Halík revidoval svůj fideismus

Profesor P. Tomáš Halík ve vánočním  článku pro Christnet revidoval svůj dříve proklamovaný fideismus a tvrzení o nedokazatelnosti Boží existence. Píše:

„V jiných případech, v jiném smyslu, je ovšem tvrzení „bůh není“ větou, s níž křesťanská teologie vřele souhlasí: Bůh není tak, jak je svět, jak je příroda, jak jsou věci, Bůh není ani tak, jak je člověk. Bůh je zcela jedinečným způsobem, božským, vyhrazeným pouze jemu. Je ten, který je. Svatý Tomáš Akvinský tvrdí, že my nevíme, kdo je Bůh, ani to, co to znamená „být“ v případě Boha; my máme zkušenosti jen s bytím věcí a lidí – a tímto způsobem Bůh opravdu není! Bůh není tím, co vyvracejí jeho popěrači (ti většinou odmítají jen svou vlastní představu o Bohu), ani to, co dokazují upocení „dokazovači“. Můžeme ho poznat jen tím, že On sám se nám zjeví, anebo pouze analogicky ze stvoření. (První vatikánský koncil pak ve snaze odmítnout na jedné straně biblický fundamentalismus a na druhé straně mlhavý fideismus (neurčitý „náboženský cit“) dogmatizoval Tomášovu důvěru v přirozenou schopnost rozumu dojít kontemplací stvořeného světa k přesvědčení o existenci Stvořitele; ovšem tuto větu je třeba číst v kontextu Tomášova tvrzení o analogické povaze tohoto poznání. Jiný článek víry tvrdí, že Bůh je sice podobný (analogický) stvoření, je však mu mnohem víc nepodobný než podobný.) Svatý Tomáš ještě dobře znal onu tradici teologie, vycházející z hloubek mystického poznání svatých Otců: Bůh stojí nad „je“ i „není“ – není jsoucí ani nejsoucí, je „nad-jsoucí“. Modlitba k tomuto tajemnému Bohu (o němž mystikové tvrdili, že je „hyperagnostos“, víc než nepoznatelný) začíná závratí před hloubkou tohoto Tajemství. Křesťanská modlitba a křesťanská cesta k Bohu však tímto posvátným zmlknutím nekončí: toto ticho se otvírá Slovu, které nám dává Bůh, Slovu, jímž a v němž se nám Bůh sám dává. „Když všechny věci uprostřed mlčení stály a noc byla v polovině svého běhu, tehdy přišlo Tvé Slovo“ – zpívá introit jedné z vánočních bohoslužeb.“

S tímto tvrzením se dá souhlasit kromě celkového vyznění odstavce, který jakoby podsouval, že analogické poznání Boha snad nějak implikuje, že je jeho existence méně metafyzicky jistá. To v žádném případě. Dalším zbytečným mlžením je slovní ekvivokace, kdy je výrok odpovídající na otázku po existenci (Bůh není), vzápětí zaměněn za výrok odpovídající na otázku po esenci (Bůh není tak, jak  je svět).

Nad čím zůstává rozum stát,  je podivná poznámka o upocených „dokazovačích“. Skutečně si nedokážu  představit, koho tím profesor Halík myslí. Snad novotomistické filosofy, kteří v 22. z 24 tomistických tezí stručně popisují důkazy sv. Tomáše a tvrdí, že

„Boha nevnímáme ani bezprostředním vhledem, ani důkazem apriorním, ale důkazem aposteriorním, tj. prostřednictvím stvoření, když postupujeme od účinků k příčině. Z pohybu věcí tak postupujeme k počátku jejich pohybu a prvnímu nehybnému hybateli. Z dějů způsobovaných ve světě navzájem uspořádanými příčinami postupujeme k první nezapříčiněné příčině. Od věcí porušitelných, které mohou a nemusí být, postupujeme k absolutně nutnému jsoucnu. Od věcí, které se liší stupněm dokonalosti bytí, života a poznání, postupujeme k Tomu, který je nejvýše vědoucí, nejvýše živý a nejvíce jsoucí. Konečně z uspořádání vesmíru postupujeme k oddělenému rozumu, který věci uspořádal, ustavil a řídí k jejich cíli.“ (Viz 24 tomistických tezí)

