Metropolita Hilarion: „Všechny aktuální verze křesťanství – řekl metropolita Hilarion – mohou být přibližně rozděleny do dvou hlavních skupin: tradiční a liberální. Rozhodující dnes není rozdíl, který dělí pravoslavné a katolíky nebo katolíky a protestanty, jako spíše rozdíl mezi tradičními a liberály.“ Více ZDE.
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.
Aktuality 
Odkdy je hereticky schizmaticky duchovni metropolitou?
Od kdy mají čeští husiti biskupy?
No furt je mi milejší takový heretický schizmatický metropolita když alespoň říká pravdu, než katolický arcibiskup, ba kardinál, organizující katolické fokolarínsko-biskupské ekumenické spolčo.
Srovnavat dva extremy jaksi neni vypovidajici.
I rozbite hodiny ukazuji dvakrat za den spravny cas.
Od sejmutí klatby sv. Otcem Pavlem VI. http://www.vatican.va/holy_father/paul_vi/speeches/1965/documents/hf_p-vi_spe_19651207_common-declaration_en.html
Sejmutí klatby je pěkná věc, schizma však trvá, a tudíž trvá i samočinná exkomunikace pravoslavných.
Formálně máte jistě pravdu, ale to mi není na překážku, abych měl úctu k jejich spiritualitě, pozorně jim naslouchal a vážil jejich slova a argumenty.
Nechapu. Cirkev ma obe plice. Nestoudnost, s jakou se mnohdy mluvi o touze, aby Cirkev znovu dychala obema plicemi, je neuveritelna.
Proc zemrel svaty Josafat, proc tolik od tzv. Pravoslavnych trpeli reckokatolici? Proto, aby se pak Jan Pavel pusinkoval se schizmatiky, kteri bezostysne brali ukradeny majetek a duse tech mlcicich vernych dusi na Slovensku a jinde? Proto se Spidlik rozplyval na heretickymi sektari z vychodu?!
Je mi z toho do place a zlost mnou clouma. Takova zrada, takova kudla do zad.
Vaše zlost je špatná emoce a sv. Ingác by vás nechal zamyslet se, jak dalece pocházíz pýchy, matky všeho zlého.
Doufám, že ve své zlosti zůstanete osamocen, i když vám to nijak nepřeji. Spíše, abyste z ní vyšel.
Jiste byste totez poradil Kristu Panu, kdyz vyhanel kupciky z chramu, ze?
Toto je obdobne.
Je rozdil mezi spravedlivym a nespravedlivym hnevem. A synkretismus by katolika nemel nechat v klidu. Stejne jako lez.
Nedivim se vubec, ze jste presel bez povsimnuti jadro meho prispevku. Tak uz to chodi.
Ja se nad pychou zamyslim, vy se zamyslete nad posuzovanim bliznich a podsouvani spatnych a hrisnych pohnutek v jejich chovani.
Dik.
Je rozdíl mezi dnešními křesťany, kteří přijali východní (pravoslavnou) tradici a tehdejšími kupčíky v jeruzalémském chrámu.
Je rozdíl mezi dnešními křesťany, kteří přijali východní (pravoslavnou) tradici, a tehdejšími kupčíky v jeruzalémském chrámu.
To ano. Ale schismatici světí platně. Proto je Hilarion skutečný metropolita.
Nicméně, v tomto má metroplita Hilarion pravdu.
Pravoslavní mi jsou v jistých ohledech milejší než fokolaríni (a to i přesto, že mě někteří zdejší jistě považuji za volnomyšlenkářského relativistu)… Nevím, jestli jsem mimo, ale zjistil jsem, že mé sympatie či antipatie ovlivňuje mnohdy stupeň pokory či nepokory. Pravoslavní mi připadají pokornější než fokolaríni…
Pan Hillarion má, jak to mezi lidskými dětmi bývá, kus pravdy. Jaký kus? Říká: „manželství mezi mužem a ženou není jediný způsob, jak budovat křesťanskou rodinu: existují prý jiné modely a církev by je měla přijmout, přiznat jim alternativní standard … Někteří se snaží nás přesvědčit, že lidský život už není absolutní hodnotou a že jej lze v mateřském lůně svobodně ukončit.“ To nejsou věci ani tak věroučné, ale lidské. A v občanském slova smyslu je jistě podstatné dělení na liberály a konservativce. Naproti tomu v nadpřirozeném ohledu pravdu nemá, tak chudák stojí na špatné straně. Stručně: v přirozené oblasti pravdu má, v nadpřirozené nemá.
