F. Peroutka k narozeninám otce Wolfa

Novinář F. Peroutka napsal blog k 75. narozeninám Prof. Wolfa, v němž vzpomíná na svá setkání s ním i na jeho vědeckou kariéru a nakonec bohužel neúspěšnou snahu zachovat KTF UK jako fakultu skutečně katolickou. Doporučuji.

52 Responses to F. Peroutka k narozeninám otce Wolfa

  1. VlaM píše:

    Děkuji za pěkný článek. Dovolím si jen připomenout, že jsem z úst p. prof. Wolfa nikdy neslyšel jediné slovo k obraně (ale ani ke kritice) tridentiny, FSSPX a pod. A z věroučného pohledu se nebál kritizovat nejen katolickou levici (tedy modernisty), ale i pravici (tradicionalisty).

  2. Marek Lis píše:

    Děkuji za článek o prof. Wolfovi. Předem přiznávám, že rozhodně nejsem stoupencem jeho teologické metody, vážím si ho nicméně jako nesmírně erudovaného člověka v oblasti dogmatiky, apologetiky atd. Mnohem bližší je mi směr v naší zemi zastoupený katolickými teology, jako je prof. Lenka Karfíková a spol. (např. Vít Hušek, Václav Němec aj.). Tito lidé podle mě měli obsadit místa na KTF po Wolfově odchodu – vzdělaní, nezaujatí, nestranní, s kontakty se zahraničními univerzitami atd.

    Co se týká prof. Wolfa, neodvažuji se ho nikterak soudit, ale bezdůvodně a jen tak z plezíru odvolán určitě nebyl. O době jeho působení na KTF jsem neslyšel zrovna dobré reference – mnozí ho přirovnávali k neotomistovi 19. století. Nemíním ho soudit jako osobnost či faráře, ale je dobře, že se v teologii prosazují různé metody jako ostatně ve všech vědních disciplínách – prof. Wolf měl svoji představu, které se snažil vše podřizovat, ovšem za cenu nelibosti jiných kolegů, kteří k teologii měli jiný přístup. Naučme se konečně chápat, že teologie je spekulace, nikoli pozitivistické dokazování, že teologie má existenciální rozměr pro každého jedince a každému je nutně nahlédnutelná skrze jiné momenty – filosofické, soteriologické, biblické atd. Teologii bez vztahu k vlastnímu individuálnímu bytí, poznání, tázání vskutku dělat nelze.

    • Hamish píše:

      Teologie musí být především v mantinelech katolické víry a Nauky.
      Což si u Karfíkové – profesorky na protestantské fakultě, rozhodně nejsem jistý, že chápe.
      Wolf sice není nějaký maják pravověří (staří liberálové jsou dnešní konzervativci) a k novotomistovi ho lze přirovnat jen ztěží, nicméně v té české bídě stále ještě vyčnívá jako ten pověstný jednooký.

      • Marek Lis píše:

        Lenka Karfíková je jedna z našich nejúznavanějších odborníků na rané křesťanství a patristiku. Bohužel v době totality neměla jinou možnost než studovat na ETF (tehdy Komenského teologická fakulta) – katolická teologie se tehdy pěstovala jen v litoměřickém semináři pod přísným dozorem StB.

        Paní profesorku osobně znám a četl jsem všechny její práce vydané u Oikúmené – teologie má především člověka oslovit, sloužit společenství a ne (si) něco dokazovat, co stejně dokázat mimo základní předpoklad – víru, která je neoddělitelná od věřícího, nelze. V teologie je cosi jako „lidský“ faktor.

        V dnešní době při pluralitě metod práce (hermeneutika, historismus, strukturalismus atd.) si již nemůže žádný požadavek vznášet nárok na totální prevalenci – obsah víry je nahlížitelný a uchopitelný z různých stran, pokaždé jinak, v každé době a každým jedincem zcela originálně. Myslím, že máme dobré teology (včetně prof. Wolfa, nehledě na personální aféry v 90. letech na KTF), jen jim musíme dát prostor, který si právem svou prací zasluhují.

        Pokud jde o Vaši centrální představu teologie jakožto nauky víry, tak bych spíše hovořil o katechezi, která je ovšem dítkem teologie – tj. rozumového, resp. lidského uchopování zjeveného obsahu.

