„Hluboce věřící katolíci“, držte zobák!

Nějak se nám s hluboce věřícími katolíky rozsypal pytel. Pokud si dobře vzpomínám, označil se za něj Petr Hájek, Jaroslav Barták a v neposlední řadě také Jana Volfová. Nechci jim brát iluze, ale skutečně hluboce věřící katolík by si takovou nálepku sám nikdy nedal. Čím hlubší je něčí víra, tím hlubší je také jeho poznání, jak je nedostatečná.

Pater (?) Tomáš Halík je člověkem, který dlouhodobě škodí Katolické církvi – o tom asi není pochyb. Na druhou stranu se nedomnívám, že by si tohoto člověka měli brát do huby „hluboce věřící katolíci“ (rozuměj lidé, kteří právě zjistili, že na tom křesťanství možná něco bude) a pasovat se do role jeho samozvaných soudců.

Ono nevypadá dobře, když chce Církvi kecat do práce člověk, který veřejně Církev špinil a bojoval za „právo“ na vraždění dětí jako například Jana Volfová. Takový člověk by se měl především nejprve zamyslet sám nad sebou a činit pokání. A ne se holedbat svou zbožností. Chápu „hluboce věřící katolíky“, rozuměj čerstvé konvertity, že se chtějí nějak angažovat. Nicméně měli by začít u sebe. Považte Jana Volfová v otevřeném dopise arcibiskupu Dominiku Dukovi píše:

„Jsem hluboce věřící katolička. Byla jsem vychována ve víře, kterou jsem nezapírala ani před rokem 1989. Tehdy jsem navštěvovala náboženství a patřila do tzv. mládeže pátera Kohlíčka. Moji víru formoval i arcibiskup Tomášek, který mne biřmoval. Tito významní církevní představitelé mne vychovali k tomu, že základním principem křesťanství je láska a svornost, nikoliv nenávist.“

Je to skutečně tatáž osoba, která v roce 2000 měla projev, o němž časopis Zápas o duši referuje takto?

„Jana Volfová předvedla ukázkové feministické vystoupení, kde kritizovala církevní řád, který pokrytecky odsuzoval nemanželské děti a pořádal hon na čarodějnice. Šmahem zavrhla středověkou rétoriku a odsoudila chartu práv nenarozeného dítěte. S přehledem hovořila o pocitech žen, kterým je odpíráno základní reprodukční právo, jak se cítí nechtěné prenatální dítě atd. Dále prohlásila, že o počátku života můžeme hovořit až po 12. týdnu těhotenství. Uvedla odstrašující příklady Polska a dalších zemí, kde potraty nejsou legalizovány natolik, aby o životě rozhodovala sama žena. Citovala z dopisu organizace Hnutí za život, který ji velmi popudil a dodala, že právě tito odpůrci potratů často schvalují trest smrti.“

Co si o paní Volfové myslet? Kdyby byla hluboce věřící katoličkou, pak by se měla za svoje postoje hluboce stydět, veřejně se jich zříct a v tichosti děkovat Bohu za milosrdenství obrácení, kterého se jí dostalo. Ale to ona ne. Ona se hned vrhne do kárání a napravování jiných.

Bože, chraň Církev před „hluboce věřícími katolíky“!

Jiří J. Stodola

Advertisement