V posledních dnech se v médiích objevily dvě zajímavá vystoupení k II. Pochodu pro rodinu: jednak jde o poměrně rozsáhlý rozhovor předsedy MKD Petra Jurčíka, který je pořadatelem pochodu, pro ChristNet.cz, jednak o televizní rozhovor (od času 18:40) předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, který nad pochodem převzal záštitu, ve Studiu ČT24.
Musím říci, že pro mne představují určité zklamání, ten druhý mnohem větší, než ten první. V rozhovoru Petra Jurčíka mne především nepotěšilo stanovisko, že registrované partnerství by se nemělo rušit, ale přeměnit a rozšířit. Vím, že to je silný (a možná i převažující) postoj v KDU-ČSL, a chci doufat, že je jen taktický a nikoliv z přesvědčení. Každopádně s ním ale nemohu souhlasit.
Pavel Bělobrádek byl ve svém vystoupení hodně nepřesvědčivý. Není to poprvé a troufám si tvrdit, že ani naposled. Problém přitom v prvé řadě není v agresívní a zaujaté moderátorce, jak tvrdí někteří lidovci, ale v tom, že pan předseda zde zastává evidentně nekonzistentí (a tím pádem nepřesvědčivý) postoj. Skutečnost je totiž taková, že jestliže zde máme Pochod pro rodinu, který podporuje tradiční rodinu a její hodnoty, a Prague Pride, který je defakto demonstrací za popření toho všeho, tak ty dvě akce jsou v jednoznačném a nepřekonatelném ideologickém rozporu. Minimálně v tomto smyslu je Pochod pro rodinu skutečně pochodem proti Prague Pride a sodomitům (ne homosexuálům!) a křečovitá snaha Pavla Bělobrádka (a vlastně i Petra Jurčíka) to popřít je tak nedůvěryhodná, jak jen může být.
Navzdory tomu všemu si ale stále myslím, že ten pochod je akce, které je dobré se zúčastnit. Nicméně musím trvat na tom, že pro příště by jeho pořadatelům a zaštiťovatelům slušelo více odvahy, ideové konzistence a otevřenosti. Protože pokud budou takto superkorektní, či spíše superpokrytečtí, pokud se budou takto vykrucovat z nevyhnutelných důsledků a hledisek svého postoje, nemohou být nikdy důvěryhodní. Nikdy se ani nepřiblíží k tomu, aby své stanovisko veřejnosti byť i jen vysvětlili. Nehledě o tom, že dříve nebo později znechutí své konzervativní opory, které se s tímto přístupem budou čím dál hůře smiřovat…
Ignác Pospíšil
Aktuality 
Vyšlo i na iDnesáckém blogu, kde lze komentář podpořit kliknutím…
http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/204689/Prokleti-nekonzistence-K-II-Pochodu-pro-rodinu.html
Je pravda, že navrhované rozšíření má potenciál rozleptat ideologický význam registrovaného partnerství a zabránit jevům, jako jsou adopce dětí sodomitskými páry.
Skutečně? Nejsem si tím vůbec jist, při vhodné taktice druhé strany by naopak ve věci adopcí mohl vést k přesně opačnému efektu – registrované partnerství neomezené na homosexuální páry by mohlo poskytnout další argument pro zrušení tohoto omezení. Nicméně každopádně takový institut stále podrývá manželství a výlučnost jeho postavení.
Toho bych se nebál, rozšířené partnerství by přece nikdo nemohl považovat za rodinu. Souhlasím s Petrem Jurčíkem, že reg.partnerství mělo být od počátku institucionalizováno pouze jako veřejná deklarace vztahu za účelem odmítnutí svědectví vůči osobě blízké, přebírání doporučených zásilek, informací o zdravotním stavu od personálu nemocnic, případně snížení poplatků při dědění mezi partnery. Sexuální orientace ani pohlaví by přitom nemělo být zkoumáno.
Dovedu si představit užitečnost takového vztahu např. mezi dvěma vdovami, které se spřátelily v domově důchodců, mezi penzionovaným katolickým farářem a jeho starou kuchařkou, mezi společníky v podnikání…nakonec i homosexuálům by určitě bylo příjemnější, kdyby stav registrovaného partnerství halasně
nevytruboval do světa, že jsou teplí.
Jo, to už tak bývá, že privilegie jsou užitečná (tj. hodí se těm, co je mají), nicméně privilegia jsou od toho privilegii, že je má pouze omezená skupinka lidí, která si je něčím zvláštním zaslouží. Je naprosto nežádoucí, aby se tradiční privilegia manželů, kteří si je zaslouží coby základ rodiny, nějak volně rozhazovala do společnosti a tak se devalvovala…
naprostý souhlas!
Pan Bělobrádek to v rozhovoru podal skutečně nešťastně a není to poprvé, co jej vidím jako otloukánka ČT. Nerozumím tomu, proč před reportérkou jen ustupoval a nebránil se (zase).