        • Hamish píše:

          Já to shrnu, když dovolíte – modernistické kecy jak od Congara.
          Děkuji, už jsem si myslel, že jste vymřeli.

          • Marek Lis píše:

            Vážený pane,

            pokusil jsem se podat jen argumentaci ve prospěch pěstování teologie jako vědní disciplíny u nás – alespoň jak je reprezentována v ideovém proudu patristické společnosti kolem osobnosti Lenky Karfíkové. Tato řekněme „historicko-hermeneutická metoda“ opírající se na jedné straně o filosofickou tradici pozdní antiky a na druhé straně o biblickou exegezi není podle mě v církvi ještě dostatečně reflektována. Jistě by její rozšíření pomohlo uvědomit si společné evropské kořeny. Křesťanství je tu teprve (sic!) 2 tisíce let. Náš myšlenkový poklad, kterým dnes my křesťané disponujeme, má mnoho kořenů, které se v průběhu dějin vzájemně ovlivňovaly.

          • Hamish píše:

            A já vám říkám, že katolický teolog nemůže učit na protestantské fakultě, aniž by měl páteř jako plastovou lžičku.
            Navíc, Církev učící tvoří klérus a žena – teoložka, je z hlediska tradiční katolické nauky nepřijatelný oxymoron.
            Knížky karfíkové také mám, vím, co píše a jak. Nemyslím, že by její přístup byl jiný, než přístup modernisty.

        • Markéta píše:

          Uznávaný je dnes kdejakej heretik, vážený. co máte proti tomismu?

  3. David (@d_mcka) píše:

    Celou Wolfovu aféru moc nechápu vždyť jeden modernista vyhodil s fakulty druhého a dosadil na jeho místo třetího.
    Nechápu jaké přednosti má pro katolíka jednooký modernista.

    • Re: David píše:

      Nemám rád výraz „modernista“. Odkazuje na Církví odsouzený proud z poč. 20. století. Vztahovat toto na otce prof. ThDr Václava Wolfa je zcela absurdní.

      Dokonce ani jeho odpůrci jej neobvinili z hereze.

      Mám jej v úctě.

      Pax et bonum

      Jan

      • Marek Lis píše:

        V každé době církví obchází nějaké strašidlo – kdysi modernismus, dnes relativismus atd., povětšinou nepochopený ve svých základních tezích a anticipovaný jako potenciální a záměrné ohrožení. Otázkou je, nakolik si za to my křesťané můžeme sami.

        • cinicius píše:

          Modernismus ani relativismus nejsou strašidla, ale reální nepřátelé katolické víry…

        • Hamish píše:

          Jistě, jak jinak.
          To je stejně legrace, jak ta slova svatého Pia X. o vás, modernistech, stále neztrácejí na síle a pravdivosti.
          Teď si jucháte, protože jste u kormidla. Jenže jednou se to otoří a vaše karfíkové, halíci, pospíšilové budou odsouzeni spolu s congary, ratzingery a wojtyly.

          • Marek Lis píše:

            Já bych soudy nechal na Kristu. A jestli si někdo juchá, tak mi věřte, že já to nejsem. Problém není v tom, zda je někdo „modernista“ nebo „tradicionalista“ – lišíme se jen v pojímání katolicity. Sám jsem příznivcem tradiční liturgie, ovšem katolicita pro mě znamená synodalitu, konciliarismus. Myslím si, že toto je onen „tradiční“ katolicismus – vzpomeňme, že na koncilu v Konstantinopoli r. 681 byl v monotheletistickém sporu uvržen papež do klatby všeobecným koncilem. Problém je, že v současné době všeobecný koncil jakožto nejvyšší naukovou instanci svolat nezle a nezbývalo nic jiného než posílit institut magisteria jako jakési nouzové řešení – zkrátka 19. století v tomtu představuje bezprecedentní vývoj, často napadaný tehdejšími nejlepšími teology (biskup Hefele). Takto vnímám onen „modernismus“ – ten začíná Piem IX. vnesením určitých „heteropraktických“ metod do lůna církve. Pokud byste měl zájem si o tom cokoli přečíst, doporučuji Vám Lehrbuch der Dogmengeschichte od A. Harnacka (čes. 1903 jako Dějiny dogmatu) nebo dějiny dogmatu od Seeberga, česky jsou k dispozici i Epochy dějiny dogmatu od B. Lohseho (Kalich 2010).

