Dr. Radomír Malý zveřejnil na stránkách Institutu sv. Josefa článek „Kanonizace“ Václava Havla, v němž se vrací k smutnému třeštění, které následovalo po smrti Václava Havla. Doporučuji.
Dr. Radomír Malý zveřejnil na stránkách Institutu sv. Josefa článek „Kanonizace“ Václava Havla, v němž se vrací k smutnému třeštění, které následovalo po smrti Václava Havla. Doporučuji.
This entry was posted on Pátek 10.2.2012 at 11:36 am and is filed under Stojí to za to, Zprávy. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.
Já už bych Havla neřešil. (Erben: Ty lež ty mrtvý a nevstávej, Pán Bůh ti věčný pokoj dej.) Ale na článek pana Malého se asi podívám.
Ale jo, napsáno celkem dobře. Podle mě s v kázání o hrozbě pekla nějak občas mluví, ale spíše tak na půl úst. Důvtipnému člověku to dojde, netvářil bych se, že to nějak úplně mizí. Ale asi by to chtělo ta témata pojednávat častěji a (aspoň) občas naplno, když si srovnám Vianneyova kázání s dneškem, tak je tam děsivý rozdíl.
Ale mizí, Bohu žel. A nejen že mizí, ale je nahrazováno učením o všeobecné spáse. Zrovna nedávno jsem se na jedné zádušní mši dozvěděl, že cituji: „… poslední soud bude taková velká Boží amnestie …“. Docela by mě zajímalo, co z toho může důvtipnému člověku dojít … no, mně z toho došlo, že dotyčný kněz má asi trochu problém s věroukou, ale já se za moc důvtipného nepokládám …
Několik poznámek k článku Radomíra Malého, s nímž lze vcelku souhlasit.
1. Je otázkou, jestli VH byl skutečně významným státníkem, odmyslíme-li si mediální propagandu, tedy pokud bychom zkoumali nezaujatě jeho výsledky, projevy apod. To čeká na zkoumání historiků, kteří osobnost VH objektivně posoudí, nejspíše ale až v dalších generacích.
2. Při všestranné glorifikaci VH v souvislosti s jeho úmrtím a pohřbem došlo k exemplární ukázce sepětí trůnu a oltáře, v němž Církev lokajsky posloužila požadavkům novopohanské společnosti. Uznávám, že odmítnout státní „katolický“ pohřeb v katedrále, by asi bylo velmi těžké. Nevím, zda je známo, kdo jako první státní pohřeb VH v katedrále (s následnou kremací) požadoval, ale určitě by bylo velmi zajímavé to vědět. Katolický pohřeb samozřejmě nejspíše žádala Dagmar Veškrnová, ale kdo navrhl ten státní pohřeb?
3. Při tom „svatořečení“ VH nešlo jen otázku modliteb za spásu duše zemřelého, ale také o VZOR. Mám na mysli vzor národu, vzor lidu, vzor občanům. Václav Havel jakoby se stal pro lid (a to i pro mnohé katolíky) větší autoritou než Církev. A zde je možno téměř mluvit o zradě Kristova učení, o zradě učení Církve. Ta vždy učila, že jiná cesta ke spáse není než skrze víru v Ježíše Krista a křesťanské skutky. „Svatořečením“ v katedrále i v médiích se vytvořil dojem, že dnes už se to tak nebere, pokud jde o osoby významné, vysoce postavené. Ty mají zřejmě „svou“ cestu. Důkazem, jak taková mediální masáž působí i na osoby zasvěcené, je výrok sestry boromejky Angeliky Pintířové v Perspektivách u Katolickém týdeníku 52-53/2011, kde deklaruje: …“Můj Bože, pevně věřím, že první, kdo ho na druhém břehu uvítal, aby ho doprovodil k Tobě, byl bl. Jan Pavel II. a už se spolu radují v Tvé nebeské slávě“. Jako soukromý názor toto samozřejmě nelze té sestře upírat, ale tím, že je to otištěno v příloze KT a říká to osoba řeholní, tak to na laický lid působí se značnou, takřka závaznou dávkou autority. Jinými slovy, lid nyní žije v domnění, že Havel byl natolik skvělý, že i bez víry v Ježíše Krista za to jde rovnou do nebe. A z toho si lid automaticky odvodí: není třeba Církve, není třeba chodit do kostela, není třeba věřit v Ježíše Krista.
