Soudkyně propustila vražedkyni novorozence s podmínkou

Otřesný skandál otřásá Kanadou. Soudkyně Joanne Veit propustila s podmínkou vražedkyni novorozence s odůvodněním, že absolutní svoboda, kterou dávají kanadské zákony ve věci potratů, dokazuje, že Kanaďané v této věci fandí matce. Podrobnosti anglicky ZDE.

Myslím, že k tomu se dá dodat jen to, že za katr patří nejen vražedkyně, ale i soudkyně.

Ignác Pospíšil

Advertisements

14 Responses to Soudkyně propustila vražedkyni novorozence s podmínkou

  1. :) napsal:

    Není se čemu divit. Naopak mám uznání pro soudkyni, že je schopna vyvozovat logické závěry z předešlých rozhodnutí. Ona má totiž pravdu. Třeba ještě pár desítek let s tímto nasměrováním a uzákonění infanticidy se dočkáme, jako se ho dočkali starověké civilizace v době svého úpadku.

    Paní soudkyně exemplárně předvedla, kam vede zdravý rozum, když vyjde z toho, že zabíjet děti v mateřském lůně je v pořádku.

    • cinicius napsal:

      Pro starověké civilizace to bylo většinou normální. Překonané pohanské barbarství se vrací…

      • :) napsal:

        Ano. Navíc vybaveno všemi prostředky moderní techniky.

      • RE: napsal:

        Lze samozřejmě najít mnoho důvodů i z ryze přirozeného zákona , proč takovéto barbarství odmítnout. I člověk nevěřící může být „pro life“.

        Ale křesťanství postavilo obrovskou skálu odmítnutí tohoto barbarství již tím, že člověk má nesmrtelnou duši. Není zvířetem, i když má tělo podobné „savcům“. A tu duši má už v lůně matky (viz návštěva sv. Panny Marie u sv Alžběty. (Shluk buněk, nebo nějaký červík v břiše by se nemohl radostně pohnout na slova Bohorodičky).

        Dechristianizace v současné Evropě (Kanada je součást euroamerické civilizace) otvírá dveře barbarství, jaká nepamatují staletí)

        Pax

        Jan

  2. Teni napsal:

    Myslím, že ona soudkyně jen domyslela otázku zabíjení dětí do konce. Je-li dovoleno zabít své velmi malé dítě, proč by nemělo být dovoleno zabít své o něco málo větší dítě?

    Rozhodně je to přístup, který, na rozdíl od současné právní úpravy u nás i jinde ve světě, má vnitřní logiku.

    Ostatně – pokud by právní řád dovoloval zabíjet novorozence, mohl by zakázat zabíjení nenarozených dětí s poukazem na to, že se matka může rozhodnout až po narození, zda si své dítě ponechá, nebo ho nechá zabít. Celkové škody na lidských životech by pak jistě byly o několik řádů nižší, než v současnosti.

    • Tomáš Beran napsal:

      A já bych šel ještě o krok dál.

      Já bych povolil zabíjet děti před narozením i po narození, když by to některé přežilo, mohlo by se po dosažení plnoletosti těšit ze získání práva požádat úřad o bezbolestné zabití vlastního rodiče za předpokladu, že rodič je pro dítě objektivní zátěží. Například mu krade čas, když mu musí dojít nakoupit. No a následujícím krokem by mohlo být právo třeba nějakého společenství, například městské části, uspořádat referendum o zabití soudkyně, která by nerozhodovala tak, jak to místní cítí. A úplně nakonec bych legalizoval právo každého na zabití každého. Poslední by zhasnul a spáchal sebevraždu.

      Jenže proč se trápit s těmi evolučními fázemi, vezměme to zkratkou: 2. března 2012 se všichni sejdeme pod Řípem a na něm, z Německa si tam dovezeme americkou atomovou pumu a odpálíme ji.

      A bude po ptákách i národu.

    • jjstodola napsal:

      Tak. To je zcela konsistentní jednání. Mezi nenarozeným a narozeným dítětem není kvalitativní rozdíl. Když se smějí zabíjet nenarozené, pak je nesmysl chránit narozené.

