Doporučuji článek Je tzv. tridentská mše skutečně „tridentská“?, který vyšel na stránkách Krása liturgie.
Ignác Pospíšil
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce.
Příspěvky příliš vzdálené tématu a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou. To, že nějaký příspěvek přežívá delší dobu, neznamená, že je redakcí schvalován.
Reklamy
Malá glosa k struktuře liturgie. Nepochopitelný jev nastal prý v cca 80-tých letech v Rumunsku u řeckokatolíků, kde někteří kněží začali sloužit „versus populum“, „provzdušnili“ ikonostas a dovolávali se agiornamenta(?), přestože koncil nic takového nepožadoval. Řím prý tehdy byl proti…
Pax
Jan
Ono to krásně demonstruje ten úpadek mravů mezi klérem. Ti, co požaduji aggiornamento, desakralizaci a totální zesvětštění hledají jen potvrzení toho, co ve svém nitru a v praxi zavedli už sami dávno, jen se s tím už nechtějí nadále skrývat. S celibátem totéž. Samozřejmě existují i výjimky, které to opravdu požadují z naivního přesvědčení, že to nějak pomůže Církvi. Takoví by se potřebovali dovzdělat, případně poučit z historie.
No tak ten úpadek mravů v Rumunsku u kněží vyšlých de facto z ilegality bych neviděl. Možná je přípustné tvrdit, že šlo o nadšení, že aggiornamentální(?) optimismus je možné obecně opírat o různé „liturgické experimenty“..
—-
A z jiného soudku – ono „aggiornamento“ by mělo být katolicky vykládáno. Rozhodně nejde o „přizpůsobení se duchu toho světa“. To jistě blahoslavený Jan XXIII. nechtěl.
Pax et bonum
Jan
jan