Radio Vatikán píše o skandální příručce přirovnávající liturgii k hudební šou.
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.
Ta příručka je dobrá! Výstižně a populárně shrnuje podstatu nového ritu.
Ještě by mohla vzniknout populární příručka pro „mimořádnou“ formu. Eucharistie je jako klasická tragédie. Agamemnón obětuje Ifigenii, aby bohové seslali vítr, který jej donese až k Tróji. Celebrant je jako klasický shakespearovský herec: impozantní zjev, hluboký hlas, přesná gesta, důstojný oděv.
Na tuto mimořádnou formu dnes, dá-li Bůh, vpodvečer zavítám.
Tragédie je jen v malé účasti věřících.
Když lidé nemají zájem, těžko něco měnit že?
Pak jim zbývá hltat podobné výkladové braky jako vydávají nestoudně s církevním schválením a Anglii.
Není třeba vymýšlet přirovnání k nereálným řeckým tragédiím (nepřesná), když Mše sv. je zpřítomněním jedné reálné události (přesným).
A rozdíl není v tom, že se jedno se jeví jako méně populární než druhé, ale v tom, že jedno je nepravdivé (mše jako hudební show nebo vymyšlená tragédie) a jedno je pravdivé (mše jako historická spasitelná Oběť).
Jsme však svědky zajímavého jevu: to, co je nepravdivé, se kvalitativně i kvantitativně výrazné skupině lidí jeví jako pravdivější než to, co je pravdivé. To je důkaz, že je něco výrazně špatně.
Bohužel se nejedná o sebekritiku modernistů, ale o to, že nevěřící, kterým je prý příručka určena přednostně, odpuzují ještě i takovými sračkami.
Umí někdo onu příručku dohledat? Alespoň její název?