Cyril Svoboda vyvolal nový spor v kauze dědictví po paní Kaprálkové. Jako jediný z dědiců totiž odmítl dohodu o vypořádání pozůstalosti. Více podrobností ZDE a ZDE. Rád bych k této zprávě přidal nějaký komentář, ale bohužel nenacházím pro něj slov, která by byla výstižná a zároveň publikovatelná.
Ignác Pospíšil
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Off topic příspěvky a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.
Aktuality 
„bohužel nenacházím pro něj slov“ – je tu ale sousto, je co přežvykovat, je nad čím se rozhořčovat, ten zlý Svoboda … musí se přece tepat zlořády, čím větší prkotina, tím větší mediální účin, slova se najdou
Svoboda má hroší kůži, z ostudy si nic nedělá, ale co je nejhorší- velice škodí věřícím katolíkům-viz internetová diskuse.
bylo by lépe jeho kausu ignorovat, on se buse soudit podle mého až do své smrti.
O jeho kauze je třeba informovat, aby v případě, že se pokusí vrátiti do politiky (což prý lze očekávat), lidi věděli o koho jde a poslali ho kam patří. Bylo by smutné, kdyby se ještě někdo dostal na jakoukoliv významnější pozici kdekoliv.
Mám toho proti Cyrilu Svobodovi mnoho, ale tohle je asi to poslední, co bych mu vyčítal (na základě toho mála, co o tom vím).
Charity mnohdy představují také dost velký business a při poskytování svých služeb se nechovají úsporně a nevěnují se vždy tomu nejpotřebnějšímu. Takže není pro mne nějakým pohoršením samotný fakt, že se někdo soudí s charitou.
To he přesné: „někdo“.
(Pro mě za mě takových je! To jen pro „někoho“ je „někdo“ „Někdo“. A má kausičku.)
Milý Ignáci, myslím, že ve svém boji proti Cyrilovi jste poněkud zaslepen. V aktuálních článcích o této kauze totiž konečně (a možná nechtěně) vyplulo na povrch, že Cyril se zdaleka nesoudí jenom s charitou. O té se píše proto, že to je pro naše pseudonovináře zajímavé. Cyril se soudí i s rodinou Kopeckých, která by ráda nemalou část dědictví po paní Kaprálkové rovněž shrábla.
A Cyril má vážné podezření, podepřené svědeckou výpovědí, že právě ze strany této rodiny byl na paní Kaprálkovou vyvíjen silný psychický nátlak. Paní Kaprálková podle tohoto svědectví změnila závěť ze strachu, že ji tito lidé nepřímo zabijí.
Já ovšem Cyrilovi prohru u soudů přeji. Ovšem nikoli z vašeho moralizačního pseudodůvodu („s charitou se nesmí soudit“), ale proto, že Cyril nebyl ochoten říct jasné slovo a příliš kličkoval. Měl říct jasné ANO nebo jasné NE. Jenomže on říkal NE a myslel tím ANO. A to je věc, která mi vadí mnohem víc než skutečnost, že se soudí s charitou.
Skutečně ten voblezlej nýmand není „někdo“, ale „Někdo“ – jako Kléma (cement po Únoru), (princezna) Diana (obecně) nebo Hillary (Petrla) – celebrity všem známé pod křestními jmény. Gratuluji Cyrile (a aspoň litr za propagaci bude?).