Radio Vatikán píše o skandální příručce přirovnávající liturgii k hudební šou.
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.
Aktuality 
Ta příručka je dobrá! Výstižně a populárně shrnuje podstatu nového ritu.
Ještě by mohla vzniknout populární příručka pro „mimořádnou“ formu. Eucharistie je jako klasická tragédie. Agamemnón obětuje Ifigenii, aby bohové seslali vítr, který jej donese až k Tróji. Celebrant je jako klasický shakespearovský herec: impozantní zjev, hluboký hlas, přesná gesta, důstojný oděv.
Na tuto mimořádnou formu dnes, dá-li Bůh, vpodvečer zavítám.
Tragédie je jen v malé účasti věřících.
Když lidé nemají zájem, těžko něco měnit že?
Pak jim zbývá hltat podobné výkladové braky jako vydávají nestoudně s církevním schválením a Anglii.
Není třeba vymýšlet přirovnání k nereálným řeckým tragédiím (nepřesná), když Mše sv. je zpřítomněním jedné reálné události (přesným).
A rozdíl není v tom, že se jedno se jeví jako méně populární než druhé, ale v tom, že jedno je nepravdivé (mše jako hudební show nebo vymyšlená tragédie) a jedno je pravdivé (mše jako historická spasitelná Oběť).
Jsme však svědky zajímavého jevu: to, co je nepravdivé, se kvalitativně i kvantitativně výrazné skupině lidí jeví jako pravdivější než to, co je pravdivé. To je důkaz, že je něco výrazně špatně.
Bohužel se nejedná o sebekritiku modernistů, ale o to, že nevěřící, kterým je prý příručka určena přednostně, odpuzují ještě i takovými sračkami.
Umí někdo onu příručku dohledat? Alespoň její název?