    • Michal Kretschmer napsal:

      Ano, jak píše jjstodola. Je to kontinuum zla, narození není žádným bodem zlomu z hlediska života. Ještě bych to doplnil, že tam, kde se připustí potraty, dojde časem na vraždění nemohoucích, postižených či umírajících nebo hlásání „práva na sebevraždu“.

  3. wi napsal:

    Pred lety jsem cetl zajimavou sci-fi povidku od P.K. Dicka, http://en.wikipedia.org/wiki/The_Pre-persons, ktera se tyka tematu. Vyslo to i cesky v nejake sbirce. Doporucuji.

  4. miroslav krabec napsal:

    není to jen Kanada

    Pokud máme podložené informace o tom, že má nechtěnost na vývoj dítěte vliv, je důležité vymezit i podmínky, aby se rodily děti chtěné. Z dosavadních výzkumů nechtěných dětí, z poznatků vývojové psychologie, byla vymezena tři základní pravidla pro to, aby byly na svět přiváděny děti chtěné:

    Žena má mít právo sama a bez nátlaku se rozhodnout, zda ve svém životě chce mít dítě, či nikoliv.
    Žena má mít právo, aby měla dítě s partnerem, který je pro ni dostatečnou zárukou nejen manželských, ale především dobrých otcovských postojů a udržení rodiny.
    Žena má mít právo určit si dobu svého těhotenství, kterou z hlediska svého, ale především z hlediska prosperity svého budoucího dítěte, považuje za nejvhodnější.
    Tyto potřeby musí být uspokojeny, aby se dítě vyvíjelo ve zdravou osobnost. Negativní psychická vyladěnost matky je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů pro prenatální vývoj dítěte a pro zahájení rané interakce matka-dítě v období před narozením [25].

    ZÁVĚR
    O nechtěných dětech můžeme prokazatelně hovořit v případech, kdy jejich matky žádaly o interrupci, ale ta jim byla zamítnuta. Na těchto podmínkách bylo v minulosti založeno několik výzkumů, jejichž cílem bylo prokázat důsledky nechtěnosti pro vývoj a život dítěte. Na našem území byl takto proveden unikátní výzkum, který probíhal od 60. do 90. let. Ve většině výzkumů došli odborníci k závěru, že nechtěné děti jsou prokazatelně v nevýhodě oproti dětem chtěným. Jsou náchylnější k onemocněním, hůře prospívají ve škole (při stejné inteligenci), častěji potřebují léčbu nervových a psychosomatických onemocnění a hůře se sociálně přizpůsobují. Tyto prokázané následky jsou, kromě dítěte samotného, důvodem ke snaze, aby se rodily děti chtěné. Oproti letům minulým, kdy byly výzkumy prováděny, je dnes antikoncepce velmi rozšířena, a tím k nechtěným těhotenstvím dochází v mnohem menší míře. Také možnost svobodné volby interrupce, která již nemusí být projednávána před komisí, je ve prospěch matek, aby se jim mohly narodit děti, které skutečně chtějí. Odborníci se snaží, aby byla veřejnost informována o důležitosti a hlavně svobodě volby žen, zda chtějí, či nechtějí mít dítě, aby je měly s partnerem, se kterým chtějí, a v době, která je pro ně příhodná.

    Doc. PhDr. Lenka Šulová, CSc.