          • Takypijus píše:

            Hamishi, vy jste jáhen nebo kněz?

          • Hamish píše:

            @Takypijus – opravdu si myslíte, že se vám zde budu svěřovat víc, než jsem se už svěřil?
            Tak naivní…

          • Hamish píše:

            Aha, výborně. Tak se nám to vybarvuje, pane Marku.
            Starokatolický sektář?
            Roztomilé, to jsme tu ještě neměli.
            Dogma o papežské neomylnosti nám říká copak?
            Nu?
            Odpusťte, ale ty vaše bludné autory číst opravdu nehodlám. Nerad si sviním duši kacířstvím.
            Musím se však pochválit, odhadl jsem vaši motivaci k advokacii paní Karfíkové dobře.

        • Markéta píše:

          Modernismus není strašidlo, ale skutečnost, dnes ji vidíme zřetelně. Jste katolík, pane Lis? jak můžete plácat takový nesmysly?

  4. Takypijus píše:

    to Hamish: No myslím, že i tak to stačí – buď jáhen nebo kněz. V každém případě tón většiny vašich příspěvků se mi nelíbí. Nějak z něho cítím absenci lásky k bližnímu.

    • Hamish píše:

      Nu, jak jen to říci…falešná dilemata asi 🙂
      Vedle, jak ta jedle.
      Mohu vás ujistit, že to, co cítíte, nebo necítíte, je mi srdečně jedno.

    • MichalD píše:

      Mohl byste být konkrétnější, v čem tu absenci lásky spatřujete? V tom, že se snaží nazývat věci pravými jmény? Jo, jo, pravda bolí … podle této logiky bychom se takovému zubaři nebo chirurgovi museli na hony vyhnout, z těch ta neláska přímo srší. Zato takový homeopat, to je vzor pravé lásky k bližnímu, nebolí to, v podstatě vám řekne co chcete slyšet …

    • olipo píše:

      V některých případech je ovšem kopanec do zadku největším skutkem lásky k blížnímu, protože jedinýmmožným.

    • Lukáš Biskupický píše:

      Promiňte, že se vměšuji do Vaší výměny názorů. Hamishovy komentáře mi připadají jako vždy lapidární a věcné; neřekl bych, že z nich lze usuzovat na absenci lásky k bližnímu.

      • Takypijus píše:

        Lefebvristé bohužel velice často trpí pýchou do té míry, že nejsou ani ochotni se zamyslet nad tím, zda vše, co dělají a způsob jak to dělají, jsou správné. Proto je velice obtížné s nimi diskutovat a mnoho lidí se tomu vyhýbá.

        • kolemjdoucí píše:

          Co to je „lefebvristé“? Neznám žádnou takovou církev nebo sektu. Pokud myslíte příznivce FSSPX nebo všeobecně lidi, kteří si cení Msgr. Lefebvra a takto je označujete, přestože je toto označení považováno za hanlivé, dopouštíte se vůči nim(nám) skutku, který je v rozporu s výše avizovanou křesťanskou láskou.

          Ano, pýcha je problém, bohužel u nás lidí obecně. U příznivců FSSPX je to občas spíše o horlivosti a neschopnosti argumentovat poněkud méně bouřlivě a nečernobíle. Psychologicky lehce vysvětlitelné – když vidíte ten nepořádek všude kolem sebe a trvá to desetiletí, přičemž na vás se útočí ze všech stran, kdežto modernisté (v objektivním smyslu toho slova) volně konají, pak je dost těžké se zdržet emocí. U Hamishe naví chápu, že když máte potisící odpovídat na ten samý blábol a vyvracet jej, už to trochu unaví. Tak to holt jenom zaglosuje tu více, tu méně ironicky.

          Ale k věci, oni mnozí neradi diskutují s příznivci FSSPX, protože o víře objektivně vědí tak málo, že na to nemají. A nemyslím víru nahlíženou, jak já si ji představuji, ale jak je dána v dogmatech Církve platných ještě i dnes. Nikoliv „cojáchcismus“ a „hlavně abysme se měli rádi, pani, viďte“.