Popírají snad tito novotomisté analogický charakter našeho poznání Boha? Asi těžko, když 4. teze analogický charakter jsoucna zdůrazňuje:

„Jsoucno, což je podstatné jméno odvozené od slovesa býti, se o Bohu a o tvorech nevypovídá ani univokálně, ani ekvivokálně, ale analogicky a to analogií atribuce nebo proporcionality.“ (Viz 24 tomistických tezí)

Nebo myslí Halík filosofy Jiřího Fuchse (Cesta k důkazu Boží existence, Filosofie IV) či Romana Cardala (Bůh ve světle filosofie, Rigorizovaný důkaz Boží existence 1, 2), kteří rozvíjejí tradiční Tomášovy aposteriorní důkazy? Skutečně si Tomáš Halík myslí, že tito filosofové nevědí o skutečnosti, že Boha poznáváme analogicky ze stvoření, nebo to, že Bůh není takovým způsobem, jakým jsou pozemské věci?

Jedním z vysvětlením je, že Tomáš Halík, který tvrdí, že filosofie se již nemůže vracet před Kanta (Kant označil aposteriorní důkaz Boží existence za skrytě apriorní, a tedy neplatný), neví nic o práci minulých ani soudobých realistických filosofů. Jen tak si lze vysvětlit, že aristotelským a tomistickým filosofům upírá znalost  analogického charakteru poznání Boha. Přesto se je však neštítí označit pejorativní nálepkou upocení „dokazovači“.

Dalším vysvětlení by mohlo být, že upocenými „dokazovači“ prof. Halík míní filosofy pokoušející se podat apriorní důkaz Boží existence (sv. Augustin, sv. Anselm, Descartes, Kurt Gödel). Tuto možnost sv. Tomáš, na kterého se prof. Halík odvolává, odmítá. Přesto tento světec neoznačuje filosofy, kteří se o ontologický důkaz pokoušeli, za upocené „dokazovače“.

P. S. Jestliže Tomáš Halík skutečně přijímá, že je možné, jak dogmatizoval 1. vat. koncil, podat aposteriorní důkaz Boží existence, měl by revidovat tento svůj výrok:

„I po zhroucení klasického metafyzického realismu zůstává spoustu témat, která řešila stará metafyzika, otevřeno reflexi hermeneutické filozofie, filozofie jazyka, fenomenologické analýze apod.

Cesta k „první naivitě“ (snahy tvořit „vědu o Bohu“), je už neschůdná, nemůžeme se vrátit před Kanta a Wittgensteina – ale interpretace náboženské zkušenosti, uložené v náboženských výpovědích a symbolech, je velmi inspirativní.“ (Tomáš Halík, Vztah víry a filozofie)

Podat aposteriorní důkaz Boží existence totiž lze pouze v rámci metafyzického realismu (který se kupodivu nezhroutil, jak dokazují práce četných českých filosofů). Naopak právě Immanuel Kant, před něhož se Halík nechce vracet, aposteriorní důkaz Boží existence odmítá pro jeho údajně skrytou apriornost.

Reklamy

27 Responses to Halík revidoval svůj fideismus

  1. vonrammstein napsal:

    No…před pár měsíci jsem sem v podobné souvislosti napsal, že Halík je satanista. V rámci jakési efemérní smířlivosti teď konstatuji, že není katolík.

  2. Papo napsal:

    Nevím co si o článku myslet. Jsem rád, že je „sondou“ do pracoven některých myslitelů, ale mrzí mě, že tahle sonda je napsána na základě spekulací, které nerozluští nikdo, kdo se nezeptá p. Halíka, kdo že jsou, ti „upocení dokazovači“.

