Doporučuji k přečtení článek Není hudba jako hudba, který se objevil na stránkách blogu Liturgické otázky.
Doporučuji k přečtení článek Není hudba jako hudba, který se objevil na stránkách blogu Liturgické otázky.
This entry was posted on Sobota 31.3.2012 at 6:51 pm and is filed under Stojí to za to, Zprávy. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.
Ne, že by se s mnohým nedalo souhlasit, ale článek jako celek na mě působí poněkud neučesaně, autor trochu plete „páté přes deváté“, když chaoticky přeskakuje od jedné myšlenky k druhé.
Nejvíc mne dostala „Černá sobota“… LOL
No, je fakt, že název „Black Sabbath“ má málo co společného se satanismem, ale odkazuje na klasický povídkový film, který je spíše duchařinou ve stylu Erbenových Svatebních košil.
Black Sabbat se s oblibou označují „rockoví uctívači ďábla“. V písni „NIB“ Black Sabbat zpívá: „Mé jméno je Lucifer, chop se, prosím, mé ruky.“ Někteří lidé jsou bohužel mateni tím, že na LP této skupiny jsou i andělé. Tito andělé mají sice svatozář, ale k tomu červeně nalakované nehty, hrají karty a kouří cigarety. Podobné matení nastává skrze „zbožné“ texty Black Sabbat. Bubeník Black Sabbat Bill Ward v „Circus“, prosinec 1971 na str.46 říká, že cítí „že satan by mohl být Bohem“. Zpěvák Ozzy Osburne zpívá o A.Crowleovi, superctiteli ďábla slovy: „Pane Crowley, chtěl bych vědět, co jste měl za lubem.“