          Ano, pravda jsou tací kolem FSSPX, kteří myslí, že dělají vše správně. Možná jsou někteří až příliš horliví (a nebojte, že kněží FSSPX ty lidi v souladu s duchovní službou nekorigují). Ale pořád víme, že je lepší být horký nebo studený, ale nelze být vlažný, aby, řečeno s Písmem sv., nás Pán nevyvrhnul ze svých úst. Bohužel problém mnohých v dnešní době je vlažnost – tak nějak pravidleně zajít na nedělní mši sv., dogmata tak nějak, jak se nám to bude hodit, papež je super, ale co by nám kecal třeba do antikoncepce, konec konců o tom nic neví, že jo, pani. etc. etc.

          Co se týká výplodů pana Lise, to je jako když se do mlýnku semele, co nám přišlo pod ruku. Jako když pejsek a kočička dělají dort. Modernismus je objektivně definovaný pojem včetně zavržených výroků, nikoliv subjektivní záležitost. Tradicionalista, je zde použito zřejmě ve smyslu tradiční katolík, přičemž Církve zná herezi tradicionalismu, ta ale nemá co do činění s tradičními katolíky, takže zase zmatení. Do toho dávno zavržená teze konciliarismu, kterou obhajuje. Útržky z Dollingera a už je nám jasnější staro“katolická“ inspirace.Dále výrok pana Lise, že modernismus a relativismus (sic!) byly nepochopeny ve svých základních tezích:-) Řekl bych, že právě tyhle směry papežové pochopili nadmíru dobře včetně (zcela záměrné) konfúznosti modernismu. Dále naprosté nepochopení Magisteria. Heideggerovské přesahy, nevím jestli u pan Lise vědomé. etc. etc. etc.

          Velká škoda, že není čas a prostor na každý ten bod tu reagovat.. Ale zasmál jsem se…byť smutně..

          • Marek Lis píše:

            Rád bych reagoval na poslední odstavec Vašeho příspěvku a vysvětlil některé věci. Dám Vám za pravdu, že jsem vášnivým čtenářem Heideggera, nikoli heideggerovec. Při jeho četbě si musíte neustále říkat, že věříte a že jedině tato zkušenost Vám tuto skutečnost garantuje. Jedině Bůh, jemuž věříte, vidí do srdce, tam jste s ním doopravdy konfrontován jako osoba s osobou, bezprostředně, reálně. Přečtěte si něco z patristiky a uvidíte podobné paralely. Výhoda církevních otců spočívá v tom, že dokážou Boha pojmenovat a apriori s ním počítají – nejreálněji ale v srdci, nitru, individualitě.
            Přiznám se, že je divné, že „tradiční“ katolíci tak rádi využívají termínů novověké filosofie – „objektivní“ a „subjektivní“ – u současného papeže to chápu, jelikož je hodně ovlivněn Hegelem a klasickou německou filosofií počínaje Kantem. Spíše mi připadá, že jako objektivní skutečnost chápete pozitifisticky verifikovatelný (resp. garantovatelný fakt). Otcem pozitivismu je vlastně Tomáš Akvinský s pojetím adekvačního pojetí pravdy, jeho model je pak už jen v ateizované podobě převzat A. Comtem. V Bibli máme pro pravdu výraz „aletheia“, který znamená úplně něco jiného – jakýsi prostor pro orientaci v životě, v temné skutečnosti tohoto pomíjivého světa.
            Pokud jde o bubáky „relativismus“ a „modernismus“, musíme chápat jejich východiska – relativismus netvrdí, že potrat není vraždou, jak si to ve vulgarizované podobě mnozí věřící představují, ale klade si noetické otázky – může být pravdou něco, na čem není má existence zainteresována, resp. existuje pravda, na níž nelze být subjektivně zainteresován? Za sebe říkám, že ne. Modernismus je kritikou pozitivisticko-historické metody interpretace. Otevírá další a další možnosti promýšlení, je si vědom dvojiny „nova et vetera“. A pro promýšlení zjeveného obsahu může být velmi plodný. Vždyť Kristus (Slovo Boží) se nám vydal, cele, do krajnosti.