    • jjstodola napsal:

      Ale pater Halík odpověděl:

      „upocení dokazovači jsou ti z novotomistů, kterí si pletou Tomášovy „viae“ s „důkazy“ a činili by tak víru zbytečnou (a vytrhují špatně pochopené dogma 1. Vatik. z kontextu těch článků víry, které právě toto pochopení přinejmenším ohraničují). De te fabula naratur!“

      Na to mu odpověděl jjs:

      Sám svatý Tomáš však hovoří o tom, že je existence Boží DOKAZATELNÁ z účinků
      (Sth 1, 2, 2co):

      „Respondeo dicendum quod duplex est demonstratio. Una quae est per
      causam, et dicitur propter quid, et haec est per priora simpliciter. Alia
      est per effectum, et dicitur demonstratio quia, et haec est per ea quae sunt
      priora quoad nos, cum enim effectus aliquis nobis est manifestior quam sua
      causa, per effectum procedimus ad cognitionem causae. Ex quolibet autem
      effectu potest demonstrari propriam causam eius esse (si tamen eius effectus
      sint magis noti quoad nos), quia, cum effectus dependeant a causa, posito
      effectu necesse est causam praeexistere. Unde Deum esse, secundum quod non
      est per se notum quoad nos, demonstrabile est per effectus nobis notos.

      Odpovídám: Musí se říci, že je dvojí důkaz. Jeden, jenž je z příčiny a
      nazývá se proč; a ten je z toho, co je přednější jednoduše. Jiný je z účinku
      a nazývá se důkazem protože, a tento je z toho, co je přednější vzhledem k
      nám. Poněvadž totiž nějaký účinek jest nám zřejmější nežli jeho příčina, od
      účinku postupujeme ku poznání příčiny. Avšak z každého účinku Ize dokázati,
      že vlastní jeho příčina jest, jen když její účinky jsou více známy vzhledem
      k nám; neboť, ježto účinek.; závisí na příčině je-li účinek, nutně musí býti
      příčina před ním. Tedy že Bůh jest, ježto není samo sebou zřejmé nám, lze
      dokázati z účinků nám známých.“

      Protimodernistická přísaha, která je řádným výkonem Magisteria
      interpretuje dogma 1. vat. koncilu ve smyslu dokazatelnosti:

      „Ac primum quidem: Deum, rerum omnium principium et finem, naturali
      rationis lumine „per ea quae facta sunt“ hoc est, per visibilia creationis
      opera, tamquam causam per effectus, certo cognosci, adeoque demonstrari
      etiam posse, profiteor.

      A sice za prvé vyznávám, že Bůh, první Příčina a poslední Cíl všech
      věcí, může být s jistotou poznán, ba i dokázán světlem přirozeného rozumu
      „skrze to, co bylo stvořeno“, to znamená skrze viditelnou část Božího
      stvořitelského díla jako příčina z účinků.“

      K tomu říká český tomista Tomáš Machula: „Pokud . odmítneme termín
      „důkaz“ proto, abychom ukázali jakousi nejistotu nebo nepřesvědčivost
      rozumového poznání existence Boží, pak se dostáváme do kolize s koncilním
      anathematem.“

      Takže tu máme hned tři upocené „dokazovače“. Předně je to sv. Tomáš
      samotný, dále je to církevní Magisterium hovořící ústy papeže sv. Pia X. A v
      neposlední řadě je to také znalec tomistické filosofie, děkan TF JČU Tomáš
      Machula.

      J.S.