Tvrdí, že je konzervativní politik. Věřím mu to, ale proč se nezastane svých zájmů? Celý rozhovor jen ustupuje a mám z toho spíš pocit, jakoby se za něco styděl. I ta rozklepaná pořadatelka PP, co mluvila před ním, byla, když nic jiného, alespoň schopna vysvětlit svůj pohled na to, proč akci pořádají. Je mi líto, že to musím napsat, ale pan Bělobrádek na mě působil jako zbabělec. S takovou bude pořád jen ustupovat, až nakonec zjistí, že není kam. Navíc „znechutí své konzervativní opory“, jak píše pan Pospíšil, s nímž naprosto souhlasím.
Myslím, že myšlenka rozšíření registrovaného partnerství není zase tak špatná. A to z následujícího důvodu:
Pro homosexualisty (díky Klausi, že jsi tenhle termín vymyslel, rozlišení chudáků nemocných homosexuálů od deviantních exhibicionistických homosexualistů bylo potřeba) má tento zákon obrovský deklaratorní význam. Naznačuje společnosti, že jejich vztah má jakousi vyšší hodnotu než jiné vztahy a blíží se rodině. Je také prostředkem k dosažení konečného cíle – uznání toho, že homosexuální vztah je zcela rovnocenný jako rodina.
Lidovci podporovaná myšlenka má za cíl „relativizovat“ homosexuální vztah, protože ze speciálního zákona pro homosexualisty by se najedou stal nějaký slepenec, použitelný pro všechny.
Velice se mi líbilo, jak lidovci tento nápad halí do podobně emociálních projevů, jako kdysi homosexualistická lobby. Chudák nemohoucí babička se zaregistruje s ošetřovatelkou a oběma to pomůže řešit závažné problémy.
Jistěže lidovci i já víme, že takový zákon je blbost na entou pro homosexualisty i pro babičky. Jenomže zatímco jeho zrušení dosáhnout nelze, relativizace zákonně zakotveného homosexualistického vztahu by snad bylo možné dosáhnout snáz. (Byť já osobně nevěřím, že se to povede, ten zákon má pro homolobby obrovský význam a relativizovat si ho jenom tak nedají.)
Mám obavu, že podílet se na rozšíření špatného zákona, byť s vnitřní omluvou že jej chci takto naleptat, je mravně sporné (to je skoro podobné, jako když si někdo omlouval vstup do KSČ snahou ji vnitřně rozložit). Je dovoleno použít špatných prostředků k dosažení dobrého cíle? Pokud bude zákon rozšířen na svazky osob opačného pohlaví, dojde de facto ke kodifikaci konkubinátu jako alternativy manželství a to nemůže vést k ničemu jinému než k dalšímu nahlodání a relativizaci této instituce.
Navíc si myslím, že představa, že takto hladce oblafneme LGBT lobby je naivní. Podle mne vyhlídky na změnu zákona tak, aby novela nebyla zneužita k prosazení ještě většího zla (např. adopce dětí homosexuály) a vyhlídky na jeho zrušení jsou rovnocenné.
Tohle si to netroufám komplexně posoudit. Ovšem v situaci, kdy by zákon umožnil registrovat kohokoli s kýmkoli za účelem sdělení zdravotního stavu, dědění a podobně, tak by nešlo o žádnou kodifikaci konkubinátu. Babička se svou ošetřovatelkou přece nejsou žádné konkubíny.
Mimochodem, pokud bychom to brali jako kodifikaci konkubinátu, jaký by vlastně byl rozdíl mezi registrací a civilním sňatkem? Podle mého názoru fakticky v podstatě žádný.
V prvé řadě by šlo o další devalvaci rodiny, protože privilegia, které jí přísluší, by byla dále privatizována. Za druhé by rychle přišel argument, že jestliže může být reg. partnerství uzavřeno na dočasném účelovém základě, pak ho mohou uzavřít třeba dvě babičky či přítelkyně za účelem společné péče o sirotka či dítě z děcáku. To by jednak vedlo k další devalvaci partnerských vztahů (jako další vysoce negativní případ alternativy rodiny), jednak by to bylo argumentem pro zrušení zákazu adopcí registrovanými páry a těmi, co v nich žijí.
No péče o sirotka není zase tak moc dočasná záležitost, ale závazek na hodně dlouhou dobu, je-li sirotek malý.
Nevím, nechci diskutovat o tom, co by bylo kdyby, ale přijde mi o něco lepší devalvovat výlučnost registrovaného partnerství, než nedělat vůbec nic.
Samozřejmě, že nejlepší by bylo ten zákon zrušit, ale to je bohužel z říše fantazie.
[…] výhrady, protože je považuji za přehnaně opatrnické a bázlivé, jak jsem se vyjádřil již loni. Nicméně i tak stále považuji pochod za velice potřebnou akci a doporučuji všem, kdo mohou, […]