To že potraty a buzerantské svazky patří do lidské oblasti, nezbavuje církev povinnosti se proti nim aktivně a splným nasazením stavět. To není politika, tyto věci si politika neprávem usurpovala, politika nemá na ně právo. Takže se kattastrofálně mýlí ti, kteří se v této přirozené oblasti odmítají plně angažovat. Snad by si ti starší z nich vzpomněli na zásadu: Gratia supponit naturam. Ale takoví už na realitu kašlou a nahrazují ji subjektivním údajným „vztahem k Bohu“.
Nepochybne. Stricto dictu jsou pravoslavni, vychodni krestane jen zminovani sjednoceni s Rimem.
Nikoli uz uchvatitele z rad heretickych schizmatiku, s nimiz se bratrickuje kde kdo, kdyz chce vyjadrit svou naklonnost k vychodni plici Cirkve. K plivani na krev mucedniku nelze mlcet a ke lzi o plicich taky ne.
Nemohou být heretici, když z nich sv. Otec Pavel VI. sňal klatbu.
Církev má dvě plíce: jedna je katolická, a druhá rovněž katolická.
Znáte někoho pozemského z masa, krve a kostí (tedy i s lidským mozkem), komu se ve svém „subjektivním vztahu k Bohu“ podařilo absolutně se ztotožnit (splynout) s „realitou“? (Samozřejmě, když pomineme Ježíše v podobě lidské a Marii…).
A ještě si dovolím další dotaz (ptám se, protože nevím):
Je teoreticky možné mít „subjektivní vztah k Bohu“ dostatečně pozitivní v tom smyslu, aby mohl alespoň v minimální potřebné míře garantovat (strašně blbé slovo, ale lepší mě nenapadá) kýžené cíle života věčného (očistec – odpuštění či vykoupení)bez takových teologických znalostí, jako zde prezentují někteří diskutující?
Proč se ptám – mám k dispozici několik překladů Písma v různých jazycích (nebudu psát, jakých a z jaké doby – považuji to za irelevantní za předpokladu, že bych měl Písmo ve všech podobách považovat za směrodatný „maják“ svého života). Někdy se však musím pozastavit nad značnými rozdíly mezi jednotlivými vydáními a tisky (i rozdíly jazykovými a lingvistickými!!!), které by přímo mohly nabádat a vést k různým chápáním a výkladům…
Jsou nuance ve výkladu Písma nezbytným předpokladem či naopak překážkou v „subjektivním vztahu k Bohu“? (Já nyní schválně používám obrat „subjektivní vztah k Bohu“, protože mi připadá tak úděsný, že z nej snad cítím až jistou perverzi – pardon, neuražte se – jistě snad poznáte, co skutečně mám na mysli)…
Katolik ma cist jen Pismo s katolickym vykladem. Bez nej vubec.
Doporucuji Hejcl-Sykora, Frantisek Susil, atd.
Teologické znalosti jsou nutné i pro babičku z poslední samoty, ale jejich esplicicita je různá. Prostí katolíci tak věří také přesně, ale imlucitně. Zvýslovnění je u kažého katolíka různé, nicméně každý katolík věří přesně aspoň implicitně a co do pravd víry. Např. pokud někdo výslovně popírá (to je něco jiného, než výslovně vyznávat) Mariino ustavičné panenství – pravda víry – pak se Vám k jeho katolicitě a SOUČASNĚ k jeho křesťanství nebudu vyjadřovat – nepřísluší mi, abych to posuzoval.
RRejšek: Mrkněte v NZ na to, co říká Kristus, že je důležité pro spásu. Asi budete mile překvapen 😉
Tou tradicionalistickou tuberkulózou v katolických plících si nenechte zkazit svůj dech v Bohu 🙂
Jak se stat protestantem snadno a rychle.
Lepsi tubera vedouci do nebe, nez plice jak nemluvne a pekelna brana otevrena.