          • Pius píše:

            Úúúúúúúúúú!
            Člověče, vy se mi snad zdáte 😀

  5. Jana píše:

    V Hamishových komentářích cítím absenci falešné lásky k bližnímu, která dnes zapleveluje církev.

  6. Hamish píše:

    Děkuji všem advokátům.
    Jsem dojat 🙂

  7. Timor Mortis píše:

    Docela by mě zajímalo, proč všichni modernisté, když nemají reálně argumentačně co vytknout, tak použijí vždycky jeden a týž argument: „Nemáte dost lásky.“

    Co je větší láska? Někomu kývat, abych ho neurazil? Nebo přát člověku, aby nepřišel do pekla a moudrým slovem ho nabádat, aby se zřekl hereze.

    Já taky nemám dost lásky. 🙂

    Timor mortis conturbat me….

    • Takypijus píše:

      Problém mnoha hamishů (schválně malým, jako označení obecné a názorově podobné skupiny, nikoli konkrétního Hamishe) je v tom, že než aby někdo přišel do pekla (a o tom, kdo přijde do pekla nerozhoduje Bůh, ale hamishové), tak ho raději nechají popravit. Takhle ovšem církev uvažovala ve středověku.

      • cinicius píše:

        Nějak nevidím podklady pro takové tvrzení.

      • kolemjdouci píše:

        Bez souvislosti s Hamishem i hamishem. Z toho je vidět naprosté nepochopení středověké mentality a nebo v horším případě záměrné překroucení. Ano, jim skutečně šlo víc o život věčný, než pozemský. Vy ale jaksi řeknete kousek pravdy, jenže tak trochu, jak se to hodí (v tomhle případě ke kritice, která souvisí s tímhle případem jen zdánlivě). Jen tak mimochodem by vám za časté nerozuměli ani ti popravení.

      • Hamish píše:

        Cancy.
        Bůh rozhodl, jaké jsou podmínky pro peklo/nebe – Hamish je toliko tlumočí. Rustikálně, prostě. Ano ano, ne ne.
        Pochopení pro člověka mohu mít v reálném světě, na netu a v písemném projevu je nutná přímost, jasnost. Ne modernistické blemcání a růžovoučký sliz. Piškotky Opavia.
        Sůl, která často pálí v ranách, jak už bylo zmiňováno.
        Církev uvažuje stále stejně. Ve středověku, jako dnes. Problém je jen v tom, že to co vy, nejspíše, vidíte jako církev (za majuskule díky), je skutečně toliko církví, nikoli už Církví.
        Pokud chce někdo do pekla, je to jeho volba, ale ať mě moc nesere s tím, že s sebou chce táhnout houf dalších duší. To pak sahám po meči 🙂

        • Takypijus píše:

          No a jsme zase u toho. Zamyslel se Hamish nad tím, jestli to tlumočí správně? Dovolí mu jeho pýcha se alespoň chviličku zamyslet nad tím, jestli po něm Bůh nechce, aby tlumočil lépe?

          • Hamish píše:

            Jeho pýcha mu dovolí, aby se zamyslel, že by to mohl tlumočit lépe.
            Však se taky snaží, s Boží pomocí, hovořit tak, aby bylo pochopeno jednoznačně a jasně.
            Jak vidno, podle kvikotu modernistů a neokatolíků, daří se.
            Díky Bohu za to!

          • Pius píše:

            Pýcha? Na to jste přišel jak? To taky „cítíte“?
            Já jsem zase jednou cítil, že jsem nehořlavý a že když skočím do ohně, nic se mi nestane. Naštěstí jsem včas dostal rozum.

          • Michal píše:

            Izaiášovo „Neboť jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení než myšlení vaše.“ má jednu čestnou výjimku – Hamishe 🙂
            Je fascinující, jak dokonce ne-laik dokáže (aspoň navenek) z víry vymazat rozměr tajemství.

      • solipso píše:

        „… že než aby někdo přišel do pekla, (…) tak ho raději nechají popravit. Takhle ovšem církev uvažovala ve středověku.“

        – Pokud by bylo možno nějakým, byť i dramatickým, způsobem zabránit tomu, abyste Vy sám přišel do pekla, odmítnul byste?

  8. kolemjdoucí píše:

    Promiňte, pro mě je toto spousta „omáčky“ s řadou chybných premis a následně i závěrů. Odkaz na „zkušenost“ mě vcelku nepřekvapuje. Zde máte k Josephu Ratzingerovi blíž, než by se zdálo. (Konec konců sám konstatuje, že na seminárních cvičeních se v semináři četl Kant, Hegel, Heidegger a Blondel; zvláště Kant a Heidegger byli oblíbení.). Ratzinger totiž s lidmi typu Rahner apod. patří mezi progresivisty. A ti všichni mají Heideggera v podstatě velmi v oblibě. Pro ně se počítá to, co existuje tady a teď, víra se musí zbavit abstraktních formulací, aby ji mohl přijímat člověk dneška, jaký je. Teologie je pak redukována na lidské dimenze (antropologická redukce), nebo musí být člověk vyzdvižen do Boží dimenze (transcendentní antropologie).

    Co se týká Ratzingera, ten zřejmě nevěří v existenci pravdy per se, to jest, nevěří v princip praktického rozumu, jak jej učí sv. Tomáš Akvinský. A to je právě v podstatě celý problém, který tak zdlouhavě popisujete. Sv. Tomáš učí, že nadpřirozená pravda je nezávislá na subjektu, který se ji pokouší poznat. Pravda má objektivní, vnitřní hodnotu zcela nezávislou na jakékoliv vnější okolnosti nebo poznávacím subjektu. Jenže u vám podobných se Zjevení již nepovažuje za soběstačný soubor událostí a nauk výlučně nadpřirozeného původu, které subjekt, jemuž jsou určeny, musí přijmout a zachovávat bez jakékoliv změny.
    Jinak řečeno, podléháte představě, že subjekt, jemuž je Zjevení adresováno, konstituuje smysl poselství. (Vidíte se v tom?) To ovšem vede nutně k překroucení konceptu Zjevení i Tradice. Tradice totiž pak již nevyjadřuje ideu „pokladu víry“, který je svým původem Boží, je po 19 století zachováván a pramení z Písma a Tradice zachovávaných a vyučovaných Magisteriem Církve. Neznamená již depositum, jemuž nemůže být dáván žádný jiný význam. Toto přijmout znamená, že Církev bude sama sebe „prozkoumávat“ za použití kategorií, jež pocházejí ze světské filozofie (Kanta, Heideggera a podobných), namísto sv. Tomáše Akvinského.

    Pokud jde o Tomáše Akvinského, připomínám, že (novo)tomismus je stále oficiálním učením Církve. Bohužel tomismus se dnes již v seminářích takřka neučí a podle toho to v Církvi vypadá. Těžko si může Benedikt XVI., který tomismus nikdy neměl rád (odkazy jsem tu již dával), nerozumí mu a neovládá jej, rozumět s teology FSSPX, kteří jsou v tomismu víc než zběhlí.

    Krátce ještě:
    ad modernismus: Pochopil jste to dobře. Myslím objektivně definovaný v tom smyslu, že byly dány jasné bezrozporné definice mylných výroků. Ano, modernismus otevírá další a další možnosti k promýšlení, které nikdy a nikde nekončí. K tomu viz výše.

    ad relativismus: Ale jistě, já vím, co je relativismus. Problém leží už v Kantově sebeomezení rozumu. Relativismus neuznává nic jako konečné, definitivní, tudíž je pro něj stavění na “zkušenosti“ zásadní a měřítkem všeho je vlastní já. K relativismu nedávno měl cyklus přednášek Jiří Fuchs, toho bych doporučoval k prostudování.

    Bohužel v tuhle chvíli na delší traktáty nemám čas, ale tohle postačí.

    PS: Jinak jak dopadnul Heidegger, víme. Katolickou víru opustil..

    • Marek Lis píše:

      Děkuji za komentář. Je vidět, že si vskutku nemůžeme porozumět. Základním předpokladem pro mě je, že my jakožto věřící lid jsme součástí biblického příběhu, jeho pokračovatelé. O nás a o naší spásu se na poli dějin hraje.
      Rozhodně bych nechtěl vyovolávat dojem, že nemám rád tomismus nebo že se ho snažím argumentačně „odstřelit“. Mám ho rád, ale stejně i tomismus má jako každá jiná filosofie své limity a své předpoklady, za kterých jím postulovaná tvrzení platí. Fuchosvy knížky jsem četl, stejně tak Elderse, Gredta atd, kteří se Tomášově filosofii věnují. Tomismus (resp. jeho novotomistická verze) je oficiálním učením teprve od r. 1879 v reakci na dynamický rozvoj přírodních věd. Ostatně nemusím připomínat kontroverzní recepci Tomášova díla a jeho odmítnutí tehdejšími autoritami, jako byl Etienne Tempier. Analogicky je tomu i dnes, kdy jsou theologové často nepochopeni církevními autoritami.
      Chci jen říci, že po všeobecně přijatém Popperově pojetí vědy není významový obsah z křesťanského hlediska relevantních textů oslaben a nejsou vulgarizovány, jak se mnohdy tvrdí. Každý text, každé tvrzení má jiný pravdivostní rádius, který není vždy žánrově přenositelný – např. nemůžete v Tomášových předpokladech řešit infinitezimální počet, konvergující řady atd. Je to jistě na delší diskusi, ale tvářit se, že Heidegger, Kant, Hegel nebyli a nereagovat na ně, nepromýšlet obsah víry na základě jejich postulátů, nezlobte se, skutečně nelze. To už jsou dějinya za ty nemůžete jako křesťan nikoho vinit.

      • kolemjdouci píše:

        🙂 Tak nějak jsem měl předtuchu, že napíšete, že si nemůžeme porozumět, přesto mě překvapilo, jak doslovně jste to napsal. Tak aspoň tu upřímnost cením. Ostatní by opravdu bylo spíš na debatu resp. celou sadu debat. Snad jen drobné poznámky:

        – neměl jsem pocit, že chcete „odstřelit“ tomismus, anii bych vás z toho nevinil

        – tomismus je ale oficálním učením Církve (neřešil jsem od kdy, protože v tuto chvíli prostě je), mimo to dogmata platí s váhou dogmat, promýšlet se může jistě to, co katolická Církev neuzavřela .. myslím-li si opak, vyděluji se z katolické Církve, byť si třeba myslím, že ne.. (poznámka o přijetí nebo nepřijetí T. Akvinského ve své době je pro naší věc bezpředmětná)

        – reagovat na výše zmíněné myslitele je jistě nutné už jen proto, aby se ukázalo v jakém rozporu jsou se Zjevením a Tradicí a jejich pojímáním (smutné je, že jeden hegelián v současnosti sedí na Petrově stolci..)

        – u většiny ostatního jen opakujete na příkladech styl myšlení, které jste již podal výše a já na něj reagoval..tam se opravdu neshodnem a ani nemůžeme… jinak řečeno, zůstanu u toho, že nadpřirozená pravda je nezávislá na subjektu a „přijímající“ subjekt k tomu nepotřebuje..ale díky za debatu

    • Re: obecně zde k tématu píše:

      S velkou částí vašich názorů bych polemizoval. Na druhou stranu, nejsem tak do hloubky obeznalý, abych řekl: s „Wolfovým směrem“ (jsme přece u tématu ThDr. V. Wolf) je svým způsobem „souzen“…Tomismus!!! Ale něco na tom být zřejmě může…

      Domnívám se, že myšlení na theologických fakultách by se mělo opět orientovat na „philosophii perennis“! Ta by se měla opět stát (rozvíjející se) normou ve výuce kléru, jako tomu bylo, dle mého mínění,cca do roku 1960….

      Tehdy bylo dvacet čtyři „tomistických článků“ v podstatě „povinných“….

