Stanislav Juránek nepochopitelný

František Schildberger výstižně komentuje prapodivný rozhovor Stanislava Juránka pro Parlamentní listy. Přiznám se, že jsem jim byl taky zaujat, z kteréhožto důvodu jsem poslal již před více než týdnem panu Juránkovi dotaz, jak pro potřebu tohoto rozhovoru definoval pojem „náboženské otázky“ (které podle něj do politiky nepatří). Bohužel pan senátor mi neodpověděl, což mne nutí vykládat si to stanovisko co nejhůře.

Ignác Pospíšil

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Off topic příspěvky a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.

17 Responses to Stanislav Juránek nepochopitelný

  1. jjstodola píše:

    Jejda! A já blbec jsem mu dal hlas, protože jsem si myslel, že je jeden z mála, kteří si myslí, že náboženské otázky do politiky patří.

    • Lukáš Biskupický píše:

      Já mu hlas sice neměl možnost dát, ale měl jsem o něm dobré mínění(asi jako o ciniciovi, než jsem zjistil, jaké osobnosti pozval na „podporu“ pronásledovaných křesťanů.

      • cinicius píše:

        Život je plný zklamání…

      • Felix píše:

        Odjinud: „Pro gotiku i pro středověk je snad nejpříznačnější řešení napětí-vztahu mezi nebem a zemí, nadpřirozenem a přirozenem, mezi náboženstvím-křesťanstvím a všedním-světským životem, mezi mocí světskou a duchovní, mezi církví a státem, mezi svátostností a světskostí, vztah mezi vírou a rozumem, duší a tělem, krátce řečeno tehdejší řečí mezi vertikálou a horizontálou. Toto společenské řešení, vyjádřené dávnou naukou o tzv. dvou mečích (duchovním a světském), bylo však
        v rovině teoretické, a prakticky se bezchybně realizovalo jen v umění: v architektuře nikdy nepřekonaných katedrál, malířství, literatuře. V rovině společenské docházelo k občasné nevyváženosti obou složek, k převaze jedné nebo druhé; a to někdy velmi značně (konec nastal vítězstvím státu a avignonským zajetím). Kvůli tomu je středověk kritizován, posléze i opuštěn, avšak neoprávněně. Tato nevyváženost je totiž dána padlou lidskou přirozeností, neodstranitelným rozporem mezi milostí a hříchem – a na této zemi tomu nemůže být ani jinak. Dnes začíná být stále zřejmější, že pokusy o odlišné řešení ztroskotaly už z důvodu teoretických. Dnes rozvinutý pokus o řešení je vychýlen zcela ke světu – a nikdy nevídané genocidy (vrcholící miliardou zabitých nenarozených) jsou toho důsledkem. Je na čase novověkou diskvalifikaci uznat. Opačné vychýlení – na stranu náboženství – pozorujeme dnes také: snad nejvíce ve fundamentalistickém islámu; lze s jistotou předpokládat, že pokud by stejnou roli totálního hegemona zaujalo
        křesťanství, nedopadlo by to lépe. Jinou otázkou ale je, zda dnešní svět vypuštěný z láhve by byl ochoten, či zda by jej bylo možné rozumně přimět, k návratu do teoretické vyváženosti, jež charakterizovala nejen gotiku, ale středověkou Christanitas vůbec.“ No a pan Juránek je jen zrníčko v moři novověku.

        • Lukáš Biskupický píše:

          Dnešní modernisté a demoliberálové by nejspíše označili křesťanskou středověkou a barokní společnost (či např. jezuitské redukce v Paraguayi) za fundamentalistické. Od toho přece Církev už po 2. Vatikánu upustila a je třeba se za to omlouvat.

          • Felix píše:

            Barokní společnost už byla dost vychýlena na stranu státu a jesuitská protireformace nesla toho vážné prvky. Z důvodu toho vychýlení ani redukce absolutně už nemohly trvale uspět. Bylo pozdě.