4. Radomír Malý se optimisticky domnívá, že neomodernistická mentalita (očistec) a peklo teoreticky nepopírá. Asi neví o výroku arcibiskupa Duky v rozhovoru pro deník Blesk 23.12.2011: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-domaci/165602/rozhovor-s-arcibiskupem-dukou-reknu-vam-jestli-existuje-peklo.html
Nepochybuji, že VH skutečně po smrti uvítal papež Wojtyla. A možná ho skutečně doprovodil k soudu nad Havlovou nešťastnou duší. Společně se pak možná odebrali tam, kde i nešťastný papež dlí. Moc bych si přál, aby to byl očistec…
Pravda, jen bych k bodu 3 doplnil, že dojem, že „dnes se už to tak nebere“ a o „svojí cestě“ vytváří modernisté cíleně nejen pro osoby významné, ale pro všechny bez rozdílu – vždyť jsou přece demokraté.
Ano, souhlasím. V tomto jsou též demokraté, ale i demoliberální režim potřebuje vzory („autority“).
Za povšimnutí též stojí, že jak modernisté odsuzují dřívější spojení (katolického) trůnu a oltáře, tak u Václava Havla předvedli spojení (nekatolického) trůnu a oltáře par excellence!
Zapomněl jste napsat nekatolického trůnu a nekatolického oltáře – zednářsko protestantského hoblponku.
Abyssus abyssum invocat
K dané problematice se vyjádřil už dříve web Monarchia Catholica.cz článkem Továrna na pravdolásku, stalinský kult osobnosti a obyčejný evropský člověk.
Z pozic více politologických než náboženských kritizuje Václava Havla i Ladislav Malý .na webu Národního sjednocení v článku Muž ve službách sionismu.
Ten článek na monarchistických stránkách považuji za lepší než články Radomíra i Ladislava Malého: http://monarchiacatholica.blog.cz/1201/tovarna-na-pravdolasku-stalinisticky-kult-osobnosti-a-obycejny-evropsky-clovek
Rozhřešení státníků od vzniku ČSR.
Nerad rozšiřuji zprávy agentury jpp (jedna paní povídala:), ale zde myslím, že i naprosto minoritní názory v této oblasti mohou být prezentovány. Uvědomme si však, že informace o svátosti smíření může kněz snad skrýt ve svém srdci a vzít si je do hrobu.
Tomáš Garrigue Masaryk.
Naprostá většina tvrdí, že nebyl na konci svého života zaopatřen.
Existuje ale názor, že „in articulo morti“ jej kněz rozhřešil. Zda jde jen o zbožné přání, nebo fakt, to se asi dozvíme až na definitivním Posledním soudě.
Edvard Beneš
Zde existuje silnější verze, že dostal rozhřešení – konkrétně otcem biskupem Josefem Kardinálem Beranem, a to v Sezimově Ústí.
Ale většina, těch, co snad mají vhled, tuto tezi nepřijímá. Jistě by to musel proběhnout ve velkém utajení…
Emil Hácha
Tento nešťastný muž, mylně považovaný za arcikolaboranta, zemřel smířen s Bohem. Zde je velmi silná pravděpodobnost, že dostal rozhřešení.
Jozef Tiso
(vím, nepatří do kotliny Království Českého, ale vzhledem nesmírné provázanosti našich národů:) jej musím zmínit, zemřel s velikou jistotou smířen s Bohem. Před popravou mu byla dána možnost sv. zpovědi v cele.
O Klementu Gottwaldovi a Antonínu Zápotockém z tohoto hlediska nevím zhola nic.
Gustáv Husák
bezpečně zemřel smířen s Bohem (přítomnost otce biskupa Jána Sokola). Dle mého názoru, u tohoto kovaného a přesvědčeného soudruha jde o zázrak (nemyslím kanonicky – theologicky:)
Václav Havel
patrně nezemřel smířen s Bohem skrze svátost smíření. Více se dozvíme asi až na Posledním soudu. Třeba se objeví, že nějaký potulný mnich….. (ale to už nechme, to je příliš)
Pax et bonum
Jan
Měl Masaryk vůbec náboženský (úmyslně nepoužívám slovo církevní) pohřeb?
Jinak sečteno a podtrženo: Emil Hácha byl a je jediným praktikujícím katolíkem mezi našimi prezidenty české národnosti.
Inu, koho Pán Bůh miluje, toho křížem navštěvuje.
Při jeho pohřbu promluvili protestantští kazatelé. Takže jistý náboženský rozměr pohřeb T.G.M. měl.
Jan
Nevíte, jaké protestantské denominace byli ti kazatelé? U Masaryka se uvádí, že byl pod vlivem své ženy, která byla unitářkou. Unitáře nelze řadit ani (z hlediska obecné religionistiky) mezi křesťany.
Státní pohřeb se konal v úterý 21. září 1937 za zvuku „Svatováclavského chorálu“ z Plečnikovy sloupové síně Pražského hradu a končil po více než devíti hodinách za modlitby „Otčenáš“ uložením do hrobu na Lánském hřbitově. Popsal jej dosti podrobně i Karel Čapek v úvaze „Cesta devíti hodin“ a dny smutku před pohřbem vyjádřil dobře Jaroslav Seifert impozantní básní „Osm dní“ známou jako „To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě“. Pietní chvíle fotograficky velmi podrobně dokumentoval zejména Ladislav Sitenský.
Podle Wiki, jména pastorů se mi narychlo nepodařilo najít, ale typuji českobratrští evangelíci, popř. českoslovenští, tehdy ještě ne husitští. (tak se jmenují až od 70. let – pokud se nepletu)
více na
Jan
Jinými slovy, v jaké „konfesi“ Masaryk vlastně zemřel?
http://www.bmtypo.cz/article/708-tomas-garrigue-masaryk-anbspherspicky-sbor.html
Nutno podotknout, že jeho evangelictví bylo „velice svérázné“.
Viz myšlenkový spor Jana Karafiáta (známého autora „Broućků“) s TGM. Tedy spor theologie katolíkům bližší než druhé. Samozřejmě: TGM a Kristovo Božství, TGM a vliv unitářky Charlotty…
Pax
Jan
Děkuji Jane za zajímavý odkaz, o těch Heršpicích jsem nevěděl. Stejně bych ale rád věděl, zda ta evangelická víra Masarykovi vydržela a zda nakonec nesklouzl k ateismu, unitářství nebo deismu. Jeho pozdější názory na Ježíše Krista by tomu odpovídaly.
Na Masarykově pohřbu v Lánech kázal František Urbánek, kazatel Jednoty českobratrské, tedy dnešní Církve bratrské (malé sekty, která je členem International Federation of Free Evangelical Churches), jenž kázal na pohřbech i dalších členů Masarykovy rodiny, tedy i Charlotty a synů Herberta a Jana. Na pohřbu přečetl 23. (podle protestantského číslování) žalm, dvě kapitoly ze Zjevení sv. Jana a pomodlil se Otčenáš. Urbánek byl i předtím často zván k Masarykovi na Hrad i do Lán, kde s ním diskutoval.
Ale na lánském hřbitově byli kromě něj přítomni (ale nekázali) ještě tři zástupci Českobratrské církve evangelické, totiž František Žilka, profesor Husovy theologické fakulty, náměstek synodního seniora Kamil Nagy a farář kladenského sboru Široký, a noviny psaly, že Masaryk byl členem právě této „církve“ (i když zřejmě spíše jen formálně).
Čili opravdu jeho pohřeb měl ráz protestantský (se zastoupením dvou rozličných denominací), nikoli unitářský či deistický, jak by asi spíše odpovídalo realitě.
Díky Pavlu Zahradníkovi za kýženou odpověď!
Také to tak vidím. S článkem PhDr Rad. Malého jsem se seznámil až z linku p. Cinciuse a zatím jsem nezaznamenal žádnou odezvu. K článku jeho jmenovce Mgr Ladislava Malého se vyskytly určité reakce jak pozitivní, tak i negativní ale vcelku článek větší pozornost nevzbudil.O to větší zájem vyvolal svým článkem ke konferenci k Holešovské výzvě, kde agitoval za podporu církevních restitucí a setkal se s nevraživým přijetím od publika.
http://www.narodnisjednoceni.cz/archiv/20120130.htm
„Kanonizaci“ Václava Havla samozřejmě také přispívají modernisticky orientované skupiny, např. Česká křesťanská akademie v Třeboni pořádala 24. února „Vzpomínkový večer na Václava Havla“, na němž měla vystoupit mimo jiné i boromejka Angelika Pintířová.