Otec Juchelka přináší na svém blogu přehled posledních příspěvků v diskusi o závaznosti II. vatikánského koncilu. Čtěte ZDE.
Aktuality
Aktuality Duší a hvězd
Duše a hvězdy- Duše a hvězdy se přesouvají
- Apostata, ne-li přímo ateista v kněžském rouchu
- Poznámky k neomylnosti kanonisací
- Rozhlédnutí 2014/05/25
- Omluva ženám všem
- Clavin přestane doprovázet mistrovství světa
- Katolický volič: Další strašné volby
- Orlové se sešli na Svaté Hoře
- Rozhlédnutí 2014/05/18
- Sv. Jan Nepomucký, nebezpečný „patron České země“
Nejnovější komentáře
- Andy u Rozhoduje se o budoucnosti Biskupského gymnázia v Letovicích
- Andy u Krize Církve: Cvilínské rozcvičky
- Roman u Homosexualita v pohádkách
- Lvi přicházejí | Duše a hvězdy u Co je na španělských událostech nejděsivější?
- aleš u Slavíme svátek Panny Marie Karmelské
- Rozhlédnutí 2014/06/01 | Duše a hvězdy u 755 let od založení vyšebrodského kláštera
- Stázka u Velké ženy 20. století
- Rudolf u A zase se žaludek zvedá
- Rozhlédnutí 2014/05/25 | Duše a hvězdy u 755 let od založení vyšebrodského kláštera
- VlaM u A zase se žaludek zvedá
- cinicius u A zase se žaludek zvedá
- foma fomic u A zase se žaludek zvedá
- Josef Mansfeld u A zase se žaludek zvedá
- Rudolf u A zase se žaludek zvedá
- Gorazd u A zase se žaludek zvedá
Archiv
- Květen 2014
- Duben 2014
- Březen 2014
- Únor 2014
- Leden 2014
- Prosinec 2013
- Listopad 2013
- Říjen 2013
- Září 2013
- Srpen 2013
- Červenec 2013
- Červen 2013
- Květen 2013
- Duben 2013
- Březen 2013
- Únor 2013
- Leden 2013
- Prosinec 2012
- Listopad 2012
- Říjen 2012
- Září 2012
- Srpen 2012
- Červenec 2012
- Červen 2012
- Květen 2012
- Duben 2012
- Březen 2012
- Únor 2012
- Leden 2012
- Prosinec 2011
- Listopad 2011
- Říjen 2011
- Září 2011
- Srpen 2011
- Červenec 2011
- Červen 2011
- Květen 2011
- Duben 2011
- Březen 2011
- Únor 2011
- Leden 2011
- Prosinec 2010
- Listopad 2010
- Říjen 2010
- Září 2010
- Srpen 2010
- Červenec 2010
- Červen 2010
- Květen 2010
- Duben 2010
- Březen 2010
- Únor 2010
- Leden 2010
- Prosinec 2009
- Listopad 2009
- Říjen 2009
Kategorie
- Akce (205)
- Ankety (41)
- diskuse (33)
- Dokumenty (12)
- Humor (1)
- Kalendář (3)
- Komentáře (32)
- Minikomentáře (209)
- poutě (7)
- Pro-life akce (38)
- Rozhovory (2)
- Stojí to za to (567)
- Tradiční akce (73)
- Uncategorized (15)
- Vzdělávací akce (56)
- Zprávy (1 269)
- Akce D.O.S.T. antikatolicismus Barack Obama Benedikt XVI. Brno Christnet cisterciácké opatství Vyšší Brod církevní restituce diecéze českobudějovická Dominik Duka Duše a hvězdy euthanasie Eva Iszworová Evropská unie Evropský soud pro lidská práva FSSPX hnutí pro-life Hnutí Pro život ČR Ignác Pospíšil Institut sv. Josefa interrupce Interrupce v USA Katolická církev KDU-ČSL Kněžské Bratrstvo sv. Pia X. Krása liturgie křesťanství LGBT ideologie lidská práva liturgická hudba manželství mediální manipulace Michal Semín Mladí křesťanští demokraté Monarchistické občanské sdružení MONOS Obamova zdravotnická reforma ODS Ostrava papež Pavel Bělobrádek Petr Jurčík Pochod pro život Politika Politika USA Postoy.sk potraty Prague Pride Praha Pronásledování křesťanů Radio Vatikán Radomír Malý Res Claritatis rodina Rytíři života Sexuální skandály katolické církve sexuální výchova Skleněný kostel společnost Tomáš Stritzko TOP 09 tradiční liturgie tridentina Tridentská mše Volby 2010 Volby v ČR VORP vyšebrodský klášter Vyšší Brod Výbor na obranu rodičovských práv výhrada svědomí Zpravodajství Zprávy Hnutí Pro Život České Budějovice ČSSD
Odebírat
Návštěvy
- 881 944 hits
Aktuality 
I když se budou modernisté všemožně bránit, aby II. Vatikán nebyl interpretován jinak než jak oni chtějí, k diskuzi musí dojít. Neboť církevní krize se stále prohlubuje, mimo jiné i díky dialektice za pontifikátu Benedikta XVI. Mohu se samozřejmě mýlit, ale tak to vidím já…
Námitky, obsažené v dopisu P. Reginalda M. Dacíka OP adresovanému právníkovi Miloslavu Skácelovi (viz dále) – jak na ně odpovědět v duchu integrálního katolicismu? Jak by odpověděli příznivci FSSPX? (nejde o provokaci, ale skutečný dotaz) Děkuji!
a/ Boj proti posledním dvěma papežům, obsažený v textech západních kontestujících autorů, které uveřejňujete, je _pohoršení pro naše věřící._ Pro katolíka boj proti papeži je boj proti náměstku Ježíše Krista.
b/ To, co dělají dnes na západě jak extrémní progresivisté, tak extrémní konservativci /s těmi držíte/ jsou hříchy proti poslušnosti k nejvyšší církevní autoritě. A tu není daleko i k věroučným omylům.
c/ Dovolávat se kardinálů Ottavianiho a Bacciho, kteří řekli své názory, dokud byl čas je proslovit, a po prohlášení svatého Otce řekli Roma locuta, causa finita, je nespravedlivé vůči nim a klamání čtenářů.
d/ Tvrdit, že v nové mešní liturgii jsou dogmatické omyly, je naprosto nesprávné a utrhačné tvrzení. Uvědomujete si, že tím viníte svatého Otce a tisíce theologů z bludu? Domníváte se, že rozumíte lépe katolické věrouce než svatý Otec a spousty teologů?
e/ Brojíte proti koncilu a aggiornamentu v Církvi a hledáte nespokojence, se kterými se spojujete. Po každém koncilu byli nějací „starokatolíci“, kteří odmítali přijmout to, co koncil odhlasoval. Po prvním Vatikánském se dokonce zformovali jako „Starokatolická Církev“. Nemyslíte, že v pozadí je vždy pýcha? Uvědomte si, prosím, že na koncilu byla celá Církev, usnášela se celá Církev.
f/ Je to omyl, když tvrdíte, že papež nemůže změnit liturgické předpisy tridentského sněmu. Byla mše svatá tridentského sněmu taková jako ta, kterou sloužili apoštolové? Když odmítáte pokrok ve věcech nedogmatických, chtěl byste ve 20. století penitenciální praxi 5. nebo 9. století?
g/ Psát proti papeži, koncilu a dnešní Církvi, jak píší někteří západní autoři /Bohu díky, jsou to ojedinělé výjimky/, pokládám u katolíka za zločin. Proč je překládáte pro naše čtenáře? Čeho tím dosáhnete?
h/ Konstituce Misale Romanum má charakter zákona, která ve svědomí zavazuje každého katolíka tak, jak zavazovaly dekrety Pia V., tehdy o Římském misálu. A žádné kasuistické vytáčky tu nemají cenu. Neposlušnost v takové věci není daleko od bludu.
