Leoš Heger, ministr zdravotnictví za údajně konzervativní stranu TOP 09, vyzval k diskusi na téma, od kdy mají lékaři bojovat o život těžce nedonošených dětí. Rád by jejich snahy omezil nějakou hranicí, protože snahy zachránit každé dítě jsou prý příliš drahé a zachráněné děti pak mohou být i těžce zdravotně postižené. Více např. ZDE.
Napadá mne spousta komentářů, bohužel drtivá většina z nich je naprosto nepublikovatelná. Omezím se tedy na stručné konstatování: a) je neomluvitelně „eticky příliš drahé“ pro celou společnost, pokud někdo jako pan Heger sedí v ministerském křesle, b) strana, která takového člověka podporuje v úřadu ministra zdravotnictví, je absolutně nevolitelná pro jakéhokoliv slušného člověka, o křesťanovi nemluvě, c) pan Heger konečně našel „protivníka k poražení“, nedonošené děti mu těžko přichystají takový výprask, jako lékaři.
Pane Hegere, vypadněte z toho ministerstva!
Ignác Pospíšil
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskusních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Off topic příspěvky a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.
Aktuality 
Od kdy? Myslím, že odpověď je jednoznačná: nejpozději od okamžiku, kdy předčasně opustily mateřské lůno, protože pak už může být pozdě, ne? 🙂 Že by tohle pan ministr zdravotnictví nevěděl…? Pokud měl na mysli délku těhotenství předcházejícího předčasnému porodu: kdykoli je nějaká naděje, což může být případ od případu různé.
a nebylo by jednodušší zakázat „těhotenství“ a nařídit eutanázii, a to těsně po datu nástupu do penze? – to by se ušetřilo peněz, pane ministr, co říkáte?
Mám pocit, že u některých lidí se může začínat objevovat strach, aby posunutím hranice k ještě menším a ještě menším dětem se nepřišlo na to, že lidská bytost vzniká v okamžiku početí a potrat je tudíž zabití člověka, ne pouze odsátí dělících se buněk.
Jaroslav Hrubý
S tím potratem s vámi plně souhlasímJe už v brichu malilinkatý človíček, který jen musí vyrůst. Ale já v tom vidím etický problém. Kdyby se jednalo o mé dítě, tak bych ho samozřejmě chtěla zachránit. Ale jako člověk se na to dívám z té druhé stránky. Dřív se narodilo dítě a když bylo silné a zdravé, tak přežilo a byla zdravá populace. Nyní se léky a přístroji drží při životě všechny lidi. A já tápu v prostoru mezi úctou k životu a respektování Božího vedení v životě a ve smrti
pan ministr jistě ví, že stačí aby mu praskla jedna malá cévka a další jeho život se společnosti pořádně prodraží………
naprosto souhlasím. Pan ministr by mohl být jakýkoliv pičmund v politice, máme jich tam dost.. ale ve zdravotnictví nemá codělat!
Ještě si vzpomínám, jak HPŽ vyzývalo slušněji než Mádr z Issovou k volbě tzv. „pravice“. Je třeba vzít na vědomí, že socialismus i liberalismus jsou zla a katolíci, kteří se domnívají že s liberály prorazí, budou buď hozeni přes palubu (to v lepším případě), nebo naprosto zdiskreditováni před stále více decimovaným národem.
Začínají s nedonošenými, pokračovat budou s tím, že nebudou léčit dědka a bábu, protože nemá na protiústavní poplatky či třeba neperspektivní děti socek. Po modré.
A co na to pastýři? Najde se mezi nimi někdo, kdo najde jednou odvahu odepřít katolíkům ve vládě církevní pohřeb, či je vyženou od stolu Páně, když přilezou ke svatokrádeži? „Farář nám slíbil nebesa, a čeká na majetky…“ (K. Kryl: Demokracie)
A pak si představte, kolik stojí, když nadaní, ale zdravotně postižení lidé chtějí studovat na vysoké škole.
Zdravím všechny účastníky diskuse,
rozhodně nelze souhlasit s názorem, že ponechat rozhodování mezi zachraňováním či zabíjením lidského života je věc ryze odborná. Odborná lékařská veřejnost v době nacistické třetí říše zcela „odborně“ rozhodla o neužitečnosti Židů, postižených, „méněcenných lidských ras“ a dalších, včetně nenarozených.
V té době byla německá medicína na světové špičce, a jistě o odborné kompetenci německých lékařů té doby nikdo nepochyboval. S jejich lidskou a morální kompetencí se německá společnost vypořádává dodnes. Je také dobré si připomenout, že více než čtyřicet procent německých lékařů třetí říše bylo aktivními členy NSDAP, a bez jejich přesvědčeného přispění by se nacistům nezdařili všechny ty šílené plány.
Bylo by zcela naivní namlouvat si, že současní lékaři jsou nějací „andělé“. V Čechách v rámci povinné klinické praxe studia medicíny při gynekologických praktikách jsou studenti nuceni provést minimálně jeden potrat, aby mohli být připuštěny ke zkoušce z gynekologie a porodnictví. Je jen utkvělou fikcí široké veřejnosti, že lékaři jsou vázáni Hippokratovu přísahou,… „Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu.“ viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Hippokratova_přísaha .
Toto přísahání lékařů skončilo v Čechách roku 1957, kdy byl také přijat propotratový zákon. Čeští lékaři tedy nejsou vázáni žádnou přísahou a na nějaké vágní etické předpisy či standardy může spoléhat jen člověk patologicky důvěřivý.
Také v nacistickém Německu se mnoho křesťanů distancovalo od zvěrstev v té době páchaných. Jenže potíž je v tom, že pokud se budeme distancovat, tedy budeme-li na „distanc“ čili poněkud poodstoupíme od věci samé, pak tím nikterak nebráníme v tom aby tyto zlé věci byli páchané. Prostě si jen nechceme pálit prsty, dle hesla: co tě nepálí – nehas, a osobně nejsem nikterak přesvědčený, že by takovýto postoj měl něco společného s křesťanským smýšlením…
Přeji všem dostatek ducha odvahy neb jak je psáno: „Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu“, a přeji též méně vstřícné předpodělanosti před nynějšími ani budoucími, velmi přechodnými, správci zdravotního systému.
S pozdravem a přáním krásného a požehnaného dne
Václav Krucký
„V Čechách v rámci povinné klinické praxe studia medicíny při gynekologických praktikách jsou studenti nuceni provést minimálně jeden potrat, aby mohli být připuštěny ke zkoušce z gynekologie a porodnictví.“
Ne. Již před několika roky se podařilo domluvit, že student gynekologie musí provést nitroděložní zákrok. Tedy ne nutně potrat, ale například vyčištění po spontánním (nechtěném, samovolném) potratu (to není zlo). Záleží ale vždy samozřejmě na asertivitě studenta a vstřícnosti vyučujícího, aby ho pak nevykoupal, protože gynekologové mají tendenci do toho zla studenty namočit. (podle pro-life zdrojů)
Pax
Jan
To je právě ono. Teoreticky to povinnost není. Ale až na výjimky (především z řad zahraničních studentů) jsou k tomu studenti velmi tvrdě tlačeni.
To je pro mne novinka. Odkdy to tak je? Mně se podařilo na praxi odvést jeden porod, víc nic.
Není to spíše už v rámci postgraduální přípravy? Anebo se rozsah praxe tak změnil?
(když tak mi napište mimo diskuzi na email putamen@seznam.cz)
Vlastní zkušenosti nemám, jen z doslechu a případně z článků v novinách…
blábol- medici nedělají nikde nic- lékař ve specializační přípravě není student medicíny….
LINK:http://www.ipvz.cz/VZDownload.aspx?id=283
1. potrat není další z druhů antikoncepce a pokud vůbec by měl být proveden, tak jen z přesně definovaných důvodů. Početí znásilněním, těhotenství ohrožuje život matky, abnormalita plodu.
2. protiřečím si s předchozím, ale než by měly být potraty prováděny pokoutně a kdovíjakými nástroji, než by se opět měly ženy trávit utrejchy z rostlinných abortiv, než by měl stoupnout počet vražd novorozenců, než by mělo být dítě trestáno jen za to, že se vůbec narodilo… to snad raději plně „pacientkou“ hrazený zákrok u lékaře.
3. eutanazie = vražda. Zde se shodujeme. Ale je vraždou nepokračování v léčbě, zejména pokud léčbou je jen podávání bolest tlumících opiátů? Je životem několikaletý vegetativní stav pacienta, za kterého dýchá přístroj, potravu přijímá sondou, vylučuje vývodem ze střeva a cévkou a jen mozek sem tam světelnou stopou na obrazovce osciloskopu dá znát, že ještě „žije“ ? Jak dlouho čekat na zázrak, že se neživý-nemrtvý vědomě pohne, že začne nějak komunikovat s okolím, snad i na vozíčku se pohybovat…? Je udržování komatických pacientů při životě léčbou a nebo jen zpupnou pýchou?
4. ať se nám to líbí nebo ne, lidský plod je plně vyvinutý 40 týdnů od početí. Jistě, sedmiměsíční předčasně narozená mimina jsou životaschopná – jsou schopna sát, vylučovat, mají horší termoregulaci, ale je to v silách matky – vypiplat je. Nezlobte se na mne, ale plod narozený před 27. či dokonce 25. týdnem je víc jak porozeným dítětem opožděným samovolným potratem. Ano, je v silách lékařské vědy je udržet při životě a vypiplat až k dospělosti,ALE tito jedinci nemají dovyvinutou nervovou soustavu, plíce, imunitní systém je slaboučký, zpravidla utrpí i intelekt, nesají, chybí polykací reflex… a rozhodně nejsou schopni přežít první dny až měsíce bez napojení na přístroje podporující jejich životní funkce.
Do jaké míry je udržování takto velmi předčasně narozeného života ještě péčí a kdy už začíná hra na boha?
Sumace: Výrok pana ministra je velice nešťastný. Ale nechá se přeložit také jako volání po návratu ke zdravému rozumu. Silně pochybuji, že by měl cokoli společného s výzvami ke zneužití lékařské vědy, jako tomu bylo v hitlerovském Německu.
1. potrat by neměl být proveden nikdy, vražda taky nemůže být provedena z předem daných důvodů.
2.a narkomanům sterilní stříkačky, aby při fetování nechytli nějakou infekci a nájemným vrahům zdarma pořádné ostřelovací pušky s teleskopickým hledím, aby nepoužívali při výkonu svého povolání např. amatérskou výbušninu
3.podávání léků tišících bolest je přípustné, odpojení od přístrojů je v určitém stádiu – tuším mozková smrt, také přípustné, pokud ne, opravte mě někdo
4. hra na Boha začíná tehdy, pokud začneme rozhodovat, který život stojí za to, aby byl zachráněn a který ne
Díky
Mozková smrt je definovaný (dokonce zákonem definovaný) stav, při kterém lze od nemocného odebrat orgány (a přitom ukončit intenzivní terapii – vlastně „udržování těla v chodu“ – lepší formulace mne nenapadla).
Rozhodnutí o odpojení přístroje (v případě, že se nejedná o dárce) je značně individuální, čeští lékaři jsou v tomto hodně „konzervativní.“ U nás je obvyklé, že když se někdo dostane na řízené dýchání, většinou už na něm zůstane, dokud má aspoň srdeční akci.
Na bodu 2, přesněji jeho druhé části, je založena existence pravidelných armád. 🙂
Taky si myslím, že je to hra na Boha. Jako to, které dítě se narodí a které ne. Ale takíé to, že se snažíme ze všečch sil toho člověka udržet při životě a třeba má být už dávno někde jinde…
Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale v tomhle má IMHO Heger pravdu. Nikoli proto, že je to neekonomické, ale proto, že je to neetické. Občas se dítě narodí tak předčasně, že není schopné samostatného života a bez sofistikované lékařské techniky by nepřežilo déle, než pár minut. Jakoukoliv naději do budoucna žádnou nemá, ale lékař ho ze zákona nesmí nechat milosrdně zemřít. Výsledkem je, že se uměle udržuje při životě, který stráví v bolestech na přístrojích a nadopováno sedativy, v lepším případě dny až týdny, v horším případě měsíce až roky. Příslušná oddělení jsou držena pod pokličkou, protože pohled dovnitř by změkčilá veřejnost nesnesla. Říká se, bůh dal, bůh vzal, ale my přeci poroučíme větru dešti.
Souvistí to nejspíš s tabuizací smrti obecně, u starých lidí je to totéž v bledě modrém. Místo, abychom babičku či dědečka nechali důstojně zemřít doma ve vlastní posteli, voláme RZS i když je evidentní, že je konec. Starý člověk tak neumírá v klidu, obklopen svými blízkými a s pohledem na kus stropu, na který se díval celý život, namísto toho to poslední, co uvidí a uslyší, je ostré světlo zářivek někde v nemocnici a praskání vlastních žeber v důsledku nepřímé srdeční masáže.
Zeptejte se někdy lidí od RZS. I když mnohdy profesionálně vědí, že je konec, přesto musí na už mrtvém člověku ještě hodinu rajtovat v marných pokusech ho zase oživit, aby je nějaký salonní humanista nenařkl ze zanedbání péče.
Vlastnímu zvířeti dopřejeme důstojný konec bez bolesti, a člověku ne?
Z vyjádření Hegera je zřejmé, že nemá na mysli zrovna/jen tyto případy.
Na smrti není nic důstojného.
Více méně s Vámi souhlasím. Nelze však administrativně stanovovat hranici zralosti dítěte, pod níž se nedonošené dítě nechá bez pomoci zemřít. Jde spíše o stanovení standartů jaká péče má být novorozencům poskytována. Osobně bych se ale spíše přimlouval za to, aby tato otázka byla tabu. Nikdo o ní nepsal, nikdo ji neřešil a vůbec se o ní nemluvilo. Protože jakmile se stanoví pravidlo, co s výjimkami? Nechal bych to na svědomí lékařů. Právě jejich svědomí je místo, na němž by se mělo zapracovat.
jakoukoliv naději do budoucna nemá..před čtyřiceti lety jsme se narodila o měsíc dříve a slyšela jsem tuto větu….nebyla pravdivá. Před pěti lety se mi narodily o tři měsíce dřív dvě děti a už jsem tuto větu neslyšela…přes to že v začátku života prožily bolest jsou to děti radostné a plné optimismu..už jako malé se naučili bojovat, a na mně teď bude je naučit také občas nebojovat..
…příslušná oddělení jsou držena pod pokličkou…nejsou pane Jacques..denně je navštěvují rodiče, svoje děti chovají, hladí a mluví na ně…
Utrpení kterým projdou děti i rodiče má smysl.Řada z rodičů si naplno uvědomí svoji vnitřní svobodu si vybrat, jak budu na neštěstí reagovat. Jestli rezignací, nebo aktivitou a hledáním smyslu svého utrpení…
….hodně rodičů i lékařů kteří o jejich děti pečují mluví o pokoře, kterou našli k životu a jeho podstatě, nikdo nemluví o pýše nebo snad hraní na bohy/ neboť hraním na bohy by bylo odvážit se rozhodovat které dítě šanci má a které ne/…
..neteoretizuji a ani nemohu, mám toto vše „jen“ prožité..
„na mně teď bude je naučit také občas nebojovat..“
Kdyby se narodily do jiné doby, mohly udělat kariéru jako rytíři. 🙂
Rozhodně s vámi nesouhlasím! Mnohé děti nemají později žádné následky a jen proto, že ze začátku potřebují týdny či půl roku nemocniční péči by neměli mít šanci na život? To už byste tedy měl uvažovat o jakémkoli dospělém, který potřebuje akutně zdravotní péči, protože pak rovněž potřebuje rekonvalescenci. I po infarktu je přece člověk schopen normálně pracovat a žít. Pro zatížení společnosti byste mu nedal šanci žít? Říkáte bůh dal, bůh vzal, ale co když právě bůh nám „dal“ tyto přístroje, aby se mohly životy zachraňovat… Opravdu bych tuto záležitost nechala na lékařích. Neetické je určovat, kdo nemá šanci na život jen podle kalendářních týdnů a bez řádného vyšetření! V dnešní době milionových úniků a otřesného hospodaření vlády se za tento výrok jen stydím!
From: Jiří Vaverka
Dovolím se ohradit proti tomu ,aby někdo přirovnával české lékaře k nacistům. Nevím zda autor tohoto srovnání je sám lékař, ale mne to poměrně urazilo.
Možná proto nerozumíte tomu co jsem sdělil v uvodu této diskuse. Lékaři v ČR jsou profesionálové a nenechají se vmanipulovat do pozice soudců, aby rozhodovali o tom které dítě bude žít a které ne. Prostě každému novorozenci poskytnou
péči jakou umějí poskytnout. Proto říkám, že proklamace p ministra jsou mimo mísu a je třeba nechat lékaře dělat práci kterou umějí a na které mají znalosti a technické prostředky.
Další diskuze, a tím myslím diskuse politická,o administrativně stanoveném termínu od kdy léčit, je nesmyslná.
Nevím jak jinak bych to ještě měl vyjádřit.
Dobrý den,
zcela jistě nebylo myšleno přirovnávat lékaře, nota bene české, k nacistů. Mou snahou je poukázat, že lékaři mohou být manipulovatelní jako jakákoliv jiná profesní skupina. Jejich specifikou je, že zasahují do života lidí o mnoho více a výrazněji, než kupříkladu metaři. Poukaz na nacistickou dobu není docela náhodný, neboť právě trpělivé zpracovávání lékařů nacistickou ideologií přineslo své zcela konkrétní a zcela zrůdné ovoce. Právě tak byli, v době připravovaných propotratových zákonů, lékaři ideologicky zpracováváni o užitečnosti selektivního přístupu k nenarozeným dětem, a také o právech žen na své tělo… a také tato práce přináší po mnoho let své ovoce… Konec konců budeme poznáni právě po ovoci, které přinese naše úsilí. Lékaře jistě není třeba vmanipulovávat do rolí soudců, oni totiž v okamžiku kdy přijmou nové paradigma pohledu na již narozené či jinak bezmocné, se stanou jen trpnými vykonavateli „společenské objednávky“. Tak tomu bylo, je a nejspíše i bude.
Myslím, že jako hezká ilustrace toho zda skutečně „je třeba nechat lékaře dělat práci kterou umějí a na které mají znalosti a technické prostředky“ jak píše pan Vaverka, může posloužit příklad ze země, která byla kolébky demokracie.
Zprávy 1.3.2011 http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=14192
Britští gynekologové mají těhotným doporučovat potrat
Londýn. Těhotné ženy, které přijdou ve Velké Británii ke gynekologovi mají být informovány, že potrat je pro ně bezpečnější než donošení dítěte. Jak uvedl italský deník Il Foglio, bizarní doporučení se objevilo v nejnovějších směrnicích britského sdružení gynekologů a porodníků (Royal College of Obstetricians and Gynaecologists). Mluví se v něm také o tom, že ženy mají být informovány, že těhotenství je pro ně rizikovým stavem a potrat je může rizika ušetřit. Pacientkám se má také říkat, že většina žen, které se rozhodly pro umělé ukončení těhotenství, se nesetkala s negativními psychickými následky. Směrnice se objevily v těchto dnech bez větší publicity na internetových stránkách sdružení. Jako všechny dokumenty tohoto typu, byly před zveřejněním podrobeny veřejné konzultaci. Zvláštní je, že v tomto případě bylo připomínkové období zkráceno z dvanácti na tři týdny. Za pozornost stojí také skutečnost, že s varovným hlasem se přihlásilo britské sdružení psychiatrů. Nesouhlasí totiž s tezí, že u většiny žen, které abortem prošly, se negativní psychické důsledky neobjevují.
Domnívám se tudíž, že tvrzení pana Vaverky: „říkám, že proklamace p ministra jsou mimo mísu a je třeba nechat lékaře dělat práci kterou umějí a na které mají znalosti a technické prostředky.“ je zcela a krajně nezodpovědné ! Dává tím najevo, že kdo není odborným lékařem, je blb který nemá co do věci mluvit či snad jen o ní přemýšlet.
Pan Jiří Vaverka píše : „Nevím zda autor tohoto srovnání je sám lékař, ale mne to poměrně urazilo.“
Kladu si otázku, zda v případě diskuse na toto je lékařská profese ku pomoci, či v určitých případech může být poněkud diskvalifikující..? Pokud na sebe pan Vaverka něco z výše zmíněného vztáhl, pak je v pokoře třeba rozlišovat co jej doopravdy urazilo. V žádném případě nemám v úmyslu nikoho urážet, pokud se přesto tak stalo, pak prosím, přijměte mou omluvu. Jsem vystudovaný psycholog a fyzioterapeut.
Pracuji více než dvacet let jako fyzioterapeut s kojenci a dětmi.
Diskusi rozhodně za nesmyslnou nelze pokládat, téma je až příliš závažné.
Václav Krucký
Stanovisko Předsednictva KDU-ČSL:
http://www.kdu.cz/Zpravy/Aktualne/2011/Zivot-deti-je-hodny-ochrany-bez-limitu,-rika-preds.aspx
Dobrý den,
tahle diskuze mi přijde hodně emoční. Formulace a vyjádření v šotu jsou podle mne leckdy nešťastné a zavádějící.
Podle šotu totiž hranice zahajování intenzivní péče o děti už existují (nejsou jasně dané, posuzuje se zjevně individuálně).
Přijde mi trochu zavádějící směšovat intenzivní neonatologii a interupce. Interupce je úmyslné usmrcení, nezáhajení reanimace je individuální rozhodnutí, které může být za určitých okolností neposkytnutím pomoci, za jiných může být snad odborným pochybením, ale většinou zcela oprávněné uvážené rozhodnutí.
Je to jen můj osobní názor (jsem lékař a pracuji na JIP). Ještě jako medik jsem se setkal s pojmem Dysthanasie. Vlastně si pod tím představoval umělé prodlužování utrpení.
Můj bývalý šéf, jinak špičkový odborník – neurologický intenzivista, mne učil:
Každá léčba a každý lékařský zákrok má mít dosažitelný cíl.
Léčba bez dosažitelného cíle (byť jeho dosažení je třeba jen málo pravděpodobné) je v podstatě ublížení na zdraví („Körperverletzung dle německého práva, šlo o německou kliniku. Německá zdravotnická legislativa se trochu odlišuje od české).
„Cílem“ je zlepšení/zachování života a zdraví, a dle možnosti toho, čemu se říká „kvalita života“. Je jasné, že věřící budou mít o obsahu toho pojmu jinou představu, než konzumní sekulární společnost.
Vždycky jsem si myslel, že absolutní minimum pro nějakou „kvalitu života“ je zachována schopnost komunikovat s okolím.
To neznamená, že těžce postižený je méněcenný. To ale znamená, žě těžce postižený nemocný, neschopný komunikace, je výsledkem selhání léčby (léčba přece má těžkému postižení ve výsledku zabránit!). Pokud léčba nemůže zabránit ve svém důsledku těžkému postižení, je na zvážení, zda ji zahajovat.
Příklad: 85-letý nemocný s cukrovkou, srdečním selháváním v důsledku opakovaných infarktů, postižením plic a ledvin utrpí rozsáhlé mozkové krvácení. Rozvíjí se dechové selhání. Pomoci může jen okamžité napojení na řízené dýchání. Pravděpodobnost uzdravení nebo aspoň zabránění špatného výsledku – (ležící nemocný nereagující na podněty z okolí) – je na hladině zázraku.
V praxi se obvykle v takovém případě nemocný na přístroj nenapojuje. Pokud se napojí, obvykle se nikdy neodpojí a na JIP pak leží v umělém spánku další týdny, zhusta celý zbytek života.
Diskuze kolem předčasně narozených dětí je trochu jiná. Aby intenzivní terapie nedonošených dětí mohla mít reálné cíle, musí mít dítě aspoň vyvinuty plíce a další orgány. Víme, že plíce se vyvíjejí a dozrávají v určitém čase.
