak si hrají na psychology a manželskou poradnu (to platí i pro zpověď). Každý katolík by se od nich měl dozvědět co říká Kristus – potažmo Církev – o manželství, o rolích muže a ženy (otce a matky), rodičovství či věrnosti. A co se reálně dozvídají? Jen nějaké emocionální nepodstatnosti, psychologické postřehy a navíc tito laici o nich přijímají emocionální mlhavou víru, která v krizi manželství neobstojí. Už Vám někdy řekl pan farář něco z encykliky Pia XI. Casti Conubii? Mě ne. Tady je problém. Tím problémem je pastorace II. vatikánského koncilu, která je prostě k ničemu, protože je odfiltrovaná od pravé katolické víry.

  3. Armin píše:

    Mladí kněží ovšem také zasluhují omluvu, byť neznalost neomlouvá. Když prolezete dnešním modernistickým seminářem, tak jste připraveni snad na vše, jen ne na službu katolického kněze katolíkům. Kněží musí sami jít dál do hloubky a mít zájem o skutečnou hlubinu víry, nauky či liturgie. Většina z nich ovšem zakrní. Je pohodlnější být moderátorem mládeže a showmanem s obdivem mladých fanynek. Je pohodlnější mít ješitnou radost z toho, jak jsem obletován mládeží, jsem IN a v centru pozornosti. Je pohodlnější hrát si na psychologa a intelektuála, který ohromuje svými „věroučnými“ koncepcemi a hlubinnou psychologií. To si musí dnes každý kněz rozmyslet sám, jestli bude raději podobný kněžím typu Vinanneyho nebo Bolzána (halíkovci). Biskupové jim v tom moc nepomohou, naopak, upřimní kněží budou potřebovat hodně odvahy, aby se ve věcech víry a duchovního dobra svých farníků vzpřeli ztřeštěným nápadům biskupa.

      • Armin píše:

        Snažím se být věcný. Už mě pěkně štve, jak všude slyším, že za krizi víry mohou jen a jen laici. Prý vše zachrání jen rodina, hlavně se o tom mluví, když je řeč o kněžských a řeholních povoláních. Jenže kde se vezme ona skutečná katolická rodina, o tom už se nemluví. A nám skutečně svým dětem (pokud budou mít povolání)doporučovat semináře či řehole, které lítají v herezích modernismu? Jinak „Hamish“ pokud přijedete na svěcení kaple bl. Karla Rakouského, tak se tam, dá-li Pán Bůh, uvidíme osobně.

  4. Armin píše:

    Jenže najděte dnes i mezi mladými kněžími chlapa, co skutečně stojí o pravou katolickou víru, liturgii (aby skutečně věděl co dělá a co vždy dělala Církev) či kněžskou spiritualitu (Vianney a spol). Na prstech jedné ruky by jste takové mohli spočítat, a to ještě většina z nich bude u FSSPX. Naši faráři raději obletují různá hnutí, tu focolaré, tu neokatechumenát a velmi oblíbení jsou duchaři (CHO). Tam je prý záruka „pravé“ duchovní hloubky. CHO má totiž s Duchem Svatým zvláštní nadstandardní dohodu, stejně jako protestantší letničáři. 🙂 Katolík může jen plakat (miluje Církve) nebo se už jen zoufalé smát a trousit o tom vtipy.

    • Hamish píše:

      Taky mne udivuje, jak jsou knezi priposrani.
      Nedokazu to pochopit.
      Ovsem kdyz se podivam na sve byvale spoluzaky z fakulty, tak uz nedivim. Oni predevsim nejsou dospelym muzem. Tezko budou tyto kreatury stat za svym slovem a kazat pravoveri, kdyz jsou to karikovani muzi. Ale to souvisi všechno se vsim. Jak pise mons. Richard o krizi muzstvi a muzske spirituality.
      Pokoncilni spiritualita je spiritualitou babovek, ufnukanych rozlitostnenych taizaku s lesklyma ocima a rukou na podani jak lekla ryba.

      • Armin píše:

        Bohužel nelze, než jen souhlasit. Před pár dny jsem byl na jednou pohřbu řádového kněze tady u nás na severu. Liturgie byla NOM (to vždy trpím), ale přesně tuhle „buchtovost“ jsem si uvědomil, když jsem viděl tu partu koncelebrovat a pak ještě slyšel kázání jednoho z nich. Byl jsem před nějakou dobou u P. Stritzka (FSSPX) na pouti v Uh. Hradišti k sv. Cyrilovi a Metodějovi. Ještě teď slyším ta jasná (veroučně i foneticky) a mužně důrazná slova a najednou tam u ambónu někdo kňoural jako chcípající kotě….strašný zážitek.

        • Armin píše:

          Navíc jsem se úplně vyděsil, vzhledem k mému duchovnímu snažení z devadesátých let, že bych třeba taky takto skončil. Bohu patří jen díky a sláva, že jsem byl nakonec ušetřen.

          • Hamish píše:

            Ja znam nekolik takovych knezi i mimo FSSPX. Bohuzel byli svymi spolubratry a biskupy donuceni k defensive, takze dnes jsou z nich vetsinou posuci a polosileni blazni. Ale o to je mám radsi. Jsou nezlomeni.
            Ale tak vseho docasu.

          • Armin píše:

            To rád slyším, že jsou ještě takoví kněží i mimo FSSPX. Bude to ale asi jen hrstka. Pokud nějakého takového znáš tady na severu, tak mi dej tip.

  5. Hamish píše:

    Bohuzel jsem dlouhodobe zanepradnen jinde. Ne zas tak daleko.
    Ale vzpominam casto na nase setkani na Hostyne 🙂
    Jsem samozrejme Jakub. Hamish je skotska podoba meho jmena.

Zanechat odpověď na Armin Zrušit odpověď na komentář