Bylo by toho mnoho, co by se dalo říci k Vašim tiskům, pokud uveřejňujete názory, často velmi hrubě a způsobem, který je heresi proximus, vyjádřené, západních nespokojenců, kteří jsou ve své nespokojenosti popichováni nepřáteli Církve. Jako kněz Vám říkám, že tímto jednáním se řadíte mezi nepřátele Církve, i když si to neuvědomujete a nepřiznáváte, pracujete proti jednotě Církve, která je jedna také jednou hlavou, a šířením nespokojenosti s tím, co nejvyšší autority – ať koncil nebo papež – zařídily, navádíte k neposlušnosti. Neuvědomujete si, že neposlušnost byla u většiny bludařů prvním krokem ke skutečným heresím?
Nezapomeňte, že Duch svatý bdí nad Církví jako celkem, bdí nad jeho viditelnou hlavou a charisma neomylnosti ve víře patří Církvi a její hlavě, nikoli jednotlivým věřícím.
Promiňte, že Vám to říkám tak otevřeně. Je mi to líto, a nemohu to dobře pochopit, že Vy, vzdělaný křesťan a tomisticky školený nenalézáte správný střed mezi dvěma extrémními směry, které Církvi nemohou prospět, ale mohou jí uškodit.
P. Reginald Dacík O.P.
ze kterého roku ten dopis je ?
kdyby znal pozadí II.VK tak by ten dopis ani nepsal
farní kronika Uherskobrodská zápis místního faráře z r,69
P. Dacík OP upozorňuje klérus na nesprávnost instalování nových oltářů v kostelech kde je svatostánek
a víme s odstupem času jak to všechno dopadlo
Děkuji.- Oba dopisy jsou z roku 1970:
„Skácelův text „Věroučné námitky a z nich vyplývající stanovisko“ obsahuje výběr ze dvou dopisů svých oponentů, dominikánů Reginalda Dacíka (1907-1988) a Metoděje Habáně (1899-1984). Obě stanoviska si Skácel vyžádal poté, co se dozvěděl, že byl od nich při různých příleřitostech veřejně kritizován. Např. Dacíkem na jeho přednášce v Praze dne 19. května /zřejmě 1970/. Oba dopisy jsou datované 1.6. /zřejmě 1970/ a Skácel na ně obsáhle reaguje.“
Zdroj zde:
http://martinovymarnosti.blogspot.com/2012/03/dacik-haban-kritizuji-skacela-aneb-k.html
ten blog „Martinovy marnosti“ je opravdu marný … (viz např. tvzení typu „lefébvristé … dosud jsou z pohledu církevního práva katolické církve v církevním trestu“), i když, na druhou stranu, jako studijní materiál současného modernismu může posloužit docela dobře
No, já si myslím, že oba pánové, kterých si nesmírně vážím, přestřelili.
To očividně ano, stejně by mě ale zajímalo, jak mohl, takto vzdělaný kněz, dojít např. k otázce f).
Podle mého soudu je takto položená otázka zavádějící. Jistě nelze tvrdit, že papež absolutně nesmí liturgii upravit, ale těžko lze obhájit legitimitu takových změn, které vedly, kdyby k ničemu jinému, k praktickému odstranění římského kánonu, hlasité recitaci kánonu v národním jazyce (negace ustanovení Tridentského koncilu – viz DH 956), vymizení latiny a gregoriánského chorálu (opak požadavku SC IIVK.) atd. Strašit při tom návratem penitenciální praxe raného středověku je hodně silné kafe. Odvolávat se při tom na papežskou neomylnost mně přijde od takto vzdělaného kněze podivné, nechce se mi věřit, že by neznal Pastor aeternus.
Ještě doplnění: Já si také P. Dacíka vážím a výše napsaným ho nechci nijak posuzovat. Mne by ale opravdu zajímalo, co se to tehdy před 40-ti lety dělo, že u tolika lidí, vzdělaných i těch, kteří byli schopni vydávat svědectví Kristu v pro nás už těžko představitelných dobách, došlo jakoby ke ztrátě schopnosti dohlédnout podstatu a důsledky revoluce, která tehdy probíhala. Ale opravdu je soudit nechci a nemohu, teď, když už důsledky jsou obecně známé, je lehké dělat chytrýho.
poslušnost vůči magisteriu a nevědomost
R. P. Dacíka a Habáně částečně chápu. Byla to situace, která neměla v historii Církve obdoby.
Jeden známý k tomu doplňuje (a já plně souhlasím): „Jednak měli celý život kliku na mimořádně dobré papeže, takže neprokoukli svinstvo, jež se na ně valilo po DVK (ostatně jako většina), druhak si nechtěli připustit, že by se něco takového mohlo vůbec přihodit.“
Ale krásně to ukazuje na velikost Msgr. Lefebvra, který dokázal perfektně analyzovat situaci v době, kdy i takoví velikáni jako Dacík byli ještě stále naivní.
Nebudu odpovídat na jednotlivé body, bylo by to příliš dlouhé a navíc celý ten Dacíkův dopis je dnes už jen věcně zastaralý dobový dokument (dnes už toho víme o koncilu, jeho pozadí, zákulisí atd. mnohem více než tenkrát), ale upozornil bych jen na některé Dacíkovy diskusní fauly:
d) Uvědomujete si, že tím viníte svatého Otce a tisíce theologů z bludu? Domníváte se, že rozumíte lépe katolické věrouce než svatý Otec a spousty teologů?: „Tisíce theologů“ rozhodně NOM nepřipravovaly; není důvodu, proč by Miloslav Skácel neměl lépe rozumět katolické věrouce než mnozí (nebo všichni) z Bugniniho spolupracovníků; navíc P. Dacík nebere v potaz, že dotyční thelogové možná katolické věrouce rozuměli, ale právě proto ji chtěli úmyslně poškodit či nejradši zničit (někteří z nich byli i formálně protestanty, u jiných se pak můžeme důvodně domnívat, že byli heretiky skrytými).
e) Po každém koncilu byli nějací „starokatolíci“: Po drtivé většině koncilů žádní „starokatolíci“ nebyli – jací by měli být třeba po koncilu tridentském, viennském, všech pěti lateránských atd. atd.?
h) Konstituce Misale Romanum má charakter zákona atd.: Dnes už sám Benedikt XVI. prohlásil, že klasický římský ritus nikdy nebyl zrušen, takže Dacíkovy výhrůžky, že neposlušnost v takové věci není daleko od bludu, už je passé.
Jinak Dacík vlastně neargumentuje, on jen opakovaně předkládá k věření, že koncilní papežové a koncil se v ničem nemýlí a že všechno je v naprostém pořádku a vyjadřuje tento svůj pochybený názor silnými slovy (utrhačné, extrémní, klamání, zločin atd.).
A ještě jedna věc: Dacík všude vychází z nevysloveného předpokladu, že II. Vaticanum je řádným ekumenickým koncilem katolické Církve, dnes však pochybnosti o jeho závaznosti jsou vznášeny už nejen z řad „lefebvristických“, ale i římskými teology (viz nesmírně důležitá petice, otištěná v posledním Te Deum). Jako historik dodávám, že existují koncily, které byly ve své době pokládány za ekumenické, ale jež dnes za ekumenické nepovažujeme (třeba pisánský koncil v 15. století), a jsou i koncily, o jejichž ekumeničnosti není jistota dosud (první část basilejského koncilu, do jeho přenesení do Ferrary) – prostě pole k diskusi je tu stále otevřené.
V největší krizi Církve v jejích dějinách prostě Dacík zradil; nebyl sám, takových byly opravdu „tisíce.“ U Dacíka k tomu možná přispěla i jeho jakási pokřivená „papolatrie“, vztahující se pouze na nejnovějšího papeže, nikoli na jeho předchůdce – vzpomínám si, jak tehdy, kolem roku 1969-70, se mi dostaly do rukou dvě jeho brožurky, jedna z jeho mládí o Katolické akci a druhá vydaná během pražského jara o sv. Cyrilu a Metoději, a u obou mě nemile překvapilo jeho přehnané velebení současného papeže doprovázené kritikou všech papežů předešlých – v té brožurce o Katolické akci chválil Pia XI. za to, že zmobilizoval katolické laiky, zatímco všichni předešlí papežové na ně zapomínali, v brožurce o sv. Cyrilu a Metoději chválil zavedení lidové řeči do liturgie, jež provedl Pavel VI., zatímco všichni předešlí papežové to lidem upírali. Už tehdy jsem nechápal, proč chválu současného papeže je nutno doprovázet hanobením jeho předchůdců; dnes už víme, že hanobení minulosti Církve je jedním z nejdůležitějších bodů druhovatikánské ideologie (mistrem v tomto oboru byl Jan Pavel II.)
Pokud tady padla slova „diskusní fauly“ , nedá mi to, abych neupozornil na diskusní faul, vůči p. PhDr R Malému v recenzi jeho knihy Církevní dějiny, za který by slušela p. dr. Zahradníkovi žlutá karta. Pan Radomír Malý odpovídá:
„Z celého článku je zřejmá jakási nenávistná obsese dr. Zahradníka vůči mé osobě, která postrádá racionální jádro, Jde buď o chorobu a pak mu doporučuji, aby se šel léčit a pokud to nepomůže, pak nelze vyloučit původ od zlého ducha a v takovém případě bych radil vyhledat exorcistu!“
Dnes zasedají oba v redakci TeDeum. Co jsme si to jsme si, nadosmrti dobrý.
Dnes je na tapetě Dacík.
Rudolfe, přečtěte si pozorně kompletní polemiku dr. Zahradníka s dr. Malým. Zjistíte, že Malý nemá věcné argumenty a proto se uchyluje k tomu, Vámi citovanému (a směšnému), výkřiku, jímž chce silného soupeře zneškodnit.
Co odpovědět na nekonkrétní a spíše emocionální, než racionální námitky?
Snad jen k „h“ lze namítnout, že se pánové mýlí. NOM nemá povahu zákona, jak možno dohledat v x desítkách různých polemik (něco málo třeba zde http://rexcz.blogspot.com/2012/01/nova-mse-katolicka-nebo-protestantska.html )
Obecně lze říci, že pánové mylně vykládají jak poslušnost, tak pojem Magisteria, tak papežskou neomylnost, tak charakter DVK.
Je to ale pochopitelné. Oba měli (námitka pokračuje ještě textem druhého dominána – Habáně) štěstí na dobré papeže a připustit si to, co tvrdili integristé, jaksi nebylo možno.
Vaňáč se chytá stébel, aby nemusel však víte co 🙂
Křesťanství je o vztazích,vztah k Bohu a vztah k lidem. Nečiň nikomu, co nechceš aby činil tobě. Miluj svého bližního jako sama sebe. To je základ, jenom tak můžeme my křesťané budovat Boží království již zde na zemi. Neztrácejte čas zkoumáním liturgických předpisů a vývodů II. vatikánského koncilu, nejdůležitější je osobní vztah s Bohem, všechno ostatní je méně důležité.
Protestantske pindy.
Nebo – v lepším případě – naivní subjektivismus.
Věřím tomu, že na Božím soudě budeme hodnoceni podle toho, jak jsme se chovali k lidem a ne podle toho, jakou jsme vyznávali liturgii.
Rád byste část svého konání vyškrtnul z gesce Božího soudu, že ano… Nicméně obávám se, že Vám to Bůh nezbaští…
Liturgie se dá vyznávat?
Zajímavé.
Pánu Bohu je lhostejno, zda je ctěn v Duchu a Pravdě?
Zajímavé.
Inu, nic vám nebrání domluvit se s nějakým knězem, jenž vám začne proměňovat housky na krámě, do zásobičky. Podle vaší logiky, je to Pánu Bohu vlastně jedno a o hřích se vůbec nejedná.
A jinak se cítíte zdráv, pane Řezníčku?
Cítím se úplně zdráv, každou neděli jsem v kostele na katolické mši v národním jazyce a dokonce přijímám jako drtivá většina farníků hostii na ruku, houstičky nikdo neproměňuje. Respektuji závěry II. vatikánského koncilu, kterého se účastnilo 2400 biskupů rovnoměrně z celého světa (což do té doby nemělo obdoby). Osobně obdivuji statečnost Jana XXIII jej na sklonku života vyhlásit. Často čtu názory na internetu, že kdyby se sloužilo v latině a zády k lidu, nedošlo by k odpadům z katolické církve, pedofilním skandálům, rozpadům manželství nebo povodním na Moravě 1997 – to si v žádném případě nemyslím, to je blbost.Vždy, když se v církci uskuteční změny, určitá část s nimi nesouhlasí a založí třeba Starokatolickou církev, jako po I. Vatikánském koncilu to je asi přirozená věc, ale církev nesmí ustrnout, musí reagovat na svět kolem sebe. Církev je „na cestě“ budou i další koncily, pokud by jich nebylo, neměli bychom ani texty Bible v národních jazycích, vždyť v určité době byla i hereze překládat Písmo z latiny do národních jazyků.
Zvláštní, říkáte, že respektujete závěry II. vatikánského koncilu, ačkoliv mše v národních jazycích je evidentně nerespektují… O přijímání na ruku už ani nemluvě, to příliš nerespektuje ani současné normy, natožpak koncil.
Takovou snusku blbosti kombinovanych s modernismem fakt nebudu komentovat.
Kdybyste chtel, na netu rovnez najdete spolehlive vyvraceni vsech tech uzasnych novot, jimiz se tak chvastate.
Kdyz do pekla, tak na poradne kobyle, vidte?
Tak s tím názorem, jako má pan Řezníček, se setkávám hodně často. Svým způsobem šťastný člověk, když nevidí do očí bijící rozpory a rozdíly mezi podstatným a podružným…
K zavedení všech těch změn po koncilu přispělo to, že tehdy byly katolíci zvyklí poslouchat (kromě těch modernistů, kteří ty změny zaváděly, takže tam problém taky nebyl). A tak když se přikázalo zavést národní jazyky, udělalo se to, hoblponk? – šup tam s ním, podávání na ruku? – šup tam s Ním, ministrantky? – šup tam s nimi, pak změnit všechny stanovy, breviář hodit do národního jazyka výslovně proti přání koncilu („Klerici ať se posvátné officium modlí i nadále latinsky.“ – který moderní druhovatikánský bijec to dodržuje?) Dle vtipného bonmotu jednoho kněze z Plzeňské diecéze, poslední příkaz zněl: „Neposlouchejte další příkazy“.
Jak podotýká sv. Tomáš Akvinský v Summě theologické, když se příkazy mění, vždy to s sebou nese ztrátu autority vůči nim. Proto se musí myslet na to, aby positivum vzešlé z nových pravidel převážilo i tuto ztrátu autority. Když se pak věci měnily prakticky neustále (což byl geniální trik, který Bugnini započal v 50. letech, takže pamětníci vypráví, že už za Pia XII. byl v rubrikách takový bordel, že nikdo nevěděl, co se vlastně dělat má a co ne, protože se to pořád měnilo) došlo se pochopitelně do dnešní situace, kdy si z nějakých příkazů (a liturgických už vůbec) vůbec nikdo hlavu nedělá a bez nejmenších výčitek svědomí nad nimi mávne rukou, někdy ještě s doprovodným prohlášením „Duch oživuje, litera zabíjí.“
V tomto stavu jsme dnes a když se něco vydá (Summorum pontificum, Universae ecclesiae, ale ono i Redemptionis sacramentum obdivovaného Jana Pavla II.), tak většina zodpovědných osob se ani neobtěžuje se s dokumentem seznámit, natož se podle toho zařídit, lepší sednout ke compu, přečíst Novinky.cz, v kázání promluvit o tom, že už máme zase teplo a musíme si dát pozor, abychom si o prázdninách na kolečkových bruslích neublížili a jede se dál…
Vydáváním příkazů se dnes už ničemu nepomůže, musí se prostě něco vydat kategoricky, aby se to už nemuselo měnit a požadovat rázně dodržování pod přísnými tresty, aby se opět vybudovala úcta k předpisům Církve svaté.