    Katedra psychologie FF UK

    Celetná 20

    116 42 Praha 1

    Literatura:
    1. Ainsworth, MD. Deprivation of Maternal Care: A Reassessment of its Effects. Public Health Papers, World Health Organization, 1962, p. 97-165.
    2. Blomberg, S. Influence of maternal distress during pregnancy on complications in pregnancy and delivery. Acta Psychiat Scand, 1980, 62, p. 399-404.
    3. Blomberg, S. Influence of maternal distress druring pregnancy on postnatal development. Acta Psychiat Scand, 1980, 62, p. 405-417.
    4. Bowlby, J. Maternal Care and Mental Health. World Health Organisation WHO, 1951, p. 179.
    5. David, HP., Dytrych, Z., Matějček, Z., Schüller, V. Born unwanted: Developmental Effects of Denied Abortion. 1. ed. Praha: Avicenum, 1988.
    6. David, HP. Born unwanted, 35 years later: The Prague study. Reproductive Health Matters, 2006, 14, 27, p. 181-190.
    7. Dunovský, J. Zdravotní výchova v prevenci rodinných poruch. 1. vyd. Praha: Ústav zdravotní tiskárny, 1980, s. 22.
    8. Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1995, s. 245.
    9. Fait, T., Sulova, L., Uzel, R. Influence of politic changes on contraception behaviours – model of Czech republic. Sexologies – Eur J Sex Health, 2006, 15, Suppl. 1, S 1-S 77.
    10. Frossman, H., Thuwe, I. One hundred and twenty children born after application for therapeutic abortion refused. Acta Psychiat Scand, 1966, 42, p. 71-88.
    11. Frossman, H., Thuwe, I. Continued follow-up study of 120 persons born after refusal of application for therapeutic abortion. Acta Psychiat Scand, 1982, 64, p. 142-146.
    12. Höök, K. The unwanted child: Effects on mothers and children of refused applications for abortion. In: Society, Stress, and Disease. Oxford Medical Publications, 1975, 2, p. 187-192.
    13. Hultin, M., Ottosson, JO. Pregnancy and perinatal conditions of unwanted children. Acta Psychiat Scand, 1971, Suppl. 221, p. 59-76.
    14. Kocourková, J., Fait, T. Induced abortions: Still important reproduction loss in the Czech Republic? Neuroendocrinol Letters, 2008, 30, 1, p. 101-108.
    15. Kubička, L., Matějček, Z., David, HP., a kol. Children from unwanted pregnancies in Prague, Czech Republic revisited at age thirty. Acta Psychiat Scand, 1995, 91, p. 361-369.
    16. Langemeier, J., Matějček, Z. Psychická deprivace v dětství. 3. vyd. Praha: Avicenum, 1974, s. 397.
    17. Matějček, Z. Náhradní rodinná péče. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. s. 183.
    18. Matějček, Z. Psychologické eseje. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004, s. 208.
    19. Matějček, Z., Dytrych, Z., Schüller, V. The Prague study of children born from unwanted pragnancies. Internat J Mental Health, 1979, 7, p. 63-77.
    20. Matějček, Z., Dytrych, Z., Schüller, V. Follow-up study of children born from unwanted pregnancies. Internat J Behav Development, 1980, 3, p. 243-351.
    21. Matějček, Z., Dytrych, Z., Schüller, V. Děti narozené z nechtěného těhotenství. Čas Lék čes, 1988, 1, s. 14-18.
    22. Matějček, Z., Dytrych, Z., Schüller, V., Fischlová, V. Unwanted gravidity and its social psychological consequences p. 321-6 In A. Doležal, J. Gutvirth (Eds.), Anthropology of maternity. Praha: Universitas Carolina Pragensis, 1977, p. 349.
    23. Myhrman, A. Longitudinal studies on unwanted children. Scand J Social Med, 1986, 14, p. 57-59.
    24. Pohlman, EH. Psychology of birth planning. Schenkman publishing, Cambridge, 1969, p. 76.
    25. Šulová, L. Raný psychický vývoj dítěte. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 247.
    http://www.prolekare.cz/ceska-gynekologie-clanek?id=5865&confirm_rules=1

    • Michal Kretschmer napsal:

      Psychologové se často zabývají jen tím, jak se někdo cítí a bvá to pro ně primární. Ale hříšník se zpočátku může cítit dobře. Pozor na psychology, i když samozřejmě nejsou všichni špatní. Špatná je psychologie odtržená od morálky.

    • VlaM napsal:

      Nejvyšší hodnotou je vždy lidský život, tedy i život nenarozeného dítěte. To, jestli je dítě chtěné, či nikoliv, je jistě důležité, ale stojí to vždy až za požadavkem ochrany lidského života jako takového. Zabíjet nenarozené dítě s výmluvou, že by nebylo chtěné, je proto perverze. Současně je taková výmluva obžalobou zabijáků i těch, kdo je omlouvají.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: