Michal Kretschmer reaguje na text P. Mgr. Pavela M. Mayera OP, který byl otištěn v RC Monitoru č. 6/2011 (1) na straně 6-7.
Ignác Pospíšil
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce.
Příspěvky příliš vzdálené tématu a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou. To, že nějaký příspěvek přežívá delší dobu, neznamená, že je redakcí schvalován.
Aktuality 
„Učení“, odkaz nebo lépe řečeno děsivé následky 2. vatikánského koncilu jsou pro katolíka (užívajícího rozum) trvale neudržitelné. O tom už nemůže být pochyb. Trvalý rozklad tzv. „nové“ liturgie, která zcela jistě směřuje k zániku samozničením a sebedestrukcí je toho odrazem i důkazem zároveň. Několikrát jsem si kladl otázku, proč moderní kněží tolik nenávidí, (pardon nemusí) onu „předkoncilní“ (tvrdou a zlou) katolickou církev, kterou by raději nazvali „předpotopní“? * Pokud někdo celý život žije v omylu a na sklonku života by si jej měl přiznat, to už chce pořádnou dávku odvahy a pokory. Umět si v pravdě přiznat, že kdokoli z nás celý život sloužil, prožíval nebo jen chodil na vadnou liturgii a vše co s tím souvisí, vyžaduje celoživotní revizi a na tu nemá každý odvahu, sílu a chuť. Zabednit se ze strachu před pravdou a opevnit se tzv. tolerancí, otevřeností, ekumenickou korektností a samozřejmě takzvanou poslušností (samozřejmě v neposlušnosti) je totiž daleko jednodušší. Pravda je zkrátka jen jedna a 1 + 1 bude vždycky jen 2, ikdyby se to nesmělo říkat nahlas.
* pozn. 2VK v jistém slova smyslu symbolická potopa byla, čili na tomto označení by nebylo nic špatného.
Svatý Dismas je holt už příliš „starý“ svatý a „starý“ vzor pro dnešní „obnovené“ katolíky.
To bych docela rád viděl nějaké návrhy „opatření na snížení počtu mohamedánů“… 🙂
Takovým by třeba mohl být postup, který z mohamedána učiní nemohamedána. Mohla by být zbudována střediska konverze, vždy uprostřed mohamedánských čtvrtí.
A to první by mohl vést třeba bratr Cristiano, ví totiž, jak to chodí. (http://www.postoy.sk/magdi_allam)
Katolická církev je povinna v evropských zemích, kde je přece uzákoněna náboženská svoboda, usilovat o konverze mohamedánů a hlásat jim Krista.
Dalšími opatřeními na snížení počtu mohamedánů, tentokráte ze strany státní moci, může být nepovolení imigrace takových osob, repatriace nelegálních imigrantů a selektivní vysídlování zejména vůdců mohamedánů a těch z nich, kdo se dopouštějí nějakých trestných činů či opakovaně přestupků.
Prosím, pane kolego, jak odůvodníte „selektivní vysídlování zejména vůdců mohamedánů“? Odlišil jste je od zločinců, jimi by tedy nebyli, u soudu by pak protest proti vysídlení vyhráli. Zdá se mi.
Předně bude třeba změnit dosavadní zákony umožňující poměrně bezbřehou náboženskou svobodu. Mohamedáni budou tolerováni, pokud jde o pěstování jejich osobní zbožnosti, nikoliv ohledně násilí vůči osobám jiné víry. Korán stýtá dostatek pasáží ukazujících, že tu nejde o náboženství míru. Doporučuji, byť se ne ze vším ztotožním, stránky http://eurabia.parlamentnilisty.cz/ a podobné. „Umírněný mohamedán“ je podobný protimluv jako „liberální křesťan“. Jde tu v obou případech o lidi ve své víře zvlažnělé, pokud už ne od ní odpadlé. Je známo, že monitoring mešit v Evropě ukázal řadu výzev, za které je na místě jejich autory zavřít nebo vypovědět.
Pokud se nad tím pohoršujete, je na místě, abyste tak činil např. i v případě vyhnání sudetských Němců po druhé světové válce. To ani moc selektivní nebylo.
Jinak, jak jsem psal, nepovažuji za za odborníka na islám a ta problematiku mohamedánů v Evropě.
Pokud už ale někdo má třeba občanství, tak ho vysídlit nemůžete, protože není kam (pokud mu nezůstalo i to druhé občanství), i kdyby to byl třeba masový vrah. Můžete ho akorát zavřít, pokud mu to dokážete. To usilování o konverzi je asi OK (bude jen záležet, zda při tomto usilování nepřekročíte hranici vnucování), ale riskujete tím samozřejmě konflikty – kdy by ale státní moc měla fyzického agresora postihovat. Pokud ho samozřejmě identifikuje. Nepříjemná je ale atmosféra strachu, když třeba nějaký ajjatoláh vyhlásí v nějaké islámské zemi fatwu nad někým v jiné zemi s muslimskou menšinou a ten někdo se nemůže cítit bezpečně, i když na nikoho konkrétního nemůže ukázat prstem, že mu od něj něco hrozí.