  2. Felix píše:

    Jak já čtu takové lidi na přeskáčku, padla mi do oka věta:“Podle statistiky skončilo loni v Jihomoravském kraji v přepočtu na obyvatele neziskových subjektů …“ No. Ta sama o sobě je mementem si takových lidí víc všímat. Takže je dobře, že to udlělěl bratr František. A je dobře, že mu byl poslán dopis, pořád k tomu vyzývám. není dobře, že když neodpověděl, že dopis nebl zveřejněn. To by se mělo napravit. A není dobře z neodpovědi „vykládat si to stanovisko co nejhůře.“
    K reakci pana Stodoly. Použiju jeho slov: Je potřeba definovat, co jsou to „náboženské otázky.“ Vyjmenovat je co nejpodrobněji. Jsou v tom velké nejasnosti, které je třeba odstranit. A pak tento výčet rozdělit na části, třeba dvě, a ukázat, co do politkky patří a co ne. To je běh na dlouhou trať. Protože slogan pana Juránka se této společnosti drží jako ho… košile. A navíc – pro boj se sekularismem je toto téma zcela základní.

  3. Thomas píše:

    On to Staník moc nestíhá, nedivte se že neodepisuje. Dělat senátora a prvního náměstka hejtmana, ještě takovému paku jako je Míša Hašek, to je o zdraví…

    • cinicius píše:

      Velmi dobře napsáno… Docela by bylo žádoucí, aby se senátor k tomu svému výroku vrátil a vysvětlil jej…

    • Lukáš Biskupický píše:

      Ono to zas tak dobře napsáno není; autor (zřejmě přesvědčený demokrat) se zřejmě domnívá, že pouze v demokracii má náboženství své místo v politice. Dovolím si tvrdit, že po 20 let demoliberálního režimu u nás je náboženství soustavně ze společnosti vytlačováno do soukromé sféry, za vydatné pomoci mnohých křesťanů, kteří slouží jako užiteční pitomci.

      • Ondřej Krajtl píše:

        Nemáte pravdu, autor komentáře je přesvědčený monarchista. Nedomnívám se však, že „pouze v demokracii“ má náboženství své místo v politice. Jinak – jsem přesvědčen, že právě v demokracii by mělo náboženství být přirozenou součástí politiky. Jiné systémy nehodnotím ani se jimi nezabývám. Mezi vaším a svými tvrzeními nakonec nevidím rozpor – základní myšlenkou mého komentáře bylo, že náboženství je dnes soustavně vytlačováno do soukromé sféry, a to nejen u nás.

        • Lukáš Biskupický píše:

          Autorova formulace: „Striktní oddělení náboženství od politiky, alespoň ve verbální rovině, je charakteristickým rysem totalitních režimů. V demokratickém systému má náboženství své místo, a to i na politické úrovni“.

          LB: To, co ten „monarchista“ napsal, prostě není pravda! Známe přece do určité míry totalitní režimy (záleží též na tom, co si pod tím označení představíme), v nichž má náboženství své místo, ba je na něm stavěno – a naopak demokratické (lidově-demokratické, liberálně-demokratické), v nichž je náboženství (zejména to katolické) soustavně vytlačováno a očerňováno.

        • Lukáš Biskupický píše:

          Jinými slovy, trvám na tom, že to není napsané dobře. A je celkem jedno, pane Krajtle, zda je pisatel „monarchistou“, republikánem či čímkoliv jiným…

          • brontochundelka píše:

            Neučte orla létat. OK to napsal správně a vy se trapně pachtíte za výjimkami.

          • brontochundelka píše:

            Jedinou výhradu k č článku vidím v tom, že OK nepochopitelně neodkázal ke komentovanému textu, což působí poněkud alibisrabisticky.

          • Lukáš Biskupický píše:

            Ten Váš „orel“ létá jako slepice…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: