Lekce z historie od Evy Iszworové. Stručné, jasné, výstižné.
Ignác Pospíšil
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskusních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Off topic příspěvky a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.
Aktuality 
No, přiznám se, že jsem se pod vlivem titulku na ten článek doslova vrhl, a odtud i veikost mého zkamání. Snad jinými slovy, co jsem už napsa jinde:
Černoši využili své síly k nápravě positivního práva.
Židi se zachránii jednak tím, že Hitler šel darwinisticky proti všem Neárijcům – celému světu, nejen Židům, jednak tím, že sionisti od počátku po zuby vyzbrojili svůj blízkovýchodní útvar a v USA se semkli k co největšímu ovládnutí Unie.
Nic, zdůrazňuji NIC podobného není v podmínkách demokracie možného v případě nenarozených lidí. Je mi opravdu líto nejen jich, ale i těch, kteří se domnívali, domnívají a ještě asi nějakou dobu budou domnívat, že v podmínkách demokracie lze zjednat nápravu. Nelze. A budou trpět další milióny obětí, než se to stane většině pro-lifistů zřejmým. Uvědomte si, prosím, že i v podmínkách třeba komunistické totality NEŠLO u potratů o totalitní jednání, ale o demokratické. V oboru potratů i v totalitě měla každá žena jdoucí na potrat v podstatě (byly výjimky, nyní zejm. v Číně) svobodu. Vlastně to byla část společenských jevů, která v totalitě NEBYLA totalitní, ale DEMOKRATICKÁ.
Z tototo plyně, že nadpis článku té paní je scestný. O žádnou „lekci z hisotrie“ nejde. Lekce z historie by vypadala zcela jinak. Lituji.
1) ta lekce byla o něčem jiném
2) píšete nesmysly, otroctví v USA rozhodně nebylo vyřešeno „silou černochů“
Z toho Vašeho blábolu především plyne, že je nejvyšší čas skoncovat s demokracií.
Felixi, to jste zas vyplodil koninu.
Potraty „legalizovala“ demokracie, nebo diktátor Lenin?
Malta, Litva nejsou demokracie? Polsko není demokracie?
Považujete-li za svobodu možnost konat zlo, zřejmě jste to se studiem těch moderních filosofů nějak přehnal.
Děkuji pánům vonramsteinovi a Hamishovi, přesně pochopili můj „blábol“. Ano, tvrdím nic menšího, než že za odpadem od katolické víry na západní polokouli není blahobyt nebo jiné snad důvody, ale to, že středověká souhra státu a církve se postupující demokracií vyvinula k dnešnímu stavu. Dokonce tvrdím, že čím bude v buoucnu společnost více demokratická, tím bude stav horší. A potratové kataklysma a posledně i vývoj na poli postojů k homosexualitě jsou jen etapami tohoto procesu.
Uznávám, že dnes antidemokracie znamená sekulární, v lepším případě islámskou totalitu. To není má posice. Antidemokracií rozumím středověký stav rovnováhy mezi státem a cíikví. Krátce a dobře vladař z vůle Boží, ne z vůle lidu.
A ta lekce z historie by mohla popisovat vývoj od prvních volebních pokusů až k situaci v Americe, kde se vášnivě hlasuje o všem, bez zohlednění padlé lidské přirozenosti. Je zajímavé, že tam, kde se fakt padlé lidské přirozenosti uznává, tj. v církvi, demokracie není. A pokusy ji tam propašovat odsuzuje jistě jak pan vonramstein, tak pan Hamish.
Ještě snad zkratku: demokracie = svět vypuštěný z lahve.
Felixi, vy opravdu považujete současný stav za demokracii?
To snad ne!
Jde o to, aby se uznalo, že zdrojem řádu ve spoelčnosti je Bůh. Od něho pochází legitimita světské vlády, ale jen tehdy, jestliže nejedná proti Božímu zákonu. Jak sv. Tomáš Aq. píše, lidský zákon je neplatný, je-li v rozporu se zákonem přirozeným. Určit, kdo bude vládcem, lze různými způsoby, jedním z nich je demokratická volba. Ale lid není zdrojem moci.
Demokratické parlamenty mohou legitimně vyhlásit jen zákony v souladu s Božím řádem. Víme dobře, že se tak často neděje. Ale špatné zákony může vydávat i monarcha. Lze samozřejmě diskutovat o tom, jestli demokracie či jiný zůsob vlády je více náchylný k šíření zla. Dnes vlivem odpadu nejen od Boha, ale i od zdravé filosofie uznávající objektivní existenci morálního řádu, panuje zhusta představa, že si lze „demokraticky“ odhlasovat skoro cokoliv.
Plně souhlasím s Felixem, že „Antidemokracií rozumím středověký stav rovnováhy mezi státem a cíikví. Krátce a dobře vladař z vůle Boží, ne z vůle lidu.“ Jen bych tak docela nebyl proti nějakému dobrému autoritativnímu státu typu Salazarovo Portugalsko. Dnešní evropští monarchové typu španělský král Karlos jsou jen bezpáteřné loutky a taková „monarchie“ nemá smysl.
A ten jediný současný katolický monarcha nemá, jak by zabránil zvůli parlamentu.
S citovaným Felixovým názorem souhlasím také.
Právě si myslím, že on správně ví, že to nejde, postavit se proti navoleným vladařům. On se navíc nepostaví dokonce ani proti demokratickým názorům uvnitř svého království. To si myslím, že to jde, ale za cenu obrovského šrumce. Ale jsou tu jednak jeho dialektické názory, jednak není bojovník, ale knižní intelektuál. Třeba pokud jde o bitky na náměstí Tahrír, myslím, že se bojí byť tisíc kilometrů daleko. Smajlík.
Velkovévoda, ne kníže.
A co má jako udělat? Rozpustit parlament a jmenovat tam někoho vhodného?
Jo, to by moh, ale země se rázem dostane do molit mezinárodní izolace a jemu se dostane označení „diktátor“.
Tohle by si mohla dovolit země velikosti USA, ale ne pidizemička Lucemburska.
Jo, pardón. Knižní intelektuál.
Jo, tak Lucembursko jsem opravdu nemyslel.
Problém je, že pokud si lidé někoho navolí a ten vydá špatné zákony (já navíc tvrdím, že navolení lidem k tomu tendují mnohem více než ti, kdo se dostali do čela z vůle Boží, čili církve), lze velmi obtížně tomu zabránit nebo to napravit – právě kvůli tomu, že si ho lidi navolili; to zabránění se mi jeví jeko možnost snad teoretická (lidi prozří?) ale ne praktická.
Dále: je-li zdrojem řádu ve společnosti Bůh a vladař je lidem navolen, těžko lze přivést lid k tomu, aby si myslel, že si vladaře vybrtal Bůh a ne lid.
Pokud jde o odpady, o kterých píšete (od Boha, od filosofie), já právě tvrdím, že jde o evoluci odpadů způsobenou či aspoň podporovanou volbami lidu během staletí.
Je pravda, že i monarcha může vydávat špatné zákony (např. Filip Sličný dal definitivní smrtelnou ránu středověku, ač vnuk sv. Ludvíka IX.), ale je právě na církvi, aby se tomu postavila. Benedikt VIII. se sice proti tomu stavěl, ale církev za ním náležitě nestála.). Ale církev má daleko větší možnosti se proti tomu postavit, je-li on monarchou z její vůle. Naproti tomu se tisíckrát ukázala a dnes ukazuje fatálně, že církev je vůči lidem navoleným vladařům až směšně bezzubá. Myslím, že nejenže nikdo neví, jak proti špatným zákonům navolených vladařů postupovat, ale že to prostě nejde. Sám tomu říkám „demokratický sen“. A sní ho např. prolifisti.
A denšní evropští monarchové jsou loutami právě vinou voleb, vinou demokracie.
A konečně: správně ukazujete na Salazara. Podobně někteří ukazují na Franka nebo Pinocheta. Ale nikdo to nevrátilo do středověké antidemokracie, takže jejich smrtí zákonitě, to tvrdím já, že zákonitě, to skončilo. Rozdíl proti Filipu Sličnému je ten, že za něj církev tu moc teoreticky měla, ale prakticky selahala. Za Salazara ji neměla.