      Na to odpověděl pater Halík:

      „Pokud . odmítneme termín „důkaz“ proto, abychom ukázali jakousi nejistotu nebo nepřesvědčivost rozumového poznání existence Boží, pak se dostáváme do kolize s koncilním anathematem.“
      S tím plně souhlasím. Pokud ovšem odmítneme překládat „demonstratio“ jako „důkaz“ proto, že toto slovo dnes sugeruje zavádějící chápání důkazu jakožto důkazu ve smyslu matematickém a přírodovědeckém (proti tomu se několikrát výslovně ohrazuje Bededikt XVI., protože to by skutečně neposkytovalo místo pro víru a bylo heretické), k žádné kolizi nedochází. Že stvoření a rozum poukazují ke Stvořiteli, na tom jistě radostně trvám.
      (Ten zpropadený Halík, lišák jeden, se nedá a nedá chytit, ačkoliv bychom tak rádi z něho udělali heretika..)
      TH“

      Na to už jjs zatím neodpověděl. Stačí?

      • jjstodola napsal:

        Všimněte si, že v první odpovědi p. Halík staví jistotu dokazatelnosti proti víře. Kde je důkaz, nemůže být víra. Proto Tomášovy důkazy nejsou „důkazy“, ale „cesty“.

        V druhé odpovědi již najednou se přiklání k jistotě a tvrdí jen, že je třeba se vyhnou nedorozumění s dnešním chápáním důkazu.

        Na to jjs odpoví ve smyslu, že tradiční chápání důkazu jako jisté vyvození neznámého závěru ze známých premis je lepší, než scientistické chápání důkazu jako experimentu či jen matematické dedukce.

      • Papo napsal:

        jjs: Díky za vyčerpávající odpověď, takže vše stojí a padá na vysvětlení významu slova „důkaz“.

        Halík vlastně říká – „pokud někdo tvrdí, že Boha lze dokázat ve smyslu matematickém a přírodovědeckém, pak je upocený dokazovač a nemá pravdu, protože Boha lze dokázat pouze jako analogii.“ (jen jsem přepsal poslední odstavec) – a proti tomuto tvrzení, jak se zdá (když tvrdíš, že je Halík lišák (: ) nemáš vlastně nic.

        Citát p. Machuly je pro tento případ bezpředmětný – Halík neodmítá slovo důkaz za účelem zpochybnění rozumového poznání Boha. Halík odmítá slovo důkaz, protože vede k desinpretaci (význam slova „důkaz“ je dens běžně používán ve smyslu matematickém, přírodovědeckém). Boha lze poznat rozumem, ale jiným způsobem než 1+1=2. A s tím nelze než souhlasit. Jakkoliv „kontemplativní rozjímání světa“ bych jako paralelu k „může být s jistotou poznán, ba i dokázán světlem přirozeného rozumu „skrze to, co bylo stvořeno““ sám určitě nevymyslel. Nevylučuje se to, jen je to pohled více mystický.

        Závěr: „upocený dokazovač“ je pak každý, kdo se snaží Boha dokázat právě matematickým nebo přírodovědeckým způsobem, nevidím v tom útok na tomismus, jakkoliv si p. Halík myslí o „předkantovské filosofii“ evidentně své

  3. solipso napsal:

    O prof. Halíkovi lze z ontologického hlediska co do existence říct, že je, a co do essence že je to dědek, co už asi beztak brzo umře a zůstane po něm jen hromada podtrhaných knížeček k ničemu.

    • Teni napsal:

      Čistě statisticky vzato lze o P. Halíkovi říci, že tu s námi ještě asi tak 10-12 let bude. Takže máte ještě dost času podtrhávat 🙂

  4. Sokrates napsal:

    Důkazy boží existence jsou smysluplné asi jako snaha matematickým důkazem dokázat matematiku. Čím více se bude matematický dokazovač potit, tím více bude matematické vzorečky zamotávat za matematiku.

    • jjstodola napsal:

      Boží existenci je možné dokázat metafyzickou úvahou. Metafyzický pojem „jsoucno“ totiž kontaktuje veškerou realitu: nestvořenou, stvořenou, hmotnou, nehmotnou. Jeho rozsah zahrnuje vše, co je nebo může být reálně či jen pomyslně. Matematickým důkazem nelze dokázat matematiku, lze to však důkazem logickým, v posledku metafyzickým.