Pane Rejšek, „tradíci“ teď sice budou prskat, ale ke čtení Písma potřebujete především otevřené a vydané srdce, což nepopírá zacílenost k výkladu Písma v souladu s pravověřím.
Jak říká Pán:
„Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: »Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“ Jeremjáš 31
„…jediný je váš Učitel…“ Matouš 23
„Tradíci“ mají příliš malou důvěru v působení a neomylnost Ducha svatého 🙂 a stran Tridentské liturgie zapomínají na to, co je pravou bohoslužnou na prvním místě:
„Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ Římanům 12
Svátosti jsou prostředky, Trojjediný je cílem.
Ano, pane Rejsek, budete-li takto postupovat a vynechate-li to, co doporucuje Cirkev (tedy Kristus – jako by snad cokoliv v Pismu bylo ponechano soukromemu vykladu…), jiste z vas bude „dobry“ protestant.
Otevrene srdce a vedeni vykladem autority, ktera jedina zarucuje, ze Pismo chapu tak, jak Pan Buh chce, se vubec nevylucuji, takze nam, Styblo, nestavte falesna dilemata.
Díky, že jste řekl to samé, co já, jen jinými slovy. Jste šikulka šikulórum! 😉
Hamish + Stéblo: Děkuji Vám oběma a zdravím s upřímným přáním všeho dobrého.
Přecijen mám ještě jeden dotaz: Kde a jak najdu tu pravou autoritu k výkladu Písma? Uvedení autoři (Hejčl,Sýkora, Sušil) jsou samozřejmě vynikající a přiznám se, že mě osobně oslovují nejvíce. Ale mám nyní na mysli situace, kdy třeba dva kněží (platně vysvěcení, což mě zavazuje je za kněze považovat) o jednom a tom samém problému hovoří různě. Jako konvertita jsem střídal zpovědníky (vím, že to nebylo dobré, ale tehdy jsem hledal) a několikrát jsem zažil, že mi na tu samou věc říkali diametrálně odlišné výklady a taky mi dávali diametrálně odlišné pokyny (jeden mě za tu samou věc téměř zatratil, druhý mi říkal něco ve smyslu že „o nic nejde“…). Dnes mám zpovědníka samozřejmě jednoho, ale kdo mi zaručí, že právě jeho výklad je správný? I ve zdejších diskusích se setkávám s tvrdou kritikou na adresu řady kněží a biskupů. Kdo je oprávněn rozhodnout o tom, že právě oni šíří herezi nebo naopak o tom, že hájí pravdu podle Písma? Mám pocit, že tahle otázka možná již poněkud přesahuje rozměr realistické lidské soudnosti a že je zřejmě nezbytné oslovit v modlitbách Ducha Svatého, aby „zavanul“ i k nám… Na odpověď zde, s dovolením, nečekám, ale hodlám praktikovat to, co jsem popsal v předchozí větě.
Ačkoliv na odpověď nečekáte, dám Vám praktickou radu:
ke zpovědi choďte ke katolickému knězi, pokud chodíte k vícero a máte tu zkušenost, že stejnýá věc a pro jednoho hřích, pro druhého ne, či to zlehčuje, tak choďte k tomu, který je nejpřísnější. Ten co hříchy omlouvá nebo bagatelizuje, to není dobrý zpovědník pro nikoho, tedy ani pro Vás ne.
A pokud jde o věrouku, je třeba, pokud nemáte zatím vlastní zkušenost, abyste do pravé katolické věrouky pronikl také vy sám, alespoň trochu, abyste pak poznal, když vám nějaký liberál (ač je třeba knězem) začne kázat bludy. Bude dobře si sehnat pravověrný katolický katechismus, tedy bez deformací po II. VK. těžká práce sehnat – ale pokuste se. Třeba při tom hledání narazíte i na pravověrného kněze, ten by se mohl odhalit také tak, že když k němu přijdete na faru shánět řečený katechismus, projeví o vás zájem, ale ne ten, že vám řekne, že tuto vykopávku už dávno spálil jako neodpovídající duchu doby. 🙂
Výtečný je Veliký katechismus katolického náboženství, uspořádaný Dr. Antonínem Podlahou, vydaný 1911 (druhé vydání).
Výstižně řečeno Quidem. Souhlasím, mám podobné zkušenosti.
Quido: Moc děkuji!