Nepřipadá vám téma tohoto článku poněkud povědomé? O kom to pan Schildberger asi píše? 🙂
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce.
Příspěvky příliš vzdálené tématu a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou. To, že nějaký příspěvek přežívá delší dobu, neznamená, že je redakcí schvalován.
Aktuality 
Ha….
Tuším, o kom pan Schildberger píše a myslím, že jeho knihy moc důkladně nečetl.
V době elektronických médií je pochybnost o existenci nějakého člověka kupodivu oprávněnější než pochybnost o existenci Boží. Je možné, že někdo napsal knihu „Co je bez chvění, není pevné“, aby vyvolal iluzi, že existuje jakýsi pater Halík. Je možné, že CIA a KGB mediální hrou vyvolává v lidech dojem, že existuje osoba katolického kněze Tomáše Halíka. Ale není možné, aby někdo, kdo není Bůh, stvořil svět tak, aby to vypadalo, že ho stvořil Bůh.
Dobrý den, neustálý důraz na pochybnost o existenci Boží samozřejmě bere sílu zapáleným vyznavačům a oslabuje církev. Nevím ani, jestli to pomáhá nevěřícím, neboť když něco platí a neplatí zároveň, je to vůbec pro plnokrevného člověka, který hledá pravdu, hodné následování? Za totality jsem chodila k jednomu knězi,který prošel komunistickým vězením (jsem konvertita), a ten říkal zcela správně – kdo půjde do boje, když neznějí polnice? Neříká sv. Pavel,že vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti těm, kteří mají svou říši tmy v tomto světě, proti zlým duchům v ovzduší“(Ef 6, 10-12)? Když možná neexistuje Bůh (jakou roli v tom hraje existence či neexistence Ježíše Krista, nerozbírám), možná neexistuje ani ďábel. Proč tedy pak nesložit zbraně? Autorovi článku děkuji.
Souhlasím s Vámi, jen si myslím, že největší škody tyto bludy nepáchají mezi, jak píšete, „zapálenými vyznavači“, ale mezi „vlažnými křesťany“. Pro ty první jsou tyto myšlenky jako hra na rozladěné housle, pro ty druhé jsou neodolatelným šimráním v uších.
Vnímám zde ještě jeden problém, a to je spojení role univerzitního profesora sekularizované univerzity a katolického kněze v jedné osobě. Nic proti tomu, ale důraz na pochybnost je jistě legitimní postup při zkoumání nějakého stanoveného cíle na půdě univerzity či jiného vědeckého pracoviště, samozřejmě to platí do určité míry i v obyčejných věcech života obecně, ale určitě není legitimním prostředkem pro práci katolického kněze s lidmi věřícími. Pochybnosti ve víře samozřejmě přicházejí už z podstaty věci ke každému a kněz by měl, aspoň doufám, jim pomáhat čelit.Je to určitě otázka priorit – jiné podmínky má církev, jiné sekularizovaná univerzita. Určitě bych vítala diskusi na toto téma, prototože mám dojem, že svátostné kněžství, které má vést svěřené k setkání s Bohem na věčnosti, nějak dostává dlouhodobě na frak.
Nechtěl bych být v koži pana profesora při posledním soudu.
Znám dost lidí, které četba jeho knih utvrdila v tom, že není třeba dát se pokřtít, že stačí být „přemýšlivý“ – hlavně si pyšně nemyslet, že jako katolík mám k Bohu blíž! Hlvaně nebýt jako babička na venkově nebo jako lefébvristi, kteří zatuhli ve někde středověku!
Pokud takovou „sekularizovanou univerzitu“ chápeme jako misijní území, pak si myslím že obecně nelze působení kněze na její půdě chápat jako nelegitimní.
Problém ale nastane, pokud toto prostředí kněze natolik pohltí, že buď pro tamní povinnosti zanedbává vlastní kněžské povinnosti, nebo že se tomuto prostředí natolik přizpůsobí, že místo aby v něm pevně svědčil o Kristu, navlékne si kravatu a začne ducha světa pod líbivými hesly nutit dovnitř Církve. Další fáze tohoto pádu pak je, když začne podstatnou část své energie spotřebovávat na to, aby se tomu sekularizovanému prostředí zalíbil.
Pak už je jen lidsky přirozeným důsledkem, že si dotyčný v takové situaci potřebuje nějak uchlácholit svoje svědomí a podle nátury si v tom něčím vypomůže. Např. že tu a tam zaútočí na své oponenty ad hominem, vyjadřuje se o nich s opovržením, buduje si svůj „fan club“ nebo že ze schovává za jiné (to známé „já a všichni rozumní teologové si myslíme …“) apod.
Domnívám se, bez jakékoli snahy o ad hominem, že MONS.Halík je takový kněz, jakého si Svatý otec žádá. Jistě, vyznamenání, fialová cingula a birety osobně neschvaluje, ale schvalují je lidé, které on schválil. Ryba smrdí vždycky od hlavy.
Nechci nikoho pomlouvat, očerňovat, nechci být zlý, arogantní a zlý levembrista.
Další, poměrně důležitou, věcí jistě také je, že nikdo nemládnem a i z kdysi šaramantního šamana se stává senilní dědek, který už nevlastní tu bývalou, údajnou, bystrost a postřeh. Dnes jeho potence vyprodukuje pouze žvatlání o psychologii protivníků, zastydlosti, neschopnosti, nízké erudici (což od sociologa potěší – v ďálovizi vždy představován jako TEOLOG), atd.
Halík mne zajímá jen do té míry, do jaké je jeho jednání v souladu s oficiální Vatikánským kursem. Doposud je. Viz výše.
Děkuji všem za odpovědi. Mám skutečně docela vnitřní problém z toho, že je bez většího ohlasu církve možné, aby kněz vybízel k pochybám o daru víry a občas to potřebuji řešit i mimo modlitbu.
Z žádné Halíkovy knihy jsem nevyvodil, že má na mysli hýčkání pochybnosti o Boží existenci.
Jinak musím říci, že znám pár lidí, kteří mimo jiné i po četbě Halíkových knih vyvodili, že je třeba se nechat pokřtít.