Ústavní soud odmítl ústavní stížnost Cyrila Svobody. Na činžovní dům po paní Kaprálkové si tedy musí nechat zajít chuť, milion mu musí stačit. Pomalu začínám získávat zpět důvěru v český právní systém.
Ignác Pospíšil
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Off topic příspěvky a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.
Aktuality 
Cyril Svoboda lidovcům nepochybně uškodil, ale tím domem jen okrajově. Na KDU-ČSL se podepsal negativně, ale strana si za to může sama, neměla si ho zvolit.
Připadá mi, že je teď módou navážet se do CS. To je vždycky velmi nebezpečné. Buďme rádi, že je pryč a nechme ho na pokoji.
S tím domem je to sporné. Na straně „charity“ v tom má prsty pražské arcibiskupství a vždycky smrdí prů***em, kdykoliv se tento orgán začne zabývat majetkem (vlastně skoro vším, nejen majetkem). Já bych to vůbec neřešil.
Pokud jde o Cyrila Svobodu, mohu snad hrdě prohlásit, že u mne nejde o módnost, ale o střízlivé zhodnocení toho pána už vpodstatě na první pohled.
Ne nadarmo se mu říká Rudý Cyril…
Já bych k tomu jen dodal, že hlavní podstatou sporu nebyl ten s charitním domovem, ale s manželi Kopeckými. Ti pod záminkou „péče“ (btw. dosti drsné) s paní Kaprálkovou manipulovali tak dlouho, až ji přiměli napsat novou závěť. (Popudili ji proti panu Svobodovi, ani ho k ní nepustili a vystrašili ji, že pokud nenapíše novou závěť, tak bude muset z domu.) To ve všeobecném rozhořčení proti panu Svobodovi tak nějak zapadá. Pokud pan Svoboda chtěl věst spor s Kopeckými, tak musel, chtě nechtě, do něj zatáhnout i charitní domov, což Kopečtí mistrně využili a postarali se, aby to předpojatí novináři rozmázli u předpojaté veřejnosti. Proti tomuto rafinovanému postupu Kopeckých, spojenému s mediální masáží, neměl pan Svoboda moc šancí.
To tvrdí Svoboda. Mne by spíše zajímal dopis od jeho otce, který podle televize je v archivu dědiců Kaprálkových, kde se píše, že jeho syn chce za jenoduchý právní úkon odměnu v podobě jednoho činžáku. Při vší úctě a co nechápu, je že téměř bez povšimnutí prošla otázka jak vznikla první závěť a jak nestandardní charakter a výšku měla mít odměna Svobody za něco, co vyřídil nejspíš v několika hodinách.
Myslím, že to už chcete moc. Pokud vím, tak Svobodův otec se jako lékař o paní Kaprálkovou dlouhodobě pečlivě staral a ta závěť neměla být jen odměnou za jeden jednoduchý právní úkon, ale v podstatě měla navázat na dlouhodobé dobré vztahy obou stran. A taky nešlo o jednoduchý právní úkon, ale o restituci, což jak dobře známe i u církve, je vždycky problém.
Ano, Svoboda něco tvrdí, ale jako evidentně negativní postavy v tomto příběhu evidentně vystupují Kopečtí. Oni vlastně ani moc vystupovat nemusí, protože mají před sebou mlhu Svobodova sporu s charitou.
Sorry, ale já tu vidím jako jasně negativní postavu pouze Svobodu – u Kopeckých je jejich negativnost odvozena pouze ze Svobodových tvrzení a těm já nevěřím, ani co by se za nehet vešlo. A pokud bych měl nějaké pochybnosti, Svobodovo navýsost nečestné jednání během sporu, ať už jde o odvolání se – neodvolání se – naprostý výsměch voličům a jejich obelhávání, nebo o to, že evidentně si vymýšlel důvody pro napadaní závěti (že prý jsou podpisy falešné) a dokonce se tváří, že to je normální.
Restituce paní Kaprálkové byly poměrně jednoduché. Srovnávat je s církevními restitucemi je nesmysl. A jestli dobré vztahy mezi rodinami vypadají ve stylu: syn Vám pomůže s těmi restitucemi (práce na několik hodin!) a za to chce barák za deset melounů, tak musím říci, že jde o velmi specifické dobré vztahy.
Tedy aniž bych panu C.S. přál cokoliv zlého: nejsem si u vás jist, jestli byste se dokázal za něj pomodlit na jeho pohřbu.
S tím já jsem si jist naprosto (že by se pomodlil).
Proč, do pytle, když někdo někoho (oprávněně) kritizuje, se to hned bere jako že ho nemá rád?!
Ignáci, Ignáci, je vidět že v sobě nezapřeš starou lidoveckou „krev“. Pletichy lidoveckých korytníků snad nikoho nemůžou překvapit. Tato strana musí vyhnít.
Berme to tak, že některé aktuality se povedou, jiné se „povedou méně“. No a tato holt patří do té druhé kategorie.