      • Sokrates napsal:

        „vše, co je nebo může být reálně či jen pomyslně“ není realita pravá, ale jen její stín po Pádu. Tato (kontaktující/kontaktovaná) realita je bez víry pouhou iluzí. Tudíž filosof, který by trval na svých metafyzických úvahách jako objektivně pravdivých bez víry, nemůže být filosofem křesťanským.

        Podobně závěry 1VK nejsou výsledkem diskurzního rozumu, ale (v zásadě) jednoduchého nazírání. Které není možné žádnou úvahou substituovat (Halíkova poznámka o důkazu je velmi případná).

        p.s.
        mat. vzorečky – matematika je analogií jsoucno – Bůh

  5. Felix napsal:

    A tak zase několik zpráv:
    1. ČTK: „Čestný titul Člověk smíření dnes v hlavní varšavské synagoze převzal od Polské rady křesťanů a židů český filozof a katolický kněz Tomáš Halík. Ocenění si váží, neboť právě smíření a pochopení pro druhé považuje za důležitý prvek v současném světě.“ (všiměte si, prosím, že v Polsku) … „Halík (1948) je filozof, sociolog, teolog a religionista. Působí jako profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, farář Akademické farnosti v Praze a prezident České křesťanské akademie. Je držitelem například rakouské Ceny kardinála Königa za rok 2003, loni dostal prestižní Cenu Romana Guardiniho.“
    2. RV: „„Ekumenismus je vždycky plodem Božího působení“, uvedl Benedikt XVI. při setkání s ekumenickou delegací z Finska, která se v těchto dnech už tradičně nachází v Římě, aby oslavila patrona této skandinávské země, svatého Jindřicha. Jen několik dnů před začátkem Týdne modliteb za jednotu křesťanů připomněl Benedikt XVI. nutnost pokračovat na cestě ekumenismu a posílit spolupráci mezi luterány a katolíky, aby se dosáhlo společného pohledu na církev.“
    3. A jedna pět let stará, kterou je třeba idealistům stále připomínat – OI (slova Svatého otce, se kterými jakoby vstupoval na Petrův stolec):
    „Osvícenství je křesťanského původu a zrodilo se nikoli náhodou právě a výhradně v oblasti křesťanské víry. A to tam, kde se křesťanství, v rozporu se svou povahou, bohužel stalo státním náboženstvím. Ačkoli filosofie jakožto hledání racionality – také racionality naší víry – byla vždy výsadou křesťanství, byl hlas rozumu příliš domestifikován. Bylo a je zásluhou osvícenství, že znovu vyneslo na světlo původní hodnoty křesťanství a vrátilo rozumu jeho vlastní hlas. Druhý vatikánský koncil v Konstituci o církvi v dnešním světě znovu ukázal tuto hlubokou shodu mezi křesťanstvím a osvícenstvím.“

  6. vonrammstein napsal:

    1)A neříkám to snad celou dobu? Mně udělit cenu König, oběsím se. To je fór.
    2) Berme to s rezervou. Svatý otec se ze všech sil snaží sjednotit křesťany-dokonce i tam, kde to nejde a kde je křesťanství už dávno mimo křesťanství a zachovává si jen vnější atributy. Je to jeho práce. Ekumenismus koneckonců není sprosté slovo. Sprostý je kontext, ve kterém se posledních cca 30 let používá.
    3) Jestli je to autentické, je to tragédie. Ale i tak by se to dalo brát jako výrok Ex Persona, tedy nic, co bychom museli brát vážně. Ve skutečnosti je osvícenství nejsofistikovanější zbraní pekla. Nic protikřesťanštějšího neexistuje.

    • Radek Rejšek napsal:

      Prosím o prosté vysvětlení jedné věci, kterou ne tak
      zcela chápu: Jak a podle čeho se pozná, že jde o výrok
      „Ex Persona“ nebo „Ex Catedra“?