Důležitý theologický trik, jak dokonale zlikvidovat autoritu 2. Vatikánskéko koncilu. Řekne se, že Vat. sec. je „poslední klerikální koncil v dějinách“, který nemohl dopadnout jinak, než jak dopadl, protože většina biskupů dosud vězela v novotomistickém klišé a „překonaného modelu“ Církve. Takže nyní je třeba „postupovat“ v duchu „přibližujícího se“ TŘETÍHO Vatikánského koncilu, který v budoucnu bude svolán, načež „my“ budeme jeho avantgardou!
…
Problém je ovšem ten, že
a) nikdo neví, jestli bude imaginární 3VK svolán, a pokud ano, tak co na něm bude projednáváno a co schváleno. !!!!
b) takže pak cokoliv, jakákoliv sebeprojekce „myslitele“ může být prosazována.
Třeba názor, že by měl zaniknou stát Vatikán (resp. Vatikán jako stát). Různé návrhy na „změnu stolce“ (t. j. papežství v souč. podobě „padne“….), široká tolerance k homosexualitě, praktická likvidace nerozlučitelnosti manželství, pokus o vznik „odborů“:), aby teologové se mohli bránit proti „zásahům magisteria“(!), návrhy snad typu „katolické“:( „lambeth konference“ (tedy jakási stálá synodalita, kde by se hlasovalo o věroučných a disciplinárních otázkách), „nezávislé“ Basiskirche….“ústava“ Církve, které by byl podřízen papež, popř. nějaké nadnáboženské radě…
C. S. Levis by to v „Radách zkušeného ďábla“ nevymyslel lépe.
Pax
Jan
Musím podotknout, že po 1. vatikánském koncilu se předpokládalo, že žádný další koncil nebude a že veškerá agenda bude spadat do gesce magisteria. To se podařilo prosadit, ale víceméně jako akutní řešení nouzové situace, protože naukový (tj. všeobecný, ekumenický) koncil svolat za dnešních podmínek nelze, ani tehdy to nebylo možné. Toho si již byli tehdejší koncilní otcové dobře vědomi, a tak se vzdali zbytků své autority ve prospěch magisteria a zůstala jim ve věroučných otázkách víceméně jen autorita formální. Takto lze magisterium chápat jako dočasný, byť legitimní institut. Myslím, že pro obnovení autority církve a její jednoty bude nutno diskutovat o Duchu svatém. Vždyť k článku vyznání Ducha sv. je připojeno vyznání jednoty církve. V 11. století je to však – stokrát žel – právě Duch, pouto lásky mezi Otcem a Synem a pouto jednoty mezi křesťany, který se stane teologickou záminkou rozkolu mezi Východem a Západem (spor o „filioque“). Na Západě se pak pozornost teologů v dalších staletích obrací výhradně k posvěcujícímu působení Ducha v církvi a životě věřících (nauka o milosti, ctnostech, sedmi darech Ducha atd.), kdy se tato nauka postupně krystalizuje ve sporech s reformací. Na Západě musíme uznat svůj „pneumatologický deficit“ a věnovat se této problematice vážně. Dílo Y. Congara, K. Bartha či P. Tillicha nebude po chuti některým fundamentalistům, ale tyto rozsáhlé práce tu jsou a musíme je brát vážně a vycházet z nich jako z našeho západního dědictví při dohnání manka, které představuje pneumatologie.
Promiňte, ale to, co tu píšete, jsou naprosté nesmysly, a to, že zde odkazujete na nespecifikované práce pseudokatolických teologů, na tom nic nezmění.
Rád se nec nechám poučit, jen zde zmiňuji určitá teologická východiska, která považuji za relevantní. To, že s teologickými pracemi je třeba zacházet kriticky, vyplývá z logiky věci samé – každá z metod má své výhody a nevýhody, každá vyzdvihuje určité momenty na úkor jiných. Nemůžeme např. požadovat po Origenovi, aby byl Bultmannem a naopak. Nicméně s oběma musíme v teologii chtě nechtě počítat.
Ty vaše teologické mrtvoly už nebere vážně nikdo, pane Marku.
Onálepkovat katolíky jako fundametalisty, toť vpravdě vyznamenání pro nás! 😀
no. já myslím že zvolením Bergolia za papeže a kanonizování II VK byla diskuze ukončena