Johana Bronková komentuje kauzu „pro koho jsou církevní školy“ ve Spojeném království. Tohle je minimálně lokálně aktuální i u nás, od přátel například vím, že v Českých Budějovicích pro zástupy dětí z nevěřících rodin není pro křesťany vůbec snadné dostat dítě do některé ze dvou katolických školek.
Ignác Pospíšil
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Off topic příspěvky a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.
Aktuality 
Oproti školkám nemají katoličtí rodiče rozhodně problém se svými dospívajícími ratolestmi, protože církevní gymnázia jsou v některých regionech minimálně poloprázdná (nebo v případě Letovic s počtem žáků před krachem), ale teď jde o to, jak moc dbají tyto školy při své vyuce na papežská poselství a encykliky, které přímo dávají školám koncepci, se kterou jsem se však bohužel zatím já osobně nepotkal.
Já zírám: pro katolické rodiče do katolických školek? Kdyby to byla školka „nebeská“, tak by přece katolické dítě mělo být doma a ne ho posílat do školek. Ne?
To je pravda, ale ne vždy je to možné a navíc IMHO není od věci školka jako alespoň několikaměsíční příprava na školu
„příprava na školu“ – myslíte jao příprava na domácí školu nebo na školu Páně Dobeše? Na školu Páně Dobeše dítě katolicky nepřpravíte ani desetiletým pobytem v katolické školce.
Felixi, velmi si vážím Vašich jednoznačných postojů. Myslíte si, že je nezbytné absolvovat „období školky“ výhradně jen v domácí školce? Myslíte, že je nezbytné realizovat dnes katolickou domácí školu? Sám jsem chodil do bolševické školy plné bolševicko-ateisticky orientovaných učitelek. Neříkám že je to dobré, či mě to prospělo, nicméně si myslím, že proplout davem je možné i dnes. Na život mimo většinovou společnost si musí zvyknout dle mého soudu každý katolík, pač katolíci budou vždy tak trochu nenáviděni a mimo hlavní proud.
Ignáci, nic ve zlém, ale opravdu si myslíte, že „katolické“ školky v Č.Budějovicích jsou opravdu katolické? Možná jsou nějak spojeny s liberálním církevním prostředím, nicméně bych vážně pochyboval o jejich opravdové katolicitě. V jiném článku dnes jste se podivoval nad pastýřskou „ne-péčí“ našich biskupů a jejich podivnou „katolicitou“. Řeknu Vám také případ z Č.Budějovic. Nechci mluvit příliš konkrétně, avšak v Č.Budějovicích je jistá vyučující na TF, jež mimo jiné i „tvoří“ osnovy pro výuku náboženství pro Biskupství českobudějovické. Nebudu zmiňovat jméno, avšak dotyčnou osobu jsem na vlastní uši slyšel obhajovat potrat: prý pokud jde holka z lásky k svému klukovi na potrat, tak to není hřích… Myslíte si, že ve školkách bude situace jiná, lepší? Sám to nazírám velmi skepticky.
Osobně bych svoje dítka do katolické školky neposlal ani na příkaz ministerstva kultu. V normální školce je zkazí po všechmožných stránkách, ale alespoň základ náboženství zůstane na rodičích. Co ale mohou dát dětem v „katolické“ – obvykle spíš „křesťanské“ školce všelijaké ty odrostlé signálnice, kvalifikované spíše než pajdákem tak animátorským kurzem? Raději ani nepomyslet. Je fakt škoda, že nejsou třeba klášterní školky, kde by se o děti staraly sestřičky. Třeba by pak nemusely tolik fňukat, že nemají dorost.
To je zajímavé srovnání, kvituji. Něco na tom je.
***
Odjinud:
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=13578
Všimněme si, že se nikde nemluví o „židokřesťanských kořenech „Evropy““. Prosím, buďme na toto slovo alergičtí, vymysleli je sionističtí neokoni a dosud se u nás tento bastard, nesmysl, vyskytuje. U lidí, kteří si to třeba ani neuvědomují. Taky jsem si všiml, že se vyskytuje u v Poslku – a to je co říct. Aspoň v tomto arcibiskup, podle tohoto článku, začíná dobře.