      • vonrammstein napsal:

        Nevím, z čeho Felix cituje, ale vzhledem k obsahu a významu textu nepředpokládám, že se jedná o oficiální, Ex Catedra dokument, protože to bych se pak musel domnívat, že je papež heretik. A to bych dost nerad. Proto chci věřit tomu, že je to neuvážený slint, vyřčený Ex Persona. V ostatních případech se to pozná-zjednodušeně řečeno-tak, že v případech Ex Catedra se jedná o oficiální dokument,formulující teze výhradně ve věcech víry, případně dogmat. To ostatní jsou papežovy soukromé názory, nemající obecnou platnost. A s těmi můžeme-někdy i musíme-nesouhlasit a polemizovat.

    • pan Contras napsal:

      K tomu třetímu: to nesmíte opakuji důrazně nesmíte brát vážně, protože to vychází z bludu odsouzeného bl. Piem IX. v Syllabu. Blud zůstane bludem i když jej pronese papež.

    • Felix napsal:

      ad 3. Já myslím, že ano. A tím je protestantismus. Osvícenství mohlo vzniknouta růst jen díky jemu. Zajímavá je ale jiná otázka: Jak je možné, že protestantismus vznikl a dalé, jak je možné že nebyl poražen? protože nesmysly do církevního života chtěly vnikat mnohokrát již dříve, ale vždy byly poraženy. Vždy. Až bodří Češi nasadili své husitství, které už nikdy nebylo plně poraženo. Zdá se, že rozhodující podíl měly změny ve společnosti. No a Luther už žije až dodnes. Takže hlavní otázka zní: Které to byly společenské změny?
      Copak osvíceství, to už stavělo na pevnýc základech. A nejvýznamějším propagátorem dnešního sekularismu je kdo? Můžete hádat jen jednou, ale já už k tomu neřeknu ani ň.

        • Felix napsal:

          To je zajímavá myšlenka. Já sám odpověď neznám, ale jistě to umožnily společenské změny. Které to byly, kdo je prosazoval a prosadil a kdo jim nebránil a nezabránil, byť třeba měl, je otázka další. Dopad však naprsto zničující.

      • vonrammstein napsal:

        Protestantismus je matkou osvícenství. Ty dvě hereze jsou tak pečlivě provázány a naroubovány, že už ani nepoznáte, kde jedna končí a druhá začíná. Jak je to možné? Koukněte do dějin, pročtěte si historii jansenistů, hugenotů, austrokatolicismu etc…
        Husiti jsou taková třešnička na dortu. Nejsem moc pyšný na to, že jsem součástí národa, který vymyslel revoluci. Poraženi nebudou, dokud se o nich bude ve školách učit jako o hrdinech, dokud se po nich budou jmenovat ulice a náměstí, dokud se slovo Žižka nestane nadávkou.
        Ale je třeba dodat, že v praktické rovině už jsou jenom marginální sektičkou, o které bychom ani neslyšeli, kdyby neměli Paroubka a homosexuálně-pedofilního „biskupa“.

        • Felix napsal:

          Ne, tak jsem to nemyslel, že „nebyli poraženi“. Co je dnes, je už jen všerozteklé bahno a ČCH je v tom světově nula. Nebyli poraženi, tím jsem myslel všechny ty cancy podobojí, Jiříka atd. atd. skoro dvě staletí po Lipanech. Vlilo se to do luterství a přestalo to být zajímavé.

          • vonrammstein napsal:

            Tak je to v pořádku. Jsem si dost jistý, že zajdou na úbytě do deseti let, i když setrvačností mohou formálně působit déle. Důležité je, aby zmizeli z těch učebnic, případně aby byla jejich dějinná role definována pravdivě. Dokud se to nestane, pořád budou inspirovat další, protože mladí, školáci jsou vždycky fascinovaní revoltou. I když-ti současní možná už ne.

          • Papo napsal:

            A ona má CČSH něco společného s husity? Tedy, kromě jména.. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: