P. Tomáš Stritzko FSSPX, který je hlavním představitelem Kněžského bratrstva sv. Pia X. v ČR, poskytl rozhovor Parlamentním listům, kde vysvětluje důvody existence Bratrstva a jeho pohled na některé záležitosti Církve. Jemnocitnějším ze zbožných duší nedoporučuji příliš studovat žumpu pod článkem (krycí jméno „diskuse“), těm drsnějším, kterých se toto doporučení netýká, pak dávám ke zvážení, zda tam nezanechat nějaký lidsky vypadající komentář.
Ignác Pospíšil
Aktuality 
Mám dotaz k jednomu z bodů v článku. Před nedávnem jsem náhodou viděl na netu fotky z lutheránské „mše“ a pastor tam byl právě za stolem. Dost mě to překvapilo, protože jsem si do té doby myslel, že prostestant. pastor jen stojí v presbyteriu čelem k lidu za nějakým pultíkem maximálně a „káže“. Nevěděl jsem že tam je stůl tak jako v NOM, a na fotkách lut. mše vypadala ze stránky vzhledu kostela, lidí a pod. nápadně podobně jako NOM(myslím oproti trid. mši). Vpředu obdélníkový stůl, za ním stojí kněz čelem k lidu a zpívá , na stěnách vůbec nic, lidi celou dobu stojí nebo sedí. Tak se chci zeptat, zda lutheráni mají ten stůl tam už od časů luthera anebo se tam dostal až časem. Pak by mě zajímalo zda tvrzení že mše je jen hostina, či setkání věřících(a že není oběť) tak zda to pochází rovněž od luthera, nebo prostě jak to že to mnoho knězů tak tvrdí.
Pokud vím, luteráni měli původně oltáře stejně jako katolíci (ad Dominum) a dodnes to někde tak mají. Luther skutečně zavrhl mši svatou a její obětní charakter.
Ovšem to, že ve starých luteránských kostelech ze 16.-17. století dodnes vidíme oltář „ad Orientem“, to mi také již dávno vrtá hlavou (je to vidět např. na fotkách interiérů kostelů augsburského vyznání na Slovensku). Ptal jsem se na to již několika evangelíků, ale nikdy jsem neobdržel uspokojivou odpověď.
Pozn.: to, co popisujete vypadá spíše na kalvinisty (u nás většinou tzv. českobratrští)…
O zmatenosti samotných luteránů v otázce oltáře svědčí např. tato diskuze:
http://www.evanjelik.sk/node/3628
Více věcí najednou. Mše svatá je, dle mého chápání, Oběť. Nikoli hostina. Pokud bychom ale chápali celý obřad od In Nomine až po Poslední Evangelium, tak sv. přijímání je Obětní hostina. Celá mše svatá: Oběť a Obětní hostina (t. j. svaté Přijímání).
….
Lutheráni:
Složitý vývoj. M. Luther (alespoň dle Polce) chtěl radikálně změnit ritus – (snad jednou na Vánoce sloužil v chrámu u stolu) Už ve 20. letech 16. stol…(konec odkazu na Polce:)
….
Jenže měnil názory. Nelze vyloučit, že ostatní (Melanchton a další) na něj tlačili, prostě nechtěli radikální změny ritu. Nebo i on sám chtěl zachovat něco z katolické mše svaté. V chrámech, kam pronikla Augsburská konfese (Confessio Augustana), se ponechávala bohoslužba „versus orientem“, nebo jak říkají lutheráni, „versus Dei“. Oltáře mají ponechán obraz – (ostatně v luteránských kostelech obrazy zůstávají), není svatostánek. I když ještě snad až do osvícenství existoval, někdy jako výklenek.(?)
Nevím přesně, kdy začala u lutheránů bohoslužba „versus populum“. snad se tím odlišovali „novolutheráni“ od ostatních. Nelze také vyloučit, že větší rozšíření lutheránského „versus populum“ má „na svědomí“ paradoxně až římskokatolická reforma z roku 1969. Příklady táhnou. Když vidím fotografie lutheránských kostelů ze Skandinávie, „obětní stůl“ chybívá…
Pax et bonum
Jan
Lutheráni si hrají i na proměňování, mají i něco jako kánon. Popírají ale že mše je oběť, myslí si, že je to hostina, a proto ji slouží na stole.
Někde ale mají i „oltář“, zvláště ve Skandinávii.
Doporučuji toto:
http://katolikrevue.ath.cx/biblioteka/nom_boreni_cirkve.htm
Ve Skandinávii mají oltář s retabulem u východní stěny kostela (jako katolíci) a dokonce mřížku k přijímání – přijímají vkleče. Paradoxně z vnějšího pohledu působí luterská bohoslužba katoličtěji než NOM!
Na můj vkus je tam trochu moc překlepů. U blogu by to bylo pochopitelné, na zpravodajském webu by si měl dát Lukáš Petřík větší pozor.
1. Pro zajímavost, jak se Luther vyjadřoval o mši svaté. V jednom kázání roku 1524 se vyjádřil: „Pravím, že všechny nevěstince, které Bůh přec opravdově zakázal, ba žádné zabití, krádež, vražda a cizoložství nejsou tak škodlivé, jako tato ohavnost papeženské mše“ (cit Hartmann Grisar: Luther, Freiburg 1911-24 (3 díly). A jinde: „Není možno ohavnost mše žádným jazykem vyříci ani srdcem pochopiti…“ (tamtéž) a další citace…—zdá se, že Luther později poněkud zmírnil..snad i pod vlivem tehdy sílících sekt.
2. Chcete-li vidět autentickou luteránskou bohoslužbu ve Švédsku, podívejte se např. na Bergmannův (mimochodem depresivní) film „Hosté Večeře Páně“….