Ale to je už známo a v praxi se používá. Odborná diskuze na to téma špatná není. Špatná je její medializace a špatné je zavádění závazných příkazů.
Nerad bych dostal domů účet z nemocnice s poznámkou: Vaše dítě se narodilo před 8. měsícem, proto jeho léčbu naše pojišťovna nehradí, jde o nadstandard. Účet bych zajisté uhradil, ale udělali by to všichni otcové?
Copak jsme ve válce, je zhnusen Šťastný. Heger chce odepsat malé děti
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/zdravotnictvi/193375.aspx
Ne, to už je skutečně velehnus, velebnosti, chce se mi zvracet…
Pan Karel Dolejší to panu Hegerovi spočítal (když už tato vláda neslyší na nic jiného než na prachy).
Totiž že úspora vzniklá nezachráněním nedonošeného dítěte se v posledku může prodražit. Více lze najít na adrese http://www.blisty.cz/art/58094.html Příjemné počteníčko!
Nápad pana ministra doc. Hegera týkající se omezení péče o , Schickel alias Gruber, 7.4.2011 14:37:10
předčasně narozené děti je – jakkoli eticky citlivý – naprosto legitimní. Obzvláště v současné době, kdy stát se dostává do dluhů právě kvůli vysokým nákladům vydávaným na sociální dávky a jiné benefity vyplácené různým neproduktivním skupinám obyvatelstva. Je to krok správným směrem a je nanejvýš potřebné, aby se diskuse rozřířila také na oblast péče o staré a neproduktivní občany, obzvláště na oblast péče o osoby nevyléčitelně nemocné a handikapované. Zatímco v případě jednoho nedonošeného dítěte pan ministr Heger vyjádřil náklady celkem a zbytečně vynaložené na péči o jedno nedonošené dítě relativně konkrétní částkou jednoho milionu korun, je jistě mnohem obtížnější na tomto místě kvantifikovat, o kolik korun stát přichází péčí právě o ty osoby staré, neproduktivní a nevyléčitelně nemocné, které máme na mysli. Každá z nich je léčena na něco jiného. Přesto lze předpokládat, že v jednotlivých případech půjde o částky vynaložené na jednu osobu mnohdy i značně vyšší než jeden milion korun. Představme si kumulované náklady na provoz všech těch zdravotnických zařízení, LDN a na chod všech těch specializovaných institucí zabývajících se péčí o staré a nemocné. Tyto náklady dosahují každoročně stamilionů korun, které je nutno vzít z prostředků přicházejících do pokladny státu především z daní pracovně aktivního obyvatelstva, jehož počet díky nepříznivému demografickému vývoji je značně neperspektivní. A toto jsou také ztráty, na které je třeba se zaměřit, chceme-li republiku bez dluhů a záporného salda hospodaření, které nám tady zanechaly vlády soc. dem. Do diskuse o tomto naléhavém problému se vedle kvalifikovaných odborníků ve stranách vládní koalice zapojí jistě i lékaři, psychologové a ostatní specialisté z celé odborné veřejnosti. Výsledkem musí být nalezení způsobu, jak naši demokratickou republiku osvobodit od jařma výdajů vynakládaných nejen na předčasně narozené děti, ale i na ty osoby pracovně neaktivní, které patří do rozsáhlé skupiny osob starých, přestárlých, přežívajících, nevyléčitelně nemocných a obcně vyžadujících vynakládání zbytečných nákladů na péči o ně.
Jsem na rozpacích, je-li to ironie, nebo šílenství…
Někdy poslouchám uklízečky a zdravotní sestry na JIP. Uvažují taky tak.
(Příspěvek je zajisté ironie, a to velmi trefná!)
Pro mne dosti překvapivý názor (na to, že dotyčný pan docent je prý členem Papežské akademie Pro vita) je zveřejněn zde: http://www.proglas.cz/detail-clanku/doc-hach-nezadouci-emoce-pri-debate-o-predcasnych-porodech.html
Jestli jsem Doc. Hacha dobře pochopil, tak říká, že:
– by chtěl aby se do této debaty lékařům nikdo nepletl, že prý nemusíme mít obavu, že by jim chyběl lidský pohled
– nejde jen o to dítě, ale je otázka, zda je morální takové zátěži vystavovat rodinu a celou společnost
– problém je, že lékaři nemohou garantovat, že takové dítě „přinese všechna očekávaná dobra, která od nově narozeného dítěte očekáváme“
Jsem pako já, že mi to přijde ujetý?
