Krása liturgie informuje o pěti dobrých zprávách ze zahraničí, které se týkají světa tradiční liturgie.
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskusních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Off topic příspěvky a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.
Aktuality 
Mám dotaz ke zprávě č.2. Je tam napsáno „Jde o první mši podle misálu z roku 1962, kterou sloužil kanonicky regulérní biskup v samotném Španělsku od promulgace Motu proprio Summorum pontificum.“ – znamená to, že tam takovou mši předtím sloužil nějaký kanonicky neregulérní biskup? A kdo to byl?
Pravděpodobně někdo z okruhu „papeže“ Petra II. z palmárské sekty.
Co to je ten „svět tradiční liturgie“? To je nějaký jiný svět neš ten náš?
Asi jo, někdy mám pocit, že lidé, shromáždění kolem tzv. tradiční liturgie, nejsou z jiného světa, ale přímo z jiného vesmíru. 🙂
No to je teda hrubice, samozřejmě se za ni omlouvám. Někdy se mi na klávesnici podaří vykouzlit zajímavá slova a když je po sobě pak čtu, nestačím se divit…
Dik za lichotku.
V tom případě všichni svatí byli z jiného vesmíru a Ježíš Kristus k nám doletěl vesmírnou lodí. 🙂
Mé království není z tohoto světa.
Ano, muzeme si vybrat, bud budeme deti sveta, nebo deti svetla.., pricemz se mysli svetlo, ne polostin..!
V každé době existovaly skupiny lidí, které nějakým způsobem reagovaly na takzvané reformy. Reformy jako takové mohou být různého druhu a různými směry. Historie však ukazuje, že častěji se setkáme s reformami, jejichž snahou je nějakým způsobem zmenšit „nepohodlnost“ a „závaznost“ původních východisek a myšlenek, které s přibývajícím časem a probíhajícím vývojem člověka nějakým způsobem omezují či svazuji více, než by si on sám přál. Děje se to v rámci církve třeba i v řádech (františkáni – kapucíni) atd. Proti „reformátorům“ se pak často vyhraní skupina těch, kteří s „reformami“ nesouhlasí a přejí si setrvat na původních osvědčených východiscích. A jsme u toho. Člověk si pak už sám (pokud přemýšlí a je soudný) domyslí, jak „reformy“ hýbou dějinami. I volnomyšlenkáři musí uznat, že ne vždy „reformy“ měly v konečném důsledku pozitivní dopad.
Ještě malý dodatek: Jsem si vědom, že jsem v minulém příspěvku pominul reformy, jejichž smyslem byla naopak reakce na trendy, které vznikaly spontánně právě v důsledku onoho uvolňování – našli se jedinci, kteří s opouštěním původních východisek nesouhlasili a ve stadiu, kdy „oficiální“ nebo „většinové“ pojetí bylo pro ně nepřijatelné, vznikl impuls k reformě „návratu“. (Abych byl důsledný – na základě minulého příspěvku by mě mnozí mohli chytit za slovo – právem…).