      Pax et bonum

      Jan

  9. Michal píše:

    K absenci lásky k bližnímu a nazývání věcí pravými jmény:
    Často se zde objevuje vyvozování závěrů z původní myšlenky, které tam nejsou. I když lze myšlenku interpretovat různým způsobem, vybere se to nejvíce negativní. Viz diskuze k rozhovoru arcib. Duky v Blesku. Původní Ignácovo vnímání lze respektovat, ale hlasy s jednoznačným hodnocením jako hereze jsou založeny na jedné z možných interpretací. Výroky jako „…plyne zcela jasně, že Duka je heretik … je hříchem proti Duchu svatému“, „Jo, vy (pane kardinále) vlastne ani nejspis nevite, co to hrich je, ze…“ nejsou nazýváním věcí pravými jmény, absence lásky je zde evidentní, jsou v duchu logiky Kdo lže, ten i krade. Demagogické podsouvání myšlenek, se kterými dotyčný nemá nebo nemusí mít nic společného, není výjimkou, a od ne-laika je to ještě závažnější.
    Pokud se podíváme na porovnání skutků těla a ovoce Ducha (Gal 5), na mnohé na zdejším fóru přiléhavěji sednou některé charakteristiky z první skupiny. „Jestliže se však navzájem koušete a požíráte, dávejte si pozor,abyste nebyli jeden druhým pohlceni.“

    • Hamish píše:

      Zase lžete.
      Protože Duka existenci pekla jednozančně popřel.
      Zřejmě v duchu jednoho nejmenovaného ministra čekáte, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou.
      Navíc druhé očerňujete, když jim vytýkáte ono vytýkání hereze třebas kardinálovi. Jako by byl snad nedotknutelný.
      V důsledku jste tedy bez lásky vy, když jste schopen podpořit někoho, kdo svým bludem vede na zcestí mnohé.
      Fuj!

      • Michal píše:

        Jednoznačné popření existence pekla v oné odpovědi jednoduše není. Na to stačí elementární logika. Je to vyhnutí se odpovědi a část čtenářů ji může jako popření chápat, ale rozhodně to není jediná možná interpretace. Jestliže ji zde stále opakujete, sám se blížíte zmíněnému ministrovi.
        Navíc v dalším citovaném rozhovoru Duka existenci pekla jednoznačně potvrdil, tam už jiná interpretace možná není. Jistě víte, že v případě pochybnosti je výrok nutné zkoumat v celkovém kontextu autora – tedy minimáně tyto dva výroky společně, pokud je první nejednoznačný. Tvrdošíjné a nekajícné ignorování tohoto prinicpu lze nesjpíš označit za herezi 🙂
        Ve svém černobílém vidění jste si zřejmě nevšiml, že sám mám k Dokovu výroku výhrady, ale kritizuji i doložitelné přehánění z druhé strany.

        • cinicius píše:

          Ta odpověď ovšem čtenářům říká, že Církvi není jasné, jestli peklo existuje. Zatímco závazná katolická nauka tvrdí, že peklo určitě existuje a není prázdné…

          • Michal píše:

            I toto je interpretace, která není jediná možná, i když je první po ruce. Lze to interpretovat i jako zámlku odpovědi. Souhlasím s tím, že by se takto primas vyjadřovat neměl.

          • cinicius píše:

            Problém je, že biskup nemá právo zamlčovat odpovědi na takovéto otázky. A tohle není zámlka odpovědi, tohle je minimálně úmyslné navádění čtenářů k zásadnímu omylu. Což je zpronevěření se povinnostem biskupa, který má vést k Pravdě a hlásat pravdu vhod i nevhod.

        • Pius píše:

          Hereze je pravdu de fide nejen negovat ale o ní i pozitivně pochybovat. To už tady kdysi psal pan Contras.

          Co jiného je „vyhnutí se odpovědi“ od katolického biskupa než zapření víry?

          Už toho nechte. Všichni ví, že kard. Dukovi je milejší přízeň tohoto světa než zvěstování katolické víry v její ryzí podobě.

          Už to, že se tu musíme takto dohadovat, je obrovský průser.

  10. kolemjdoucí píše:

    Bezva. Jen drobnost: Neměl by náhodou arcipastýř formulovat svoje výroky tak, že je nelze vyložit jinak než pravověrně? A pokud to nezvládnul napoprvé, neměl by je opravit při autorizaci rozhovoru? Pravdy víry lze podat i tak, aby jim rozuměl i nevěřící a přesto byly podány pravověrně a bez pochybností.

Zanechat odpověď na MichalD Zrušit odpověď na komentář