Církev je totálně v rozvalinách. Papežským akademickým glejtem se ohánějí potratáři a hochštapleři i morální imbecilové. Proč je tam přijímají – inu éto dialog….. A co byste vlastně chtěl? :-))) Vše je v pořádku, budujte civilizaci lásky, dejte se kulturně obohatit a nemějte hloupé narážky.
Tak jsem se díval na Proglasu, jestli v archívu nenajdu celý pořad s tím panem docentem a vybafl na mě čertík! Kdo nevěří ať si zkusí na jejich stránkách kliknout na URL kam nemá přístup (třeba http://www.proglas.cz/res/) a podívá se vlevo dolů. Pokud vám ta červená (byť symbolizovaná) ikonka čerta nepřipomíná, tak na ni klikněte …
Ne, pouze můžete na vlastní oči otestovat výsledek faktu, že Jan Pavel II. a Benedikt XVI. už prakticky nezohledňují morální a filosofický profil kandidátů na členství ve vatikánských Akademiích…
Můžete se na názor zeptat pana docenta osobně. Bude přednášet zde: http://www.prolife.cz/?a=70&b=3&id=1437 . Myslím, že by to mohlo být zajímavé. Zde je jedna z jeho protipotratových přednášek http://www.dltm.cz/audioarchiv datum 29. 7. 2010. Je otázka, co vyjádřením výše myslel, ale potratář pan docent není a jednoznačně považuje člověka za člověka od početí.
Já také doufám a věřím, že pan docent potratář není, to už by bylo opravdu moc. Otázkou je, proč se tak nešikovně vyjadřuje, resp. proč jeho vyjádření někdo sestříhá tak, aby to vyznělo jako v inkriminovaném příspěvku. Na mne to alespoň dělá dojem, že tam byla trochu snaha ho postavit do protikladu k „emocím“ HPŽ.
– by chtěl aby se do této debaty lékařům nikdo nepletl, že prý nemusíme mít obavu, že by jim chyběl lidský pohled
Ano, tak nějak to bylo myšleno. A hodně zdravotníků si to myslí.
Pamatuji si na svá mladá léta, kdy jsem slyšel od odborníka v dětské sociální problematice, na jedom semináři: „Nechci urážet náboženské smýšlení nikoho z přítomných, nikoho se nechci dotknout. Vaše smýšlení je mi jedno… ale není možné, aby farář rozhodoval, kdy ma jít žena na potrat anebo zda má jít na prenatální diagnostiku. Faráři tomu prostě nerozumí, já taky nerozumím životopisům svatých…“
To mi přišlo trochu pyšné.
Ale taky mi přišlo pyšné. Ale o rok později jsem na jedné akci potkal studentku teologie. Velmi vášnivě obhajovala udržování života (včetně utrpení) za jakoukoliv cenu… tzn. např. člověka máme reanimovat i v posledním stadiu malignity nebo ve 110 letech věku. Měl jsem nepříjemný pocit, že je jaksi mimo a cituje jen jakési hloupé poučky ze skript. V životě neviděla umírat člověka, neměla páru o tom, jak utrpení toho typu vypadá.
Není správné, že by měla tahle diskuze být zcela odborná. Jde o problém i právní, sociální, ekonomický, teologický a nevím ještě jaký.
Ale taky není správné vytlačit z diskuze ty, kteří nejvíc věcí, o co kráčí. To jsou zdravotníci, ale především sami postižení a jejich blízké osoby.
No, pokud vím, tak realita na medicíně je taková, že studenti vesměs nechápou,k čemu mají předmět „etika“ a proč by měli cokoliv řešit..
[…] Nedoklubko, které má za cíl podporovat rodiny předčasně narozených dětí, protestuje proti návrhu ministra Hegera omezit péči o předčasně narozené děti a organizuje petici odmítající tento […]