Shromáždění na podporu pronásledovaných křesťanů se 18. ledna zúčastnilo něco okolo 200 lidí. Začátek byl trošičku komplikovaný, nicméně časem se úroveň pořadatelské práce poněkud zvedla a projevy se staly slyšitelnějšími.
Menší zmatek byl zpočátku navíc způsoben i člověkem, který chtěl využít demonstrace ke zviditelnění svých protestů proti tomu, že mu byl v exekuci zabrán dům, a odmítal se svými velkými transparenty opustit schodiště pod sousoším, které bylo využito jako pódium. Nakonec jej z pódia odvedla policie, kterou však bylo třeba nejprve sehnat.
Na akci kromě už dříve ohlášených řečníků promluvili i arcibiskup Duka s biskupem Malým, druhý řečený rovněž na konci vedl modlitby. Mimo obou biskupů a organizátorů (Ignác Pospíšil, Ondřej Vaněček a Petr Jurčík) tedy vystoupili: Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL), Benjamin Kuras (ŽLU), Roman Joch (OI a poradce premiéra), Jiří Unger (EA, projev ZDE), František Kopěčný (CSI) a Martin Rejman (KS, projev ZDE), řadu dalších známých osobností pak bylo vidět v zástupu návštěvníků.
Z organizací, skupin a stran akci podpořily: o. s. Res Claritatis, Mladí křesťanští demokraté, časopis Duše a hvězdy, Konzervativní listy, Institut sv. Josefa, Koruna Česká, Židovská liberální unie, česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém – ICEJ, Konzervativní strana, Křesťanská mezinárodní solidarita (CSI ČR), Občanský institut, Akce D.O.S.T.
Rádi bychom tímto poděkovali všem kteří akci podpořili – ať už svou přítomností, šíření informací o akci či dokonce vystoupením na ní. Zvláštní dík pak patří především oběma otcům biskupům. Za určité organizační drhnutí zejména na počátku se omlouváme, příště nově nabyté zkušenosti zúročíme a bude lépe.
Pokud jde o petici, i díky podpisům získaným na shromáždění vzrostl počet zaevidovaných signatářů na 636.
Akce v médiích:
Ignác Pospíšil
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Off topic příspěvky a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.
Aktuality 
Předně díky za uspořádání jistě potřebné demonstrace. Nyní pár věcných připomínek:
– za největší negativum bych označil nezvládnuté ozvučení akce. Ať toto sdělím organizátorům (jak nyní činím), o to mě poprosila i jedna paní v davu a potvrdil mi to i ex-sekretář Koruny České, který říkal, že tohle je problém všech konzervativních demonstrací. Na příště by to chtělo buď opravdu pořádný megafon (ne to šuchlátko co tam bylo včera), nebo lépe ozvučení se zesilovačem a reprobednami. V Praze prý existuje nějaká firma která použitelné ozvučení zapůjčuje za 800,-, kontakt můžu zjistit.
– ty trubače příště už prosím ne 🙂
– pak už jen dotaz: ona se nakonec Koruna Česká ozvala, že podporuje akci jako celá strana?
Ano, ozvala. Na ozvučení zapracujem, ten kontakt se bude hodit.
Jiným se zase ti trubači hrozně líbili… 🙂
Kontakt např zde: http://www.avmedia.cz
Náhodou, ty šofary byly dobrý… 🙂
Příště by to hlavně chtělo transparent a pořádný zvuk. Kolemjdoucí si mysleli, že jsme banda turistů:-) Mimochodem byl jsem tam za svobodu, ne za hnutí.
Samozřejmě oceňuji tuto akci, byť mé dojmy z různých článků, komentářů a fotografií z demonstrace jsou poněkud rozpačité. Nějak mi to vzdáleně připomnělo „pravdolásku“, to asi bude tím arcibiskupem Dukou a biskupem Malým ve svetru. 🙂
Pravda, pravda, vždyť i biskup Malý je reprezentant Církve, to se pozná…
Na demonstraci jsem byl a mám z ní rozpačitý dojem.
Určitě je potřeba takové demonstrace svolávat a účastnit se jich. Jsem rád, že jsem tam byl.
Ale chvílemi jsem si připadal jako na politické demonstraci, která hájí nikoli křesťany, ale propaguje určitý přístup ke světové politice. Vadilo třeba, jak nekriticky byl veleben Izrael – přece na situaci v této zemi mohou mít lidé různé názory i jako křesťané. Ale to je jen drobnost.
Co mi vadilo nejvíc? Řečeno slovy klasika: Dělal jsem si čárky, kolikrát během demonstrace a v projevech zazní jméno Ježíš Kristus. Na konci jsem je spočítal a vyšlo mi, že – ani jednou!!!! Není něco špatně? Takže tato demonstrace byla s trochou nadsázky samá politika a žádné křesťanství.