(Ještě dopl%nji, že se mluvlo o „odkazu na Boha“ – můžete si dohledat, kdo to u nás říkal. I to je nesmysl, zase je v tom sionismus; jediná možnost je odkaz na Trojjediného Boha či našeho Pána Ježíše Krista, nebo na křesťanství. A další krk – odkaz na katolictví – protože protestantismem začala zkáza „Evopry“, integrálně navázalo osvícenství.) S církevními školami to přece souvisí, ne?
Tak to jste udeřila na hlavičku! Snad si toho některý řád všimne. A zkuste se zeptat třeba sester Saleziánek v Karlíně, jak se jim daří ve školce.
Osobně to pokládám za nejzáslužnější církevní činnost. A málokomu se chce do obtíží. Nadšení po sametu bylo obroušeno, nikdo nechce riskovat…
Jednou se nás Pán bude ptát, co jsme udělali pro jednoho z jeho nejmenších bratří …
A Svatý Pavel: „Běda mně, kdybych nehlásal…“
Ale kde vzít klášter, ve kterém by sestřičky nebyly jen odrostlými signálnicemi kvalifikovanými spíše než pajdákem tak animátorským kurzem? Kde výuka náboženství nesplývá s felt bannery, hudba s kytarou, etika se Sváťou Karáskem a filosofie s Erazimem Kohákem?
Např. v Olomouci sestry Voršilky provozují školu a možná i školku.
Problém je spíš s tím, že mladí křesťané v ČR se de facto dělí na siegnálníky a „osamělé vlky“, kteří poté, co byli v dospívání satanisty, novopohany či neonacisty, si našli cestu ke křesťanství. Ani jedna z těchto dvou skupin není ideální pro katolickou výchovu dětí, ale v mnohém jsou přijatelnější, než mnohé sekulární absolventky pedagogických ústavů (o těch taky vím své).
Jen jestli přání nění otcem myšlenky.
Mohl bych vám jmenovat x dalších skupin, na které je možné katolíky rozdělit a ani jedna skupina by nespadala do vašich vysněných osamělých vlků (kam se pochopitelně počítáte), ni do signálních pošuků (kteří se opět mohou dělit na idioty, užitečné idioty, zoufalce, jež jen hledají životního partnera a x dalších podskupin).
Vážený pane Hamisch, soudě dle Vašeho příspěvku budete nejspíš ženat. Možná si však neuvědomujete dnešní komplikovanost „sehnat“ optimální katolický protějšek vhodný k založení katolické rodiny. Sehnat dnes zbožnou ženu která bude chtít rodit děti je docela problém. Nenazívejte tedy prosím hledající jako zoufalce či užitečné idioty. Možná jste také (kdybyste neměl ženu) mohl mezi ně patřit.
Tip pro redakci Duší a hvězd: Nechtěli byste zařadit kolonku „Seznamka tradičně orientovaných katolíků“ příp. „Inzeráty a vzkazy“? Znám docela dost mladých lidí, kteří „shání“ tradičně katolický protějšek.
Pozdrav Pán Bůh! Omlouvám, se, že reaguji až po tak dlouhé době, ale četla jsem Váš příspěvek a musím s vámi plně souhlasit. Avšak z opačné strany. V dnešní době, je opravdu velký problém, sehnat tradičně orietovaného mladého katolíka, který by chtěl zbožnou ženu a velkou rodinu. Zvlášť v Praze je situace opravdu kritická! Ať se člověk snaží jak chce, v kostele na nikoho nenarazí. Proto bych také uvítala tradiční seznamku, kde by bylo více lidí z celé ČR případně dalších států…
Obraťte si pohana (-ku) a je to.
S obracením pohanů hodně štěstí.
Člověka tak napadne jak si asi Hurvínek představuje válku :).