Ad Felix: „Sám tomu říkám „demokratický sen“. A sní ho např. prolifisti.“
Za jednotlivé osoby zastávající po-life postoj se samozřejmě nemohu vyjadřovat. Lze však říci, že pro-life hnutí (aspoň výrazně větěšinově) v západních zemích vychází z politické reality a z toho, že nějaké neústavní (tím neříkám, že nutně nemorální) převzetí moci není reálné. Takže v rámci stávajícího (špatného) systému se snaží o maximum změny zákonů a převažujících postojů společnostmi demonstracemi, osvětou, kontaktováním zákonodárců a kandidátů při volbách atd. Neoznačil bych to jako sen. Tento praktický postup nemá nic společného s tím, že by dotyční holdovali moderní „demokracii“. Ostatně např. přesvědčený monarchista může jít volbám, aby v rámci daných možností volil to, co pokládá za nejlepší možnost, byť jde o poslance „demokraticky“ voleného parlamentu.
Pak je tu ještě alternativa násilných akcí, jako by bylo postřílet několik potratářů nebo jiných zvrhlíků, aby se ostatní začali bát pokračovat ve svých skutcích. Nejsem přesvědčen ani o její morální oprávněnosti ani o její úspěšnosti.
Se vším plně souhlasím. Český čelný prolifista, kterého si nesmírně vážím, tomu, co jste popsalm, říká „zpomalování pádu do propasti“ – i s tím souhlasím. Mé antidemokratické myšlenky, myslím, by bylo vhodné šířit a rozpracovávat, protože nevíme, jaké budou následné konkrétní okolnosti toho pádu. Může se, nevíme, stát, že s pokračujícím srabem, ten názor o dvou mečích najednou vyplave nahoru; stane se něco jako na náměstí Tahrír. To už jsou úradky Páně. Může se stát, že jednoho dne se Eurosvaz kvůli něčemu zhroutí (co já vím, záchranné balíčky, nasr..ost lidu je už tak dost velká). Nevíme.
Myslím, že stejně bezzubá byla Církev kupříkladu v souvislosti s Fridrichem III. Ten si z exkomunikace nic moc nedělal. S demokracií Církevní bezzubost nesouvisí. Je to příliš komplikovaná otázka, než aby na ni byla tak jednoduchá odpověď.
Primární problém není demokracie. Primární problém je něco, co zastavit nemůžete ani vy, ani já, ani nikdo další.
Každým dnem se blížíme ke Konci a jen těžko lze čekat, že se dějiny budou vyvíjet k lepšímu. To bychom nesměli znát Písmo.
Myslet si, že dnes se Církev vrátí do doby, kdy měla jakous takous moc nad světskými vladaři (což nebylo vlastně nikdy – viz boje o investituru, amtskirche, Avignon atd.), je víc než naivní.
Štve mne to stejně, jako vás, ale dnes už se můžeme jen modlit, abychom zachovali víru a zemřeli v milosti posvěcující, protože, jak říká mons. Williamson, „Církev je po lidské stránce vyřízená.“
Taky máte pravdu. Ale jednak je potřeba rozlišovat středověk a to, co přišlo po jeo pádu (to lze myslím vymezit přesně: přepadení a smrt Benedikta VIII.) – vše pak už bylo jinak. A jednak máte sice pravdu, že je možné, že náprava už přijít nemůže, ale přemýšlet a zvláště pracovat na opaku, i když je to třeba naivní, je správné a dobré. Já si vždycky vzpomenu na Eliáše, jak si stěžoval, že zbyl sám. A Pán mu řekl: Je vás 7.000. Já si skutečně myslím, že období od Diktátu Papae přes wormský konkordát až po Unam sanctam bychom měli velice intesivně promýšlet, protože, nevíme, nemůže přijít čas, že se nás Pán zeptá: Jste připraveni? Máte to promylšné? Čeho se proti nim vyvarovat? Pane Hamishi. Nevíme. Může tu být třeba 50 let srabu a konec, ale může se stát, že budou potřeba lidi pro skutečné nové jaro, ne to uplknuté jako nedávno.
Však jo, to se nevylucuje.
Nemyslel jsem rezignaci. Myslel jsem nedelat si prehnane nadeje a hlavne nemyslet si, ze sami něco zmuzem.
Nezmuzem nic.
Musime jen doufat, ze Pan Buh zasahne. A je jedno jak.