Vysloveně zbabělé mi pak přišlo vyzvání jednoho z pořadatelů, ať zapálíme svíčky, které upomínají na „světlo, které je život“. To se tak bál říct jméno Ježíš Kristus? Proč? Jak můžeme svolávat demonstraci na podporu křesťaů, když se stydíme za Krista nebo se bojíme se k Němu hlásit i tady u nás?
Aspoň trochu to zachránil pan biskup Malý, který na závěr přečetl tzv. apoštolské vyznání víry. Ale bylo to zoufale málo.
Jakub Jiří Jukl
Cíle demonstrace byly primárně společensko-politické, ne spirituální. Jejím cílem bylo – 1) upozornit společnost, že křesťané se stali nejpronásledovanějším náboženstvím, 2) vyjádřit sounáležitost s pronásledovanými, 3) dát najevo politikům, že chceme, aby se pronásledovaných zastali. Akce byla určena pro všechna vyznání, ne jako demonstrace křesťanské víry všech zúčastněných. Jinak pokud jde o modlitby na závěr – vyzvali jsme otce biskupa, aby je vedl, ale vybrali je pořadatelé.
Pro všechna vyznání – v pořádku, ale to snad je důvod se vyhýbat Kristovu jménu? Za Krista trpí lidé v celém světě – není tedy vyjádřením sounáležitosti s nimi právě odvaha přiznat se ke Kristu také?
Židé se tam nebáli zatroubit na šofar – berme si z nich příklad, ti své vyznání neskrývají.
Pokud se chce někdo zúčastnit demonstrace na podporu křesťanů, předpokládám, že mu nevadí, když od křesťanů tam vystupujících (dokonce od duchovních, dokonce od biskupů!) uslyší jméno Ježíš Kristus.
Společensko – politické cíle, nikoli spirituální? Nerozumím… Takže šlo o politiku, ne o křesťanství? Taky mi to tak přišlo, ale myslím, že je to chyba. Nezlobte se, ale pokud to bylo vědomé, pak mi přijde spíš, že si z trpících křesťanů některé politické skupiny chtějí udělat prostředek ke zviditelnění. A o Krista a Evangelium jim vůbec nejde. A to není dobře.
Ono už všechno zásadní o současné situaci „církve v denšním světě“ bylo na tomto webu řečeno, ale mnohým to ještě není jasné, nemají to utříděné. Tak např. jsem jednou napsal, že o Kopty se nebojím, ale bojím se o zdejší („západní“) katolíky. Kopti třeba demonstrovali trošičku jinak. Žádné židovské troubení, ale při protestech křičeli: „Obětujeme své duše i svou krev za kříž.“ I guvernér z nich byl podělaný, když obklíčili jeho auto. (Není třeba to vysvětlovat a rozvíjet a posuzovat, berte to prosím čistě jen jako popis udlosti, jako fakt.)
Na to mě napadá jen jedno: Nebe a dudy:o)
Doufám, že na příští demonstraci se už nebudeme bát ke Kristu veřejně přihlásit.
Dříve křesťané (Církev) hlásali Krista a nebáli se za něj položit (vlastní!) život, byli silní a získali celý tehdejší svět pro Evangelium. Ale když se snaží dnes mluvit k ostatním lidem a zamlčovat Krista, je to jen k pláči a některým, třeba zrovna muslimům,k smíchu. Nejhorší je, že mají pravdu.
Silou a nadějí křesťanů je jedině Kristus, ne politika nebo nějaká světská velmoc.
Ono je to ještě krapítek horší:
1. Dřív nehlásali Krista, ale svého Pána Ježíše Krista. A když to jméno vyslovovali, sklonili hlavu.
2. Ježíše dnes i leckdo hlásá. Ale kdo hlásá církev?
Nebo zvedali oči k nebi – v radosti:o) Ale souhlasím, Kristovo jméno bylo pro ně něco úžasného!
Ježkovy zraky…. samozřejmě že máte pravdu, ale co chcete po demonstraci, když ji nakonec vedli lidé, pro které je víra jen nějakým názorem, přičemž jsou tak ekumeničtí, ve smyslu synkretismu, že musí vše rozplynou v mlze neučitosti. To je jako s návštěvami mše svaté dle ritu Annibala Bugniniho. Taky nic konkrétní, neřku-li snad konfliktního. A protože Boží pravda je konfliktní z povahy věci (mení lidská), tudíž se vše nakonec přetaví v sebeopájení se sladkými řečičkami.
Myslím, že křesťanství se neprokazuje podle toho, kolikrát se vezme jméno Boží do úst.
Ano, to je ejden extrém. Na demonstraci jsem zažil druhý extrém. Pravda je samozřejmě uprostřed: Nebrat jméno Boží nadarmo, ale zároveń se nebát přihlásit ke Kristu.