Nejúžasnější je slib, že se nechá pokřtí, hned po svatbě…
Aha, takže apoštolé, když šli obracet pohany, tak vlastně dělali nerealizovatelnou šílenost.
Of koz.
Když je někdo blbej a vezme si pohana s takovým hloupým slibem v nesvátostném manželství, může poté vyčítat jen sám sobě, že má pokažený život.
Já s Hamishem souhlasím. Rozhodně lepší nápad, než nějaká „tradiční“ internetová seznamka – to je skoro protimluv. Především si myslím, že spoléhání se na vlastní síly a síly internetových seznamek, snaha za každou cenu někoho pořád hledat – to více škodí, než prospívá. Vybrání vhodného manžela/manželky hraničí dnes s mravním zázrakem, takže bych doporučil se spíše odevzdat do vůle Boží a ne zakládat seznamky.
S tím nelze souhlasit. Nelze hodit na věc bobek a opovážlivě se spoléhat, že Bůh všechno zařídí. Jak jsem už psal jinde: http://cirkev.wordpress.com/2010/09/04/modlit-se-nestaci/
Tradiční seznamka na internetu je nesmysl, je tak absurdní jako se snažit o internetovou evangelizaci. 🙂
BTW kdo nemá takový fáro je odporný modernista.
Já také nevyzývám k laxnosti a zakládání rukou. Je tu podstatný rozdíl daný charakterem toho, o co usilujete.
Říkám, kam je v tomto ohledu užitečnější věnovat své síly. Jde tu o charakter toho, o co se snažíte. Myslím, že když budete čas strávený na internetových seznamkách věnovat modlitbě za nalezení partnera, bude to lépe strávený čas a šance k nalezení partnera se zvýší víc, než tím hledáním.
Pokud budete to samé praktikovat např. při vaření večeře, tzn. že čas, který by Vám trvalo nakoupit, oškrabat brambory etc., věnujete modlitbě, abyste měl večeři na stole, pak tím se vaše šance, že se navečeříte, nezvýší tolik jako tím, že se vydáte na nákup s úmyslem si pak uvařit.
Z toho důvodu mluvím o mravním zázraku. Kdyby nalezení partnera byla tak přímočará a přirozenými silami snadno dosažitelná věc jako vaření večeře, pak bych nic takového neradil. Myslím, že ten rozdíl je zřejmý. Debata by se mohla jedině točit nad tím, zda hledání partnera dnes je skutečně té povahy, jak tvrdím já, nebo je to blíže tomu vaření večeře.
Někdy prostě nic jiného než upřímná modlitba nezbývá a je to ta nejužitečnější věc, co může daný člověk udělat, než se snažit ještě stále svými silami o téměř nemožné. Takových situací by se našlo mnoho i v životech mnoha světců. Třeba s obrácením zatvrzelého hříšníka je to tak někdy také – jakékoliv přesvědčování, rozmluvy atd. jsou zbytečné a ztrátou času a lepší ten čas věnovat prostě modlitbě za jeho obrácení. Jindy tomu tak být nemusí.
To by mě zajímalo, který tradiční katolík, když se snaží najít životního partnera, se za to upřímně nemodlí. Myslím, že jsou v naprosté menšině…
Btw. s obracením pohanů mám své zkušenosti. Naštěstí jsem utekla včas, ale rozhodně to nikomu nedoporučuju.
Nezřídka ten hledající partnera nakonec přijde na to, že vlastně ani „povolání“ k manželství nemá.
Obracet pohany je naše povinnost. Bez ohledu na případný sňatek.
Tomu říkám dobrá zpráva. Zdá se že mnozí ateisti nevěří všem lžím které se denně šíří o znásilňování dětí na katolických školách a vědí kde budou jejich děti chráněné před šikanou a drogami, mezi dobrými a slušnými lidmi. Pro nás se tak otevírá prostor k misijní a pstorační činnosti. Buď Bohu chvála, dík a čest. Za každou ratolest která takhle vzejde.
Podle mých zkušeností se tyto školy jednak o žádnou misijní činnost nesnaží, jednak škody převažují nad pozitivy.
