Dr. Skočovský upgradeoval svůj příspěvek o morální přípustnosti použití kondomu jako prevence proti přenosu HIV a o morální přípustnosti použití antikoncepčních prostředků pro zabránění početí v důsledku znásilnění. Opravdu doporučuji k přečtení.
Ignác Pospíšil
Aktuality 
Mně tedy ten příspěvek zrovna dvakrát kvalitní nepřijde. Hlavně je nepoctivý. Cituji: „Už v encyklice Casti connubii (1930) se píše, žena může dát manželovi k dispozici své tělo, pokud on od ní sex vyžaduje a pokud ona s použitím antikoncepce (přerušované soulože, kondomu) nesouhlasí.“
Nyní cituji daný text encykliky, aby bylo jasné, že výše zmíněná věta může čtenáře snadno uvést v omyl: „Velmi dobře také ví svatá Církev, že nezřídka jeden z manželů hřích spíše trpí než sám činí, když připouští z příčiny skutečně závažné zvrácení správného řádu, sám však je proti této zvrácenosti, a že tedy jest bez viny, jenom když také zde pamatuje na zákon lásky a neopomene druhého zrazovati před hříchem a odvraceti jej od hříchu.“
Pan Skočovský svou větou budí dojem, jakoby se snad v encyklice mluvilo o kondomu nebo do toho byl zahrnut. Cituje z Mravouky P. Reginalda Dacíka OP, ke po citaci výše zmíněného textu encykliky píše: „Konkrétně přichází v úvahu manželka. Podle uvedených slov může strpět, aby muž jednal způsobem nepřirozeným (přerušenou souloží), jestliže z odporu by následovaly hádky a vzniklo by pro muže nebezpečí, že bude hledat ukojení jinde. Maanželka však je povinna upozorňovat manžela na nesprávnost jeho počínání. Jsou-li dány tyto okolnosti, možno říct, že je bez viny. Jestliže však užívá manžel ochranných prostředků, JE MANŽELKA POVINNA V KAŽDÉM PŘÍPADĚ NĚJAK ODPOROVAT, protože takováto soulož je od počátku sama sebou nepřirozená, a proto hříšná. Je to přímý zásah proti přirozenému zákonu hned o samého počátku, o němž oba manželé vědí.“
Jestliže dr. Skočovský hází do jednoho pytle přerušovanou soulož s kondomem. Jenomže přerušovaná soulož je zpočátku pro maželku od čistého styku k nerozeznání.
Našly by se další podstatné výtky tomu textu na mnoha více místech, ale toto mi přišlo nejzávažnější.
Váš argument ohledně rozdílu mezi přerušovanou souloží a kondomem mi přijde minimálně logická. Uvidím, jestli k tomu Dr. Skočovský něco dodá. Pochybuji ale, že byste našel nějaké další námitky na podobné úrovni významnosti v jiných případech.
Vypichuji z http://www.pastorace.cz/index.php?typ=texty&sel_char=&sel_tema=77&sel_podtema=947&sel_text=3074 :
„Bod 13 a 14 podává směrnice, jak si počínat, když se jedná o spolupráci – podporu jednoho manžela k hříšnému počínání druhého v manželském soužití. Tady se může jednat o násilí (nespravedlivé nucení, jemuž se druhý z manželů nemůže prakticky stavět na odpor.
„Velmi dobře také církev svatá ví, že nezřídka jeden z manželů hřích spíše trpí než sám činí, když připouští z příčiny skutenčě závažné zvrácení správného řádu, sám však je proti této zvrácenosti, a že tedy je bez viny, jenom když také zde pamatuje na zákon lásky a neopomene druhého zrazovat před hříchem a odvracet jej od něho“ (Pius XI., encyklika Casti connubii čl. 60) (Vad pozn. 46 na str. 19) nebo o podporu ve vlastním smyslu, zřejmě když se jedná o zachování snesitelné atmosféry v manželství.
Takové napomáhání může být přípustné, jsou-li současně dány tyto tři podmínky:
1. Jednání manžela vedoucí k podpoře nesmí být o sobě mravně nedovolené.
2. Musí existovat příslušné závažné důvody k napomáhání k hříchu manžela.
3. Musí tu být úsilí pomoci manželovi v tom smyslu, aby od svého jednání upustil (trpělivostí, pomocí modlitby, lásky a rozhovoru; nikoli nutně ve chvíli aktu samého a rovněž ne při každé příležitosti).
Taková podpora není dovolena, požívají-li se prostředky s potratovým účinkem. Nadto je třeba přiměřeně posoudit spolupráci se zlem, používají-li se prostředky, mající možný potratový účinek. (Vad str. 20).
Vůči těm, kteří mají sice dobrou vůli, ale nejsou schopni dosud pochopit a přijmout náročné požadavky Božího zákona, je třeba moudře aplikovat zákon odstupňování – graduality. To nesmí ovšem znamenat odstupňování zákona, jež je zaměřeno na zmírnění jeho požadavků. Záleží spíše v požadavku rozhodného odklonu od hříchu a stálém postupu vpřed k dokonalému spojení s vůlí Boha a jeho láskyplných přikázání. „…nemohou pokládat zákon za pouhý ideál, kterého se má dosáhnout jednou v budoucnosti, ale musí ho pokládat za Kristův příkaz a snažit se překonávat ze všech sil těžkosti.“ (FC 34).“
On ten Skočovský je sice chytrý, ale dosti poplatný době a hlavně se mi zdá trochu nafoukaný. To jen tak na okraj.
Mimo to i dost naivni, co se povolani, formace v seminarich a klasterech tyce.
Ale to taky jen tak na okraj.
radši se ani nebudu vyhjadřovat, retardace českých katolíků nezná mezí
Tak proc se vyjadrujete?
Jedna se o nauku Cirkve, ne „ceskych katoliku“.
protože vaše vyjadřování musím překusovat každý den, ze zásady plivu nazpátek
Nemusite
zakazujete sexuální výchovu v našich školách, vyhrožujete mi na blogu a cenzurujete má oblíbená média, takže musím
Ja? Ja tezko.
Ja bych vas poslal na galeje. Tam by vas ty hovadiny, co tu plodite, rychle presly. Jste nepritel Cirkve a Krista.
děkuji za lichotku
Otázka je jestli je pan doktor Skočovský (nebo kdokoliv jiný) zrovna tou nejvhodnější a povolanou autoritou k tomu aby vykládal církevní předpisy nebo stanovoval pravidla soužití mezi manžely. Dle mého názoru je nejlepší podobné (i jiné) věci probírat se svým zpovědníkem.
Dr. Skočovský je nejen psycholog, ale rovněž adept kněžství a uznávaný expert na otázky bioetiky a teologie těla. Myslím, že je jen málo českojazyčných autorit větších či s ním srovnatelných. Nic nestanovuje, pouze vysvětluje Církví už dávno stanovená pravidla.
Zpovědník je jistě vhodná osoba, k níž se může člověk obrátit pro radu se svými osobními problémy a otázkami (i když se obávám, že většina kněží mu na jeho otázky nebude schopna fundovaně odpovědět, i když to udělá), ale tohle je jiný případ, tohle je otázka obecných zásad a pravidel.
Musím se pana Skočovského zastat, on nic nestanovuje. Dlouhodobě se zabývá problematikou přirozeného plánování rodičovství a antikoncepce, napsal o tom disertační práci, přeložil několik knih a studuje učení Církvi věrných morálních teologů. Není v roli Magisteria, ale učení Magisteria studuje a zná. Jestli mu nevěříte, nevěřte mu, ale v každém případě jde o znalce dané problematiky.