Ne vždy je pravda uprostřed. Někdy je zcela nakraji. Poslední pravdivou větu bych si dovolil říct taky úplně jinak: Žít s kristem, žít s církví, v duši i navenek – co do vnějších projevů (což je taky pěkný malý příklad boje proti sekularismu).
RV:
1. Sekularismus: Kard. Meissner: Velká rána pro ekumenismus
2. Islám: Islámská univerzita Al-Azhar pozastavuje dialog s Vatikánem
1. Vážím si všech, kteří demonstraci zorganizovali a jsem rád, že jsem na ní mohl být.
2. Šofary nejsou mým oblíbeným hudebním nástrojem. Těší mne, že u nás v kostele máme varhany. „Ke koni“ by se ovšem stěhovali těžko.
3. Ano, organizace byla amatérská. Zvláště na ozvučení chce zapracovat. Ale celkově mám z akce dobrý dojem. Ono se to kritizuje, když se o všechno stará někdo jiný.
4. Dost dobře nerozumím tomu, proč se akce okamžitě „teologicky“ rozpitvává. Čekám, kdy dojde na cultus hyperdulie, litanie ke Všem svatým (řečníkům za zády jich stála celá řada) apod.
Četba některých polemik (viz. výše) musí militantního sekularistu naplňovat blahem.
5. Kladu si otázku, co dál?
1) Díky.
3) Příště bude ozvučení lepší.
4) S poslední větou nelze než souhlasit.
5) Co dál? Dále se podpisuje petice a část politiků, kteří nás podpořili, začíná urgovat a navrhovovat konkrétní kroky na podporu pronásledovaných křesťanů.
Má to první výsledky, Schwarzenberg se už nejen tváří, že ho osud pronásledovaných křesťanů zajímá, ale dokonce i že ho zajímal vždy (stejně jako osud pronásledovaných eskymáků… 🙂 )
Ale vážněji: je možné psát svým politikům a požadovat po nich podporu pro pomoc křesťanům a podporu konkrétních kroků. Až se jednání trochu více rozjedou, patrně k tomu i lidi vyzveme.
[…] na podporu pronásledovaných křesťanů, kterého se zúčastnilo na 200 lidí. Podrobnosti ZDE. V průběhu týdne následovaly rozličné aktivity politiků v tomto směru, z nichž nejvíce […]
Byl jsem minulý týden na duchovních cvičeních a tak jsem se nemohl akce osobně zúčastnit. Mám tedy o ní informace jen z druhé ruky. Tím, co z této druhé ruky vím, jsem však velice rozčarován. Jménem Institutu sv. Josefa jsem akci podpořil, ale kdybych věděl, jaké bude mít vyznění, neučinil bych tak. Nesouhlasím s tím, že se podpora pronásledovaných křesťanů nesla ve jménu relativistické náboženské svobody. Právo na veřejný kult mají jen příslušníci pravého náboženství, ti ostatní mohou být na úrovni forum externum tak nanjevýš tolerováni. To není můj soukromý názor, to je učení katolické církve.
Považuji dále za krajně nešťastné, že se akce dostala pod přímý vliv vyznavačů „náboženství“, jehož ustavujícím aktem je ukřižování našeho Pána Ježíše Krista. Talmudický judaismus nikdy nebyl ani být nemůže spojencem jediného pravého náboženství, neboť je na jeho odmítnutí založen. Je proto velkým pohoršením, když se z reportáže Lukáše Petříka dozvídám, že arcibiskup Duka přítomné vyznavače judaismu oslovil jako „bratry mojžíšské víry“. To je v přímém rozporu se slovy Kristovými, jak o nich v 5. kapitole svého evangelia svědčí sv. Jan: „Nedomnívejte se, že já budu vaším žalobcem u Otce! Vaším žalobcem je totiž Mojžíš, v něhož vy doufáte. Neboť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, vždyť on o mně psal“. Soudobý judaismus ve všech jeho podobách je tedy v konfliktu nejen s křesťanstvím, ale i se zjevením Božím Starého zákona.
Tím netvrdím, že si necením toho, když židé jako jednotlivci pronásledování křesťanů – či dokonce Kristovo ukřižování – odsuzují. Pokud je však cenou za takové uznání přinejmenším nepřímé odmítnutí univerzality Kristova díly spásy a současné povýšení falešného vyznání na úroveň „spravedlivých Starého zákona“, pak je zde něco ve velikém nepořádku.A nevěřím, že to pronásledovaným křesťanům přinese nějaké požehnání. A nám pak už vůbec ne…
„arcibiskup Duka přítomné vyznavače judaismu oslovil jako „bratry mojžíšské víry“.“
– To prý bylo jen přeřeknutí. V papíru měl údajně „bratry kaifášské víry“. 🙂
[…] s peticí proběhly i další akce: shromáždění na podporu pronásledovaných křesťanů, které se za účasti asi dvou set lidí uskutečnilo 18. ledna na Václavském náměstí, a […]