Co se týče katolických školek v Českých Budějovicích, chtěla bych se jich alespoň trochu zastat. Od věřících známých jsem se dozvěděla, že v katolické školce se „namlsali“ a velkým zklamáním pak byla církevní ZŠ. Slyšela jsem i tento příběh: nevěřící rodiče, kteří si školku vybrali, aby o jejich dítko bylo co nejlépe postaráno a snad dokonce podepsali i souhlas s křesťanskými zásadami výchovy, byli šokováni, když je jednoho dne jejich potomek vyzval k modlitbě před obědem . . . a byli údajně i velmi pohoršeni :-). Pokud vím, v českobudějovických školkách pracují také řádové sestry. Patrně se budou mnohým zde přítomným zdát sestry z kongregací příliš „moderní“, ovšem z vlastní zkušenosti mohu prohlásit, že projevy zbožného života v obou kongregacích, jejich podpora aktivitám pro-life atd. jsou nesrovnatelné nejen s dnešní praxí „řadových“ katolíků, ale i mnoha kněží. Církevní ZŠ v ČB se pak od počátku potýká s dědictvím minulosti – při převzetí školy nechtěly sestry připravit o zaměstnání učitele z komunistické éry. Samozřejmě se postupně vytváří nový kolektiv, ovšem je to negativně ovlivněno tím, že ředitelem ZŠ je vlastně ředitel církevního gymnázia a ZŠ řídí zástupce, který nemá žádnou pravomoc v personálních otázkách – nemůže vyměnit ani školníka. A tak se stane, že kvalitní věřící pedagog odejde na gymnázium a do ZŠ přijde jiný, který je na gymnáziu z nějakých důvodů nepohodlný . . . Církevní gymnázium v ČB zatím nebudu nijak komentovat.
To že si k sobě pan ředitel bere kvalitní a věřící pedagogy bych mu nezazlíval. Myslím si že je jich víc třeba na gymnasiu. Dětem ve školce je zas nejlépe v péči sestřiček. Na to aby je naučily těm nejdůležitějším životním návykům, světským i náboženským nepotřebují nějaký papír z pedagogické fakulty. Třeba je pan ředitel posílá do školky mimo jiné i proto aby se polepšili pod vlivem sestřiček.
Kvalitních pedagogů je třeba všude. A je velmi těžké řídit základní školu, když učitelský sbor může být – a je -kdykoliv nabourán.
Ovšem to je diskriminace! Měl by mít alespoň polovinu nevěřících a nekvalitních pedagogů! Jinak patří zavřít až zčerná.
Já bych tedy řekl, že ZŠ je pro rozvoj osobnosti daleko klíčovější, než gymnázium. Nemyslíte?
Příspěvek Anny Kateřiny mě upozornil na tuto rok starou diskusi a když jsem zde uviděl tento popis situace v českobudějovické školce, vyvolalo to u mne závist a nedá mi to, abych se nepodělil o čerstvou zkušenost s podobným katolickým zařízením v Brně (není to klasická „celodenní“ školka, ale zařízení, kam děti chodí jednou nebo několikrát týdně na dopoledne).
Když jsem se zeptal dcerky, jak se tam před jídlem modlí, řekla mi: „My se nemodlíme, my si přejeme požehnanou dobrou chuť“. I vypravil jsem se do školky na to optat. Vedoucí na mně údivem vykulila oči: „A vy se doma modlíte???“ – „Samozřejmě“ odpověděl jsem – a ona na to „To my nemůžeme, víte, nám sem chodí i děti nevěřících rodičů!“.
Teď dcerka přišla zase se svéráznou naukou o duši: „Teta mi říkala, že než jsem se narodila, tak že si moje dušička hrála v nebi s andělíčky, a že pak jsem si vybrala svoje rodiče a přišla jsem na svět“. „Interpeloval“ jsem v této věci člena kongregace, která toto „katolické“ zařízení provozuje, dosud ale marně čekám na odpověď …